Archív autora Naďa

[singlepic id=256 w=420]
Majitel restaurace U Dubu Travellers hostel, Ing Petr Jelínek, je původní profesí specialista na zakládání staveb, od roku 1991 pak zakladatel a majitel firmy, která restauraci a hostel provozuje. Hostel a hotel a Restaurant U Dubu otevřel v červnu 2006.

Tento díl Ano, šéfe se stal dosud nejsledovanějším dílem, kdy poprvé některý z dílů Ano, šéfe překročil hranici 1 milionu diváků. V cílové skupině D15+ vidělo pořad 1 149 000 diváků.

Provoz v Třebíči měl zpočátku mnoho ambicí a tváří. Na baru hrál střední proud, prodávaly se koktejly a do toho se dělaly akce, a to na jednu stranu rockového až undergroundového charakteru, na druhou seriózní židovské slavnosti, včetně košer čištění kuchyně pro servírování židovských jídel. Židovskou kuchyni (ne košer) i párkrát zopakovali. Loňskou letní sezónu management nezvládl, vyplýtvala se spousta peněz na personál a další neopodstatněné výdaje.

„Co je to za namyšlenýho pitomce,“ říkala si prý paní Vlaďka, když se dívala na první díly pořadu Ano, šéfe! Pak ale změnila názor a rozhodla se pozvat šéfa osobně do Motorestu Galerie, který provozuje. Podnik leží v obci Karlov nedaleko Žďáru nad Sázavou, v blízkosti vodní nádrže Dářko. Motorest s prodejní galerií skla je zadlužený. Vlaďka Zemanová k restauraci přišla doslova jako slepý k houslím. Je to dědictví po jejím příteli, který ji do tohoto dobrodružství „uvrtal“. V práci je od rána do večera, dělá provozní, ale také vaří, někdy i zahradničí. Dlouho nemohla sehnat kuchaře, v kuchyni pracuje její vyučený syn David a učeň Ondra. Snaží se vydělat peníze alespoň na nájem a provoz, potřebuje uživit své děti, chce také prosperovat. Je pevně odhodlaná to dokázat. Od října nastoupil nový kuchař, v nějž skládá velké naděje, stejně jako v šéfovu návštěvu, kterou jí dokonce schválila kartářka.

Už devět let funguje Zahrada v opeře a od slibných začátků postupně upadá. Třikrát se změnil šéfkuchař i koncept a tržby stále klesají. Zachrání Pohlreichovy rady krachující restauraci? Na tento díl Ano, šéfe jsem byla zvědavá, před lety jsem v Zahradě v opeře párkrát byla a tenkrát měli výborné jídlo za snesitelné ceny. Pak se dali i na suši.

Chcete vědět, proč by Naďa do Zahrady v Opeře nešla? Dozvíte se na konci dnešního jejího rekapu :)

Zdeněk se snaží k restauraci dostat různými podchody, až dostane vražedný nápad přeběhnout magistrálu. Naštěstí pro diváky vyvázne živý, vy to ale nezkoušejte. K podniku je přístup velmi špatný, náhodný host na něj nemá šanci narazit. Zdeněk v restauraci nalezne dalšího z řady šéfkuchařů, Jirku Šafaříka. Pracuje tam jen měsíc, je specialista na úpravu ryb, ale ryby nejí!!

Po týdnu zde máme pokračování z minula. Zdeněk nezahálí, hned bere kuchaře z obou restaurací do nedalekých sádek v Anníně. Mají tam pstruhy i siveny – a zrovna ty Zdeněk koupil pro oba, v zámku i podzámčí se bude dělat stejné jídlo (skoro – přece jen Pavel je zjevně lepší kuchař než Štěpán a zvládne jemnou omáčku). U Štěpána dělají jen lososa (ze  zmraženého), v Kněžicích mají lososa, halibuta i butterfish (modrohlava), všechny čerstvé. Přesto siven bude lepší volba – je místní a značně levnější.

Nejdříve se předvádí recept na výborného sivena dole U Štěpána. Nakonec ho všichni včetně štábu zblajznou za zvuku Hit the Road, Jack (?). Jenže jak čas příjemně ubíhal, trochu se pozapomnělo na Dány. Takže Pohlreich i se štábem maže na zámek a má jen 30 minut na to, aby pomohl Pavlovi připravit večeři pro 22 hladových Dánů. Navíc Jette natěšila hosty na proslov šéfkuchaře. Ale Pavel je profesionál, je opravdu šikovný, a tak nepotřebuje s máslovou omáčkou žádnou velkou pomoc. Hosté se zatím zabaví předkrmem – rajčaty s mozzarellou (proč se jim musí říkat rádoby vznešeně „tomaty“?). Zdeněk má krátký anglický proslov a ryby už se nesou. Překvapilo mě, kolik Dánů řeklo, že ryby vlatně moc nejedí (ale tahle jim chutnala) – to bych do nich neřekla.

Tato epizod Ano, šéfe je velmi netradiční – jednak tam Pohlreich jezdí na kole, jednak stihne dvě restaurace. Vlastně nestihne – děj se rozloží do dvou dílů, což je pro nás diváky docela otrava.

[singlepic id=215 w=420]

Prvním podnikem je zámek Kněžice – reprezentativní hotel s restaurací na krásném místě. Dříve to býval domov důchodců, teď po rekonstrukci funguje už pět let a zrovna takovou dobu prodělává. Normálního majitele by to už dávno položilo, ale dánští manželé Jetta a Niels jsou zjevně pohodáři. Na zámek jezdí jen Dánové, ale díky krizi si manželé uvědomují, že by měli oslovit také českou klientelu. Což se při ceně 100 euro za noc a 60 Kč za pivo nedaří. Dánští majitelé jsou na zámku jen o některých víkendech, provoz vede kuchař Pavel, pak tam jsou ještě číšníci Michal a Martin.

[singlepic id=204 w=420] Restaurace s penzionem U Pavouka v Hořesedlích má problém. Je otevřená dva a půl roku a stále nevydělává. Vede ji Jiří Cícha a dotuje ze svého podnikání v realitách jeho manželka Zuzana. Velké fanynce kladenských hokejistů přezdívají Satan. Když přijede Zdeněk, vidí, že Zuzana je u konce svých sil. Zrovna vyhodila číšníka: „Opil se, vysklil dveře, výplatu si vzal sám a divil se, že šel…“

Tentokrát si nepozval do Ano, šéfe majitel, ale přišel mu zvací dopis od personálu. Kuchař Pavel a servírka Jitka z restaurace U Rytíře v Liberci mu napsali, aby jim pomohl. Na obědy mají hostů dost, ale večer se v prázdném lokále k smrti nudí.

[singlepic id=190 w=420]

Zdeněk vyhověl jejich prosbě a přijel ihned do Liberce. Restaurace sídlí v prvním patře nad lékárnou, není moc vidět. Majitelka Marcela Hieberová najala kromě Pavla i indického kuchaře Sunnyho. Škoda, že se v pořadu nevěnovalo pár minut jeho osudům. Určitě by to bylo zajímavé povídání: jakpak se dostane Ind do české hospody v Liberci? A ještě je tu číšník Standa.

[singlepic id=179 w=420]

Ani tento díl Ano, šéfe se nebude lišit od předchozích, co se týká výběru restaurace: opět majitel, který není z oboru a o gastronomii nemá ani ponětí. František Hrabal si z peněz, které vydělal jako elektrikář, koupil dům v České Lípě na náměstí a provozuje tam už přes dva roky penzion, cukrárnu, kavárnu a restauraci. Restauraci musí bohužel dotovat a tuto situaci by rád změnil.

Pan Hrabal vypadá jako poctivý člověk, ale je vidět, že v hostinském podnikání se jako ryba ve vodě rozhodně necítí. Dokonce na domě nemá ani vývěsní štít se jménem. U personálu logicky nemá žádný respekt. Zaměstnancům se vůbec nelíbí jeho přihláška do pořadu Ano, šéfe. Jeden kuchař se ze začátku ani nechtěl nechat natáčet. Číšník Miloš hned v úvodu sděluje štábu, že s prací asi brzo sekne.

[singlepic id=170 w=420] Tentokrát přijíždí šéfkuchař Pohlreich do Zásmuk, kde má stavař Láďa Smutný Relax Fit Centrum a při něm tak nějak mimochodem i restauraci Nová hospoda. Překlopýtá přes rozvrtané náměstí ke vchodu do podniku. Vývěsní štít slibuje „zážitkovou gastronomii“. Ano, začíná nám další díl Ano, šéfe.

Hned při vstupu do Nové hospody zahlédneme kouřícího barmana. Majitel se v restauraci často stravuje, ale bezelstně přiznává, že je nenáročný strávník a sní všechno. Provoz řídí kvalitář Štěpán (radši by se tituloval šéfkuchař). V kuchyni vaří starší Milan a mladší Martin (je mu 29 let, takže začátečník to není).

Pohlreich si objednává zásmuckou kuřecí palačinku, španělského ptáčka a gnocchi (majitel Nové hospody ani netuší, že se vyslovují ňoki). Divák ani nemusí čekat na jeho hodnocení, záběry na talíře jsou výmluvné. Typické blafy. Jaký verdikt nad dnešním dílem Ano, šéfe vyřkne Naďa? Dozvíte se na konci dnešní rekapitulace.

[singlepic id=159 w=420] Tak se nám po prázdninách opět na obrazovky vrátil pořad  Ano, šéfe. Vrátil nás zpátky do léta, Zdeněk Pohlreich přijíždí na člunu k hostinci U Lojzíka (Nebo k restauraci Vltavanka? V názvu nemá jasno majitel ani hosté). Podnik se nachází ve vesnici Županovice na břehu Slapské přehrady. Funguje i jako potápěčská základna, půjčovna lodí a penzion. Majiteli jsou Oldřich Podehradský (dělá provozního) a Petr Medřický (Zřejmě syn Luboše Medřického alias Bubáka? V pořadu se o něm nezmiňovali.). V kuchyni vaří Bubákova dcera Jitka. Bubák je potápěč, ale ne profesionální kuchař, jeho dcera také není vyučená v oboru. Přesto zvládá praticky sama uvařit  v sezóně 40 obědů a 50 večeří denně. A ještě k tomu snídaně pro hosty penzionu – prostě maká jako šroub od rána do večera.