Martin Horák: Trosečník by mě lákal

Když se se na začátku roku objevila informace, kdo bude tiskovým mluvčím druhé řady Vyvolených, ukázalo se, že pro některé mohla být první řada odrazovým můstkem k další kariéře. Martin Horák sice nemohl nabídnout PR zkušenosti, ale něco, co nikdo jiný neměl: „Je to fascinující záležitost, být nejdříve na druhé straně barikády, vyzkoušet si pobyt ve Vile pod dohledem kamer, a pak se stát členem štábu. Mám zkušenost, která je nesdělitelná a která mi v mé nové práci hodně pomůže. Vím přesně, jak se lidé ve Vile budou cítit, co budou prožívat, co jim bude vyhovovat a co vadit,“ prohlásil. Jak se na měsíce s VyVolenými dívá dnes? Co mu práce přinesla a co bude dělat dál? Uvidíme ho v další reality show? Nejen o tom jsme si povídali pro blog Panáček v reality show.

Druhá řada VyVolených v sobotu skončila a s tím i vaše působení v roli PR koordinátora pro tento projekt. Už jste přemýšlel nad tím, co dál?
Jedna z prvních věcí, kterou musím udělat, je cesta do Ostravy. Pořád tam mám svou firmu, která fungovala několik měsíců beze mě. Fungovala dobře, ale moje přítomnost tam už je tam docela potřeba.
Co se týče dalšího působení, budu se muset rozhodnout, jestli Ostrava nebo Praha. V Ostravě mám fungující firmu, která mě živí, v Praze je více příležitostí. Naštěstí žádnou práci předem neodmítám, manuální práci nezavrhuji, ale i nadále bych se rád živil hlavou.

A co pokračování v kariéře PR přímo na Primě? Například v některém z dalších projektů, jako je třeba Trosečník.
Zatím mi tato možnost nabídnuta nebyla. Co se týče Trosečníka, jeho PR bude probíhat vzhledem k odlišnosti formátu úplně jinak, navíc projekt začal v době, kdy jsem byl ještě naplno vytížen VyVolenými.

Jak hodnotíte druhou řadu VyVolených a své působení u projektu?
Byla jiná. Startovali jsme v ne úplně jednoduchý okamžik, proti olympiádě, a ze začátku ta sledovanost nebyla úplně podle našich představ, ale nakonec postupně rostla. Své působení bych raději nehodnotil, jen musím říci, že mi všichni vyšli vstříc, i když jsem měl minimální zkušenosti, nikdo se na mě nedíval skrz prsty. Těch několik měsíců mi dalo hrozně moc, měl bych poděkovat všem, co mi pomohli, získal jsem řadu zkušeností a také se potkal s řadou zajímavých a super lidí. Fajn lidi jsou i mezi novináři, s některými z nich klidně zajdu na pivo.

Co byste udělal jinak?
Nerad se vracím zpátky a říkám, co bych udělal jinak. Zřejmě pár věcí hlavně zezačátku, v tiskových zprávách bych použil jiné formulace, ale obecně bych neměnil asi nic. I když jsem váhal jen chvilku, než jsem nabídku přijal, vůbec toho nelituji.

Na co budete nejraději vzpomínat a na co byste nejraději zapomenul?
Moc rád budu vzpomínat na většinu lidí, profíky, štáb a tak. Rozhodně nebudu myslet na ty stresové situace, kterých jsem tu taky pár zažil.

Kolik času Vám práce zabírala?
Občas jsem tu i spal, náročné to bylo především v ty „akční dny”, kdy se musela ještě večer napsat tisková zpráva a druhý den ráno zase na place.

Stíhal jste u toho i své koníčky?
Málo, ale čas na sport jsem si našel. Chodím hrát fotbal, hokej, po sedmi letech jsem se zase pustil do tenisu a začal jsem hrát golf.

Vy sám jste si první řadu vyzkoušel jako soutěžící. V čem byli tihle jiní?
První řada byla hlavně o charakteru. Skoro nikdo si tam na nic nehrál, byli jsme sami sebou. Tihle už věděli, do čeho jdou, a také si uvědomovali, že to je hra o velké peníze, a tak hráli. Na druhou stranu to měli těžší než my a musím říci, že jim to štáb neusnadňoval a často pružně reagoval na situaci a vývoj ve vile.

Měl jste mezi nimi svého favorita?
Upřímně říkám, že ne. Jen jsem sledoval jednotlivé soutěžící, pro sebe si je hodnotil, občas se v některém jednání poznával, ale bylo mi svým způsobem jedno, kdo vyhraje.

Neláká Vás nějaká další reality show?
Reality typu VyVolení nebo Big Brother mě rozhodně neláká, stačila mi jedna zkušenost. Mnohem zajímavější mi přijde například už zmíněný Trosečník, miluju cestování a v žádném případě nejsem typický hotelový turista, který vydrží celý týden na jednom místě u moře. Ale nechtěl jsem, aby to vypadalo, že Prima nemá jiné tváře, tak jsem se ani nepřihlásil. Rád bych se tam ale podíval alespoň jako člen štábu.

Vídáte se s kolegy z první řady?
S Rosťou stále bydlím, jak oblibou připomíná bulvár, občas se potkám s Petrem nebo Sašou.

Myslíte si, že přátelství navázaná v podobných extrémních situacích mají šanci vydržet?
Určitě, jen to pak čas ještě prověří. Například my s Rosťou jsme se taky ještě nepozabíjeli :-)

janule