Jak se staví sen 10. řada: 45 let spolu, jako dárek nová kuchyně (8. díl)

[singlepic id=1660 w=420]

Pokud máte Facebook a líbí se vám rekapy od okkvp, nestyďte se kliknout na To se mi líbí. Děkujeme.

Manželé Klímovi z Rebešovic u Brna letos oslaví 45 let společného manželství a proto jejich děti požádali tým pořadu Jak se staví sen o pomoc při realizaci originálního dárku – novou kuchyni.

Jak se pánové Tomáš Marx a David Machač s úkolem vypořádali?

Paní Věra (64) a pan Jiří (66) žijí v malém domku, který si před lety svépomocí upravili k bydlení z bývalé hospody. V domku žijí manželé už sice samotní, s velkou rodinou (4 dospělé děti a 5 vnoučat) se tu však pravidelně a často scházejí.  Kuchyň je pro rodinu srdcem domu nejen proto, že paní Věra je skvělá kuchařka, její dvacet stará kuchyň už má své ale odslouženo a početné rodině přestává stačit i nevelký jídelní stůl. Bytoví designéři  dostali za úkol vytvořit moderní a praktický interiér samotné kuchyně i vymyslet takové uspořádání, při kterém se na malou plochu vejde i jídelní prostor pro mnoho hostů a to vše s nádechem luxusu. [singlepic id=1677 w=420] Kuchyně Klímových je středně velká (20 m2) obdélníková místnost s jedním oknem. Uspořádání komplikují troje dveře na kratší stěně, ke všemu ještě každé trochu jiné. Podlaha je dnes už poměrně křivá a staré, z pásů svařované lino volá po zásahu. Kuchyňská linka byla v průběhu let doplněna o několik podstavných spotřebičů, pracovní deska je z několika materiálů, pod oknem je starý litinový radiátor a k němu vedou předlouhé trubky podél skoro celé místnosti.  Největší problémy jsou tudíž naprosto jasné i designerům.

Hrrr na ně

Po vystěhování se jako první řeší základní instalační rozvody. Paní Věra vaří na plynu a protože v plánu je vytvořit v kuchyni poloostrůvek je třeba plyn přivést právě sem. Dnes už to ale není žádný problém – díky novým materiálům to lze v souladu se všemi předpisy provést i pod podlahou. [singlepic id=1678 w=420] Po odstranění lina i podkladních desek se podlaha vyrovnává samonivelační stěrkou. Místo běžné laminátové podlahy se dnes bude pokládat vinyl, který je díky své vyšší odolnosti k vlhku, oděru i snadnější údržbě do kuchyně vhodnější.  Jde totiž o tvrzenou PVC desku a tedy vlastně gumu. A vzhledem k tomu, že se dělal i nový betonový podklad je výhodnější použít jeho běžnější a lacinější lepenou variantu. (podle prodejce z JKI je lepená varianta pro kuchyně z principu lepší). Pánové designeři Pavlovi i divákům také vysvětlili, že vinylová podlaha může být i cenově přístupnější variantou dlažby (dezénů na výběr mnoho) a že je to též jednodušší z hlediska realizace. Pro kuchyň u Klímů nakonec vybrali materiál s dekorem běleného dubu. [singlepic id=1679 w=420] V rámci vložené reportáže nám o uspořádání, užívání domu a plánech do budoucna povyprávěla Zorka Jandová, bytová architektka Anna Lacinová vysvětlovala, že pro byt na dlouhé užívání je lépe se vyhnout experimentům a výstřednostem, volit neutrálnější barvy a materiály a oživování něčím výraznějším řešit jen v doplňcích.   V další reportáži nám jeden z prodejců kuchyní doporučoval nebát se moderních trendů a kuchyně jako spotřební zboží podle potřeby vyměňovat (kde na to brát ovšem neprozradil) a pak si roztomile protiřečila modelka Bára Kolářová, která si svou dva roky starou kuchyni a její uspořádání napřed moc pochválila, ale pak přiznala, že při užívání objevila nějaké její nedostatky. V kuchyni u Klímů se zatím také vyměňují dveře, nové jsou všechny stejné, bílé s pruhem satinátového skla. Vzhledem k trubkám topení se celá stěna proti původní lince předsazuje o dobrých 15cm sádrokartonovou konstrukcí, v části se dělá zapuštěná ozdobná nika, kam později přijde zavěsit moderní fotoobraz. [singlepic id=1680 w=420] Podobně se autoři vyrovnávají i s křivým stropem, kde zároveň protahují skrz půdu odtah komínového odsavače. Pak už se maluje a instalují bodová světla. Nová kuchyňská linka je z lamina v dezénu ořech, horní skříňky s výklopy jsou bílé s vysokým leskem. Pracovní deska a „obklad“ je tmavě hnědý. Vpravo od dřezu je dole vestavěný mrazák, vlevo myčka. [singlepic id=1681 w=420] Vedle skříně s troubami je lednička a na konci pak příruční skříň na potraviny.  Plynová varná deska je osazena do čela poloostrůvku, spodní skříňky tvoří zásuvkové výsuvy. Aby se paní Klímová už nemusela kabonit při pohledu na starý radiátor, je před něj představena parapetní konstrukce s větracími mřížkami, přičemž ta horní je snadno vyjmutelná, to aby byl možný přístup k ovládacímu kohoutu. Prý lze tudy radiátor i čistit. [singlepic id=1682 w=420] Na stěnu vedle dveří se montuje dekorační panel pro instalaci rodinou požadované televize. Jídelní stůl v barvě jasanu zvolili designeři s centrální podnoží, prý se tím pádem zamezí kolizí s nohami a ke stolu se v případě potřeby vejde i o několik židlí víc. Vyrobený je na míru podle návrhu Davida Machače. Židle se dnes vybíraly plastové (polypropylen a polykarbonát), s plným autem různých přijel dokonce dodavatel až na místo, nakonec byly vybrány hnědé polotransparentní.  Nad stolem je zavěšeno kovové centrální svítidlo od firmy Eglo. [singlepic id=1683 w=420] Zbývá strhnout ochranné folie z horních skříněk, uklidit, naaranžovat několik dekorací a můžeme volat rodinu. Klímovým se nová kuchyně líbí. Co však na dnešní proměnu říkají zdejší čtenáři – také by na jejich místě ronili dojatou slzu ?

Okkvp remcá a nikdy nepřestane

Pánům designérům se kuchyně na první pohled povedla přiměřeně slušně a nedivím se, že paní Věra uronila i nějakou tu dojatou kroupu. Přesto by mně ale zajímalo, jak by se k proměně vyjádřila tak za půl roku. Mně by do noty sedla tak zhruba jen půlka té kuchyně. Začnu pochvalou podlahy. Vinyl jako materiál je zajímavý a pokud je pravda, co o jeho vlastnostech říkají propagační materiály, tak je opravdu pro kuchyň velmi dobrou volbou. Vybraný design se mi vzhledem k dost velké jídelní části zdá velmi vhodný. Osobně bych zde tak možná ještě uvažovala o nějaké variantě teplé velkoformátové dlažby, protože o tom, že je její pokládka o tolik složitější bych si dovolila dost pochybovat, a dokonce bych to podobně viděla i ohledně ceny. Prostorové uspořádání kuchyně s poloostrůvkem a k němu přiražený velký jídelní stůl v části u dveří, s mými představami o řešení také plně konvenuje.  Dál už se ale budu s pány designery v názorech rozcházet.

Jsem líná cinta a své hrnce nikomu neukazuju

Na první pohled jsem živě uviděla věčně pokapanou celou podlahu.  Kuchyně už tu několikrát byla a já pokaždé odhaluji, že jsem cinta a patla a tudíž si věčně oplachuji od něčeho ruce i kuchyňské náčiní. Doma mám vedle dřezu na ráně utěrku a stejně ji často nepoužiji , protože prostě plnou parou letím zas zpátky k rozdováděnému obsahu v hrnci nebo ke krájecímu prkénku. Jenže doma si pokapu akorát tak kus pracovní desky. Další co by mi přišlo trochu líto, je dost málo místa na krájení v blízkosti vodovodu. Kousek víc bych uvítala i na druhé straně, protože kromě varné konvice mám i kávovar a obojí se mi nejlíp šikne těsně vedle vody. Klímovi ale možná rádi turka.  Já osobně vlastně ani neholduji kovovým odkapům, protože jsou mi svou vlhkou studeností protivné, zabírají zbytečně místo i v době nevyužití, navíc mou rodinu příliš svádí k vršení nádobí a zapomínání. Pro mně by nebyla ani varná deska v čele poloostrůvku. Dnes je takové umístění  velmi módní, ale já na něm nic zábavného neshledávám, naopak nemám ráda, když je mi do hrnců příliš vidět  a sama na ně také dost nerada koukám. Vařící seance nepořádám. U nás chodí rodina ke stolu až pár minut před servírováním a když se chce se mnou někdo v průběhu vaření bavit, tak to lze klidně i při postoji bokem.  Kromě toho mi z hrnců často i něco prská a přetéká a i když je kolem varné desky ještě poměrně dost místa, přesto by mi to bylo asi pocitově nepříjemné. Kolem pracovní desky bych tady asi pořizovala alespoň nějakou nižší průhlednou desku, pokud vím, dělají se dokonce i výsuvné.  Z hlediska mého obvyklého postupu a užívání kuchyňské i jídelní části, bych ale měla vedle stolu mnohem raději čistou pracovní desku, kde bych jídlo připravovala k servírování (hrncovou kulturu používám jen při nedostatku času a sil)  a u velkého stolu mi to přijde i jako velmi šikovné místo pro odkládání použitého nádobí jednotlivých chodů.

V pořadu povídali, že se kuchařka v nové kuchyni nachodí mnohem méně než v té původní. Tož pánové nejspíš doma moc nevaří. Já třeba mnohem častěji chodím do ledničky než do mrazáku. A co nemám v ledničce, to chci mít taky šikovně po ruce a ne až na druhém konci místnosti.  Jistěže na část suchých zásob mohu použít část výsuvů a horní skříňky,  ale  pak zas nevím co bych v té příruční potravinové skříni vedle ledničky skladovala – za jedněmi z těch trojích dveří to totiž vypadá na samostatnou špajzku.  Naopak v blízkosti jídelního stolu bych mnohem víc ocenila něco jako příborník.

Umístění vestavěné trouby a mikrovlnky je tady sice šikovně blízko varné desky i vodovodu, ale pokud tu tedy rodinka způsobně přihlíží už samotnému vaření, tak sedící do uličky bude muset při otevírání trouby uhýbat. [singlepic id=1685 w=420]

V kuchyňské části se hochům povedla i dnešní nejzásadnější chyba. Dobře se jukněte na obrázky těch skříněk vedle odsavače. Nemáte dojem, že možná ani nepůjdou otevřít ? [singlepic id=1686 w=420]

Mě to tedy vrtalo hlavou natolik, že jsem si dala tu práci a z těch několika vteřinových záběrů lovila ve zpomaleném přehrávání nějaký jasnější důkaz. Nakonec našla. Otevřít jdou, ale ta spodní ne úplně. [singlepic id=1687 w=420]

No snad mají alespoň osazené výklopné kování rozsahově seřiditelné a dvířka se o hranu odsavače neotřískají. Vzhledem k umístění nad rohem pracovní desky jsou tyhle prostory nejen pro starší paní špatně přístupné a přitom jde o místo nejblíž varné desce – ideální třeba pro koření. Do té horní se poleze blbě i ze štokrlete.

Nohy, zámky a rohatec

Tak to by byla kuchyňská linka  a teď si probereme jídelnu. Ten stůl vypadá na první pohled opravdu hezky. Širokou plnou centrální podnož ale považuji na rozdíl od pana tvůrce Machače za pěknou nešikovnost. [singlepic id=1688 w=420]

Mé oko také značně provokuje ten dřevěný panel za televizí. Sice chápu, že jeho hlavní účel je zakrytí posledního kusu trubek topení a vnitřkem může být vedena kabeláž, ale proč je tak divně široký. Proč není až třeba k těm dveřím ? Nebylo by lepší kdyby byl v barvě stěn ? A proč je ovladač světla v nice s obrazem prsknutý samostatně ? [singlepic id=1689 w=420]

Teď už mě berte jen jako věčně nespokojenou tetku, ale ona se mi  vlastně hodně nelíbí i kombinace ořechu spodních kuchyňských skříněk s tou světle dubovou podlahou.  Zásuvky a vypínače na lince bych očekávala buď úplně nahoře nebo lépe těsně na deskou. Dnes jsou k tomu dokonce přímo vyráběné ukončovací lišty.  Divná  na pohled mi připadá i hmota vysokých skříněk. Vpravo vedle trouby mi chybí alespoň úzká „dřevěná“ lišta a výška mi nesedí ani vzhledem k horním skříňkám ani k výklenku nad dveřmi. Též úchytka v úrovni obočí kuchařky je sice nerušivá, ale krapítek nepraktická. [singlepic id=1690 w=420]

V nabídce firmy dodávající dveře bych si sice vybrala asi lepší dezén, ale ani tyhle nejsou špatné. Jen bych tedy přivítala, kdyby byly bez výrazných zámků, protože takhle vypadají spíš jako domovní a raději bych viděla skleněné výplně v pravidelném rytmu a ne zrcadlově, ale to by se musely obracet panty a nevím jak je to pro místnůstky výhodné.

Trochu překvapeně koukám i na konstrukci překrývající topení. Ne z obav o energetické ztráty, ale vadí mi nadbytek vzniklých rohů a i ten z podlahy jakoby vytažený dezén. V pořadu bylo vidět, že důvod je v samonosné konstrukci , která je k topení vlastně jen přistavena a lze s ní poměrně snadno hýbat. (tudy se bude uklízet, pane architekte, tou horní dírou by se toho moc nezvládlo). Ano, ten princip je docela chytrý, ale já bych raději třikrát ročně montovala pár šroubků (pán domu je kovokutil) a také bych raději viděla celý parapet v jednom kuse. Paní po širokém parapetu toužila a snila jak by si na něm pěstovala kytky i bylinky. Teď má vlastně zas jen ten původní. [singlepic id=1691 w=420]

A když jsem u toho topení, tak si dovolím polemizovat i o účelnosti zmenšení místnosti po celé její délce. V jídelní části mi to nevadí, tam to moc jinak ani nejde, ale v části s linkou to považuji za zbytečné. Mohla být použita širší pracovní deska (dole by se trubky schovaly za skříňkami) a  díky pověšení až na zeď, by šly bez problémů otevírat i ty dvě problematické horní skříňky u digestoře.

Na konec už jen prkotiny – v kuchyni opět chybí hodiny, lustr se mi nijak moc nelíbí – přijde mi moc předstíraně nóbl a asi bych pro tuhle rodinu vybrala do niky jinou dekoraci.

Hana a hodnocení

Tož pěkně jsem se zas rozjela a pánům dílo hodně pohanila. Nu což, vždyť jsem tu vlastně od toho. Hodnotit ale budu tak jako vždycky – tedy co možná nejobjektivněji, čistě osobní dojmy počítat nebudu. Kuchyň je řešená v designu pro věk a postavení uživatelů přiměřeně, solidní užitné vlastnosti má  a s trochou dobré vůle se paní domu s některými nešikovnostmi jistě hravě vyrovná. Dnešní proměnu tedy vidím tak na dvě s  mínusem, ale za tu špatně otevíratelnou skříňku pánům designérum odstřelím jednu kytičku. Tak vlastně úspěch, posledně s ložnicí hoši dopadli podstatně hůř.

Jak vidíte proměnu kuchyně vy, diváci a čtenáři Panáčka v RS?

Jak se staví sen, online video dnešního dílu