„Co je to za namyšlenýho pitomce,“ říkala si prý paní Vlaďka, když se dívala na první díly pořadu Ano, šéfe! Pak ale změnila názor a rozhodla se pozvat šéfa osobně do Motorestu Galerie, který provozuje. Podnik leží v obci Karlov nedaleko Žďáru nad Sázavou, v blízkosti vodní nádrže Dářko. Motorest s prodejní galerií skla je zadlužený. Vlaďka Zemanová k restauraci přišla doslova jako slepý k houslím. Je to dědictví po jejím příteli, který ji do tohoto dobrodružství „uvrtal“. V práci je od rána do večera, dělá provozní, ale také vaří, někdy i zahradničí. Dlouho nemohla sehnat kuchaře, v kuchyni pracuje její vyučený syn David a učeň Ondra. Snaží se vydělat peníze alespoň na nájem a provoz, potřebuje uživit své děti, chce také prosperovat. Je pevně odhodlaná to dokázat. Od října nastoupil nový kuchař, v nějž skládá velké naděje, stejně jako v šéfovu návštěvu, kterou jí dokonce schválila kartářka.

Trudný úvod plný Vegety

Paní Vlaďka Zemanová má v nájmu Motorest Galerie blízko Žďáru nad Sázavou. Prodala kvůli němu i byt a nyní nutně potřebuje, aby vydělával. Zatím se ale taktak drží nad vodou. V kuchyni má mladého kuchaře po vyučení Ondřeje a pomáhá mu její syn David, který je kuchařský učeň ve 2. ročníku. Servírka Vendulka prozrazuje, že se na příchod šéfa připravovali. Třeba tím, že zrušili oblohy. Zdeněk si na její doporučení objednává králíka na hořčici (dřív ho často dělával), plovoucí kuřecí plátky a Fazole z Vysočiny. Toto jídlo je inzerováno jako vegetariánské, ačkoliv je v něm šunka. „No, šunka není maso“, míní servírka. Kytkožravci to u nás mají fakt těžký.

Když se jídlo nese, vidíme, že se nějak pozapomnělo na předsevzetí nedávat oblohy. Na každém talíři trůní plátek okurky a rajčete. U všech jídel stejně, aby si hosté nezáviděli.
„Mně se snad na čele vypotí pytlík s Vegetou,“ lamentuje Pohlreich. Všechna jídla včetně polévky jsou plné polotovarů a dochucovadel. David přiznává, že se vývar učili už v prvním ročníku. Proč ale polévku udělal z prášku, mražené zeleniny a hotových játrových knedlíčků, to vysvětlit nedokáže. Nejhorší blaf jsou kečupovité fazole, ale majitelka je obhajuje s tím, že se jich lidé dožadují.

Je to z prášku, vole

Druhý den vyzve Zdeněk Ondru, aby uvařil své dvě oblíbené speciality. Už pohled na první z nich – podešvovitý pfeffersteak – dává tušit, že šéf nebude spokojen. Druhé jídlo, steak s konzervovaným chřestem a jakousi sýrovitou hmotou je ještě horší. Korunu všemu nasadí „přírodní šťáva“, kterou v kuchyni používají. Místo toho, aby si vyrobili vlastní základní omáčku (demi glace), smíchají bujón v prášku s jíškou v prášku. Na televizní obrazovce vidíme kastrol něčeho, co se velmi podobá lepidlu na tapety. Zdeněk je z toho na infarkt. „Milí diváci, vole, za tohleto můžete vy, vole“, začíná svůj monolog na téma úrovně kuchařů a nízkých nároků českých hostů. Pak dává klukům přednášku o základech vaření. Jenže je to těžké, nevím, proč šel David na kuchaře, ale vaření ho moc nezajímá. Maminka přiznává, že nikdy nechtěl jako dárek k Vánocům třeba kuchařku, aby se sám trochu povzdělal.

Probodl by Ramsay Ondru a šel za to bručet?

Další den Vlaďka odhodlaně likviduje prastaré zásoby vyčichlých kořenících směsí a různých dochucovadel. Snaží se šéfa poslouchat, vždyť jí jde o existenci. Telefonuje mu do auta, že za ní byl bývalý kuchař a tvrdil, že hygiena dělat vývar z kostí nepovoluje. „Ať jde do p*****“, vzkazuje mu rázně Zdeněk. Když dojede do motorestu, ukazuje oběma kuchtíkům, jak vařit králíka na hořčici správně. Také kotlety na hříbkách. A jak vybrat těstoviny. Do toho po nich pokukuje, jak vaří oni. Bohužel neumějí ani obalovat v trojobalu. Místo mouky-vajíčka-strouhanky vysypou do mísy nějakou prapodivnou kupovanou směs. Také ochutnávat se neobtěžují, k hostům se pak málem dostanou zkyslé staré brambory. Po kuchyni se plouží, nekomunikují spolu. Vzpomínala jsem na reality show Pekelná kuchyň, jak tam soutěžící kmitali rychlostí blesku a pořád ochutnávali. Jak by asi naložil Gordon Ramsay s Ondřejem a Davidem? To si ani nedovedu představit.
David ví, že se moc nepředvedl. Sedí na schodech a je celý zhroucený. Zdeněk zatím venku uvažuje, že by nebylo od věci zavést znovu právo útrpné. „Sem na kříž bych je přivázal a bičoval elektrickým kabelem“, ulevuje si. Pak jde divákům předvést recept na hráškovou polévku.

Samolepka za hubičku

Majitelka dělá Zdendovi pomyšlení. Nechala mu zahrát v rádiu písničku, přijala dalšího kuchaře Petra, věnovala mu na rozloučenou jakousi alabastrovou věcičku, požádala ho o nápis na zeď, na rozloučenou ho pořádně ohubičkovala. Pomůžou jí tyto aktivity nebo se uděluje samolepka jen za kvalitu služeb?

Návrat není žádná přepadovka, restaurace ví dopředu, že šéf si ji přijde zkontrolovat, datum 23.10. mají pečlivě poznamenáno. Kuchař Petr je určitě lepší než Ondra (to není tak těžké), kuchyň vydá pod jeho velením králíka na česneku, kotletu s houbami, polévku i srnčí guláš. Zdeněk si jídlo pochvaluje a ptá se Vlaďky, jak jim to jde. Ta se tváří opatrně, stěžuje si na konkurenci penzionů s obědy za 50 Kč. A hned se ptá, co samolepka. Nu ano, dostane ji, s jednou hvězdičkou, což jí pomalu připadá málo. „Je mi ze sebe špatně“, konstatuje Pohlreich výstižně.

Závěrečné shrnutí

Tento díl poukázal na tragickou úroveň učňovského školství u nás. Na kuchaře chodí často kluci (a holky) protože se nedostali na střední školu, ne proto, že by je vaření bavilo. A když už tam jsou, těžko v nich probudí zájem praxe, kde jen myjí nádobí nebo škrabou brambory. Kvalita výuky je nevalná – zajímavé je srovnání, jak se učí vývar u nás a jak v cizině. Nebo tento článek o návštěvě restaurace při kuchařském učilišti. Ale nechci všechny házet do jednoho pytle. Loni vyhrál soutěž o nejlepší knedlík učeň. Pravda, recept nebyl ze školy, ale od babičky.

There are currently no comments highlighted.