Po týdnu zde máme pokračování z minula. Zdeněk nezahálí, hned bere kuchaře z obou restaurací do nedalekých sádek v Anníně. Mají tam pstruhy i siveny – a zrovna ty Zdeněk koupil pro oba, v zámku i podzámčí se bude dělat stejné jídlo (skoro – přece jen Pavel je zjevně lepší kuchař než Štěpán a zvládne jemnou omáčku). U Štěpána dělají jen lososa (ze  zmraženého), v Kněžicích mají lososa, halibuta i butterfish (modrohlava), všechny čerstvé. Přesto siven bude lepší volba – je místní a značně levnější.

Nejdříve se předvádí recept na výborného sivena dole U Štěpána. Nakonec ho všichni včetně štábu zblajznou za zvuku Hit the Road, Jack (?). Jenže jak čas příjemně ubíhal, trochu se pozapomnělo na Dány. Takže Pohlreich i se štábem maže na zámek a má jen 30 minut na to, aby pomohl Pavlovi připravit večeři pro 22 hladových Dánů. Navíc Jette natěšila hosty na proslov šéfkuchaře. Ale Pavel je profesionál, je opravdu šikovný, a tak nepotřebuje s máslovou omáčkou žádnou velkou pomoc. Hosté se zatím zabaví předkrmem – rajčaty s mozzarellou (proč se jim musí říkat rádoby vznešeně „tomaty“?). Zdeněk má krátký anglický proslov a ryby už se nesou. Překvapilo mě, kolik Dánů řeklo, že ryby vlatně moc nejedí (ale tahle jim chutnala) – to bych do nich neřekla.

Další den začíná poradou s Nielsem a Jette. Je jasné, že s cenou 60 Kč za pivo k nim Češi chodit nebudou, ani kdyby se na hlavu stavěli. Ceny se musí snížit! Mimochodem: v Café Imperial stojí pivo 59 Kč a cenu piva v Divinis jsem na netu nenašla (koneckonců, je to vinný bar), ale tipla bych si, že bude nepochybně ještě dražší. Ale Šumava není Praha a cyklisté mají v okolí mnoho příležitostí uhasit žízeň za poloviční cenu. A šikovný kuchař i číšník se na zámku nudí, jsou tam celý den sami, ani jim nikdo nedá dýško, rádi by měli přes den plno.

Mezitím U Štěpána radí designer kuchyní Ondřej, jak vylepšit zázemí. Ceny zařízení jsou vysoké, ale navrhoval by aspoň konvektomat, který profesionálům o hodně usnadní život (proto se jim vždycky tak povede uvnitř krásně růžový roastbeef a doma je to tak těžké).

Zdeněk  si zase trošku zarelaxuje, Šumava k tomu přímo vybízí. Tentokrát je skladba vybrána  lépe – Björk a It´s Oh So Quiet. Šéfkuchař medituje, že je v tomto díle nezvykle hodný – nenadává a je veskrze pozitivní. Pak se zvedne a jde radit Štěpánovi a Zdeničce, jak neprodělat s plnou hospodou. Znovu zopakuje recept na roštěnku (rumpsteak) s cibulovou krustou. Oba manželé jsou nabiti energií a Zdenička se svěřuje, že díky Pohlreichovi prožívají druhé líbánky.

A je čas se rozloučit i na zámku. Zdeněk zde obdrží dárek, ale jestli budou nějaké změny, to nikdo neví.

Zdeňkův návrat na místo činu

Při svém návratu po šesti týdnech zavítá šéfkuchař nejdříve do Kněžic. Hurá, pivo už je za 30! I ostatní ceny jsou velmi rozumné, turisté už se nemusí ostýchat sem zavítat. Předkrmy i hlavní jídla jsou velmi chutné a výtky zanedbatelné. Dánští manželé zprovoznili české stránky a dali na ně i jídelníček. Plánují, že přes týden by u nich měly firmy různá školení a na víkend by přijížděly rodiny. Zdeněk jim uděluje samolepku s jednou hvězdičkou a odjíždí se podívat na druhou restauraci. U Štěpána mají nejen nový konvektomat, ale i jídelní lístek s novými druhy jídel i cenami. Zdeněk si nějaká objednává, včetně stálice tataráku. Ten byl nejoblíbenější předtím i teď. Zbabělý kameraman poslechl šéfkuchaře a nenatáčel ho, jak si s rozkoší do masa vmíchává tolik kritizovaný kečup. A proč by ne? „Tatarák bez kečupu je jak revizor bez odznaku“, přiznává Zdeněk. Také zde je udělena jedna hvězdička.

Přátelé ze Šumavy mi hlásili, že už po prvním dílu se začaly valit davy do obou podniků. U Štěpána se ale ceny moc nezvedly, stále je více než výhodný. Tatarák za 135, nejdražší jídlo prý jsou svíčkové řezy za 315 Kč. Když si vezmete, že kilo normální svíčkové stojí 699 Kč a bio 999 Kč, tak je to více než slušné. Pamatujete se, jak v Mlýnském domově říkal majitelce, že při kalkulaci ceny jídla musí vynásobit cenu surovin dvěma? A Gordon Ramsay  v Kitchen Nightmares doporučuje násobit třemi. I když tatarák ze svíčkové asi nebude, tak jako ve většině restaurací. Kde jsou ty staré časy… Co se týká Zdeňkových rad, aby Štěpán využil i přední části svých býčků, doufám, že z předního mají víc jídel, než jen hamburger.

Nadino ohlédnutí

Tyto dva díly byly zajímavé tím, že zde šlo především o tvorbu cen. Příliš nízké nedovolí vytvořit žádný zisk, příliš vysoké odradí. A největší umění je stanovit takové, aby bylo plno a majitel si také přišel na své.

Jak už se čtenáři v diskuzi začali pozastavovat, taky by mě zajímalo, jaká restaurace by měla nárok na dvě nebo nedejbože tři hvězdičky. Jestlipak se toho v dalších dílech dočkáme?