Václav Mertin: Dítě si nezaslouží výměnu matky (názor)
Koho z nás by nezajímalo, jak zvládne kadeřnice z paneláku, matka jednoho čtyřletého dítěte, dvouletá čtyřčata v aktuálně opravovaném vesnickém domku 1+1? Jak si poradí jiná žena s neobvyklým nepořádkem v hostitelské rodině, s pročuranými matracemi?
Byty vypadají podobně jako ty naše, děti jsou úplně stejné, náročné situace důvěrně známé. Jsme to mnohem víc my sami než v jiných tzv. příbězích ze života. Můžeme porovnávat, tipovat, jak to dopadne, někdy říkat manželovi nebo dětem: Jen se podívejte, takovou manželku (mámu) bych vám přála.
Dětská problematika
Jako dětský psycholog bych mohl jásat. Konečně se tedy rodinná problematika dostává na obrazovku v hlavním sledovaném čase. Přesto nejsem rád, že pořad vznikl, pokládám ho za neetický a navrhuji jeho urychlené zrušení. Ne kvůli dospělým aktérům, ale kvůli zúčastněným dětem. Nevěřil jsem svým očím, když jsem minulý týden četl o nebohých soutěžících ženách, které jsou nuceny podřizovat se pánu tvorstva, vykonávat práce, které třeba neumějí. Vždyť tyto ženy šly do soutěže z vlastní vůle, věděly, co je čeká, samy také měněné manželce připravovaly scénář. Ženy a jejich muže nelituji ani náhodou.
Co mě hodně štve, je to, že jsou do pořadu zataženy děti. Těm odešla jejich máma, která o ně jinak stabilně pečuje, a přišla cizí teta. Pořad leze dětem do jejich soukromí, do světa, který má patřit jen jim. Když se někde objeví nahaté dítě, mluvíme málem o pornografii. Když je ukazujeme, jak zoufale brečí a chytají se starší sestry, jak sedí na nočnících, tak nám to možná přijde jako povedená taškařice. Já to však pokládám za vysoce zraňující a nemravné. To, že celá výměna proběhne poměrně hladce, jako se stalo například toto pondělí, není argument. Nikdo totiž neví dopředu, jak vše dopadne.
Kdo chrání v tomto případě práva dětí? Je pravda, že hlavní odpovědnost mají vždy rodiče a ti usoudili, že se nic moc neděje. Vždyť s nimi zůstává táta, starší sourozenci, babička. A navíc jde o mizerných deset dnů! Tak alespoň my bychom jim měli sdělit, že se něco děje a že to, co dělají, není v pořádku.
Právo na rodiče
Kolik mých starších kolegů věnovalo energii, aby všem dětem pomohli naplnit právo na rodiče nebo alespoň na pevné stabilní vztahy! Dnes už rodiče mohou zůstávat s dítětem v nemocnici, je snaha, aby děti přecházely do pěstounské péče nebo do adopce co nejrychleji, jesle fungují jako zcela výjimečná instituce. Reálně je docela dobře naplňován požadavek Komenského, aby dítě do šesti let bylo v péči mateřské. Snažíme se i malé děti respektovat, nesnižovat jejich důstojnost, právo na soukromí.
Vůbec si nemyslím, že dělám z komára velblouda. Vím, že ani v běžném životě není vždycky maminka k dispozici. Může jít do práce, ke kadeřníkovi, odjet do nemocnice. Může napořád odejít z domova a její místo zaplní časem nová žena. Některé dítě vůbec maminku nemá. Absolutně nepochybuji o tom, že děti desetidenní absenci mámy přežijí. V některých případech se zdá, že zcela bez problému. Jenže ony přežívají i dlouhodobý pobyt v dětském domově, v jeslích, v nemocnici, střídání pečujících dospělých osob, koneckonců i týrání, zneužívání a další nepříznivé okolnosti. Ale to je vyšší moc, se kterou někdy nemůžeme nic udělat.
Všude tam, kde můžeme, bychom měli usilovat o to, aby i děti mohly žít důstojný, kvalitní život.
Václav Mertin – dětský psycholog
Názor Václava Mertina převzat z tištěné verze deníku Mf Dnes ze dne 19. 11. 2005.
Diskuze k článku
to Dorcas – Dorrie: souhlas. Co asi jiné děti, ke kterým rodiče berou chůvu, aby mohly být celý den v zaměstnání a někdy i večer až do noci mají společenské povinnosti vyplývající z jejich pracovního zařazení. Chůva je také cizí člověk a to na delší dobu než je dní.