Tentokrát si nepozval do Ano, šéfe majitel, ale přišel mu zvací dopis od personálu. Kuchař Pavel a servírka Jitka z restaurace U Rytíře v Liberci mu napsali, aby jim pomohl. Na obědy mají hostů dost, ale večer se v prázdném lokále k smrti nudí.

ano-sefe-u-rytire-liberec-01.jpg

Zdeněk vyhověl jejich prosbě a přijel ihned do Liberce. Restaurace sídlí v prvním patře nad lékárnou, není moc vidět. Majitelka Marcela Hieberová najala kromě Pavla i indického kuchaře Sunnyho. Škoda, že se v pořadu nevěnovalo pár minut jeho osudům. Určitě by to bylo zajímavé povídání: jakpak se dostane Ind do české hospody v Liberci? A ještě je tu číšník Standa.

Ten také obsluhuje Pohlreicha. Je rychlý a úslužný, zřejmě poučen předchozími díly se nezapomene na úvod zeptat na pití. Zdeněk studuje jídelní lístek a mručí si, že tady není kravin tolik, co jinde. Ale najdou se a pár si jich objedná. Ještě předtím dostává prapodivný česko-indický hybrid: sádlo se šafránem. Sušený šafrán (normálně se používá na obarvení pokrmů dožluta) divně trčí z mističky. Mimochodem, víte, že ve větším množství je jedovatý? Nedoporučuje se dávka větší než 1g, ale to se snadno dodrží, na obarvení pokrmu ho stačí trošička a je velmi lehký. Taky se říká „…málo jako šafránu…“


Kuchaři mezitím vaří cibulačku s cherry rejčátky, gnocchi (kuchař je zase neumí vyslovit správně) s kaviárem a rytířskou směs. Ani jedno z jídel v očích šéfkuchaře neobstojí a kuchaři i majitelka se vymlouvají, že menu sestavil bývalý kuchař.

Druhý den v Liberci

Druhý den kontroluje Zdeněk zázemí. S čistotou i vybavením je spokojený, dokonce se tu i nahřívají talíře, chyba je tedy čistě v recepturách a malé propagaci. Pavel musí vymyslet nový jídelníček. Pohlreich pozve na oběd „celebritu a gourmeta“ Ivana Vodochodského . Není divu, že právě jeho.

Herec si dá špízek a řádně ho zkritizuje. Nevím, co říká Pohlreich se svou obhajobou kuchyně bez dochucovadel na jeho kuchařku Ivan Vodochodký a Maggi. Bylo by zajímavé si to poslechnout.

Zdeněk má salát s plátky svíčkové. Kromě toho, že chutná nijak, je za 135 Kč prudce nerentabilní a restaurace s takovými kalkulacemi musí prodělávat. I ryba s parmazánem a jakousi variaci na bernskou omáčku není moc povedená. Ryby a sýr se nedávají dohromady, i když samozřejmě výjimky mohou potvrzovat pravidlo.

ano-sefe-u-rytire-liberec-02.jpg

Jsem česká majitelka restaurace v Sudetech a chci vařit česky

Majitelka se definitivně rozhoduje, že chce vařit českou kuchyni.

Třetí den tedy nakoupí šéfkuchař suroviny na česká jídla: křepelky, sele, vepřové, jehněčí i ryby. „Česká jídla by měla být vařená pomalu, s dobrou omáčkou, a pak můžou být i z levnějších druhů masa,“ vysvětluje Pavlovi. Pak vyrábí „rychloratatuli“ (fuj, hlavně, že kritizuje výslovnost ňoků). V kuchyni ale chybí základní nástroje. Není sekáček ani mlýnek na maso. Robot už vůbec ne. „Už máš ryby?“, ptá se Zdeněk Pavla. „Uplavaly,“pohotově odpovídá kuchař. „Na vtipy jsem tady já“, durdí se Zdeněk. Zatímco vtipkují, číšníkovi Standovi trochu tečou nervy, má problémy s komunikací u výdeje jídel. Pak už následují moučníky, palačinky s vycukrovaným obrysem rytíře. Škoda, že to zabije umělá šlehačka ze spreje navrch. „No jo, jen jim tam dej trošku bakelitu,“vyčítá Pohlreich. A přidává i pro nás diváky recept na selečí pečeni s kapustou.

Pak se vydává do ulic, aby si ověřil, jak liberečtí restauraci U Rytíře znají. Ale nikdo neví, kde to je.

Designér Dima paní Hieberové radí, jak zlepšit interiér a propagaci. Ale návrh na umístění brnění před restauraci společně s člověkem, který by rozdával letáky, se nesetká s velkým nadšením. Majitelka namítá, že když si akci vymyslel Pavel s Jitkou, tak ať se postarají oni. Ona už jednou (!) restauraci na ulici propagovala. Zdeněk je právem zklamaný: nevidí u majitelky chuť něco dělat. Vždyť je to JEJÍ podnik.

Ještě se probere Pavlův návrh jídelníčku. Na večeře chodí tak 30 lidí týdně, takže změny nikdo želet nebude. Pohlreich neschvaluje žebírka i koleno, mají je všude. Připomíná, že je třeba zařadit kuře. Možná je nudné, ale lidi ho chtějí.

Zdeněk Pohlreich: Chtěl jsem to kaučovat a zase jsem skončil u kamen

Čtvrtý den měli vařit kluci podle Pohlreichových receptů. Všechno mělo být připraveno, ale nakonec kuchyní vládne chaos a chybí ingredience. Pohlreich musí sám nastoupit a vařit. „Chtěl jsem to kaučovat a zase jsem skončil u kamen,“ stěžuje si. Komunikace mezi osazenstvem vázne. Když kuchařům dojde máslo, majitelka jde a koupí jednu kostku! V kanceláři brblá, že není poskok, ale ruku na srdce: jak si to zařídila, tak to má. A to by jí snad mohlo napadnout samo od sebe, že 1 máslo je na naplněný lokál asi málo. Personál je jako rozladěný orchestr.  Ale lidem šéfkuchařova jídla moc chutnají.

Po skončení směny vyčítá Zdeněk majitelce, že rytíř s letáky se nekonal. V kuchyni je zmatek, měla by určit jednoho z kuchařů jako šéfa. Marcela se překvapivě rozhodne pro Sunnyho, který o to ani za mák nestojí. Vždyť česká jídla pořádně nezná. Pavel je uražený.

Návrat Zdeňka na místo činu a jen kroutí hlavou

Po šesti týdnech se šéfkuchař vrací na místo činu. A překvapení (pro diváky, ne pro něj, sám to zařídil) – Pavel odešel za prací do Německa. Majitelka mu moc mluvila do jídelníčku a taky by se rád někde zdokonalil. Sunny zůstal sám.

ano-sefe-u-rytire-liberec-03.jpg

Interiér je změněn, ale k horšímu. Jídelní lístek je stejný, jen přibyla bombastická nabídka: kdo sní porci 1,5 kg vepřového masa, nemusí platit. Akce „Chcete se najíst zadarmo“ Zdeňkovi nepřipadá ani chytrá, ani ekonomická. Ale Standa velkou myšlenku hájí. Nakonec kdoví, čí to byl nápad. Zdeněk si tedy mega porci objednává a běduje:“ Viděl jsem hada srát, žábu bušit pěstí do skály, koně zvracet v barvách francouzský trikolóry, stíhačku couvat, ale todle sem ještě neviděl“.


„Někdo přejel slona,“pokračuje, když vidí obří flákotu. „5000 soust stejné chuti, to není gastronomie, jen obžerství“. Konstatuje, že maso je sice chutné, ale nevidí smysl v tom nažrat se do bezvědomí. Podniku chybí koncept a dobré menu.

Samolepku nedá a majitelce jako by to vůbec nevadilo. Naopak, raduje se, že to říkala, a proto vyhrála karton šampaňského.

Závěrečné Nadino ohlédnutí za dnešním dílem

Co říci na závěr? Podívejte se na jídelní lístek na webu. Salát se svíčkovou za 135,- Kč už zmizel, ale názvy jsou české, místy s prapodivně použitými cizími výrazy. V denní nabídce (mění se) jsem například našla rajčatový krém s parmesánovou zmrzlinou za 18 Kč. Jak za ty peníze vypadá a co do něj bylo použito, to radši nechci vědět. Na úvodní stránce píší: Věříme, že u nás budete spokojeni a budeme se těšit, až Vás „opět“ uvidíme. Ale proč proboha ty uvozovky?

A hádanka na závěr: bere anglicky mluvící kuchař vážně padesátnici s tričkem, kde je napsáno BLOWJOB IS BETTER THAN NO JOB? A kdo bude  mít odvahu jí nápis přeložit?

Ano, šéfe online video restaurace U Rytíře, Liberec

There are currently no comments highlighted.