Jak se staví sen 10. řada: na 16m čtverečních kuchyň i obývák (13. díl)

[singlepic id=1878 w=420]

Místem činu dnešního působení týmu pořadu Jak se staví sen je dům paní Marcela Šmídkové v Čerčanech (ulice Míru). Rozvedená důchodkyně (63, dva synové, pět vnoučat) zdědila dům po rodičích a už deset tu bydlí ve dvou místnostech v podkroví, přízemí obývá 35 letý syn Petr s přítelkyní, v garáži už bydlí jen Marcelin pes. Dříve tam ale bydlela i Marcela, protože její matce v posledních letech života moc vadilo, že stále jen vařila a vařila. Sympatická Marcela je bývalá prodavačka a je v těžké finanční situaci (na domě i parcele zapsána zástava) a na jejím bydlení je to velmi znát.  Designéři Simona Fritz a Zdeněk Němec dostali volnou ruku a budou vylepšovat podkrovní obývák s kuchyňským koutem. Podívejme se jak + ANKETA

Dům se sice pomalu postupně rekonstruuje, ale v Marcelině pokoji je zařízení co dostala ještě ke svatbě – prastará kuchyň s mycákem, tříplotýnkový elektrický sporák, skleník, skříňkový sekretář, o trošku mladší sedací souprava, dvě židle  a kulatý kovový stolek. Vymalováno tu bylo naposled někdy před třiceti lety, na podlaze je hodně chatrný koberec. Nové je jen malé okno ve štítu, radiátor ústředního topení a průtokový nástěnný ohřívač. Podkrovní byt je ale také velmi studený, v zimě se tu prý teplota drží tak maximálně u patnáctky a bez tlustých svetrů se tu nedá vydržet.

Hlavní problémy? Stará malba, co se prý loupe, málo světla z okénka na východ, katastrofální nábytek a odfláknutá podlaha – na původním dřevěném záklopu je pod kobercem jen tenké linoleum. O neexistujícím zateplení se designeři kupodivu nezmíní. [singlepic id=1889 w=420]

Co s pokojem Dekotým zamýšlí? Paní Marcela, která tak velmi ráda vaří má jediné přání – aby v pokoji byla rozkládací pohovka, protože za ní jezdí na návštěvu vnoučata, tak aby měla kde přespávat. Designeři se pro celkovou změnu pokoje o 16 m² rozhodli inspirovat prosvětlenou atmosférou lesa – tapety s kmeny a motivem listí, světlá výmalba, červená kuchyň, na podlahu a na stěnu za kuchyní měkčený vinyl s dekorem dubových prken, tradiční babiččin gauč a houpací křeslo v novodobém designu, spousta světel, květinové dekorace, na zateplení elektrický krb a jeden přenosný s otevřeným ohněm na biolíh. [singlepic id=1890 w=420]

A jakže to celé vyrobí? Rychle.

Starý nábytek putuje na zahradní kremaci a přitom v pozadí vidíme, že část Marcelina bytu je také na chodbě. Na podestě schodiště má předsíňovou stěnu s věšákem, nahoře před bytem je pak ještě jeden gauč a ve výklenku stojí starší lednička s malým mrazákem. [singlepic id=1891 w=420] Ve vystěhovaném pokoji jsou udíleny pokyny partě oranžových trik. Nové elektrické rozvody si už rodina nechala udělat sama a tak prý jen začistit, zbytek pokoje komplet oškrábat, napenetrovat, na strop má přijít perlinka, nový štuk a výmalba. „Zdenku, a co uděláme s tou podlahou?   Sundáme koberec a staré lino, se zbytkem si poradí podlaháři.“ [singlepic id=1892 w=420] Tak pánové máčí a škrábají, přičemž je z obrázků jasné, že ani není moc co, na zdech je tak leda jeden nátěr a dolu jde špachtlí více než snadno. [singlepic id=1893 w=420] Více práce je na stropě. Jak patrno z detailu, v době výstavby podkroví byla doba úsporná, tož i rákosem se pořádně šetřilo. [singlepic id=1894 w=420] Teď už to bude lepší –na původní velmi chatrnou konstrukci naplácáme necelý centimetr štuku. Kam všude přišla ta perlinka se můžeme jenom dohadovat, v záběrech po ní stopa jen při nějakém odměřování. [singlepic id=1895 w=420] Strop i se šikminami tedy máme a tedy válečkujeme primalex, kolegové venku nově natřou i dveře. [singlepic id=1896 w=420] (pokud se ptáte, kam vedou ty malá dvířka,tak na půdu). Na řadu přichází tapety. Oškrábané stěny se prý penetrovaly a nechaly 12 hodin vyzrát a teď je paní tapetářka ozdobí kolem okna romantickými březovými kmínky a v rohu u dveří béžovým listíčkem. Následuje osvětová reportáž o malých kuchyních. Zástupce firmy Oresi nám ve svém showroomu ukazuje, že i do malé kuchyně se všechny moduly krásně vejdou, zásuvky s plnovýsuvy, myčka, sporák, i dokonce velký dvoudřez a všechno je krásné a šikovné a výborně to prodá i design celé té náramné kuchyně. Že v ní zbylo jen několik zhruba dvaceticentimetrových kousků pracovní plochy mu nadšení vůbec nekazí. U Šmídkových se teď dělá podlaha. Pánové si opravdu se zbytkem poradili. [singlepic id=1897 w=420]Na původní, stavební činností ještě více zdecimovaný dřevěný záklop pokrytý snad šedým baličákem natáhnou podkladní mirelon, [singlepic id=1898 w=420]na něj dvě vrstvy nejspíš nějaké tenké hobry a už rozbalují pásy vinylu. A že by to nechali přes sebe? [singlepic id=1899 w=420] No naštěstí snad ne. Simona se Zdeňkem vymysleli, že z ideových důvodů je třeba vytáhnout podlahu i do výšky na stěnu. Pánové tedy natahují a lepí i kolem dveří. A teď hurá pro kytky na Vinohrady k Mario Wildovi. Paní Fritz kytkám rozumí, vybírá s odborným citem pro atmosféru – do plastových pohřebních číší a váz. V Čerčanech montují Oresi kuchyni. Je sestavena do „U“,  bude bordově červená, s tříplotýnkovou varnou deskou  a bude jí dominovat krásná mohutná nástěnná digestoř. [singlepic id=1900 w=420] Zatímco montéři montují skříňky a spodní průtokový ohřívač pod dřezem, designeři spěchají pro sedací nábytek. Vybrali různými designerskými cenami ověnčené kousky Momo a Koko. Ještě jeden nákupní výlet diváci absolvují – showroom krbařů. Cejnar je okouzlen dálkovým ovládáním a při dotazech na možnosti ovládání dojde i na zvídavou otázku, co to v tom elektrickém vlastně dělá ty hezké plaminky. Odpověď zdá se překvapila i Simonu. Zlatavá látka se tam totiž natřásá a diody ji jen příslušně nasvěčují aby dojem plamenů ohně byl dokonalý. Hřeje to ale pomocí běžné topné spirály. Že by i 1600W nemuselo mít u Marcely patřičný výhřevný účinek? Vezmeme ještě bedničku na biolíh, nad tím si důchodkyně v zimě určitě ručky zahřeje.

A to je dnes vlastně všechno. Z kuchyně strhají ochranné folie, představí hlavní Focus point (suché aranžmá u okna), rozsvítí spousty světélek, naaranžují doplňky, zažehnou otevřený ohének a přivedou paní Marcelu.

Nuž tedy podívejme se jaké to bylo před a po:

[singlepic id=1901 w=420] [singlepic id=1902 w=420]

[singlepic id=1903 w=420] [singlepic id=1904 w=420](objektiv prostor poněkud natáhl)

[singlepic id=1905 w=420] [singlepic id=1906 w=420](Tahle také maličko natahuje)

[singlepic id=1907 w=420] [singlepic id=1908 w=420]

Líbí ? Nebo snad ne ? Komentujte a hodnoťte v anketě.

Okkvp proměnu v shrnutí  sežehne za chvíli

Spi sladce, pravila Marcela

Po vstupu do nového pokoje sice slzu uronila, ale ta byla jistě dojetím z radosti, že ty staré rozpadající se hrůzy už opravdu zhořely a ona má kuchyň i obývák nový.  Ale moc si jej nejspíš nestihla prohlédnout a dojmy pozdější už se nesjpíš zas nikdy nedozvíme.  Já ji proměnu přeju, ale jako obvykle, bych ji přála mnohem lepší.

Stavba a konstrukce

První, co mě u dnešního díla zaujalo, byla ignorace otázky zateplení.  Já vím, to je poměrně složitá záležitost a aby to bylo mělo opravdu nějaký smysl, tak by bylo třeba to podkroví celé rozebrat a přestavět.  Možná mají Šmídkovi v plánu v rámci postupné rekonstrukcepřekládat střechu a alespoň částečně izolace doplnit nějakou minerální vlnou nebo foukanou izolací, ale maličké pomoci se jim mohlo dostat už  v rámci dnešní proměny. Šlo udělat izolace alespoň z vnějšku od půdy, nějaký stupeň lze dohnat i pomocí malé vzduchové mezery pod sádrokartonem s parozábranou.  Jak jindy se tímhle materiálem obkládá i tam kde nemusí, tak tady se lepily tenounké tapety a štukoval chatrný strop. (tím horním záklopem téměř prosvítalo).

Podobně zjednodušeně  byla pojata i ta podlaha. V kdejakém paneláku pod Quick-step dávají OSB desky a tady na stařičký dřevěný záklop buhvíjaké kvality stačí jen tenká hobra? Jo, chůze tu bude jistě měkká, ale nejspíš i drobet houpavá a kdoví jak dlouho bude trvat, než se nerovnosti někde vyšlapou.  Mirelon i Novilon viva mají sice solidní tepelně izolační vlastnosti, ale jsou i lepší materiály.  Já osobně bych s ohledem na zimní tepelnou pohodu přitlačila ještě alespoň kus koberce.

Barvy mi docela sedí,  tapeta s listím též, břízky bych snad raději zaparkovala jen za televizi, vedle oken mám bohužel dojem záclonek v železničním kupé. PVC na stěně mi principiálně ani barevně nevadí, mám ale pořád chuť jej směrově otočit.

Kuchyň

Barva kuchyňské linky se mi líbí, ale tím jsem u ní s nějakými klady  taky víceméně  hotova.  Umístění v původním rohu bylo samozřejmě dané hlavními  rozvody.  Elektrika už byla a zbytek se jen tak trochu zaobalil, kdo by se sem tahal s nějakým instalatérem, že ? Že bude dřez úplně na kraji a že se už nevejde  myčka?  Jedna ženská ji nepotřebuje, stejně doteď myla jen ve škopku.

Mimochodem, všimli jste si jak nové rozvody přesně seděly na návrh?

Ráda vaří, proto ji dáme indukci! (ne to není chyba, sponzor opravdu žádnou podobně vypadající sklokeramickou tříplotýnku nemá) Předpokládám, že  paní pár hodin po předávce nejspíš skákala „radostí“ metr vysoko a běžela někam alespoň shánět magnety, aby si ověřila v čem možná uvaří a v čem se zvýšení teploty do smrti určitě nedočká.  No nic, bezohledností na Marceliny finanční možnosti je tam víc.

Sestava skříněk  vypadá na fotkách velká, ovšem je třeba odečíst víceméně celou tu stranu pod digestoří  (spotřebiče) a nezapomenout, že protější strana jsou jenom pětatřicítky a ta jediná nerohová je odpadněkošová.  To už tam moc místa není, že? Minimálně opět tradiční problém, kam se zásobami, navíc je dobré si všimnout, že Marcela měla krom kuchyňského sekretáře i čtyři plné fochy ve skleníku.

Skvěle vymyšleno je též stolování !!! Přijde-li návštěva, má oběd k stání a moc přijemné posezení není dopřáno ani samotné majitelce.  Jakpak to paní Fritz asi myslela ?  Sedět napříč  a stolovat na 45 cm šířky  jako v bufetu?  Podél ?  To sice vypadá lépe, ale jen při sedu obkročmo kolem rohu, jinak je místo úplně stejně nedostačující.  Pro větší srandu na starém bělidle dodáno pro důchodkyni (byť zatím čilou) zvýšené plastové štokrle bez opěradla.   Eh, větička o návštěvách vnoučat  v hlavičkách designerů nezůstala.

Jistě, majitelka nemá hledět na překážky a kochat se soliterní nádherou digestoře.  Jak se jindy na tomhle kusu zařízení šetřívá ve výkonu, tak tady je to naopak zase téměř přešvihnuto a na dobré odvětrání úplně postačí pouze 1. rychlost a zaplať bůh, že to nemá odtah do komína, to by se Marcela v zimě už vůbec nedotopila.  Naleštěný vypadá odsavač hezky, ale protože systém funguje tak, že se pára vzniklá při vaření (mastná) při dotyku s panelem rozstříští, rozprostře po povrchu celého panelu a na obvodu je odsáta, tak se to musí leštit asi dost často.

Obývací část

Obývací kout s gaučíkem Momo je pěkný.  Tenhle kus nábytku se Heleně Dařbujánové opravdu povedl, ceny a diplomy si zaslouží, stejně jako houpací židle Koko.  Nicméně gaučík, jak zní oficiální podtitul názvu, se nerozloží na 130 cm, ale jen na 123 a to je tak spaní pro dvě děti anebo čerstvé milence.   Chybí mi ten originální dlouhý polštář a osobně bych volila i ukazovaný  hrubější  a tmavší (manšestrový) potah.

To, že je gauč i přes dveře na půdu je sice chyba, ale přiznám se, že mi to nakonec nijak moc nevadí. Je to snad jediný moment, který tu místnost zlidšťuje.

Křesílko je určitě pohodlné a pro podlahovou krytinu vhodně na lyžinách, ale já si dovolím špitnout, že má i variantu s čalouněním zad a ta by mi do studeného bytu přišla poněkud vhodnější. Ty děrovaná záda, jsou totiž z alukompaktní desky – čiliže kovu potaženého dřevěně vypadající dekorační folií.

Jak pravil kdosi už sobotu ráno v diskuzi, k televizi bude paní nejspíš potřebovat dalekohled, neboť ji má téměř ve dvojnásobku vhodné pozorovací vzdálenosti.

Zima -teplo – účty – ohěň, zapomeň

Problém se zimou se designeři rozhodli řešit krbem a podle textu na ofiku, se k elektrickému dostali jen díky tomu, že klasický by se tam nevešel. Já tedy myslím, že vešel, ale nelituji, on je Novilon i vše co je pod ním dost hořlavé a na římse by určitě trůnili nějací feng shui sloníci.  Takhle je těleso krbu alespoň vzhledově a materiálově moderně decentní.  Jen jsem zvědavá, jak moc bude Marcela jásat nad účty za elektřinu. Na elektrické krby, ač fakticky principem přímotopy, totiž nelze získat žádnou výhodnější sazbu a ono to elektroměrem při provozu točí stejně rychle jak rychlovarná konvice.  Njn, takový sálavý infrapanel na strop by sice vyšel na půlku pořizovací ceny a téměř jen na  třetinu provozních nákladů, ale paní designerce by scházelo do kompozice to mihotání nasvícené zlaté látky.

A přenosná, sedm a půl kilová krabice na kapesníky s otevřeným ohněm na konferenčním stolku?  Opravdu říkali na přitápění?

Útulné domácí krematorium

Na závěr mé obrazné kremace jsem si nechala dekorace a osvětlení.  Jenže co k tomu říct jiného, než že mi to připadá divné a místy mám co dělat abych se smíchy nekácela.  Plastové hřbitovní vázy (zřejmě spešl koupené v KIKA, tohle Wild nevede) jsou opravdu na jedničku a jejich rozmístění a výstavba několika oltáříčků na několik hvězdiček k tomu. V kuchyňské části máme hned dva  uctívané bohy – digestoř (noční lampičky) a nástěnnou skříňku, dalším božstvem je televize, krb s kytkou na odkládacím stolku už je asi jen polobůh. O výběru kytek jsem už něco naznačila v předchozí části. Paní Simona se snažila vypadat jako že zeleň a ona je správná kombinace, ale v nejednom rozhovoru se dříve vyjádřila, že řezané i hrnkové kytky jsou stejně vlastně mrtvé, tak co se s nimi zabývat, když kytka v bytě, tak podle feng shui  jedině umělá.  Rozmístěním těch doposud živých tady, se jejich zmrtvění  nejspíš snažila urychlit. O to víc se vyřádila s mamutí  dekorací kolem okna.  No,  alespoň, že jsou ty květináče jen skloplastové výlisky a díky hedvábným květům, umělému mechu a pár suchým větvím mohou být prázdné.  Já bych tedy Kyklopa pobrala, ale jenom pouze a jedině jednoho!

Na stylu paní Fritz – tom jakože feng shui , je jedna zcela zásadní věc, která mi vadí. A sice otrocké používání dvojic a osová symetrie. Tady to dáma dokonce přehnala tedy ad absurdum a především tímhle celý prostor zabila. Navíc mi drásá oko totální mimóznost  svítidel nad linkou a svítidel z Ikei.  K lustru krápníku mám jen drobnou otázku – není na ten prkýnkový záklop trochu těžký ?

Nu což, závěr a hodnocení.

První letmý dojem je působivý, dokonce lze propadnout dojmu, že je tam příjemně útulno. Každý další pohled mně ale  přiváděl k otázce, pro koho že to má být?  Na oltáříčky paní Marcela tedy rozhodně nevypadala a na trénink vlastní obřadní kremace má taky ještě dost času. Jinak je pro ni  proměnou splněna jen náhrada jednoho jiným novým, často však vlastně stejně problematických užitných hodnot.

Paní Fritz se v Čerčanech zdánlivě držela a nepředvedla svou kýčovitou  extravagantnost.  Bohužel také předvedla, že se přemýšlením o paní Marcele příliš nezabývala.  Já osobně její styl  ráda nemám, rozčiluje mne vnucováním prapodivných pokroucenin vydávaných za   východní filozofie a ani vizuálně mi není sympatická, ale to všechno se v rámci alespoň minimální objektivity při  psaní tohoto hodnocení snažím co nejvíc potlačit. I extravagantní design má v životě své místo a je třeba se naučit i takový vnímat, pokusit se jej pochopit a kvalitu ocenit.  Na portfoliu firmy Simdesign, je vidět jak to,  že má své vyznavače, tak i to, že když je paní Fritz s klientem myšlenkově na té pověstné jedné vlně, tak dokáže tvořit zajímavé  a DOBRÉ kompozice. Jen ta klientela podobně myšlenkově naložená je zřejmě užší a velice specifická. Obyčejná paní Marcela z Čerčan dopadla, podle mého,  jako obtěžující plebs. A tenhle dojem povyšování   a přehlížení  mě osobně velmi vadí. Také mi tady dnes docela hodně vadí plýtvání prostředky. Já vím, že to fakticky nikdo neplatí a že je třeba vzít, co je sponzor ochoten dát. Ale sponzor a sponzor. Některé si přivádí, tipuje designer. Tady to byl určitě sponzor těch provozně nákladných krbů.  Možná by se i Orsil či Rockwool rád zviditelnil a pustil přiměřený chlup.

Tudíž dnes je to u mě za čtyři.

P.S. Jak jste si možná někteří v diskuzi všimli, plácla jsem tam svůj dohad, zda se paní Marcela po proměně svého obýváku nevrátí raději zpět do té garáže. Garáž je stále připravena:

[singlepic id=1909 w=420]  [singlepic id=1910 w=420]

[singlepic id=1911 w=420]  [singlepic id=1912 w=420]

Jak se staví sen, online video dnešního dílu