zasmuky.jpg Tentokrát přijíždí šéfkuchař Pohlreich do Zásmuk, kde má stavař Láďa Smutný Relax Fit Centrum a při něm tak nějak mimochodem i restauraci Nová hospoda. Překlopýtá přes rozvrtané náměstí ke vchodu do podniku. Vývěsní štít slibuje „zážitkovou gastronomii“. Ano, začíná nám další díl Ano, šéfe.

Hned při vstupu do Nové hospody zahlédneme kouřícího barmana. Majitel se v restauraci často stravuje, ale bezelstně přiznává, že je nenáročný strávník a sní všechno. Provoz řídí kvalitář Štěpán (radši by se tituloval šéfkuchař). V kuchyni vaří starší Milan a mladší Martin (je mu 29 let, takže začátečník to není).

Pohlreich si objednává zásmuckou kuřecí palačinku, španělského ptáčka a gnocchi (majitel Nové hospody ani netuší, že se vyslovují ňoki). Divák ani nemusí čekat na jeho hodnocení, záběry na talíře jsou výmluvné. Typické blafy. Jaký verdikt nad dnešním dílem Ano, šéfe vyřkne Naďa? Dozvíte se na konci dnešní rekapitulace.

Návštěva kuchyně v Nové hospodě volá po návštěvě hygienika

Následuje obhlídka kuchyně. Je ušmudlaná, v kuřáckém koutku stojí popelník plný vajglů. Pohlreich poznamenává, že vykouřit jednu cigaretu trvá sedm minut. za tu dobu se stihne dost práce, třeba poklidit. Majitel je v šoku nad tím, že ačkoliv osazenstvo kuchyně vědělo o natáčení, nedalo si s úklidem větší práci (třeba dalo a jindy je to tam daleko horší). My se zase můžeme divit jemu, že si kuchyň nešel zkontrolovat sám. Ale žádný div, za tři roky, co podnik vlastní, byl v kuchyni asi čtyřikrát, protože vaření nerozumí a provoz přenechává Štěpánovi.

Proč si majitel hospodu pořídil? Eh, mno, jak se to vezme … zkrátka neví

Pohlreich si bere majitele stranou a ptá se ho, proč si vlastně hospodu pořídil? Divákům to musí vrtat hlavou taky. Majitel kloudně odpovědět nedokáže, ale má snahu dát kuchyň do pucu, dokonce na pomoc povolá vlastní rodinu.


Pohlreich: Neřešme nová jídla, řešme lenost a hygiénu zaměstnanců

Kupodivu na oběd je plno, ani tam nemusela Prima lidi nahánět. Výběr ze sedmi jídel se zdá šéfkuchaři příliš široký, čtyři pořádně provedené hotovky by byly lepší. Kuchaři by na vaření měli více času a nespletli by si kuře s krůtou jako dnes. No co, chybička se vloudila, konstatuje Martin a nevypadá, že by ho to nějak zvlášť trápilo. Netrápí ho ani mastné talíře, na které se obědy servírují.

Pohlreich se nad špinavými talíři rozčiluje několikrát a nijak to nezabírá. No jo, tak sou mastný…Až když dá výslovný pokyn, aby se utřely, pomocnice Olahová je přemyje (nebo jen přetře?).

Zdeněk má další hovor s Láďou. Rozčiluje ho, že zaměstnancům je všechno jedno a jsou líní. Majitel je překvapený. To nečekal. Pozval si šéfkuchaře kvůli novým nápadům na jídla a zatím vyplavaly na povrch daleko závažnější problémy.

I další den v Nově hospodě – lenost, hygiéna a výmluvy

Druhý den se řeší, jaký jídelníček by si Láďa i Štěpán představovali. Oba svorně tvrdí, že poctivou českou kuchyni. Štěpán prý má už menu napsané, ale později je vidět, že zase nebyl vůbec připravený a seznam jídel smolil až večer po schůzce. „Jsou líní i zapálit si cigáro“, zuří Zdeněk.

Jde do lokálu, aby si objednal jídlo jako ostatní hosté. Ale číšník si ho nevšímá, sám si ho musí odchytit. Dršťková polévka je překvapivě dobrá, i houstička. Zato sklenice na vodu není v pořádku, je pěkně špinavá.

Třetí den přichází Štěpán se sešitem, kde má načrtnutou novou koncepci. Jsou tam samé špízy. To není nic moc, kde jsou nějaké speciality, nějaký hit, za kterým by se lidé do restaurace vraceli? No, to by mohla být speciální velká vepřová kotleta. A kde je? No, to jsem tam nenapsal. Ach jo.

Kuchař Martin – asi s tím vařením seknu a radši půjdu jezdit Tatrou

Kuchaři schválně na obědy uvařili jen čtyři jídla, aby Zdeňkovi ukázali, že se menší výběr hostům nebude líbit. Lidé si stěžují a Pohlreich vysvětluje, že jejich jídla jsou všechna velmi podobná. Měla by být různá, aby si mohl vybrat chlap, co chce hodně masa a knedlíků i žena, která se bojí o štíhlou linii.


Vybízí oba kuchaře, ať uvaří tři oblíbená jídla a pak jim ukazuje, jak se obměnou postupu při stejných surovinách dají značně vylepšit. Rozdíl mezi jeho kuřecí kapsou a kuřecím steakem od Martina je veliký. A divák dostane jako bonus recept na pepřovou omáčku. „Nás to nikdo neučil“, brání se Martin. „A co knihy, internet, sebevzdělávání?“, kontruje Zdeněk. Martin se ovšem ve volném čase místo čtení kuchařek zaobírá myšlenkou, že by se na vaření třeba vykašlal a šel jezdit s Tatrou. To je pak těžké.

Poslední den bude Pohlreich vařit pro hosty. Vyhází dochucovadla v obřích pikslách, zkritizuje strouhanku i průsvitné „sluneční“ kotlety a ukazuje, jak vařit konfitovanou kachnu a bůček. Ten vypadá tak lákavě, že málem voní i přes obrazovku.

Návrat Zdeňka Pohlreicha do Nové hospody

A máme tu návrat do místa „diletantství a beznaděje“. Šéfkuchař obhlíží změny v jídelním lístku. Ačkoliv Štěpán jasně deklaroval, že chce mít typickou českou kuchyni, na menu se skví mexická nebo pekingská pánev. Zdeněk si objednává několik jídel. Těstoviny primavera (majitel opět tápe v italském názvosloví) jsou jasně rozvařené na kaši. Katův šleh se zase laškovně houpá sem a tam zavěšený v kotlíku. „A kde je talíř?“, ptá se zděšeně Zdeněk. „To se jí z toho kotlíku“, odpovídá servírka. „Ale můžete si ho sundat“, dodá milostivě.

Pohlreich žádá majitele, aby kuchaři uvařili dvě jídla, o kterých si myslí, že jsou opravdu dobrá. Přinesou kachnu a kotletu s pórkovou slámou, šéfkuchař není spokojený ani s jedním.

Sorry, samolepka nebude. Kuchaři se diví, jídla se jim líbí.

Nadino závěrečné ohlédnutí za dnešním Ano, šéfe

Z tohoto dílu jsem měla depresi. Ne proto, že od začátku bylo jasné, že personál je příšerný a jídla hrozná. Ne proto, že jsem viděla dalšího majitele restaurace, který o gastonomii neví vůbec nic. Ne proto, že by jim to hygiena z fleku zavřela. Malomyslnost na mě padla z toho, jak měli v poledne narváno. Dokud se najdou lidi, co si na takovýchto výtvorech pošmáknou, tak se v Česku nikam dál nedostaneme.

Ano, šéfe Nová hospoda video online

There are currently no comments highlighted.