Jak se staví sen 10. řada: obývací pokoj a ložnice s pracovnou (14. díl)

[singlepic id=1921 w=420]
Proměna dvou místností v mužské domácnosti byla úkolem pro sehrané designery pořadu Jak se staví sen Tomáše Marxe a Davida Machače. Pan Ladislav Kadeřábek (65) je požádal o zařízení nového bydlení pro jednoho ze svých synů. Jak se jim podařilo se s úkolem v Praze 5 Zbraslavi vypořádat ?  ANKETA

[singlepic id=1939 w=420]Pan Kadeřábek, který po nehodě na motorce přišel ve svých 17 letech o nohu, žije v rodinném domku z roku 1948 jen společně se svou maminkou(83) a dvěma syny.   Dům je sice po částečné rekonstrukci, ale na opravu podkrovních místností obývaných mladším synem Honzou (28), který je po těžké nehodě na motorce v invalidním důchodu, ještě nedošlo a jsou v dost žalostném stavu.  Stěny jsou oprýskané s mnoha trhlinami, s mnoha výklenky a zkoseními, stará podlaha se prohýbá a je jak vlny na moři. Stávající zařízení je příliš různorodé, ne úplně vyhovující.

Se jmenováním tří největších problémů nemají tedy designeři Machač a Marx moc starostí  – označují za ně křivé a popraskané stěny, špatnou podlahu a nevyhovující velikost jedné z místností.  Pánové se při proměně prý chystají na změnu celkové koncepce.

[singlepic id=1940 w=420]

[singlepic id=1941 w=420]N ukázce půdorysů původního a navrženého stavu můžeme vidět, že se dnes bude bourat. Místnost původně sloužící jako babiččina kuchyně bude zvětšena vybouráním příčky a zabráním zbylé zkosené části podstřešního prostor. Pro dosažení možnosti vhodnějšího uspořádání většího pokoje, budou o kousek posunuty spojovací dveře a staré úzké skládačky budou nahrazeny dveřmi ve standardní velikosti (80 cm). Bude se dělat i nová podlaha, čímž se zároveň i srovnají její dvě různé úrovně.  Křivé výklenky budou využity k umístění zapuštěných úložných prostor a následně vyrovnány pomocí sádrokartonu.

[singlepic id=1942 w=420]Při bourání příčky je vidět, že tady tepelná podstřešní izolace nechybí.  Nová sádrokartonová konstrukce stěny je umístěna tak, aby mezi podlahou a zkosením stropu bylo alespoň minimálních 100 – 110 cm a prostor bylo možné rozumně využívat.  Ostatní stěny se oškrábají, natáhne se perlinka a nově vyštukují, zároveň se provede nová elektroinstalace. Přes několikeré opakování,  že pod nový štuk přijde na stěny také perlinka je však  v záběrech vidět jak pánové sice mohutně štukují, ale po perlince nikde ani stopa. [singlepic id=1943 w=420]

Podlaha bude vyrovnána tzv. suchou metodou pomocí OSB desek.  Ty se kladou na původní podlahu a pro dosažení roviny se podkládají jednoduchou dřevěnou konstrukcí.[singlepic id=1944 w=420]Krytina je pro obě místnosti vybrána jednotná, ve světle béžovém tónu a půjde o Marmoleum Click – tzn plovoucí podlahu, kde je vrstva marmolea nalepena na HDF desce.  Barevná  kombinace je navržena s ohledem na Honzovu oblíbenou  barvu a  tudíž je část nové ložničky vyzdobena sytě zelenou, zbytek bude bílý.  Tentokrát se pánové designeři rozhodli také ukázat a představit několik nových a zajímavých materiálů. V obýváku využijí laminátové obkladové panely, které se pomocí montážní sady jednoduše lepí na stěnu a jsou vhodné pro použití v jakémkoliv bytovém prostoru.

Jako další zajímavý prvek budou v obou místnostech využity tzv. napínané stěny, což je zase konstrukce z tkaného polyesteru potaženého tenkou polyuretanovou vrstvou.  Od jednoho z prodejců, jsme se dozvěděli, že dnes už lze systém využít nejen na stěny a stropy, ale prý lze takto zhotovovat i podlahy.  Napínané stěny pánové designeři využili zároveň jako jeden z osvětlovacích prvků.  A to je pro dnešek asi tak všechno, co jsme se k proměně dozvěděli.  Sestaví se koupený i na míru dělaný nábytek a podkroví pro motorkáře je hotovo.

[singlepic id=1945 w=420]

[singlepic id=1946 w=420]

[singlepic id=1947 w=420]

[singlepic id=1948 w=420]

Zaujala vás dnešní designerská lekce panů Marxe a Machače? Diskutujte a hodnoťte v anketě.

Okkvp neumřela

Pánové Kadeřábci mi byli sympatičtí  a víc než jindy mi byli sympatičtí i páni designéři, ale jinak jsem tou proměnou na Zbraslavi poměrně nedotčena.  Celkově mi to přijde takové bez chuti a zápachu.  Je tedy asi pravda, že po prodlouženém týdnu velmi zvýšeného pracovního úsilí  a sérii vypjatých událostí v mém soukromí, by mně ze židle nenadzvedávalo asi téměř nic. Kromě únavy je můj úsudek asi ovlivněn i  tím, že v době kdy tohle píšu je hnusné dusno, no ale zkusím to probrat postupně, třeba se něco zajímavého objeví a třeba se u toho taky trochu zmátořím.

Zelený je strom života

Nápad hnout s dispozicí menšího pokoje – dřívější babiččiny kuchyně se mi zdá velmi rozumný a za tohle dávám pánům z Dekotýmu první kladný bod. V původní nudli by se moc parády udělat nedalo (i když můj pokojík u babičky o rozměru 1,5 x 4m budu do konce života považovat za nejútulnější obytný prostor jaký jsem kdy měla) a ta pidipůdička navíc stejně asi k ničemu moc nebyla. Tomu, že o tom bourání a zvětšování pánové Kadeřábci předem nevěděli, ale nevěřím – na to už pořad sleduji moc dlouho.

Co se týká dispozičního řešení je ložnice s pracovnou řešena podle mne slušně, byť se nic převratného, zajímavého neodehrálo.  Zajímavá je snad jen ta zelená stěna s osvětlenými nikami za hlavou postele. To je podle mne šikovný nápad i s ohledem na pocitové odsunutí hlavy spícího od dveří.  Z principu se mi v obou pokojích líbí i použití podsvětlených napínaných stěn, byť na můj vkus designeři při výběru sáhli po příliš zprofanových a tedy laciných až kýčovitých motivech. Bambus je hezký, ale líbil se mi zhruba před 5-7  lety, kdy jsem jej viděla prvně. Teď když je vidět na kdejakém „rohu“ mi pomalu začíná lézt na nervy a nepomůže tomu ani žárovkové sluníčko.

Jako chybu bych vytkla přílišné utopení poliček nad levým koncem pracovního stolu, kam se podle mého názoru poleze i mužskému hodně blbě a ještě blběji se tam bude uklízet. Navíc má Honza zřejmě nějaký problém s levou rukou, kterou po většinu pořadu usilovně schovával v kapse a nepoužíval.[singlepic id=1949 w=420]Druhý ne zrovna dobrý nápad je umístění skříně tak, že se otevírání dveří bude křížit  s místem pro sezení. Podle fotek je skříň úplně těsně u stolu, tudíž se o něj budou dveře nejspíš i solidně otloukat.  Skříň mohla být klidně na úkor bambusu od stolu o několik desítek centimetrů odsunuta, a když už si pánové tak stěžovali, že kvůli proměnlivé výšce stropů museli nechat dělat nábytek na míru, tak jim truhláři mohli na tu ikejáckou  Paxku vyrobit nějaký nástavec, podle mne by jí vizuálně dotažení až do stropu prospělo.  Poněkud tumpachově hledím na to, že skříň nemá vůbec žádná madla/úchytky. Jak dveře Honza otevíral vidět nebylo, ale řekla bych, že nějaká dodatečná montáž nejspíš proběhne. Ikeácké kování klade v krajní poloze poměrně velký odpor a škvírky mezi křídly dveří jsou na prsty malé.

Motorový obývák

[singlepic id=1950 w=420]Obývák se mi líbí mnohem méně než ložnice a to především proto, že tmavými obkladovými panely na stěně za televizí vyrobili designeři z místnosti poněkud chodboidní tunel.[singlepic id=1951 w=420]Navíc nejspíš nejen ve mně ta odřevená stěna vyvolává dojem skříně, před kterou je nepochopitelně přistrčena ta televizní  skříňka.  Nelícující hrany panelů  celou „parádu“  ještě dodělají.[singlepic id=1952 w=420]

Televizní skříňka sice šikovně ukrývá sadu zásuvek, ale pánové je po vyluxování koberce důmyslně „zazdili“ řadou cédéček. Jediná další zásuvka je za sedačkou.[singlepic id=1953 w=420]

Tak jak už neplesám z bambusu v ložnici, tak podobně to mám s motorkami v obýváku, které mi zas ze všeho nejvíc  připomínají plexisklovou výzdoby mototechny.

[singlepic id=1954 w=420]Do mé noty neťukli páni designéři ani motostolkem, a to jsem přitom osoba, která má pro silné motory dost velkou slabost a překousla bych v tomhle případě i značnou kýčovitost.  Ale to by ten motor musel do dálky řvát, že je to Pan motor, třeba jako tenhle z jiné kawasaki (ZX 6R ninja).[singlepic id=1955 w=420]Použitý  vizuálně nudný model na srandovní nožičky posazeného motoru je krystalicky nevkusný kýč a pracholep.  Asi bych prskala i kdyby šlo o přímý pozůstatek Honzovy motorky.

[singlepic id=1956 w=420]Z týchž luhů a hájů jako motorový stolek je i výzdoba obrázky nad sedačkou.  Skoro mám dojem, že to byla jen iniciativa Vildy a kdoví, kde to kluk čepičář našel.  Já osobně bych očekávala, že tam tak fešnému mužskému fešný designer vrzne nějakou rozměrnější optimistickou abstraktní modernu nebo alespoň poněkud rozsáhlejší sadu (řadu) nějakých motorkářských ikon.

Překvapilo mne, že se pánové designeři nechytli možná nové náhradní zábavy mladého muže a snowboard nijak nevyužili, respektive, že jej v klídku nechali zbýt k ledabylému opření v rohu za dveřmi, kde bude většinu roku bohapustě překážet.

[singlepic id=1957 w=420]Další podle mne poněkud diskutabilní záležitostí, je použití rolet. Rolety jsou sice momentálně velmi populární nejen v našich krajích, ale ono to s nimi není tak jednoduché. Pokud je okna možno otevírat jen dovnitř a nemají ventilační výklop, tak při otevření musí být roleta vytažena.  Okna u Kadeřábků výklop nemají. A větrat se tam i přes solidní tepelné izolace určitě bude. Obývák je na jih.

Promarněný čas

Za zmínku v negativním smyslu mi tentokrát stojí i veškeré  vložené reportáže. I přesto, že je Pavel Cejnar pokaždé anoncoval jako velmi poučné, byl jejich přínos pro diváka celkově spíš k smíchu.  Když jsme se měli dozvídat o tom proč a nač vybírat a používat vestavěné bodovky, tak nám jakýsi prodejce sdělil akorát to, že jejich cena je v řádu desetikorun, což je sice v případě některých  pravda, ale není nic mimořádného, že jedno takové svítíčko stojí také několik tisíc.  Paní Švandová se alespoň pochlubila tím, že k nim doma musí mít časovač, který je po 30 minutách automaticky vypne, neboť jinak by jim mohly od rozžhavených rámečků zahořet dřevěné stropy.  V případě reportáže o tom jak si vybrat správnou postel jsme si napřed prohlédli renovované starožitné postele pana Miroslava Mejzlíka, který si je vzhledem k nižšímu vzrůstu našich předků musel zároveň nechat prodloužit. Vzápětí jakási pohledná slečna informovala, že oni prodávají i ložnicové textílie v módním francouzském stylu (s květinovými motivy) a další ženština nás pak přesvědčovala, že jejich kovové postele jsou kvalitní a lze je při stěhování dokonce i rozebrat.  Opravdu velice přínosné informace bez kterých si správnou postel nikdo nevybere!  Upřímně řečeno příliš nechápu ani smysl takové reklamní prezentace firem -ne každý divák je natolik zvědavý aby se přes  obchodní rejstřík složitě proklikával ke zjištění  čehože je ona  dáma jednatelkou.

Nic moc

Tak abych to nějak shrnula a zakončila.  Jak už jsem napsala na začátku – podkrovní motorkářský  ráj pro Honzu Kadeřábka není špatný, ale myslím, že na chlubení pro pány designery to taky není.  Na jednu stranu je možná fajn, že  pokoje jsou zařízeny „lidsky“, bez designerských výstřelků, ale na druhou stranu mi to přijde škoda. Ne, že bych tolik toužila po nějakých extravagancích a neobvyklostech, ale  takhle by nábytek intuitivně uspořádala asi většina i bez designerů. Jediné co se z bezchuťovosti  vymyká  jsou ty napínané podsvícené stěny a  sádrokartonové niky u postele.  Nápad s obkladovými panely v obýváku se sice asi taky snažil, ale hodně nedopadl. Nebýt té ostré zelené, tak by  celé podkroví  byla jedna velká nuda.

[singlepic id=1958 w=420]Pánové si sice stěžovali na křivosti a výklenky, ale třeba zrovna ten výklenek v obýváku měl podle mého lecos do sebe, vytvářel atmosféru i v tom původním chaosu. Teď je pokojík krásně obdélníkový, má úložné prostory, ale je to panelákový bezdušák  s divným stropem, protože zkosení najednou ztratilo logiku.   Hloubka výklenku byla v reálu určitě o nějakých 10-15 větší než bylo potřeba na skříň a police a tudíž vyrovnání s obkladem na stěně u okna jak i Pavel Cejnar poznamenal, obývák pocitově velice zmenšilo. To považuji za největší chybu představeného řešení. Rozšíření ložničky to u mě plně nevyrovná a když k tomu přičtu všechny své předešlé výtky, tak ani dnes nemůžu známkovat nijak vysoko. Dávám tedy za 3 – „nic moc“ mi na tuhle proměnu sedí ze všeho nejvíc.

(a na ten děsný návrh úpravy rodinného obýváku ve vizualizaci v 34. minutě pořadu raději vůbec nemyslím, z řady skříněk nad dveřmi pod stropem jsem totiž spadla ze židle)