Jak se staví sen 8. řada: Obyvák s KK a ložnice v paneláku (11.díl)

Týden se sešel s týdnem a TV Prima nám v rámci opakování opět nabídla něco z povedených kousků 8. řady pořadu Jak se staví sen.  Tentokrát na nás dýchl „Svěží design v paneláku“ neboli  překopaný byt paní Věry z Kralup, který měl premiéru 6.11.2010. ANKETA

Paní Chodorová (57) koupila byt 2+KK  (45m²) po rozvodu v roce 2002. Žije v něm sama, děti s vnoučaty bydlí jinde. Do práce jezdí úředničit do Prahy, ve volném čase se věnuje zahrádce, činnosti v ČZS a rodině, na zvelebování bytu tudíž nebyl čas, peníze ani nálada. Ložnice a obývací část ještě jde, nábytek ze 70-80 let je poměrně zachovalý, v místnostech je uklizeno, zabydleno květinami i obrázky. Ovšem kuchyně…  Ve výklenku se krčí prastarý kus s odpadajícími dvířky, odrbaný dřez, příruční plynový dvouvařič a rozbité světlo. Podle kamarádky je prý paní Věra výborná kuchařka, ale sporák na druhé straně kuchyně je zřejmě odpojený a slouží jen jako stolek pod počítač, peče se v troubě postavené na prehistorické myčce či pračce vedle ledničky a do mikrovlnky je třeba se natahovat až na poličku nad tím vším. I kamarádka nechápe, jak to lze vydržet.

[singlepic id=2107 w=420]

Dekotým přijíždí, dekotým úřaduje

O lepší žití se paní Chodorové postará zkušený tým. Dvojice Záluský + Reslerová sice absolvuje teprve svou druhou akci v pořadu, ale naděje jsou do nich vkládány veliké. Technickou stránku proměny jistí  bekovka  – Zdeněk Němec.  3 největší chyby?
1- nedostatečná elektroinstalace (tři zásuvkové okruhy na celý byt)
2- celá kuchyně + chybějící jídelna – stolek u zdi nelze za jídelnu považovat
3- atmosféra obytné místnosti – depresivní temný vagon

Architekti jsou skvěle připraveni, na dokonalých vizualizacích si zakládají, specialista z jejich firmy Stanislav Janíček je dělá opravdu solidně, je v tom zhruba 70 hodin jeho práce. [singlepic id=2108 w=420]

Cílem designerů je vytvořit funkční kuchyni s jídelním koutem a vybouráním částí příček docílit v  obyváku vzdušnosti.  Napřed se ale musí vystěhovat a pak hlavně bourat. Použitelný nábytek míří na balkon a do panelákové sušárny, zbytek do kontejneru.  Ven jdou také všechny dveře, kusy stěn i jedna z předsíňových vestavěných skříní. [singlepic id=2109 w=420]

Kuchyňský výklenek se obloží sádrokartonem, vytvoří se i stropní podhled s osvětlením a odtahem digestoře, v obyváku se ke kusu zbylé příčky přistaví sádrokartonová předstěna, v ložnici se posune vstupní otvor blíž ke vstupu do kuchyně. Prostor se sjednotí celoplošně lepenou dřevěnou podlahou z tmavého dřeva, k výmalbě se použijí odstíny kafé laté, smetanové a uzeného pstruha. Designeři též použili optický klam s geometrickými tvary. Velká kola na plastické tapetě prý úplně změní měřítko prostoru a nikdo už nepozná, zda sedačka před nimi je malá anebo veliká.  Také si pochvalují další fígl – tentokrát s nábytkem. Veškerý nový úložný nábytek v bytě je ze série kuchyně. Při ukázce montáže kuchyně Záluský vysvětluje, že ji tvořili především tak, aby potraviny putovaly pěkně z lednice k dřezu a odtud pak na varnou desku či dolu do trouby. Karolína naznačuje, že umístění  varného centra  zvažovali, zvítězilo však nasměrování do pokoje a k přistavenému jídelnímu stolu. Teď už zbývá jen sestavit těch pár použitých kousků nábytku, rozvěsit Věřiny obrázky, pověsit záclonu přes celou stěnu, naaranžovat doplňky a čekat, co na to majitelka. Ta svůj byt téměř nepoznala, protože především nepočítala s předem nedomluvenou proměnou ložnice, ale byt se jí líbí a bude s designery i nadále spolupracovat a tak se časem dočká asi i ostře červené koupelny.

[singlepic id=2110 w=420] [singlepic id=2111 w=420]

[singlepic id=2112 w=420] [singlepic id=2113 w=420]

[singlepic id=2114 w=420]

Co na dílo designerů říkají čtenáři panáčka?  Vyhrála paní Chodorová jednu z nejlepších proměn celé historie pořadu?  Svůj názor vyjádřete v komentářích i v anketě.

Více obrázků v galerii bydlení iDnes: zde

Okkvp  má dvě oči a proto je zase dlouhá

Na rozdíl od minula, musím dát tentokrát TV Prima za pravdu – tenhle díl opravdu patří k povedenějším. Rozhodně tedy alespoň obývák s  příjemně lidsky zabydlenou atmosférou.  Bohužel se nevylepšoval  jen obyvák,  jinde to maličko skřípe  a v ložnici mi ten údajně svěží design  poněkud zavání.

Soukromí vzal spolu s dveřmi čert

Možná si řeknete podobně jako designeři, že jeden obyvatel v tak malém bytě uzavřené prostory nepotřebuje. Možná si řeknete, že to v nadpisu přeháním a že je to maximálně tak diskutabilní. To asi ano, různí lidé to asi budou vnímat jinak. Podle mne je však zásadní chyba,  že rozhodnutí o otevření  a propojení prostorů udělali  designeři o své vůli, bez podrobné konzultace s uživatelkou a přitom je  to fakticky je dost zásadní zásah do soukromí  a nakonec i do pocitu bezpečí v bytě.  I v tzv. „jednomužném“ bytě může nastat spousta situací, kdy to uživateli může vadit.  Například jakákoliv návštěva musí při cestě do obýváku kolem té neuzavřené ložnice projít a pohledu do nejsoukromějšího soukromí nelze zamezit, ta  díra prostě k pohledu procházejícího přímo vyzývá. [singlepic id=2115 w=420] Při opačné cestě, třeba na WC, je Věřina postel  ještě víc na ráně. Usadit návštěvu v obyváku a vyrazit se honem převléknout, uvařit kávu?  Hm, a co když je návštěva zvídavý neposeda  a  k pohledu ji vyláká ta díra ve zdi u okna?

Ale jde i o ten pocit bezpečí ve vlastním bytě, který u starších osob nabývá na významnosti.  Znám například osobně několik důchodců, kteří se ve svých panelákových garsonkách  začali s postupujícím stářím bát, že před případným nezvaným návštěvníkem není kam utéct, kde se schovat, zamknout, bojí se, že mají všechno přístupné a na ráně.

Dalším, co tu podle mne mluví proti spojení,  je umístění kuchyně.  Ono totiž nejde jen o pachy a vlhkou páru z vaření.  Mnohem horší problém jsou zmaštěné prachové částice, které vám putují bytem a které nedokáže dokonale odfiltrovat ani sebevýkonnější digestoř.  Až paní Věře vymění původní stará okna za plastová, tak možná bude vyjeveně koukat, kam až se dostanou. Já tedy na mastné mapy pod stropem v předsíni (dveře se nezavíraly) čubrněla  velmi.

Kromě toho to tady podle mne nebylo nutné. Vstup do ložnice například téměř o celou šířku dveří designeři posouvali – tzn v nové části příčky klidně mohlo být zapuštěné pouzdro dveří a rozhodování o tom zda otevřeno či zavřeno,  by bylo na uživatelce.  Prosvětlovací význam té druhé vybourané části u okna, je podle mne také diskutabilní.  Mohlo tam být sklo (pevné či  zasouvací), ale podle mne by podobný účinek měl  i malý výklenek s nějakým ledkovým osvětlením.  Ten by naopak výrazně napomohl zútulnění ložnice, která otevřením na dvě strany ztratila potřebnou intimitu. A upřímně, mně ta díra při pohledu ze sedačky vlastně ruší a vadí. [singlepic id=2116 w=420] Také je třeba se tu zamyslet nad využitím.  Jistěže pokud už tam ta díra je, tak se důvod průchodu najde, ale fakticky se podle mne stejně moc využívat nebude.  Ráno člověk z postele míří do koupelny/ ke kuchyňské lince, večer je cesta víceméně opačná, tudíž se kolem okna bude chodit spíš jen během dne něco vyklepat na balkon.

Ložnice pro asketu nebo jen provizorium?

Zde si to řekněme pěkně na rovinu a nenechme se mást obrázky. Zařízení ložnice fakticky nebylo předmětem řešení proměny, dotčena byla jen její prostorová dispozice. Vše co se v ní událo, vyplynulo jen z toho nápadu odstranit kus příčky u okna v obýváku.  Spolu impulzem  mohla být snaha napravit nesmysl původní dispozice – vstup přímo naproti dveřím na chodbu.  Od toho se pak asi odvinul i nápad na zrušení veškerých dveří, protože na první pohled dveře do chodbičky poněkud ztratily logiku.

Kromě nových štokrlat na květiny, je zařízení  původní, po vymalování  se montoval zpět starý lustr a postel je jen vynovena novým přehozem a dvěma polštářky.  Jde jen o provizorium a výsledek podle toho taky vypadá. Bohužel to v pořadu nikdo jasně nevysvětlil.

Na webových stránkách designerů je k dispozici i záběr vizualizace, který jsme v pořadu neviděli a i z něj je patrné, že designeři o řešení přemýšleli jen v hrubých rysech.  Je ale velmi vhodná k porovnání se skutečností a k úvaze, co s tím půjde udělat. [singlepic id=2117 w=420] Ze záběrů kamery to v reálu vypadá, že se tam žádná skříň už prostě nevejde.  Lůžkem se směrem k oknu už moc hýbat nedá, protože by tím pádem „vylézalo“ do díry v obýváku.  Navíc díky té díře není pro květiny vlastně jinde ani místo. Přirazit postel blíž k podstavcům na květiny? [singlepic id=2118 w=420] To by asi musely být trochu jiné, navíc se dostatek prostoru stejně nezíská.  Řešení cokoliv podvěsit pod strop je zabité tou dekorační tapetou.  Myšlenka, že osobní a ložní prádlo je šikovné ukládat do vestavných skříní v předsíni je podle mne pěkně pomýlená. Takže co nám ze všeho vychází?  Že z té ložnice podivná ratejna zůstane nejspíš navždy.

Za zdí je povětří příjemnější

Obývák s kuchyní je mi na pohled příjemný, ale ani zde to není úplně bez chyb. Tradičně nejvíc jich utržila kuchyně.  Brát v úvahu jen cestu potravy z ledničky k dřezu a odtud na sporák nestačí. Ponechme stranou, zda paní Věra doma vaří hodně či málo. Teď má sice nové skříňky i spotřebiče, docela dobré ergonomické uspořádání, ale úložného prostoru je o kus méně. [singlepic id=2119 w=420] Spodní skříňka vedle ledničky je myčka, pod dřezem je sice skříňka asi s otočnými koši, ale objem je omezen instalací odpadu. Zbývá tedy třicítka vedle myčky a šuplíky v druhém rohu, pod varnou deskou je umístěna trouba.  Horních skříněk na nádobí a zásoby také není zrovna moc, skříňka přístupná z jídelní části je nešikovně v rohu za stolem a navíc zazděná židlemi. [singlepic id=2120 w=420]

Opět nejsem nadšená z umístění varné desky směrem do místnosti, ale dnes si všimnu jejího výškového umístění.  Vše plyne z toho, že nejsem zrovna žirafa a po úrazech v mládí mám celoživotní problémy se zády.  S velkým nadšením si proto užívám zhruba o 6cm snížené úrovně varné plochy. Konstrukce plynového hořáku naopak o nějakých těch 3-5 cm nad desku vystupující by mi vadila i bez potíží.

Značný problémem v realizované kuchyni představuje neobložení stěn kolem pracovní desky, nejvíc samozřejmě za dřezem.  Nějaký speciální nátěr nebyl zmíněn, běžná výmalba na sádrokartonu tam bude pěkně trpět, za pár týdnů bude ohyzdná a čištění bude problém.  Také bych uvítala, kdyby osvětlovací těleso bylo i pod mikrovlnkou. Umístění a počet elektrických zásuvek už snad ani nekomentuji, nicméně je to ještě schůdný průměr.

Jednooký král mezi slepými

Obyvák bezesporu patří k tomu nejlepšímu z téhle proměny a patří k lepším i v celé historii od páté řady dál. Na pohled vypadá příjemně a zdá se, že se v něm bude i docela dobře žít, že je tu místo na knihy, na gramofon či jiné audio, že se tu bude dokonce i docela příjemně číst.  Sestavy obrázků a další doplňky místnost příjemně zlidšťují a zateplují, zdá se, že celkový design je uživatelce opravdu postaven na míru.  Ale přece jen tam oproti dřívějšímu stavu domácnosti paní Věry něco chybí. Pamatujete na její nepoužívaný sporák? [singlepic id=2121 w=420] Kampak si v tomhle roztomilém pokojíku postaví svůj počítač?  Vrhne jej z okna a poběží kupovat notebook?

Neodpustím si ještě dvě poznámky. Byt před proměnou byl prezentován jako málo prosvětlený a špatně větratelný tmavý vagon. Je pravda, že jsou místnosti jen tři metry široké, ovšem obě jsou na jih, okna mají přes celou šířku a jsou v 7. patře, délka obýváku je naprosto standardních cca 5-5,5m (s kuchyní 7-7,5m). Tudíž jediné, co je skutečně málo prosvětlené a špatně větratelné, je kuchyňský kout.  Moji sousedé z víceméně stejných bytů od 4. patra výš paní nejspíš závidí její lodžii, protože oni si naopak každé léto i slunečnou zimu stěžují na přemíru slunce a jeho nepříjemný vliv na blednutí potahových látek, nábytku i podlahových krytin.

Druhé co zmíním, je onen měřítkový fígl s kruhy. To co pravila Karolina je totiž pravda jen částečná. Na to aby měl vzor tapety takovou moc, by nesměly být kolem věci, které člověku měřítko v oku zase srovnají. Tudíž pohodíme-li na sedačku polštář, celý efekt se zruší.  Použití jako zajímavého dekoračního prvku a precizní nasazení vzorů hodnotím ale kladně.

Shrnutí na závěr

Tak a teď mi poraďte, jak se mám postavit k známkování. Kuchyň s obývákem by byla na lepší dvě, ložnice je ale na pěst a bezdveřová idea hodně diskutabilní.  Přihlédnout k tomu, že se ta ložnice vlastně neřešila? Ale paskvil z ní vznikl právě tím opěvovaným prosvětlením obyváku. To je jako darovat někomu nové ponožky a do jedné udělat na patě díru.  Nakonec jsem se tedy rozhodla, že budu hodně ošklivě přísná a dám Svěžímu designu za čtyři, plus seberu kytku za svévolné rozhodnutí o cizím soukromí. K velké přísnosti mám ještě jeden důvod –  Free Architects  nejsou nějaká povadlá architektonická šmudla.

Souhlasit se mnou nemusíte, ale já bych být paní Věrou byla nadšená jenom chvilku. Pak by mi v hlavě šrotovalo, co udělám s tou ložnicí, protože příjemné spaní je pro mne stejně důležité, jako pohoda v obyváku.

Zdroj obrázků: bydleni.idnes.cz, bydleni.centrum.cz, free-architects.cz + videoarchiv iprima

Videoarchiv TvPrima: zde