Archív autora janule

Když jsem souhlasila s tím, že napíšu tenhle článek, netušila jsem, že největší problém pro mě bude najít směr a cestu, kudy do něj. Asi nemá smysl jen popisovat, co se dělo, nehledě na to, že už při sledování si člověk utváří názory, které pak těžko mění. Proto pokud se vám tento článek bude zdát moc subjektivní, tak mi to prosím promiňte :-)

Takže stručná rekapitulace: Zuzana a Stanislav se brali v roce 1980 a to v podstatě proto, že „museli“. Čekali miminko. Zuzaně bylo osmnáct let a byla před maturitou. Na začátku manželství ani neměli kde bydlet, zatím tedy bydlel u rodičů. Během pěti let se jim narodil syn Honzíka dcera Zuzanka. V roce 2000 se rozvedli, děti zůstaly u matky, Stanislav se podruhé oženil.

V neděli Česko hledá Superstar 3 pokračovalo druhým dílem a asi by se nedal napsat článek, aby se v něm neobjevil exot Ernesto ze Slovenska. Toho bude národ milovat nebo zatracovat. Vedle něj jsme mohli vidět řadu postupujících, těch neschopných, plačícího profesora, oční mimiku Ilony Csákové i znovu nudného moderátora.

Podrobně popsaný díl, včetně hodnocení jednotlivých soutěžících, najdete na lincích ve spodní části článku. Přiznám se rovnou, že se necítím na to, abych hodnotila pěvecké výkony jednotlivých soutěžících či se souhlasně vyjadřovala k výrokům poroty. Spíš tenhle článek berte jako jeden z mnoha dalších postřehů.

Když se se na začátku roku objevila informace, kdo bude tiskovým mluvčím druhé řady Vyvolených, ukázalo se, že pro některé mohla být první řada odrazovým můstkem k další kariéře. Martin Horák sice nemohl nabídnout PR zkušenosti, ale něco, co nikdo jiný neměl: „Je to fascinující záležitost, být nejdříve na druhé straně barikády, vyzkoušet si pobyt ve Vile pod dohledem kamer, a pak se stát členem štábu. Mám zkušenost, která je nesdělitelná a která mi v mé nové práci hodně pomůže. Vím přesně, jak se lidé ve Vile budou cítit, co budou prožívat, co jim bude vyhovovat a co vadit,“ prohlásil. Jak se na měsíce s VyVolenými dívá dnes? Co mu práce přinesla a co bude dělat dál? Uvidíme ho v další reality show? Nejen o tom jsme si povídali pro blog Panáček v reality show.

Tak Nova se rozhodla rozjet druhé kolo reality show – která na podzim dávala na frak všemu ostatnímu – Výměnu manželek. A snad nešlo začít jinak, než připomínkou zajímavých dílů první série a zpovědí několika protagonistek. Znovu jsme tak prožívali osud Lucie, Soni i dalších.

Pokud se na to podívám obecně, snad nikdo nelitoval toho, že do výměny šel. Všichni se shodli na tom, že to byla zajímavá zkušenost, která jim svým způsobem pomohla další věci pochopit, srovnat se s nimi nebo i ocenit, co mají doma. Překvapilo mě, že se téměř všechny přiznaly, že mají své díly nahrané a že se na ně dívají opakovaně. I když shrnutí i vyjádření bylo poměrně zajímavé, tak nějak jsem se neubránila dojmu, že s natáčením souhlasily jen ty, které z něj mohly vyjít dobře nebo měly potřebu se ospravedlnit a že jsme byli o něco ochuzeni… Co se stalo s Erikou a jejími dětmi, kteří žili ve špíně? Jak na natáčení vzpomíná Denisa, která jako jediná výměnu nedokončila? A co dneska dělá svého času nejznámější fenka v republice?

Co vy na to? Na který okamžik vzpomínáte z první série nejvíce? Co vám utkvělo v paměti? Co by vás dneska zajímalo? A budete se dívat i na další díly?

Dnešní díl byl jedním z posledních originálních dílů televize Nova. Dvě jednatřicetileté ženy žijí do jisté míry podobně, obě mají tři děti a vykazovaly i jistou fyzickou podobnost. I když odlišný životní styl – Monika žije v pražském centru, Lenka na venkovském statku – mohl vzbuzovat představu nejrůznějších konfliktů, vše se odehrávalo poměrně v poklidu.

Monika Drimkova bydli kousek od pražského centra. Živí se roznášením letáků, přítel Ernest pracuje jako frézař. Spolu žijí čtyři roky a vychovávají tři děti z Moničina manželství, Pepu, Honzu a Andulku, kteří chodí do čkoly (osmá, šestá a druhá třída). Lenka Heidelbergrová žije na venkovském statku v jihozápadních
Čechách, je stále na mateřské dovolené, vedle školáka Petra má i mladší Helenku a Ríšu. Manžel Petr je nezaměstnaný. Do Výměny rodinu přihlásila Lenka.

Balení a první dojmy

Při balení se v obou rodinách brečelo, i když Monice děti pomáhaly sbalit. Monika se po příjezdu trošku vylekala kozy a zadoufala, že nebude muset dojit. Radši hledá další zvířata, a když uvidí slepice, je vyděšená, protože ji jako malou poklovaly a od té doby se k nim nepřiblížila, až teď. Zahrada jí připadá trochu zpustošená. Naproti tomu Lenka si byteček po trochu strašidelném úvodu, kdy se lekla schodů do sklepního bytu, pochvaluje jako malinký a útulný.

Už při čtení manuálů vyplývají na povrch první rozdíly. Lenka konstatuje, že to rozhodně nebude taková honička jako doma. Manuál pro Moniku
je podrobný, včetně péče o zahradu a zvířata – podoj kozu, slepice vyžeň k rybníku, seber zralé plody, vyplej. Je trochu překvapená popisem
úkolů práce pro manžela, věty „po obědě uvař manželovi kávu a dej mu něco sladkého, co upečeš“ či „večer, až bude vše hotovo, se můžeš dívat s
manželem na televizi“ probouzejí nejrůznější představy o postavení muže v rodině. Nakonec i Monika konstatuje, že až na ty slepice a dojení kozy
by to neměl být problém.

Pak už se objevuje rodina – oboje děti se nejprve trochu stydí, Lenka nabízí všem tykání a vítá se dříve se psy než s náhradním manželem.

První dny

Monika má radost z dětí, že jsou správní raubíři a potýká se s prvním problémem – koupelna je jediné místo v domě, kde je zavedena voda a kuchyně bez vody se ukázala jako velký problém, zvláště když mezi oběma místnostmi jsou dvě další a chodba. „Bylo to tak od začátku, manželka si zvykla,“ suše konstatuje Petr a vypadá
to, že právě on bude ten, kdo sklidí nejmenší sympatie od diváků. Lenka si v Praze užívá pohody bez starostí o hospodářství a vyhovují jí i větší děti.
„Je střelená, ale má neustálý kontakt s dětmi, hraje si s nimi a užívá si to,“ komentuje Ernest. Přátelský přístup se jí však negativně vrátí – má pak problém udržet si kázeň a respekt u dětí.

Během prvních dnů Monika překonává strach ze slepic a čtvrtý den přichází první pokus o podojení kozy. Má trochu strach a nedaří se, tak se rozhodne, že
počká na Petra. Já nevím, jak vy, ale mám pocit, že podojit kozu (nebo i jiné zvíře) bez jakéhokoli tréninku je dost náročné, takže si Monika rozhodně nezasloužila ten pohled, který jí Petr udělil.

Pátý den

Přichází oznámení změn. Obě rodiny se vystrojily do slavnostního a opět se ukazuje rozdílnost obou mužských protějšků, přání obou žen jsou totiž
překvapivě podobná a reakce se liší.

Lenka: „Ernest bude vařit a já mu budu asistovat a radit“
Ernest s úsměvem: „Chudinky děti!“
Monika: „Něco dobrého mi uvaříš.“
Petr: „To si děláš prdel!“

Rozdílná reakce přišla i na návrh výletu, zatímco Ernest ho přivítal, Petr oznámil, že nestíhá.

Zamítá i přání, aby pohádku před spaním jednou přečetl dětem on – „neumím číst“.

Lence je doma smutno, tak si přeje, aby mohla Aničku vyzvedávat ze školy a mít jí odpoledne pro sebe. Anička se k tomu ještě hlásí o práci, že by chtěla něco dělat, třeba mýt nádobí. To ještě Lenka netuší, že se střetne s dětmi kvůli rozdílnému přísutpu k učení a známkám, Anička chvíli neudrží pozornost a Lenka ztrácí
trpělivost, nelíbí se jí ani, že děti berou špatné známky naprosto v pohodě, a zvyšuje hlas.

Větší problémy nastaly na statku – Monika rozhodla o velkém úklidu a drhne celý dům, komentuje, že někde zůstala i zaschlá špína. Do úklidu se snaží zapojit i Petra, který říká, že se ho normálně nezúčastňuje a vše nechává na manželce. Nechává na ní nejen úklid, ale i kompletní výchovu dětí.

Monika poznává další „radost“ – když potřebuje lékárničku, je poslána do kůlny, odkud vytahuje starou papírovou krabici a musí se v ní přehrabat. Komentuje to slovy „Že se takhle chová ženská, to nepochopím.“ Nechápe ani přístup Petra k dětem na výletě, kdy začne malý Ríša trucovat a vztekat se, a Petr to řeší tím, že ho nechá na chodníků a sám sedá do auta.

Další den na statku všichni pracují, jen Petr si hraje počítačovou hru. Monika po hotové práci vyrazila na krátkou procházku a popisuje své dojmy – „Já se snažím, když jsem tam, se mu spíš vyhýbat. Důležité je, že mi rozumí Ernest a děti, na ostatních mi nezáleží. Ale tady funguje manželka jako ženská pro všechno, u nás se na nikoho nečeká a když někdo něco vidí, tak to automaticky udělá.“

S problémy se potýká i Lenka, ktará má problém udržet u dětí autoritu. Přichází debata o tom, jak se buduje respekt, že máma nemůže být s dětmi kamarádka. Druhý den Ernest přichází a omlouvá se za kritiku, kterou teď považuje za neoprávněnou. „Je to pořad o výměně manželek, ne maminek. Jak ti to můžu dávat za zlý, jestli to nezvládáš.“

Poslední dny v Praze už probíhají v pohodě a padají i nejrůznější žertíky. „Už mě nemáš čím dostat, zítra jedeš, já ti vlastně můžu nadávat,“ rejpe Ernest. Lenka jen konstatuje, že jí končí príjemná dovolená.

Mezi osmi očima

Petr přijíždí v kvádru a v ruce drží dvě kytky, jednu pro Lenku a jednu pro Moniku. A já si nemůžu pomoct, i když Ernest nepřinesl kytici, jeho setkání a přivítání
s Monikou mi přijde mnohem vřelejší a více naplněné city než setkání Petra s Lenkou.

I závěrečná výměna názorů probíhá v klidu. Trochu nás překvapí Petrova věta „kolem zvířat a velkýho baráku je spousta práce a s manželkou to děláme společne“, když jsme ho během celého pořadu moc pracovat neviděli. Monika jen konstatuje, že by nic neměnila, že se to nedá srovnávat, prootže každý je nějakej a snad jen tichá věta „Já už chci domů“ nám ukazuje, že těch deset dní asi bylo náročnějších, než dávala celou dobu najevo. Nakonec vše jednoduše uzavře Ernest (mimochodem, pro mě asi nejvíc sympatická postava z celá čtveřice) – „ty si nech svý, já si nechám taky svý a spánebohem“.