Jak se staví sen 8.řada – Obyvák v japonském stylu (8.díl)

V posledním odvysílaném dílu prázdninového opakování 8. řady designové show Tv Prima Jak se staví sen jsme byli svědky proměny obyváku mladé rodiny ze středočeské obce Kly. Designérská dvojice Strouhalová + Mačák se pustila do japonského stylu. Jak jejich záměry nakonec dopadly a zda rodině splnili sen si přečtěte v rekapitulaci. Zda by se obyvák líbil i vám můžete hodnotit v tradiční ANKETĚ

Svobodovi – Lenka, Vladimír a tříletý Oliver, se před časem rozhodli vyměnit malé bydlení v obecním za větší. Svépomocí si nedávno dostavěli rodinný dům 4+1 a jako obvykle na zařízení už mnoho financí nezbylo. Zvládli si solidně zařídit kuchyňský kout, ale s navazujícím prostorným obývákem už si pořádně poradit neuměli. V místnosti je jen pár kusů nábytku a celek působí pouze nesourodě a nahodile.

[singlepic id=2217 w=420]
Vše tedy napraví Primácký dekotým. Manželé na sebe prozrazují, že mají rádi vzdušnost a lehkost, přírodní barvy i materiály, vše světlé a hodně prosvětlené, tedy hlavně nic tmavého. Chtějí zachovat podlahu ze smrkových prken a vytvořit místo pro 12 pavoučích miláčků dosud schovaných ve skleníkové skříni v rohu. [singlepic id=2218 w=420]
Přílišná prosvětlenost pokoje se paradoxně designerům dost nezdá. Nicméně najít nějaké tři zásadnější chyby byla pro stavbyvedoucí Zdeněk Němce asi dost těžká fuška: [singlepic id=2219 w=420]
-Nedodělaný krb, pro nějž je ve stěně udělán sice vývod, ale schován je pod svatebními fotografiemi
-Velmi nízký strop – na hranici povoleného minima 250cm (paneláky mají 255cm)
-umístění ledničky na hraně kuchyňského výklenku

Záměr a plán prací?

Pokoj se prý bude proměňovat v japonském stylu Zen. Designéři se budou snažit prostor s kuchyní propojit a zcelit, rozdělit do jednotlivých zón a zároveň vyřešit drobné nedostatky jako je nízký strop a přílišnou přesvětlenost. Chtějí vytvořit odlehčenou obývací stěnu, nějakou důstojnou konstrukci na výstavku chovaných exotických pavouků a budou se snažit volit světlé struktury a světlé barvy.
Bude se tedy drobně upravovat elektroinstalace pro zásuvky a nové osvětlení, bude se malovat, osazovat krbová kamna a zařizovat.

Domek je nový a tak je stavebních prací skoro netřeba. Přesun stropního osvětlení je jednoduchý – v sádrokartonovém stropu se jen vyříznou nové otvory a do nich se přetáhnou kabely. [singlepic id=2220 w=420] Ani tady však sádrošovci hubu úplně neutřou – alespoň podstropní rampu pro zářivky si tu mohou střihnout.

[singlepic id=2221 w=420]Hlavní stavební činností je tentokrát malování. Malíři používají válečky, designeři pak projektor, pastelky a malé štětečky – japonský styl si žádá i stylizované sakury.
Tak ještě na kalené sklo posadit luxusní krbová kamna, sestavit nábytek, pověsit posuvné závěsy, pod lustr naaranžovat zlatavou průsvitnou látku a hotovo. [singlepic id=2222 w=420]

Kolik to ale všecko stálo :

Stavební práce 30.500,-, nábytek včetně krbových kamen 181.065,- osvětlení 8.880,- doplňky 20.649,- celkem 241.094,- Kč
[singlepic id=2223 w=420] [singlepic id=2224 w=420] [singlepic id=2225 w=420] [singlepic id=2226 w=420] [singlepic id=2227 w=420] [singlepic id=2228 w=420] [singlepic id=2229 w=420] [singlepic id=2230 w=420]
Rodinka vypadá spokojeně a dávají za jedna s hvězdičkou neboť prý autoři trefili přesně jejich styl. Co si však o proměně myslíte vy, čtenáři panáčka?
Prostor k vyjádření názorů máte v diskuzi i v naší Anketě na konci článku

Okkvp : Jedna sakura japonské jaro nedělá

V bytovém designu je momentálně japonský styl celosvětově hodně oblíbený. Je tomu tak i v české kotlině a nejen v bytovém designu. Typické tady u nás je ale především matení pojmů a prohlašování vrabce s jedním barevným brkem za papouška. Tak jako japonskou zahradu neuděláte postavením jedné japonské lucerničky doprostřed záhonu růží, tak se také podle mého nedá o pokoji v Klech prohlásit, že je v japonském stylu. Ten totiž vypadá poněkud jinak. Inspirace japonským stylem v Klech samozřejmě je, ale jen velmi volná. Odmyslíme-li si ten nejviditelnější „japonský prvek“ – stylizovanou sakuru na zdi, tak asi většina interiér bez mrknutí oka označí za moderní městský styl. To ale to jen tak trochu mimochodem, protože jsem na to zdejší „japončíkování“ docela citlivá.

Jinak dnes nemám moc o čem psát. Stavební činnosti se víceméně ani žádné nekonaly a nemůžu říct nic ani proti dispozičnímu uspořádání místnosti. Jen mi maličko vrtá hlavou, jak to designeři mysleli s tím sjednocením a propojením s prostorem kuchyně, když ji tak pěkně vlastně odpojili ;-) Zvolená barevnost a materiály jsou i pro mne hodně příjemné a souhlasím s designery, že použití tmavších ploch výmalby místnosti neuškodilo. Líbí se mi dobře rozmyšlené osvětlení, včetně nápadu s podvěšenou látkou. Líbí se mi i vyrobená policová stěna, ale osobně bych ji raději viděla využitou jinak než pro pavoučí domov.

Chyby já opravdu najdu všude

Jednou z největších je tu výběr jídelního stolu. On je totiž poměrně malý (průměr 110 cm) a má uprostřed díru, což mi přijde poněkud nepraktické. Leda snad jak včera pravila jedna má kamarádka – pořídit psa a do díry házet kosti od oběda. [singlepic id=2231 w=420]
Ovšem hlavní nevýhodou tohoto stolu je, že má tři nohy a tudíž pohodlné sezení je u něj jen pro tři, když usedne čtvrtý, tak dva musí poněkud obkročmo. Asi proto je čtvrtá židle postavena zřejmě někde úplně jinde. Ano, rodina je sice jen tříčlenná, ale otázka je, zda už navždy a také je otázka, zda ke Svobodům nikdy nechodí žádné návštěvy.

Druhá záležitost, kterou bych vytkla jako chybu, je použití lávových kostek jako konferenčního stolku. Kromě toho, že jsou velice malinké (36 x36 cm), tak díky svému tvaru musí stát dost daleko od sedačky. [singlepic id=2232 w=420] Pro cokoliv na stolku se tudíž člověk musí docela řádně natahovat. Oficiálně se to sice jmenuje servírovací stolek, ale podle mne jde o dekorační předmět, kterému bych byla ochotna přisoudit funkci tak akorát přístavného stolku.

Třetí záležitost mi připomněla jeden diskuzní příspěvek u minulého dílu. Rozmístění bílých poliček v relaxačním koutku opravdu vypadá, že designerům …. „jel mozek na plný výkon stylem „co bychom tady ještě dali“ aka „jak bychom to ještě přeplácali, domrvili a zprasili“ … no tak k sakuře přidali ještě tři ptáčky jarabáčky. [singlepic id=2233 w=420]
A když už jsem tady, tak se taky dotknu té fontánky. Na videu a fotkách nevypadá špatně a šplouchající voda je i v místnosti velmi příjemná. To ano. Já bych ale raději kámen než nakašírovaný sklolaminát. Osobně bych také asi nebyla příliš nadšena z použité ratanové lenošky. Už před lety se mi sice na pohled v katalogu ikei zalíbila, ale už mnohokrát jsem tam do ní v naději usedla a pokaždé zjistila, že rozhodně není tvarovaná na mé poměrně průměrně narostlé tělo a že je kupodivu nesmírně tvrdá a studená. Malý Oliver ale vhodné využití našel ihned – používal ji jako skluzavku.

Hodnocení

Tentokrát budu za hodnou, protože se mi proměna dost líbí. Ne, že bych upadla na záda, ale myslím, že se tentokrát designerům podařilo vytvořit příjemný interiér s přijatelně specifickou atmosférou a chyby jsou jenom drobné. V rámci všeho co jsem zatím měla čas z primáckých proměn nakoukat s plnou odpovědností dnešní proměnu prohlásím za jednu z nejpovedenějších. Líbí = za jedna mínus (ale klikat musím za dvě).

Na závěr si ale dovolím poznámku k samotné stavbě domu. Mé stavařinou lehce nakoplé srdce se totiž u fotografií základů pěkně rozbušilo. Tou rozbředlou a křivolakou základovou spárou by se pan Vladimír tedy rozhodně chlubit neměl. [singlepic id=2234 w=420] U hrubé stavby jsem zas vzpomínala, jak mi odborník na slovo vzatý názorně předváděl, kde a jak vznikají tepelné mosty a ztráty. No a při pohledu na příliš nízko vytaženou vnější izolaci podezdívky jsem Svobodovým v duchu popřála v okolí co největší meliorace a na příštích 60 let suché subtropy. Jak bylo na pár záběrech vidět – už aby začly. [singlepic id=2235 w=420]

Zdroj obrázků: bydleni.centrum.cz + TVprima

Videoarchiv TvPrima zde