Výměna manželek – Lenka vs. Monika (5.12.)
Monika Drimkova bydli kousek od pražského centra. Živí se roznášením letáků, přítel Ernest pracuje jako frézař. Spolu žijí čtyři roky a vychovávají tři děti z Moničina manželství, Pepu, Honzu a Andulku, kteří chodí do čkoly (osmá, šestá a druhá třída). Lenka Heidelbergrová žije na venkovském statku v jihozápadních
Čechách, je stále na mateřské dovolené, vedle školáka Petra má i mladší Helenku a Ríšu. Manžel Petr je nezaměstnaný. Do Výměny rodinu přihlásila Lenka.
Balení a první dojmy
Při balení se v obou rodinách brečelo, i když Monice děti pomáhaly sbalit. Monika se po příjezdu trošku vylekala kozy a zadoufala, že nebude muset dojit. Radši hledá další zvířata, a když uvidí slepice, je vyděšená, protože ji jako malou poklovaly a od té doby se k nim nepřiblížila, až teď. Zahrada jí připadá trochu zpustošená. Naproti tomu Lenka si byteček po trochu strašidelném úvodu, kdy se lekla schodů do sklepního bytu, pochvaluje jako malinký a útulný.
Už při čtení manuálů vyplývají na povrch první rozdíly. Lenka konstatuje, že to rozhodně nebude taková honička jako doma. Manuál pro Moniku
je podrobný, včetně péče o zahradu a zvířata – podoj kozu, slepice vyžeň k rybníku, seber zralé plody, vyplej. Je trochu překvapená popisem
úkolů práce pro manžela, věty „po obědě uvař manželovi kávu a dej mu něco sladkého, co upečeš“ či „večer, až bude vše hotovo, se můžeš dívat s
manželem na televizi“ probouzejí nejrůznější představy o postavení muže v rodině. Nakonec i Monika konstatuje, že až na ty slepice a dojení kozy
by to neměl být problém.
Pak už se objevuje rodina – oboje děti se nejprve trochu stydí, Lenka nabízí všem tykání a vítá se dříve se psy než s náhradním manželem.
První dny
Monika má radost z dětí, že jsou správní raubíři a potýká se s prvním problémem – koupelna je jediné místo v domě, kde je zavedena voda a kuchyně bez vody se ukázala jako velký problém, zvláště když mezi oběma místnostmi jsou dvě další a chodba. „Bylo to tak od začátku, manželka si zvykla,“ suše konstatuje Petr a vypadá
to, že právě on bude ten, kdo sklidí nejmenší sympatie od diváků. Lenka si v Praze užívá pohody bez starostí o hospodářství a vyhovují jí i větší děti.
„Je střelená, ale má neustálý kontakt s dětmi, hraje si s nimi a užívá si to,“ komentuje Ernest. Přátelský přístup se jí však negativně vrátí – má pak problém udržet si kázeň a respekt u dětí.
Během prvních dnů Monika překonává strach ze slepic a čtvrtý den přichází první pokus o podojení kozy. Má trochu strach a nedaří se, tak se rozhodne, že
počká na Petra. Já nevím, jak vy, ale mám pocit, že podojit kozu (nebo i jiné zvíře) bez jakéhokoli tréninku je dost náročné, takže si Monika rozhodně nezasloužila ten pohled, který jí Petr udělil.
Pátý den
Přichází oznámení změn. Obě rodiny se vystrojily do slavnostního a opět se ukazuje rozdílnost obou mužských protějšků, přání obou žen jsou totiž
překvapivě podobná a reakce se liší.
Lenka: „Ernest bude vařit a já mu budu asistovat a radit“
Ernest s úsměvem: „Chudinky děti!“
Monika: „Něco dobrého mi uvaříš.“
Petr: „To si děláš prdel!“
Rozdílná reakce přišla i na návrh výletu, zatímco Ernest ho přivítal, Petr oznámil, že nestíhá.
Zamítá i přání, aby pohádku před spaním jednou přečetl dětem on – „neumím číst“.
Lence je doma smutno, tak si přeje, aby mohla Aničku vyzvedávat ze školy a mít jí odpoledne pro sebe. Anička se k tomu ještě hlásí o práci, že by chtěla něco dělat, třeba mýt nádobí. To ještě Lenka netuší, že se střetne s dětmi kvůli rozdílnému přísutpu k učení a známkám, Anička chvíli neudrží pozornost a Lenka ztrácí
trpělivost, nelíbí se jí ani, že děti berou špatné známky naprosto v pohodě, a zvyšuje hlas.
Větší problémy nastaly na statku – Monika rozhodla o velkém úklidu a drhne celý dům, komentuje, že někde zůstala i zaschlá špína. Do úklidu se snaží zapojit i Petra, který říká, že se ho normálně nezúčastňuje a vše nechává na manželce. Nechává na ní nejen úklid, ale i kompletní výchovu dětí.
Monika poznává další „radost“ – když potřebuje lékárničku, je poslána do kůlny, odkud vytahuje starou papírovou krabici a musí se v ní přehrabat. Komentuje to slovy „Že se takhle chová ženská, to nepochopím.“ Nechápe ani přístup Petra k dětem na výletě, kdy začne malý Ríša trucovat a vztekat se, a Petr to řeší tím, že ho nechá na chodníků a sám sedá do auta.
Další den na statku všichni pracují, jen Petr si hraje počítačovou hru. Monika po hotové práci vyrazila na krátkou procházku a popisuje své dojmy – „Já se snažím, když jsem tam, se mu spíš vyhýbat. Důležité je, že mi rozumí Ernest a děti, na ostatních mi nezáleží. Ale tady funguje manželka jako ženská pro všechno, u nás se na nikoho nečeká a když někdo něco vidí, tak to automaticky udělá.“
S problémy se potýká i Lenka, ktará má problém udržet u dětí autoritu. Přichází debata o tom, jak se buduje respekt, že máma nemůže být s dětmi kamarádka. Druhý den Ernest přichází a omlouvá se za kritiku, kterou teď považuje za neoprávněnou. „Je to pořad o výměně manželek, ne maminek. Jak ti to můžu dávat za zlý, jestli to nezvládáš.“
Poslední dny v Praze už probíhají v pohodě a padají i nejrůznější žertíky. „Už mě nemáš čím dostat, zítra jedeš, já ti vlastně můžu nadávat,“ rejpe Ernest. Lenka jen konstatuje, že jí končí príjemná dovolená.
Mezi osmi očima
Petr přijíždí v kvádru a v ruce drží dvě kytky, jednu pro Lenku a jednu pro Moniku. A já si nemůžu pomoct, i když Ernest nepřinesl kytici, jeho setkání a přivítání
s Monikou mi přijde mnohem vřelejší a více naplněné city než setkání Petra s Lenkou.
I závěrečná výměna názorů probíhá v klidu. Trochu nás překvapí Petrova věta „kolem zvířat a velkýho baráku je spousta práce a s manželkou to děláme společne“, když jsme ho během celého pořadu moc pracovat neviděli. Monika jen konstatuje, že by nic neměnila, že se to nedá srovnávat, prootže každý je nějakej a snad jen tichá věta „Já už chci domů“ nám ukazuje, že těch deset dní asi bylo náročnějších, než dávala celou dobu najevo. Nakonec vše jednoduše uzavře Ernest (mimochodem, pro mě asi nejvíc sympatická postava z celá čtveřice) – „ty si nech svý, já si nechám taky svý a spánebohem“.
Diskuze k článku
Původně jsem zamýšlel přidat sem anketu s otázkou, koho by si po shlédnutí dílu diváci-muži vybrali za manželku. Ale asi to neudělám, tohle je snad první díl, kde upřímně řečeno sám nevím. Snad Lenka, měla trochu větší šmrnc, ale zase ta ušmudlaná domácnost. Manžel Moniky vypadal seriózněji, ovšem kuchyně kde vůbec není zavedená voda?
Jedna zajímavá věc z tohoto dílu vyplynula: obě ženské byly celkem ošklivé a zjevně chudé. Přesto měly obě 3 děti – a tím zachraňovaly oněch pověstných průměrných 2,1 dětí na ženu, co potřebujeme k přežití. Takže vyrazily ostatním ženám dvě tradiční výmluvy ;-)
Díl byl poučný v tom, že lidé, které bychom možná řadili na nižší příčku sociálního žebříčku se dokáží chovat mnohdy noblesně, tolerantně a na úrovni. Že ano, paní Bubníková a příteli do Melhem?
Jenom bych měla připomínku k tomu vesnickému manželovi. Je nezaměstnaný, ale aby zavedl vodu do kuchyně, to ne. Přitom peníze by byly – když bylo na LCD monitor a počítač /nebo to byl notebook?/. Celkově dokonalý trubec – nehne prstem, děti nevychovává, na to bere manželka mateřskou. Je trochu děsivé, že jak bylo výše uvedeno, takoví jako on zachraňují průměr v počtu dětí. Jestli jednou budou ti jeho chlapečci jako on, tak to nám na důchody moc nevydělají.
U těch dětí nesouhlasím úplně a zcela. Mnohdy se možná také předváděly. Nezapomínejme, že děti se nestylizují před kamerou, ale zůstávají „normální“. A vždy byla u toho nejen vyměněná manželka, ale také kamera a další lidé ze štábu. Takže scény, které vypadají jako rozhovor dvou osob jsou vlastně divadlem i s publikem.
Netroufám si hodnotit přístup ke škole u Pražských. Oni jsou prostě v takové sociální skupině, která má poněkud jiný vztah ke vzdělání, možnosti, ideály, plány….. než např. já a lidé z mého okolí. Uvědomuji si, že to, co je pro mě naprosto nepřijatelné, pro jiné může být standardní.
IMHO zkrátka byly ošklivé a chudé a se třemi dětmi. No a spousta holek má tendeci nemít děti „protože mě žádný nechce“ a „nemůžeme si to finančně dovolit“. Jen jsem připomněl, že tyhle 2 argumenty nejsou pravdivé, naopak, moje osobní zkušenost je přímo opačná.
Mávání rákoskou holčičku nijak nestresovalo, ona věděla, že je jen symbolické a paní Vesnickou brala spíše jako kamarádku než jako autoritu. Takže to násilí rozhodně nebylo. Nikdo hrůzu v jejích očích neviděl, náladu si holčička nějakou lapálií s pětkami zkazit rozhodně nenechala. Těm dětem spíše chyběl systematický přístup k učení a hlavně to, že v hodnotovém systému rodiny nebyla hodnota vzdělání na takovém místě, na jakém bývá v rodinách VŠ vzdělaných. Ale to je pochopitelné. V Česku platí jako tendence: intelektuálové plodí intelektuály. Platí to jako tendence, tedy s velkou mírou pravděpodobnosti, nikoli však ve 100%. Platí to všude na světě, avšak tato tendence je kupodivu u nás nejsilněji. (Tady neotvírám diskuzi, zda to tak je či ne! Je to tak! To je z výzkumu EU a je nám to vytýkáno.)
Ale znovu musím zdůraznit. Když to srovnám s antifavority z minulých dílů: Bubníková, cirkusáci, přítel od Melhem, pak to byli všichni velmi slušní a milí lidé. A že by mi jejich životní styl a hodnoty nevyhovovaly, to není důležité a je to jen můj problém.
Rád bych si svoje příspěvky psal sám a také svoje názory prezentoval sám za sebe.
Asi to komentovat nijak nemusím, myslím, že každému je jasné, co bych chtěl napsat a co mě docela překvapilo. Takže to psát vlastně nemusím.
A ještě jednou se omlouvám, že jsem do tvé debaty trapně vpadl. Navíc je to tvoje dítě a ty si s ním můžeš dělat (v rámci zákona) co chceš.
Malý zatím žádné problémy nemá. Ve škole to zvládá na 1 a 2 právě díky paní učitelce, doma mu pomáhám s učením já. „Jen“ je pomalý, neumí se rozhodovat, nesamostatný. V tomto čase mu to nijak nevadí. Proto jsem napsala, že to zatím neřeším. Až přejde na novou školu a bude mít problémy, začneme – psycholožka, neuroložka… Zdá se mi předčasné ho stresovat, když to nepotřebuje. Taky je možné, že jsem měla velké oči, a je jen pomalejší. Zhoršení známek o stupeň, dva – s tím počítám, pomoc by jsme hledali v případě hrozícího propadnutí.
Názor Dorrie mě zaujal hlavně kvůli synovci.
Takže celkový dojem jak jsem psala v úvodu, nuda, ale co jiného taky čekat, obě dámy se dostaly vlastně do podobných domácností z jakých přišly, a je jedno jestli město nebo vesnice, já v nich rozdíl neviděla.
Jana: a víte že jsem skutečně o dítěti „s poruchou soustředěnosti“ z Japonska, Vietnamu či Koreji neslyšel? Nějak mi to k tomu vzhledu dětí proto vůbec nezapadá. Tam existují děti mentálně hendikepované. Což ovšem případ oné dívenky zjevně nebyl, byla nesmírně živá, výtečně mluvila, měla dost bohatý slovník, hrála si se slovíčky. Představa šikmoooké holčičky, co jí „nebaví“ sedět u učení a má srandu z toho, že rodičům sděluje, kolik ve škola dostala pětek, to mi prostě hlava nebere. Minimálně hezký důkaz, že důvod proč snad každé dítě asijských imigrantů dosahuje lepších studijních výsledků než „kulatoocí“ skutečně není v genech ale v kultuře a rodině.
Ano je pravda, že při pohledu na obě rodiny bylo jasné, že děti z tohoto prostředí to budou mít nesmírně obtížné v případné šanci získat kvalitní, zejm. vysokoškolské vzdělání, jak tu někdo zmiňoval trend „děti vysokoškoláků se stávají vysokoškoláky“. Částečně je to objektivní fakt, že rodinné prostředí dítě formuje a rýsuje priority, dokonce i v době nejkrutější „pozitivní diskriminace“ prováděné v tomto směru za minulého režimu to mělo významný vliv. Jen podotýkám, že dnes se k tomu ještě přidává fakt, zda je reálné, aby pak kupříkladu tito rodiče dokázali dávat těch cca. 4000 Kč měsíčně každému ze tří dětí co jsou dnes náklady na VŠ studium BEZ školného…
Jak to bylo s těmi dětmi vám můžu napsat naprosto přesně. Jedno dítě, holčičku, měla ta paní s Thajcem (dovolená v Thajsku s CK – nemůžu jí jmenovat kvůli nedovolené reklamě), mladšího hocha měla s Laosanem (konkrétně byl z národa Hmongů). Otec staršího hocha pocházel ze severní Číny (provincie Shanxi), byl to student z univerzity v Xianu. Co se týče bližšího určení národa – přímo příslušník majority – Chan. Tedy po našem: etnický Číňan.
A tím se problém dětí přesně vysvětluje. Pokud byste chtěli ještě nějaké podrobnosti zvláště co se týče dalších etnických určení, rád pomůžu.
1. Napíšu-li, že je někdo třeba z Malajsie, neříkám tím nic o něm ani o Malajsii. Neříkám, že je to dobře nebo špatně. Konstatuji poze fakt. A ten je neutrální.
2. Napíš-li, že je někdo z Kardašovy Řečice, neříkám tím, že by byl dobrý nebo špatný. Píšu jenom, že je z Kardašovy Řečice. A to je vše.
A abys to ještě lépe pochopila, dělal jsem si přirozeně legraci. Chtěl jsem absurdním způsobem zareagovat na Jirkazz-ovu teorii o asijském původu dětí. Zajímavé je, že on to tak pochopil a v podobném duchu zareagoval. Z tohoto hlediska tvůj příspěvek už nechápu vůbec.
to Jirkazz. Převádění alimentů z těchto zemí je někdy komplikovaný proces. Nejlehčí je to s tím otcem z Xianu (je to v provincii Shanxi, nepleť si to s vedle ležící provincií s podobným názvem Shaanxi!). On posílá juany (yuan) nebo-li RMB (remimbi), lidově také mao (pro Janu: na každé papírové juanové bankovce je Maocetung. Ale Janí, mám na mysli novou sérii bankovek, vlastně ona až zas tak nová není, ale ty staré kolují). Výměna juanů, říkejme jim junáky, není tak složitá.
Horší je to s laoskými kipy. Ty nelze posílat swiftem. Vzhledem k tomu, že za 1 Kč jich je 50 000 a nejsou velké bankovky, chodí to ve velkém balíku. Měnit to lze jen v ČNB Na Příkopě.
No a poměrně lehké je to také s thajskými bahty. Ty chodí také swiftem a přepočet je jednoduchý. Někdy přijdou v obálce, pak si je bere ta nejmenovaná (kvůli reklamě!) CK.
Takže doufám, že jsem tě uspokojil. A znovu opakuji. Budeš-li potřebovat nějakou další informaci, zase napiš. Rád opět odpovím.
A ještě pro Janu. Jsem rád, že ty děti nejsou „zelené z Marsu“ (jak píšeš). Nejsem si totiž jistý, čím se tam platí, jaký je mechanismus alimentů, jaké jsou kurzy a tak. Tím bys mě opravdu (a přiznávám to nerad!) zaskočila. A ještě si dovolím nakonec jednu výrokově logickou radu. Je důležitá pro další diskuzi. Napíš-li, že něco není černé, neznamená to, že je to bílé. A ani to tak nemyslím. Myslím tím to, že je to černé.
A pro všechny. Mrzí mě, že nikdo se mnou nesouhlasil, když jsem znovu v negativním smyslu připomněl antihvězdy z minulých dílů: Bubníkovou, cirkusáky a přítele od Melhem.
Správně píšeš Jirkazz-ovi, že zřejmě nepřijde do styku s malými dětmi. Avšak sledování dětí v tomto a některých dalších je velmi poučné:
1. Poslouží to jako velmi spolehlivá antikoncepce.
2. Dokáže to změnit náš dříve negativní názor na krále Heroda. Nebyl zas až tak špatný.
Přál bych si, aby zorganizovali výměnu mezi Bubníkovými a cirkusáky. Těch nudných a slušných dílů bylo už mnoho. A všichni víme, že se slušností se nikam nedojde. Budete-li se někdo z vás, diskutujících nudit, představte si koexistenci v maringotce s Bubníkovou a tou tchýní. Obě pracovaly v minulém životě na gestapu, nenudili bychom se. A vše by vyvrcholilo konfrontací: Bubníková – cirkusák. Konečně by tekla na obrazovce TV Nova krev. Vše by se dalo ještě doplnit pejskem od paní Melhem, který by byl zavřený celý díl v krabici od bot.
Připomínka č. 1. Píšeš: „Jediný, kdo vyšel ze včerejší manželky pro mě negativně byl Lenky manžel“. Asi jsem tam něco nezaregistroval. Lenky manžel, tedy pan Vesnický vyšel z paní Pražské. Tedy logicky do ní musel vejí a pak z ní vyjít. Tohoto erotického momentu jsem si tam tedy nevšiml, ale dost o tom pochybuji. Pan Vesnický byl natolik málo akční, že toto by bylo nad jeho síly.
Připomínka č. 2. Děti byly u Vesnických nahé. Ale to je pochopitelné. Prostě jsi nedávala jen pozor. Nezaměstnaný pan Vesnický byl pořád v jednom kole – práce na domě a na úpravě zahrádky zabere hodně času. Nevšiml si malé havárie na vodoinstalaci. Proto byl jeden večer natočený na jiném místě a ne u nich doma. TV Nova přijala bezplatnou nabídku na využití interiérů na ranči Neverland. A tím se vše vysvětluje.
A sám manžel té měněné ženy,nevím už jméno,řekl,že nejmilejší její zábavou je ležení u tv. V rodině Bubníků se přetvařovala a hrála na vzornou matku.Ve svém věku neuměla ani upéct obyč.bábovku, to je při dvou dětech zarážející.Cizím dětem zakazovala sladkosti a chtěla do nich lít zelený čaj, přitom ač „válející“ se na mateřské, krmila 1,5roční dítě šlichtama z vývařovny. Jo byla domovnice!!! Denně PRÝ uklízela dům,ale doma neměla ani lopatku na smetí!!!!!!!!!!
Uznávám, styl p. Bubníkové byl rázný, ale byla to ženská , která měla děti i domáctnost v pořádku.
Problém byl v závěrečné konfrontaci. A tam se Bubníková (čistotná!) chovala naprosto nepřijatelně a odporně. Nepustila nikoho ke slovu – pak to nebyla konfrontace, ale ubohý monolog. A dokonce měla i osobní narážku na vzhled oné druhé manželky. Ona tu konfrontaci pochopila jako osobní boj a jako vlastní prezentaci. I kdyby měla stokrát pravdu, tak jí neměla. A proč jí vůbec sdělovala. Existuje jeden velmi jasný a všeobecně tušený princip. Sděluje-li nám něco osoba nám milá, máme tendenci tomu věřit a klást na to váhu. A naopak. Pokud ona vyřvávala svoji nenávist kvůli tomu, aby do budoucna vylepšila onu druhou manželku, pak to udělala tak, že ji urazila, vzbudila k ní nenávist a pak argumentovala. Je jasné, že ať řekla co řekal, v té druhé vzbudila nenávist a odpor. Fakta šla stranou.
I kdyby ta druhá byla sebevětší šmudla (a souhlasím s tebou, možná byla), je pořád lepší mít doma šmudlu než sprostou a arogantní kreaturu. Má-li někdo doma šmudlu, může na ní apelovat, vzít si uklízečku…. dá se to nějak řešit. Ale mít doma arogantní gestapačku, to je neřešielné. Tedy jedině rozvodem. A i potom je to problém. Možná to Bubníkovi vyhovuje. Pak je mezi nimi třeba harmonický vztah. Ale ta druhá dvojice si Bubníkovou za manželku nevzala, nemusela si nechat tedy líbit její záchvat nenávisti.
Bubníková je nemocná žena. Má snížený práh sociální tolerance, má minimální sociální zábrany a nemá zpětnou vazbu. A nic na tom nemění fakt, že zasvětila svůj život domácím pracem a udělala si z toho životní program. To je pro mnohé chvályhodné. Ale i ta nejčistotnější žena se v sociálním kontaktu může chovat slušně a dodržovat ty nejtriviálnější pravidla mezilidských vztahů. A také na tom nic nemění fakt, že existují ženy šmudly, které chodí s jídlonosičem pro jídlo.
To je, Verco, jádro celé věci. Tedy nikoli úklid, ale slušnost.
Ale jinak tě chválím. A chválím tě také za to, že mě chválíš.
(Jo, ale pana Vesnického si při té aktivitě nedovedu vůbec představit. To by se musel svlékat a pak zase oblékat, možná i osprchovat. Ale netekla voda a teplá už vůbec ne. Takže celá ta bio akce by vyžadovala mimořádnou snahu a to panu Vesnickému jistě nestálo za to).
Znovu tě chválím.
tvoje druha cast prispevku s „akci“ pana Vesnickeho mi pripomnela jednu veselou historku s moji kamaradkou, ale to sem fakt nepatri :)) kazdopadne dalsi duvod pro me se dneska zasmat :)) jak ty to delas? :))
Ještě k té Bubníkové. Opět mohu opakovat to, co jsem napsal. Ty však píšeš o pořádku, čistotě a pod. Ale o tom není řeč. To jí proboha nikdo nebere. Nikdo. Reaguješ na něco úplně jiného.
Tedy znovu. Čistota je jistě významnou lidskou hodnotou. (Máš pravdu!). Mezilidská slušnost je ještě větší lidskou hodnotou..
Tak nevím, jestli jsi to pochopila. Bubníkovou nekritizuje nikdo za to, že byla pořádkumilovná. (I když mě jako chlapovi je to vcelku jedno!). Ale za to, že se chovala jako vzteklá, arogantní, sprostá a hulvátská hokyně. Možná, že jsme zde na světě proto, abychom měli čisto a uklízeli. Možná ano. Ale zcela jistě nejsme na světě proto, aby si o nás někdo otíral svojí sprostou, fanatickou hubu. To je vše k Bubníkové. A pokud mi napíšeš, že to byla zgruntu hodná žena a že měla uklizeno, pak ti odpovím to samé.
A to, že píšeš, že to možná trochu přehnala, to je eufemismus.
Jinak všem díky za rady, je to opravdu skvělé co všechno se dnes dělá. Bohužel moje domácí drama se odehrálo před mnoha lety, ještě za totáče, takže jsem si „vypila svůj kalich hořkosti do dna“, a o samotě. Bydleli jsme tenkrát na vesnici, dítě sice dostalo nějaká lehká sedativa, ale to nezabralo. Oba jsme byli na blázinec. Škola naprosto nic nepoznala, byly dvojky (i trojka!!) z chování, já pořád ve škole a dítě si nic nepamatovalo, vyrušovalo…atp.
Ona ta sokyně p. Bubníkové nejevila ani sama dojem čistotou vonící „baby“ to byla podle mě ta narážka p. Bubníkové na její exteriér. Nezastávám se její arogance, ano, měla se krotit,e byly i horší hysterky, ale připusť, že ne vše jsme viděli a možná po 10dnech v jiném prostředí jí prostě tekly nervy. A určitě nepodřídila svůj život domácnosti,ani já ne, jak mě někdo výše tipuje. Paní Bubníková pokud vím pracuje snad jako režisérka dabingu. Já pracuji, mám děti, zvládnu úklid, zvládnu vařit, peču cukroví klidně v noci ,a manžel rozhodně nemá pocit , že jsem domácí pipina posedlá úklidem. A šmudla nejsem :o))
A nikoho rozhodně neodzuzuji ani neposuzuji podle moderních hadrů, dokonalého vzhledu, ani supermoderního bytu. ALE!!!!!! Ale být čistá, upravená, a mít doma uklizeno, to snad tak nějak patří ke kultuře života. A nazávěr, pan Bubník ani jejich děti, ani vnouče mi nepřišli ze své maminky jakkoli poznamenáni, naopak působili pohodově.
A možná ta druhá ženská jen neměla dostatečně rozvinutou slovní zásobu, ony telenovely co celé dny prý sleduje moc výživné nejsou, a číst dětem před spaním zavedla až p. Bubníková.
Ona ta sokyně p. Bubníkové nejevila ani sama dojem čistotou vonící „baby“ to byla podle mě ta narážka p. Bubníkové na její exteriér. Nezastávám se její arogance, ano, měla se krotit,e byly i horší hysterky, ale připusť, že ne vše jsme viděli a možná po 10dnech v jiném prostředí jí prostě tekly nervy. A určitě nepodřídila svůj život domácnosti,ani já ne, jak mě někdo výše tipuje. Paní Bubníková pokud vím pracuje snad jako režisérka dabingu. Já pracuji, mám děti, zvládnu úklid, zvládnu vařit, peču cukroví klidně v noci ,a manžel rozhodně nemá pocit , že jsem domácí pipina posedlá úklidem. A šmudla nejsem :o))
A nikoho rozhodně neodzuzuji ani neposuzuji podle moderních hadrů, dokonalého vzhledu, ani supermoderního bytu. ALE!!!!!! Ale být čistá, upravená, a mít doma uklizeno, to snad tak nějak patří ke kultuře života. A nazávěr, pan Bubník ani jejich děti, ani vnouče mi nepřišli ze své maminky jakkoli poznamenáni, naopak působili pohodově.
A možná ta druhá ženská jen neměla dostatečně rozvinutou slovní zásobu, ony telenovely co celé dny prý sleduje moc výživné nejsou, a číst dětem před spaním zavedla až p. Bubníková.
P.S. začínám mít dojem, že sem píšou jen samé labilní, ušmudlané osoby, co kejhají jak potrefené husičky!!!!!!!!!!!
P.S. začínám mít dojem, že sem píšou jen samé labilní, ušmudlané osoby, co kejhají jak potrefené husičky!!!!!!!!!!!
A s tim zacatkem prispevku Verci uz mozna chapu, proc se pani Bubnikove zastava…..trochu to totiz „vylevy“ pani Bubnikove pripomina….ale jinak samozrejme napsat nekomu, ze bych s nim nic nemela, protoze nevim kde co chytil je jiste v poradku a neurazlive :))))
Jo a vetsi hysterky byly, ale ty se prece resily v diskuznich forech daneho dilu, ne? Takze je tady nejaka pani Bubnikova a Lenka z Kojetic zbytecna, rekla bych….
A jsme zase u starého problému mnoha diskuzí. Ty odpovídáš na něco, co jsem nenapsal. Ty se prostě chceš jen pohádat. To je vše. Nevidím nejmenší důvod, jak je možné přijít k naprosto stupidnímu a lživému závěru, že je mi jedno, zda je žena čistotná či ne! To je trapná a ubohá lež, kterou jsi překročila rámec debaty. Odpovídáš úplně mimo a odpovídáš jen svým domněnkám. A ještě to opepřit naprosto osobními bláboly, že bychom spolu nemohli nic mít, to už je kretenismus. Ty jsi někde zaregistrovala, že bych s tebou chtěl něco mít? Někde to tam vidíš? Jak můžeš tedy psát něco tak ubohého. Takže se ti pokusím vysvětlit, co bylo napsáno. Snad to pochopíš a neodpovíš nějakým nesmyslem o tom, že do kina se mnou nepůjdeš.
1. Kritizuji-li mimořádně agresivní a arogantní jednání Bubníkové při závěrečném setkání, neříkám tím, že bych odsuzoval její čistotnost. Pochopilas to?
2. Kritizuji-li mimořádně agresivní a arogantní jednání Bubníkové při závěrečném setkání, neříkám tím, že bych chválil paní Antibubníkovou. Pochopilas to?
3. Kritizuji-li mimořádně agresivní a arogantní jednání Bubníkové při závěrečném setkání, neříkám tím, že by s ním Bubník nemusel být šťastný. Dokonce to někde explicitně píšu. Pochopilas to?
4. Na několika místech se pochvalně zmiňuji o čistotnosti Bubníkové. Na několika místech se negativně zmiňuji kriticky o nečistotnosti Antibubníkové. Kritizuji jen asociální jednání. Pochopilas to.
Protože si stejně myslím, že nebylo možno nepochopit to, co jsem napsal, pak tvůj příspěvek je nutno považovat jako ubohou provokaci. Prostě se chceš pohádat. Není možné, aby normální člověk na příspěvek, kde se píše o komunikaci a současně se zdůrazní, že to není o čistotě, odpovídal tirádou o tom, jak je čistota důležitá. To jsi totiž také mohla psát o tom, že důležité je i oteplování země a že tento problém není možné bagatelizovat a že bys nic nechtěla mít s někým, kdo proti tomu nic nedělá.
Inu, a napsat: „S tebou bych měla strach „něco mít“ protože nevím co jsi kde chytil!!!!!“, to už může jenom sprostá ubožačka.
Jsou zde v diskuzi názory mnohdy hodně problematické, ale setkání s takovou sprostotou tu ještě nebylo. Pokud tedy diskutuješ, drž se tématu. Máš právo nejen vyslovit názor, ale dokonce i někoho zkritizovat. Ale je triviální slušnost ho zkritizovat za to, co řekl. Vyjet sprostě, velmi osobním a hanebným způsobem po někom za něco, co nejen nenapsal, ale ani v nejmenším nemyslel, to je odporné. Na hrubý pytel ještě hrubší záplata. Rád s někým diskutuji, rád se i o věci pohádám. Ale vždy slušně. Sprostoty si ale líbit nenechám. A už je mi vcelku jasné, proč ty tolik hájíš hulvátství Bubníkové. Zpočátku jsem myslel, že jsi normální diskutující, ale ta ubohost o tom, že se mnou nechceš nic mít (proboha!) a podobné žvásty, by se dotkla nejen mě, ale každého. Tedy já nechci nic mít s tebou.
Těším se na tvojí sofistkovanou odpověď a ujišťuji, že jsem připraven odpovědět ve stejném duchu.
Pokud svůj příspěvek myslíš vážně, napiš nám:
1. Kdo a kdy ve svém příspěvku obhajoval bordel v bytě? Kde to je? Kde to proboha vidíš? Kdo to napsal?
2. Kdo a kdy někoho rasově zesměšňoval? Kde to vidíš? Když Jirkazz napsal, že děti mu připadaly jako asijské, to je rasové zesměšnění? Vidíš někde v této diskuzi, ale v jakékoli jiné nějakou rasovou provokaci nebo útok? Kde je nějaké zesměšnění?
Každý týden se téhle diskuze ráda a čím dál častěji účastním, protože mi připadala slušná a k věci, i když s mnoha názory nemusím souhlasit. Ale asi toho brzo nechám. Nemám na to prostě nervy. Téměř každý týden se tu ozve několik zastánkyň „tradičního“ modelu rodiny (taťka na kanapi, mamka u plotny) a tradiční „ženské role“ v ní (čistotná, uklízivá, pracovitá, všechno zvládne). Všechny melou a melou o tom samém, jen jména se mění. A já se rozčiluju. Kolik vám všem je, že hájíte rodinný model z dob před 150 léty? Co děláte ve volném čase? To vás takhle vychovala matka, nebo až manžel? Kde jste vzaly svůj „patent ma rozum“? Ráda bych se vcítila do vašeho myšlení – připadáte mi jako z Marsu. Stálo by to za anketu, ale asi byste nespolupracovaly. Jde mi z vás hlava kolem. Evidentně jste dokonalé, o toleranci jste asi nikdy neslyšely, logika pro vás neexistuje, zajímají vás jen ty vaše (správné) názory. Tak proč vlastně diskutujete? Založte si fanklub M.D. Rettigové (vlastně spíš paní Bubníkové) a tam si pomlouvejte a chvalte samy sebe. Verčo, ty jsi tomu dnes nasadila korunu. Tolik demagogie a nesnášenlivosti v jednom výlevu se hned tak nenajde. Budˇjsi svoje příspěvky psala v afektu a bezmyšlenkovitě, nebo……hrůza pomyslet, ale to se dá léčit. Nebo jsi prostě….. . a to se léčit nedá.
Asi máš v něčem pravdu. Celou debatu začal myslím Jirkazz. Jemu připadaly ty děti nějaké asijské. Jemu kdosi oponoval. Právě proto, že i mě to přišlo naprosto zbytečné (ne však nijak rasistické, ale jenom nedůležité), chtěl jsem ukázat na naprostou absurditu toho, že se to řeší. Proto jsem napsal rozbor otců (ale neutrální, uvedl jsem země, provincie…) a pak také transfer peněz (opět hozený ad absurdum). Myslím, že to bylo vtipné. A dokonce nikoli neutrální, ale spíše antirasistické. Navíc bylo patrno, že ony regiony docela znám, jezdím tam….. A jako perličku mohu uvést, že jsou zdroje, které udávají, že východní Asiaté mají IQ v průměru o 6 bodů vyšší než naše rasa.
No a pak se tady najde chytrolín (snažím se být slušný), který si to nepřečte, nepochopí to a nerozumí tomu a vyjede s kritikou, že se jedná o rasismus. Ale u mě určitě ne a musím se zastat i Jirkazze. On to jenom nanesl, ale nic rasistického nenapsal. Připadá mi, že se sem stáhla nějaká skupina provokatérů, kteří se potřebují o něčem pohádat. A protože není o čem, tak hledají zástupné „problémy“.
Ten pořad je tak nastaven, myslím si proto, že ženský osud a jeho proměny jsou mnohem zajímavější a jeho variabilita by měla být mnohem větší než je tomu u mužů. Ženy české to ale pojaly po svém, takže se spousta dílů (a rodin) sobě podobá jak vejce vejci. Někde jsem četla, že je tomu tak i v reálu – u nás opravdu stále přetrvává tradiční rodinné uspořádání. Takže chlapi se pod dohledem kamer chovají stejně jako jindy(nedělají nic, nebo málo) a ženské předvádějí to co umí nejlépe – hospodyňkovat. Jedinou útěchou v té bídě je, že VŠECHNY (snad jen Erika byla laxní) se k „vyměněným“ dětem chovaly hezky, dokonce by se dalo říct i s láskou.
Nanesla jsi další problém, o kterém jsem raději ani nepasal. Ale myslím, že jsi to vystihla naprosto trefně a výstižně. Je to pro tebe (a nejen pro tebe) asi také kulturní šok, setkat se s ženami z 19. století. A také s tou naprosto nelogickou argumentací.
Pro mne byl kulturní šok opačný – v 18. letech jsem měla poprvé možnost si jak v zoologické prohlédnout rodinu jedné mojí kamarádky. Její tatínek si chtěl přečíst noviny a řekl od stolu mamince u plotny: „podej my ty noviny“ a pak, když zjistil, že nemá brýle po ruce „A co brejle?“, atd. A teď – o generaci později – zjišťuju, že se nic nezměnilo, že toje norma pořád. Že ty kočičky z diskoték v minisukních sestárnou o pár let a změní se pod diktátem manželství ve svoje vlastní prababičky. Nejvíc mne ale děsí ta nesnášenlivost, netolerance a ochota bít se za tak přežilý životní stylRomana má pravdu – já taky neznám žádný rovnocenný partnerský vztah (protože moji rodiče jsou už po smrti).
Určitě máš pravdu a takové rodiny existují. Já jich však ve svém okolí moc neznám, respektive s takovými se nestýkám. Rodiny mých známých jsou poměrně velmi emancipované. Je asi jasné, že v rodině to nikdy není s domácími pracemi 50 na 50. Ale moje kamarádky, které jsou vdané, rozhodně nejsou služky a jsou hodně citlivé na jakýkoli náznak nějakého příkazu. Nutno uvést ale, že jsou to všechno vysokoškolsky vzdělané ženy, které mají zajímavá a zodpovědná povolání a jsou rovnocenými partnerkami.
Další okruh mých přátel jsou rodiny zahraniční. Nebudu mluvit o evropských – ty polské a německé jsou stejné jako u nás. Ty další se liší. I podle kulturního okruhu, do kterého spadají. V rodině mých velmi dobrých přátel tureckých je hlavou navenek muž. Ale žena mu vládne tvrdou, velmi tvrdou rukou. V rodinách mých čínských přátel (v ČLR, ne u nás!) je to rozdílné. Někde je žena opravdu sice milovaná, ale současně toho dělá hodně. Ve druhé rodině je tomu naopak. Atd. atd.
A tak bych mohl pokračovat. Ale je pravda, že okruh mých přátel a lidí, se kterými se stýkám asi nebude typickým vzorkem společnosti. Proto se nechci o tom moc dohadovat, uznávám, že moje zkušenosti jsou specifické a uznávám pravdu (i třeba opačnou) i jiných diskutujících.
A ještě poznámku úplně odbočující. Někdo (už nevím kdo) tady zmínil něco o rasismu. Nic takového tady nezaznělo. A u mě to ani není možné – právě mezi Asiaty mám velmi mnoho velmi dobrých přátel. To je často také jeden z dalších problémů. Někdo píše o něčem, čemu vůbec nerozumí. Zná Asiaty jen z tržnice nebo resturace. A poučuje. Já k nim do jejich zemí jezdím, často u nich nějakou dobu bydlím, několikrát týdně si mailujeme, oni jezdí ke mě. Pak se mě trochu dotýká, když se mě nějaký podobný znalec snaží o rasismu poučit.
Jano, tentokrát s tebou rozhodně nesouhlasím.
1. Nechci se dlouho rozepisovat. Ale vím, že by se ti model japonské rodiny nelíbil. Nevím, odkud máš svoje informace. Ale nelíbil. Shodou okolností jsem bydlel s několika japonskými děvčaty v jedné zemi ve škole. Několik měsíců jsme byli dobrá parta. A ony mě vykládaly o modelu rodiny u nich. Konfrontace s rodinnými vztahy v Austrálii je přiváděla do pozitivního šílenství z našeho civilizačního okruhu.
Další bod se netýká už této diskuze, ale jen debaty nás dvou a tvé poznámky:
2 Nevím, co myslíš zdůrazňováním rasových odlišností. Rasové odlišnosti existují a pokud o nich mluvíme, píšeme atd. atd., nevidím na tom nic rasistického. Pokud je to pravda.
Napíšu-li, že náš civilizační okruh je založen na individualismu, je to pravda. Že východní Asiaté jsou kolektivisti, schopní velmi dobře týmové práce, je to také pravda. Je to rasismus? Rasy se od sebe prostě liší.
A co když napíšu, že cikánské etnikum je mnohem více zkriminalizované než majoritní společnost? Je to rasismus? Jsem rasista? Ale já bych byl přece raději napsal, že cikáni jsou andílci, kteří nade vše milují vzdělání, práci……… Jenže to zase pravda není.
Janí, ještě se tedy trochu k tomu vrátím. Nebylo vše řečeno a navíc s tebou rád diskutuji, protože na tobě je vidět, že přemýšlíš, máš svůj názor, ale také nemáš klapky na očích.
1. V japonské rodině je mimořádně dominantní muž. Může se ti to líbit pouze za předpokladu, že se zrovna najde nějaký pohodový pár. Jinak to nefunguje a evropská žena by se brzy vzbouřila. Současná generace mladých žen už mnohem víc studuje, cestuje a právě nechce sedět doma a čekat až pán přijde a modlit se, aby měl dobrou náladu. Chce dělat vlastní kariéru. Typický obrázek japonské rodiny starší a střední generace. Nakupují. Muž jde vpředu a žena jde s taškami o krůček za ním. Mladší generace už to nerespektuje, ale to je nepsaná norma. Mohl bych ti uvést i mnoho dalších, i osobních příladů. Ale jsou příliš osobní na toto fórum.
2. Definice rasismu ve slovníku je jen definice. Definic může být mnoho. Napíšu ti malý, žertovný příklad, jak je ta z tvého slovníku nesmyslná. Ztratí se dítě v lese a všichni ho v noci hledají. Velitel zásahu musí několikrát všechny upozornit, že dítě je černé, takže to hledání bude těžší. Zdůrazní rasový rozdíl – barvu pleti. A to několikrát. Je to tedy rasista, podle té definice.
Právě studování rozdílů mezi rasami nám může umožnit vzájemné poznání a jejich koexistenci a kooperaci. Jenže právě ono studium se považuje za politicky nekorektní.
PS. Východní Asiati nemají šikmé oči! Mají je stejně „rovné“ jako my. Ale mají tam malou kožní řasu. A také už nejsou malí. Nová generace nás ve výšce už skoro dohnala.
Co byly ty děti za národnost nevím, vůbec jsem to neregistroval. Pokus jsem o tom psal, pak to bylo žertem a spíš, abych ukázal, že je to zbytečné se tím zabývat.
A postavení žen u nás psát nechci. Nemám na to objektivní názor. Jsou tady na to jiní. Sám jsem rozpolcený. Jsem v podstatě feministka, uznávám absolutní rovnoprávnost (na které se dohodnou a kterou chtějí – ne např. ženy hornice). Ale současně nesnáším domácí práce. Na druhé straně jsem schopen zajistit pomocnici do domácnosti (a vy se na mě sesypete a řeknete, že jenom proto, abych sám nemusel pomáhat – a máte pravdu!). Takže vidíš, že se právem chci debatě vyhnout.
Pokud to přijmeš, omlouvám se ti za formulaci věty, která vyzněla jinak než jsem původně zamýšlela. Pojala jsem svůj názor z hlediska hygieny ženy, ty sám jsi mě k tomu navedl názorem, že na čistotu u žen zrovna nedbáš….(I když mě jako chlapovi je to vcelku jedno!)….ale myslel jsi asi jen onu pořádkumilovnost, no já ji mám prostě spojenou s čistotou :o)
Dále zde zaznívají kritiky klasického modelu rodiny jaký je u nás zaveden. Jenže změna není možná hned, bude to trvat generaci,možná dvě, než se model rodiny změní.A k tomu zde bohuže nepřispívají ani sociální podmínky. Ženy nemají práci, protože s dětma jsou pro zaměstnavatele nepotřebné. Manželé nevydělají tolik, aby zaplatily pomoc v rodině. Prarodiče jsou v produktivním věku a s výhledem na výši důchodu v našem státě zřejmě hlídacích babiček ubyde. Jen ve velkých městech lze žít trochu jinak, v maloměstě to bohužel moc realizovatelné není a o vesnici nemluvím vůbec. Budete se možná divit, prošla jsem si všechny 3 možnosti, včetně dlouhodobého pobytu v USA, a proto mohu porovnávat.
Já osobně mám skvělého manžela, práci dělá ten kdo má momentálně čas a zvládne to, jen vaření se přiznám leží na mě. On připálí i vodu. Ale zase nevím, co je to pozvat si řemeslníky do bytu, zvládá to perfektně.
George: možná ty převody alimentů byly vtipné, máš štěstí, že můžeš asijskou kulturupoznávat osobně, ale opravdu to vhodné nebylo, souhlasím z názorem někoho kdo to psal tady už dřív.
Navíc ta paní uvedla, že byla vdaná 12 let, tak minimálně podle zákona mají všichni jednoho „zákonné“ otceneříkám biologického.
A taky se mi zdá, že mezi námi diskutujícími je docela generační rozdíl, někdo tady navrhoval průzkum, ale ono by hodně osvětlilo znát věk píšících, počet a stáří dětí, vzdělání a délku manželství……atd.
Moje děti taky nevidí smysl v uklízení,ale jsou naučené po sobě ve společných prostorech bytu uklidit-vana,nádobí. A jejich pokoj?!!! Ten doporučuji navštívit jen na vlastní nebezpečí.
K p. Bubníkové. Pro mě to byla taky herdekbaba, ale dívám se na to i z jiného úhlu. Je zřejmě pedantka, a těch 10dní, kdy se snažila ukázat jako dokonalá ji nervově přivedlo až k tomu nechutnému výlevu špíny, který předvedla v závěru. Ale určitě takhla nejedná neustále. Prostě jí lidově ruply nervy, utrhla si pořádnou ostudu.
Když občas vidím VyVoleného Vladka, který si hraje na intelektuála a možná je opravdu chytrý, tak maličkost ho vytočí tak, že v afektu urazí všechny, včetně své mámy, a toho národ podle ohlasů zřejmě miluje. Já když ho vidím, je mi ho líto, je opravdu zralý na léčení. A stydím se za něj.
Nechci se tu víc rozepisovat, je fakt, že občas se napíše něco jinak než se myslí a nejde to vzít zpět. Jak se říká, občas rychleji mluvíme , než myslíme….tak Georgu ještě jednou se mlouvám.
A k tomu co nahoře píšeš, odpovídám CHÁPU!!, ale dovolím si mít na něco i odlišný názor. Od toho jsme myslící lidé.
A úplně bych zapoměla, mě totiž hned na začátku dost vytočilo, a jako ženu i urazilo hodnocení aktérek hned v prvním příspěvku……“obě ženské byly celkem ošklivé a zjevně chudé.“ Za to jak kdo vypadá nemůže, kdo z nás byl vždy sám ze sebou spokojen, a že jsou chudé??? Jak to mohl posoudit, řekla bych ,že nejen s hmotným majetkem se člověk stává bohatý.
/pokud nepracovaly v zemědělství/ nechodily. Pravda, prach se neutíral, ale nebyly myčky,pračky,televize. Ženy nehrály tenis, ale vyšívaly ubrusy, vyprávěly svým dětem pohádky nebo historky o rodině, apod. Zkrátka, já to s dnešními mladými ženami nevidím špatně. Už se umí ozvat a práci si buď ulehčit
el.přístroji nebo zapojit rodinu a nebo prostě to v domácnosti
nepřehánět. Já si typuji, že za 100 let /tak to si neověřím/ budou ženy mít spoustu času pro sebe a rodinu /běžné budou na úklid roboti/. Ale budou šťastné? Třeba z nudy budou protivnější, haštěřivější a budou mít „roupy“. Je fakt nepodstatné jestli má někdo vygruntováno nebo bordel v bytě, šikmé nebo rovné oči, a třeba, kde vzal peníze na
pramínky ve vlasech. Důležité je, aby neubližoval /psychicky i fyzicky/ svým dětem, partnerovi, rodičům, zvířatům a vůbec lidem kolem sebe. Měli by se lidé nad sebou zamyslet a nevést
„žabomyší válku“ o úklidu nebo o smítkách na lince. Já osobně
považuji za důležitější vztahy mezi lidmi a k přírodě. Přeji Vám všem krásný den.
Verča: Chtěla jsi ukamenovat, tak tedy: Jakým právem paní Buníková učila dítě na nočník? To je podle mně na rozhodnutí rodičů. Dále, prach za radiátorem nebo něco zatoulaného pod vanou se u nás asi taky najde, obzvlášť ,když mám doma malé dítě. Věčně odněkud něco lovím. S dítkem si hraju a povídám, myslím, že v tomhle věku je práce s dítětem důležitější než sterilní pořádek. A nakonec – způsob jednání je pro mne velmi důležitý. To, co nám nabízejí v sestřihu je pouhé minimum z deseti dnů a jak vidíte z upoutávek, i z komára lze udělat velblouda. Jednotlivým dílům proto věřím tak z poloviny. Způsob jednání paní Bubníkové je neomluvitelný. Civilizovaný člověk se tak nechová, jen nejistý ješita.
Byl zmíněn Vladko. To je hysterický psychopat. Nevím, zda si hraje na intelektuála. Ale to je právě problém, že vše je relativní. Mě by ani ve snu nenapadlo, že je intelektuál. Není typ skladníka ve šroubárně, který si čte v originálu Vergilia. Je to relativní. V zapadlé pouštní oáze ten, kdo umí trochu číst je vzdělancem. U nás by byl považován za člověka nevzdělaného a prostého.
Ale já právě nesnáším hysterické a agresivní psychopaty jako Bubníková a Vladko. A že mají dlouhé vlasy nebo uklizeno je sice chvályhodné, ale nedůležité.
Milé diskutující, rád bych, abychom si ujasnili terminologii, protože někdy nevíme, co máme na mysli.
Myslím, že pořádek a hygiena nejsou jedno a to samé. Nepořádek je možno a nutno za jistých okolností omluvit. Domácnost je hygienická a tedy čistá. To znamená, že je vytřeno, vyluxováno, vydezinfikováno….. atd. atd., vy víte lépe než já, o co jde.
Nepořádek je něco jiného. V hygienické domácnosti může být nepořádek. Je-li vyčištěná, vydezinfikovaná….. atd. atd. pracovna (nebo pokoj) a na stole jsou srovnané knihy a papíry je to OK. Ale pokud ty papíry rozházím, přece hygienická podstata zůstane stejná. Pořád je čisto!!!!! Přece na mikroby nemá vliv, jesli jsou knihy na stole na sobě nebo poházené.
Takže čistota může, ale nemusí současně znamenat pořádek. A nepořádek může, ale nemusí současně znamenat nečistotu.
Je to sice jen mužský pohled na problematiku, ale myslím, že mám pravdu. Těším se, že mě teď zkritizujete a odhalíte mi, že je vše jinak. Vím, že boj s různými zvířátky je těžký. Zničit všechny streptokoky, stafylokoky, gonokoky, améby, bledé spirochety, houby, viry, baktérie and Co. je těžký. Velmi těžký. Ale moje rozházené knihy, pohozené věci s tím, jak doufám, nemají nic společného.
A ještě jednu potěšující informaci. Není to nic k diskuzi, je to prostě tak. Ženy mají v průměru o něco vyšší inteligenci než muži. To je prostě empiricky změřený fakt. Ale! Mají větší rozpětí křivky, a to oběma směry. Velmi zjednodušeně, mezi muži je mnohem víc géniů, ale také hlupáků.. Také obě pohlaví mají některé segmenty inteligence postaveny jinak. Píše-li tedy někdo o ženách jako o nějakých „nižších“ tvorech, pak je to totální idiot. Hospodské vtipy o slepicích říkají většinou právě ti primitivové. Ale mají určité racionální jádro, i když jsou nepravdivé. O tom racionálním jádru až za chvíli. Teď letím do hospody.
i muži. Jejich pohled na svět je někdy zajímavý.
I kdybych jedly krabici denně, bylo to rozhodnutí jejich rodičů. A stejně tak, kdyby ten chlapeček místo nočníku používal pleny třeba až do dospělosti, je to taky věc rodičů. Jenže zde už to trošku hraničí ze zanedbaností dítěte a pohodlím matky. Kdyby musela vyvařovat látkové pleny, hošík je dávno s nočníkem kamarád.
Mě především zaráží, že můžeš napsat takovou hloupost. Buď jsi nečetla celou diskuzi nebo si mě pleteš s nějakým jiným diskutujícím. Naopak jsem to já, kdo se snažil zesměšnit zbytečnou debatu o původu dětí.
Tedy zjednodušeně: Napadáš někoho, kdo je na stejné straně barikády jako ty.
A ještě jednou: nikde jsem je nenapadl a už vůbec ne „stále“. Ale předpokládám, že sis mě s někým jen spletla. I když mě napadá, že původ dětí nezesměšňoval nikdo. Ani Jirkazz, který s tím začal a psal o dětech asijského původu. On je tím také nezesměšnil. Jen se ptal a žádné stanovisko nezaujal.
Možná sis spletla celou diskuzi. Třeba máš otevřeno v počítači víc oken, že?
Ještě mě dále napadá. Právě já jsem psal o těch dětech velmi pozitivně. Například jsem odmítal kritiku těch dětí o neschpnosti soustředění, možných poruchách chování. Vysvětloval jsem to tím, že se jednalo spíše jen to to, že tam byl celý štáb, nestandardní situace, děti se jen normálně předváděly. To je běžné.
Takže nevím, jak jsi ke své hloupé kritice přišla. Opravdu jsi to asi nečetla. Ale jestli chceš pokračovat ve stejném konfrontačním duchu a vyčítat mi něco, co jsem nenapsal a co si myslím, že dokonce tady nikdo nenapsal, pak jsem připraven.
Ale mě by připadalo velmi dobré, kdyby měli všichni stejný názor jako já! Vůbec by to nebylo nůďo. Zkuste to.
1. Myslím, že chyby nehledám. Naopak zůdrazňuji to pozitivní a často chválím.
2. Hledám příčiny toho jednání – například právě zde uvádím, že pražské děti byly pravděpodobně rozjívené z natáčení, nikoli nevychované….
3. Ale jsou situace, kdy motivy jednání hledat nemusím. To je příklad té kofrontace Bubníková – Antibubníková. Ona se chovala tak hrozně, nediskutovala a ubližovala. A chtěla zranit. Protože kdyby jí šlo o nápravu u Antibubníků, pak jí v klidu řekne co je špatně. Ale i největšímu nepsychologovi je jasné, že když na někoho jste sprostí, tak i kdybyste měli pravdu, tak to od vás nevezme.
4. Inu a Bubníková se zachovala tak, že ubližovala. To je případ, kdy její motivy jsou možná zajímavé (frustrace? psychopatologie? rodinná krize? ….????), ale nejsou důležité. Ubližovat se totiž nesmí.
5. Sprostě urážet svoji soupeřku je prostě nepřjatelné. Navíc jí nepustila vůbec ke slovu. A stranou jde, kdo měl pravdu víc a jaké byly motivy.
6. Čistota v domácnosti a její chod je významnou hodnotou. Lidská důstojnost, integrita osobnosti a slušnost jsou hodnotou ještě větší.
7. Slabým se ubližovat nesmí. Zlu se ustupovat nesmí.
To jsou poznámky k tématu. Ne k tvému příspěvku, ani ke tvým minulým. Je to jen shrnutí, ke kterému jsi mě trochu „přinutila“.
Hmmmm
@Jana: Velice rozumný názor a velmi moudrý a přesně je to tak. Holčička trpí poruchou pozornosti a možná i chování. Dnes při dobré odborné pomoci lze tohle dobře zvládat