Jak se staví sen: (12.5.) Secesní obyvák a ložnice v Poděbradech (19/12), rekapitulace

Dnes se mi to po moooc dlouhé době líbí…
Nemyslím, že já bych si to takhle udělala, ale pro tuto 55letou paní, které se líbí tento styl – proč ne? Je to útulné, nejsou to moderní bílé visící krabice, jako minule, ale pěkné dřevěné skříně, i sedačka je pěkná – pán si může na ni poležet, dívat se na tv.. Také lustry se sem hodí – líbí.. Klidně bych v tom nějakou dobu bydlela, sice ti andílci a ty banky jsou děsivé.. ty bych dala pryč, ale paní je asi spokojená. Myslím, že byla opravu nadšená.

Andělíčci byl vrchol. Nábytek i sedačka fajn, ale ty růžové zrůdičky s křidýlky bych okamžitě odstřelila.

Souhlas, tohle neuráží….a ti andělíčci mě pobavili, šílenej kýč, až bych je měla ráda :). Některé trpaslíky můžu :).

no já teda nevím, sice na pohled se mi to (až na baňky) líbilo, ale – sejde se jich tam i 15, tak to moc pořešeno není, sice nová sedačka a křesílka, ale stejná „sedací“ kapacita jako před proměnou, navíc nesplnili podmínku, že musí být nějaké křesílko – zázemí – pro maminku.

no a ta ložnička, hrůza! žádné soukromí – jen závěs. za matrací mezi zdí mezera, jak to tam budou luxovat? a jak umývat okno? a měnit prostěradlo na té matraci by se mi taky nechtělo. na efekt dobrý, ale podle mýho nepraktický.

1 – Já bych to takhle taky neudělala, ale jen proto, že bych to neuměla,… napadá mě spousta jiných možností, jak ten prostor řešit, ale musím sebekriticky :) uznat, že trochu moc preferuju funkčnost na úkor pocitu klidu a rovnováhy, kterého tentokrát v proměně kupodivu dosáhli. Výsledek se mi líbí, líbí se mi i ta miniložnička, doufám, že jídelní stůl bylo kam jinam dát, ten prostor byl jako jídelna nic moc, teď je to útulnější, na fotkách to vypadá líp :)…no a docela ráda bych tam odpoledne spočinula na rychlozdřímnutí. Je to ale přesně ta věc, kterou bych sama nikdy nerealizovala, protože já ráda jídelnu oddělenou od kuchyňské dílny, nedokážu se v klidu najíst s výhledem na špinavé nádobí a s představou, co všechno je ještě třeba udělat a uklidit. Toť moje deformace – obyvákokuchyň je pro mě nemyslitelná. Takže kdyby mi to někdo takhle nějak zařídil, tak spokojenost a úlevný pocit, že netřeba již dále myslet

OT – chm, musela jsem odjet – neviděla a teď mám zas problém jak „to dostat domů“

ano, křeslo mi tam pro babičku také chybí, ale mohou si přinést to svoje, ne? Ložnička je náhodou prima, však nějak už tam vysají a okna umyjí z postele…jinak asi vyřešit nešla.. já myslím, že na to občasné přespání ty záclonky stačí… líbí se mi, i že tam nedali postel, ale to podium…
Tentokrát se zájemcům přeměna vyplatila..

Sledovala jsem na půl oka při žehlení, takže jsem si trochu pomohla fotkami na idnes. Není to taková hrůza jako obvykle, ale přesto mi to vyšlo na tři mínus.

Na mínusech se podíleli:

Sebevražední andělíčci – moc jsem nehledala jejich původ, ale živě jsem si představovala, jak Simona s Němcem pižlají sádrová tělíčka napůl a nazdařbůh ty půlky lepí na zeď. Můj pubertální syn se otázal, v čem ti dva jedou. Když jsem zamumlala něco o feng-šuej, odpovědí mi bylo „fakt hustej matroš“. A pak synek ještě zaregistroval ty baňky s plastovou květenou :)

Pekelný budoárek – chybí alespoň malinké čílko u zdi a naopak přebývá závěs, šmrdolící se o podlahu. Proč místo závěsu není posuvný látkový panel? Bordelová barevnost evidentně inspirovala ke komentáři i pana Jaroslava. Záclony se plouží po zemi i v obytné místnosti.

Postavení sedačky vůči TV také není nic moc, ale vzhledem k velikosti místnosti a vzdálenosti od TV ani původní stav nebyl ideální.

Úplně špatně jsou obrazy. Díky zvolené velikosti a umístění celá místnost „padá“ směrem k oknu. Přitom se nabízí snadné řešení – zvolit různé formáty (což u Muchových reprodukcí jde) a umístit je od kraje sedačky směrem do místnosti.

Křesílka sice vypadají docela pohodlně, ale pro osmdesátiletou babičku jim jaksi chybí područky. Odpudivá šedozelená barva body rozhodně nepřidá a v místnosti nekoresponduje s ničím.

Chybí možnost ukládání dřeva a krbového náčiní.

Teakové komody nejsou špatné, ale v kombinaci s dekoracemi to celé působí jako výprodej obchodu s indonézským nábytkem. A hádejte, kde je vypínač? No jistě, za tou zakroucenou dekorací.

Velmi by mě zajímalo, proč všichni dekoratéři likvidují skleníky a jiné vitríny. Odpovím si sama – protože takový kus nábytku prostě nemají ve svém omezeném repertoáru. Přitom do interiéru se secesním nádechem takový kus nábytku vysloveně patří – a dá se udělat i moderně. Paní Ludmila měla pěkný porcelán a i kdyby ho vůbec nepoužívala, stojí za to ho alespoň vystavit.

Zapomněla jsem napsat, že chválím použití zrcadla na šikmé stěně. Ale co na to feng-šuej, to si netroufám soudit.

9 – feng shui na to zcela jistě zhola nic, protože k výtvorům paní Simony se může s plnou ctí naprosto neznat. Její teorie nemá s čínským tradičním učením kromě vypůjčeného jména (číňanům nejspíš v naší výslovnosti nic neříkajícího) společného nic.

No není to taková hrůza jako jindy, musím říct, že se mi líbí sedačka. Kdo mě ale hrozně baví je ten kývací kolega generálky Simonky, říkám mu „stínový dizajnér“.
Hrozné jsou baňky moc se mi nezdají křesílka, která jsou, podle mě, na pohodlné hovění si moc nízká. A dost mě zarazilo uřezávání trámku ve dveřích, ale moc tomu nerozumím, třeba to nevadí (nejsem o tom přesvědčená). Ložničku moc nehodnotím, ale trochu mi to připomíná takové ty koutky na šmajchlování na swingers párty, které vídám v amerických detektivkách.

7: ano, křesílko si svoje přinést můžou, ale tím se nějak vytrácí smysl dotazování se na podmínky.

šmajchlkabinet – přístup „však oni to najěk vysají a okna umyjí; na přespání t stačí“ mi přijde takový polovičatý, odfláklý… nehledě na to, kolik je paní a pánovi roků. kdyby tam dali rozkládací pohovku a klasické dveře, nebo zasunovací, bylo by to praktičtější. mohli alespoň to pódium využít jako vtipný úložný prostor.

Já chci obrázky! Please…
Podívat se na video bojím, odstrašil mne už minule obrázek s Vildou.

13 – njn, odpolední směna si musí chvíli oddechnout, ale pracuje se na tom

8 – Renata
Souhlasím, v budoárku chybí alespoň malinké čílko u zdi a místo závěsu, šmrdolícího se o podlahu, mohl být posuvný látkový panel..
Záclon ploužících se po zemi v obytné místnosti, jsem si nevšimla.. ale mají je tak vždy, asi se jim nechce zkracovat

12 – no je to jen na občasné přespání mladých lidí a dítěte… nač tam dávat pevné dveře… průchod potřebuje okno – světlo…
podium, mohlo mít i uložný prostor – jako šuplík z přístupové strany …

Já jsem mírná, protože mám v paměti několik nedávných opravdových hrůz … muset v nich bydlet, jdu se po pár dnech zastřelit… z tohohle na mě špatné sny nepůjdou, něco se dá poopravit, vyhodit… dá se v tom žít.. i Simona párkrát předvedla, že šílené věci umí…

ten Vilda s tím řízkem na klobouku… to zas bylo něco… Proč z toho dělají takovou šaškárnu?
A lidi to stejně neodradí..

OT – mám technický problém s obrázky, pokusím se to nějak co nejrychleji vyřešit, ale bohužel mi to nečekaně zbržďuje

Není to taková hrůza jak bych očekával od paní Fritz.

12 kravička – Na idnesku píší – Na autory proměny měla majitelka dvě přání: zachovat krbová kamna a křesílko pro osmdesátiletou maminku, o níž se stará. Takže křesílko asi nové nechtěli a dají si tam to svoje staré…

12 kravička –
Na idnesku píší – Na autory proměny měla majitelka dvě přání: zachovat krbová kamna a křesílko pro osmdesátiletou maminku, o níž se stará. Takže křesílko asi nové nechtěli a dají si tam to svoje staré…

Síla šamanského kamení mi asi zařídila několik „veselých“ dní i nocí, blbnoucí software, přešvihnutí limitu webového prostoru a nakonec i stávkujícího panáčka. No snad se to už alespoň trochu zase láme k lepšímu a až se na to posilním, tak recenzí asi trochu pokazím celkem dobré dojmy z této proměny.

A možno zatím také počíst odpovědí designérského páru na obvyklém pondělním chatu – jsou toho tentokrát dokonce 4 stránky
http://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/73007/designeri-z-jak-se-stavi-byli-online-prozradili-jak-je-to-s-andelicky.html