Jak se staví sen 10.řada : Pokoj pro tři kluky a pidiobývák (17.díl)

[singlepic id=2034 w=420]

V sobotu v 18.00 na Primě zamířili designéři pořadu Jak se staví sen, Marek Poddaný a Ondřej Borovec,  za interiérovou proměnou do Pardubic, kde na ně čeká pětičlenná rodina. Hlavními aktéry budou tentokrát tři bráškové – Milan (9), Filip (7) a Matyáš (12), kterým rodiče uvolní lepší pokoj pro jejich rošťárny. ANKETA

Paní Alena Zárubová (30) s přítelem Vladimírem Kadlecem (41) a dvěma svými syny a jedním Vladimírovým, bydlí v malém bytě 3+1 (necelých 60m2) ve starším cihlovém domě na sídlišti Polabiny. Celá rodina žije sportem. Milují vodu, lezou po umělé stěně, bruslí a podnikají společné výlety do přírody. Kromě toho se ale Vladimír zajímá o leteckou techniku a letecké modelářství,  Alena nejraději čte, Matyáš hraje fotbal, Milan je zapálený modelář a neposedný Filip se věnuje hokejbalu. Všechny kluky také hodně baví počítač.

[singlepic id=2035 w=420]

Rodinu ale trápí bytové podmínky, tedy především to, že současný interiér jejich bytu neodpovídá potřebám. Kluci rostou jak z vody a dětský pokojík se zařízením „co se kde našlo“ jim nestačí. Celý v podstatě zaplňují dvě patrové palandy a soubor úložného nábytku, chybí hrací plocha, je nedostatečně osvětlen a pro tři děti je k dispozici pouze jedno pracovní místo.

Zásadním prvkem této proměny proto bude změna dispozice bytu, kdy se z původního obývacího pokoje stane dětský a ten bude zase naopak rodině obývákem  s jídelním koutem.  Do kuchyně se totiž jídelní stůl nevejde. Kluci mají do nového také svá přání – Milan touží po pořádném stolu na své modelování a vitríně k výstavce modelů, Filip by rád skříň na hokejku a Matyáš si přeje úložný prostor na své věci a pár obrázků fotbalistů.

To je ale jen zlomek toho s čím si museli designéři poradit.  Tři největší průšvihy : 1/ kvůli změně dispozice bytu je třeba nový vstup z obývacího pokoje do ložnice; 2/ nábytkem přeplněný dětský pokoj; 3/ starý koberec v dětském pokoji.

[singlepic id=2047 w=420]

Proměňujeme

V pokoji pro děti zůstane pěkná nová plovoucí podlaha, strhají se tapety, proběhnou drobné úpravy elektroinstalace, bude se malovat, tapetovat. Vyndají se ale i původní dveře. V obýváku se bude bourat celá příčka do ložnice, aby se dalo instalovat bezobložkové pouzdro pro nové skleněné dveře…. Rodina s tak rozsáhlým bouráním ale asi nepočítala! [singlepic id=2048 w=420]

Pro obývák je třeba vybrat novou podlahu. V showroomu se nejdříve „nachytáme“ na dřevo co není dřevo ale dlažba, zvlášť vhodná pro podlahové topení. To u Zárubů Kadleců ale není a proto se nakonec volila podlaha dřevěná, z masivního dubu v přírodní bílé a bude celoplošně lepena. Oproti plovoucí laminátové má výhodu v tom, že neklape a lépe izoluje zvuk i teplo, vypadá lépe a v případě nějakého poškození ji lze zbrousit a znovu namořit. [singlepic id=2049 w=420]

Následuje zadání truhlářských prací. U kluků v pokoji je třeba vyrobit skříně, poličky a hlavně zástěnu, která skryje původní dveře. Protože bude z desek o síle 18mm, tak bude lepena na stěnu. Problém s ponechanými obložkami vyrovnají distanční podložky. [singlepic id=2050 w=420]

V pokojích se usilovně pracuje, maluje světlými barvami (když máme tak malé prostory), natírá a tapetuje a tudíž tým vyráží představit showroom firmy Jespen a italský nábytek ZALF. Dětský nábytek je modulový, multifunkčně mobilní, všechno mají, sestavit je možno cokoliv. Hoši designéři si na výstavě v Miláně vyhlédli sestavu dvou postelí a stolu s čelním posunem a přiberou i třetí, samostatnou.  Netřeba se bát, že by dítka na nábytku ujížděla – každý segment má zašlapávací brzdičku a ještě jednu superpevnou zarážku na vodící liště, kterou zaklapnete jedním prstem. Prostě ideální super řešení pro hodně dětné rodiny. [singlepic id=2051 w=420]

Do bytu se stěhuje velká nerozkládací sedačka a tudíž je záminka k reklamě na multifunkční (rozkládací) sedací nábytek, hlavně na pohovku Marka Poddaného (znáte z bytu Halfarových v Bohnicích) a konferenční stolek s šikovnými úložnými prostory.

Postavenou sedačkou práce víceméně končí,  u kluků už truhláři domontovali skříň i zástěnu přes ponechané dveře do ložnice, už se jenom uklidí, nazdobí, odzkouší osvětlení a bude hotovo.

[singlepic id=2052 w=420]

[singlepic id=2053 w=420]

[singlepic id=2054 w=420]

[singlepic id=2055 w=420]

Tak co, líbí se vám tahle proměna? Něčemu nerozumíte? Chcete se dozvědět jak na věc hledí  zdejší vyhlášený hnidopich? Tak čtěte a koukejte. A nezapomeňte hodnotit v anketě.

Okkvp: Bytový design pod tlakem

Ráda bych začala pochvalou pro rodiče, že se i v tak stísněných bytových podmínkách rozhodli obětovat část svého pohodlí pro děti. Bytovou situaci rodiny tu komentovat nebudu, k ničemu by to nebylo, není každý Rothschild a ani v Pardubicích nejsou byty zrovna za levno.

V tomhle směru byla vlastně docela  zábavná vložená reklamní  reportáž o komplexu rodinných domků v polích u Drahelic (Nymburk).  Pan Fousek opěvoval  výhody a kvality  řešení samotných domů i urbanistického řešení architekta Strculy, kamera snaživě švenkovala obrovské prostory obýváků a zajímavých zahrad dvou vzorových domů, aby diváci náležitě slintali. Nechtěný vtip je v tom, že ty skvostné ekobungalovy  mají sice obýváky veliké, ale polovinu komplexu tvoří typy s ostatními pokojíky také 13 m² + je k tomu v dispozičních řešeních ještě několik spešl  vychytávek (do ložnice jen přes zahradu nebo koupelnu) a zahrady jsou rozměrově na spodní únosné hranici (800-950m2). Laik byl zřejmě navíc okouzlen i zdůvodněním umísťování domů k okrajům parcely (pokoj se vám opticky rozšíří až k vnějším hranicím zahrady), člověk z oboru se uchechtl nad důmyslným zamlžením pravých důvodů (délka inženýrských sítí a komunikací). No nic, taky takhle píšu průvodní zprávy ;-) Zbývá už jen dodat, že to vše je k mání opravdu jen za cenu bytu – ovšem pražského (3-6 milionu). Pojďme však zpátky do Pardubic.

Trochu zmatku s půdorysem

Režie nám jako obvykle nabídla obrázek původního i nového půdorysu. Jak už v anotaci zaznělo, díky prohození funkce místností, bylo nutné probourat nové dveře z nového obyváku k rodičům do ložnice.  To zní sice logicky, ovšem při pohledu na ty půdorysy  se leckterý divák možná ptá, kudy se tedy vstupovalo do ložnice před tím, vždyť to vypadá, že mezi pokoji je ještě chodba. Není tomu tak. [singlepic id=2056 w=420]

Sice jsem pro lov správného schéma kompletního půdorysu bytu musela podniknout lov v realitním světě a utržila díky tomu nejeden šrám na duši (přehlídka hnusů a nevkusu jen pro ortlé masochisty – ale co bych pro čtenáře neudělala) a  teď už je jasné kam které dveře vedou a že to, co se někomu mohlo zdáti chodbou, je jen mezera mezi výřezy. [singlepic id=2057 w=420] Z tohoto plánečku je ale také jasné, že dítka si v novém pokoji nějak extra moc s prostorem nepomohla a naopak se všichni můžeme zamyslet, jak asi dopadnou rodiče v ložnici, neboť tam byl po proměně vymístěn počítačový stůl tatínka.

Nudloidní pidiobývák

S podrobným rozborem a hodnocením začnu u menšího pokoje.  V původním zacpaném stavu se pokojík zdál malinký k zalknutí. Po vystěhování  se dojem výrazně vylepšil a divák mohl možná doufat i v zázraky, zvlášť když komentář pravil, že obyvák bude právě s ohledem na malé rozměry řešen ve světlých barvách.  Designéři na ofiku vypráví, že „základem dojmu z obývacího pokoje jsou neutrální  přírodní odstíny béžové a šedé. Nábytek jsme pro pocit prostornosti zvolili v bílé barvě, částečně ve vysokém lesku. Doplňky jsou výrazné – žluté, okrové a fialové“ [singlepic id=2058 w=420]

Jenže.  Jenže pánové protáhlou nudli opticky ještě zúžili.  Béžová na stěně na fotkách i na kameře vypadá až docela dost  hnědavá, že to není nic světlého bylo vidět už při malování. Výrazná tapeta na víceméně prázdné stěně je zajímavé a dobré řešení, ovšem díky dost velkému procentu tmavých ploch  pak spolu s protější  stěnou vytváří zmíněný optický klam.

[singlepic id=2059 w=420] Jistě je možné s ohledem na malé rozměry místnosti pochopit, že úložného nábytku se sem moc nevejde. Tři skříňky nad přiměřeně velkou (a kvalitní) sedačkou (265 cm) a jediná malá skříňka pod televizi se dají vzít.  Přístroje pro video a domácí kino by se tam mohly vejít (má uprostřed skleněnou polici), trochu horší to bude jen s rozmisťováním čtyř reproduktorů.   Látkové bobky místo stolečku bych nevolila, respektive na odpočinek nohou je to prima, ale asi bych sedačku raději doplnila o nějaké boční přídavné odkladní plochy či příruční stolečky. V nabídce Polstrinu přímo k této sedačce na výběr jeden takový je, dají se sehnat ale i různé jiné.

Umístění jídelního stolu je OK, já osobně jen nemám ráda použitý typ podnoží u židlí.  Nesmysl je ovšem použití živé Crassuly v rohu. Hezky tam vypadá, to ano, ale nepřežije. Řeč o tom, že by byla živá, ale nebyla, třeba nás klame tělem (tak blízký detail nebyl) a je opravdu umělá. Použití umělin v podobných podmínkách není nic zavrženíhodného, ale je třeba vybrat opravdu kvalitní výrobek a udržovat jej v čistotě.

[singlepic id=2060 w=420] Co je ale na pováženou až skoro na facku, jsou ale i podle mne ty dvoje úplně rozdílné dveře. Spolu s  „kolegyní“  z iDěsu mně zaráží, proč se už poměrně nevýznamná položka sponzorům zdála nemístná.   Nebo snad iniciativně šetřili sami pánové Borovec-Poddaný?  Podle mne nebylo nutno nic bourat, jen vyměnit výplň za podobnou skleněnou. I chodbě by to totiž vizuálně pomohlo. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby i dveře ke klukům byly podobného designového ražení  a na rodinu zbyla jen výměna dveří kuchyňských a do jádra. Pokud se ale na dveřích tolik šetřilo, tak proč pánové nezvolili do ložnice alespoň bělavý typ skla? V tom případě by se totiž  dveře ve stěně více ztrácely a tuneloidní dojem by to lehce stíralo.

Celkově ale ten obývák nakonec dost pochválím, protože funkční je, požadavky splnil a vylepšit světlejší  výmalbou půjde snadno.

Itálie u dětí

Mňo. Je to příjemně barevné, vzdušnější, je to mobilně variabilní a italsky designově drahé. Zásadní problém je, že je to vlastně jen pro dvě dítka, třetí tam může akorát uléhat!

Okouzlení hochů designerů italským nábytkem je poměrně pochopitelné. Mně stačí jen prohlížet prospekty. Systémy od Zalfu jsou totiž nejen vizuálně pěkné, ale i důmyslné a propracované do všech potřebných detailů. Jenže hoši se možná špatně dívali nebo se projevil nízký věk a rodičovská nezkušenost.

Systémy Zalf ( anebo Zalf ) jsou totiž především plné skříní a různých dalších úložných prostorů a protože jde o nábytek modulový, lze sestavit opravdu cokoliv, typové řady spolu ladí, barevných variant je bezpočet. Možná si někdo povzdechne nad cenou. To je jistě nezanedbatelné hledisko – italská cena s českou přirážkou za design je pro většinu rodin vražedná, ale stačilo si vzít alespoň mustr a nechat si skříně vyrobit, tak jak se to stejně udělalo.

[singlepic id=2061 w=420] Ano, skříně si pánové nechali vyrobit na míru podle vlastního návrhu. Jenže tady se nestačím divit a mám co dělat abych zavřela údivem otevřená ústa.  Co to jako je, ta skříň přes okno???? Vážení pánové – to, že má paní v kuchyni podobně postavenou lednici neznamená, že je to nutno opakovat i u kluků. Tou lednicí se dá totiž v případě potřeby (mytí oken) na rozdíl od skříně hnout a navíc je tam situace prostorově o mnoho složitější.

Ona je problematicky umístěná i ta druhá. Ta zase pro změnu dostane tisíc ran od kliky dveří a naopak bude ona otloukat dveře a pravděpodobně mezitím semele i nejedno dítko.  Také se podívejme dovnitř  a zkusmo počítejme, co se do nich vejde. [singlepic id=2062 w=420]

Pamatujete si ještě, co sami kluci vyslovili jako svá přání? Všichni tři jmenovali skříň. V původním pokoji měli tři hluboké vysoké padesátky, jednu mělkou a jednu velkou nízkou prosklenou policovou. Teď je podle mého úložných prostor tak sotva 2/3 původního objemu.  Oblečení se snad vejde, ale na ostatní věci se už nejspíš nedostane.

[singlepic id=2063 w=420] Tři nízké bedničky u protější stěny na věci do školy nemohou stačit, navíc jsou na to i tvarově nevhodné.

Podívejme se na prostor u stolu. V původním pokoji byl stolek jen jeden pro všechny tři. To teď je to opravdu lepší. Ale do potřebného stavu pořád daleko.  Kolik tam například vidíte židlí? [singlepic id=2064 w=420] Já jenom dvě!  A podívejte se pořádně, zdá se vám přiměřené místo pro psaní a učení, když si dva sednou vedle sebe a jeden naproti?  Oni by se k vlastnímu stolu dva kluci vedle sebe vešli, ale to by tam dole nesměly překážet ty nízké bedničky. Sedícímu u vnějšího okraje stolu totiž prostor omezuje jeho vyšší okraj.  A třetí chudák bude za všech okolností sedět zády ke světlu.

[singlepic id=2065 w=420] Zkoumejme prostor dál.  Kluci mají rádi počítač. Mají jeden společný – PC. Kampak tu základní bednu asi postaví a co udělají s kabely v případě pojezdu stolu?  Další problém je osvětlení. Jedna lampička pro tři?

To ale pořád není všechno, ještě je tu samotné spaní.  Že to je v pořádku, vždyť postele jsou přece správně tři? To jsou, ale ani jeden kluk nemá  u postele nějakou poličku na budík, lampičku, odložení hodinek, knížky či čehokoliv jiného, co u postelí obvykle děti mívají.  Zato mají na zdi dvoje hodiny. [singlepic id=2066 w=420]

Další a také tradiční problém je – co s lůžkovinami během dne. Nechat v tom válet  a pušit počínající pubertáky?  Možná jsem stará útlocitná, ale na to říkám tfuj.  Problém je, že nějaké bedny a futrály se vejdou jen pod tu nižší pohyblivou postel, ta modrá je na to příliš nízká, navíc výsunu vadí koberec. [singlepic id=2067 w=420]

Tak si kvality dětského pokoje na závěr shrňme. Pokoj je zařízen zajímavě variabilním nábytkem, který ale ze všeho nejlépe splňuje nároky na uvolnění prostoru k hraní na podlaze. Ale těm klukům přece není čtyři pět, jde o žáky a jeden bude za několik kratičkých let dokonce studentem.   Chybí úložné prostory, pracovní místo a chybí i soukromí . Nesplněny zůstaly i osobní přání všech tří kluků.  Jako chybu hodnotím i „nezazděné“ dveře do ložnice, ale to už beru mimo soutěž a jen si to v hlavě přičítám k tradiční ignoraci čehokoliv o centimetr mimo.

Málo muziky

To v čem a na čem žijeme sice nemá přímý vliv na náš charakter, každého prostředí ale přece jen ovlivňuje. Bytový design je jedním z významných činitelů, který nám od mala formuje vkus, podvědomě  v nás vytváří základní mantinely možného, kořeny s kterými jsme do smrti spojeni a od kterých se odpichujeme. To už ale děláme podle své nátury, zkušeností a vědomostí.

Tahle rodina na tom nebyla s kvalitou prostředí nijak špatně. Dětský pokoj byl sice bídně nacpaný, ale jinak bylo na bytě znát, že je udržovaný, zařízený  praktickým nábytkem, s rozmyslem  a s celkem solidním vkusem. (kdo nesouhlasí, laskavě nakoukne k jedněm ze sousedů)

Po nájezdu Dekotýmu je výsledek samozřejmě trochu jiný, ruka profesionála je přece jenom znát, ale nejvíc je tu podle mého cítit „bezedná“ peněženka  sponzorů. Celkově jsem s proměnou hrubě nespokojena. Jak už jsem napsala,  nudloidní obývák je pro mě dnes sice solidním počinem, problém je, že v hlavní roli měli být kluci a jejich prostor. Ten je bohužel tak maximálně na půl cesty a k dobrému výsledku by bylo třeba jej z velké části dodělat, zčásti i předělat.  Za názornou ukázku kvalitního nábytkového systému designerům samozřejmě dík, ale bohužel to bylo spíše jen plýtvání prostředky. Dovolím si dokonce poznámku, že dost přemýšlím, jak by byt vypadal, kdyby měli těch 300 tisíc a partu dělníků režijně v rukou samotní rodiče.  Dětský pokoj bych ocenila tak na čtyři a jen díky slušnému obyváku mi to celkově vyjde na tři s mínusem, v anketě ovšem bez skrupulí kliknu na čtyři.

Dnešní díl byl poslední v desáté sérii. Tím ale mé zdejší angažmá nekončí – brzo snad dojde i na souhrnné vyhodnocení právě ukončené série a na slibovaný článeček o nákupech a investovaných financích. Příští sobotu v obvyklém čase začíná Prima opakovat osmou sérii, a protože k ní se tu rekapy nedělaly, budu to teď v rámci opakování tak trochu dohánět – tzn články tu pravidelně budou. (pravidelně v rámci mých možností). V každém případě uvítám, když se v diskuzi vyjádříte i k tomu, na co se třeba příště u další série v článcích víc zaměřit, co se vám  líbí či nelíbí. Vaší přízně si vážíme a děkujeme.