Jak se staví sen: Ložnice rodičů a království pro ročního chlapečka (14/12), recenze

obutá – neobutá, královna Koloběžka I. aneb co je platné, že je to pěkný, když je to pitomý

Času mám víc než málo a síly mi došly už minulé úterý, ale slíbila jsem vám recenzi a tak se ji pokusím nějak splácat. Většinu výtek, které padly už v diskuzi u rekapitulace sdílím a tak přidám jen pár dalších vysvětlení mého osobního pohledu na tuto proměnu.

Panáček odmítá spolknout najednou tolik textu a hlavně obrázků a tak je dnes recenze takhle samostatně, Rekapitulaci odvysílaného dílu s obrázky před i po proměně + ANKETU nejdete tady

Ložnice

Pidi prostor ložnice jinou variantu umístění nábytku skutečně nenabízí. Jak to vypadá, když se v cca dvoumetrové místnosti otočí napříč, jsme viděli v předminulém dílu a i když ani přelézání do postele přes celou její délku není uživatelsky komfortní, zvlášť pokud bude paní znovu těhotná, tak pořád je varianta nejlepší. Podle toho jak kolik zbývá místa kolem Malmu napříč v momentě kdy jej v poloze napříč sestavovali se dá dovodit, že šířka místnosti je 215-217cm, přesto si nejsem úplně jistá, jak široká postel je, ale vypadá to na stošedesátku (tzn 177 celkem). [singlepic id=4078 w=420] Já bych tu asi raději volila užší, tedy s matrací 140cm (celkem 157) a místo na osu, ji přistrčila k jedné zdi. Kolem by se dalo pak celkem velmi slušně projít až k oknu a drobný kaz na kráse bych s klidem obětovala. V současné době, kdy v ložnici ještě nemusí stát dětská postýlka pro plánované miminko, bych postel i odkládací stolek za ní odsunula o kousek dál od topení, aby se i tam dalo prolézt.

Barevnost výmalby je celkem příjemná a místnost nijak opticky nedeformuje. Dost dobře vypadá i velkoformátová fotografie, líbí se mi záclonovina, jen lustr bych asi volila s kratší konzolku, případně bych si vybrala nějaké pěkné stropní světlo. Pro pohodlí bych si ale natáhla ovládání stropního světla i k hlavě postele, případně použila dálkové ovládání.

Vestavná skříň je teď v ložnici naprosto logická a tudíž kvituji, že nikoho nenapadlo ji nahrazovat něčím jiným. Designeři si ale mohli ušetřit práci s vymýšlením čím vyplnit hluchý prostor mezi postelí a skříní, respektive měli mozkové závity roztočit do vyšších obrátek a vymyslet něco smysluplnějšího než tři na zemi postavené skleněné vázy s kroucenými větvemi. Jejich estetická hodnota není nijak [singlepic id=4079 w=420] závratná, je to neudržovatelný pracholep (namočením se zničí, jiná cesta zbavení prachu není), v místě to překáží, je to vratké a pokud tam občas bude pobíhat dítko, tak hrozí i úraz. Ale jde jen o dekoraci a tu mohou i účástníci JSSS brzo hodit z okna.

Hodně se mi ale nelíbí podlaha. Zvolený dezén tichomořského ořechu se vyznačuje pro mé oko nelibým pruhováním, které ještě spolu s celkovým vizuálním charakterem povrchu nepříjemně zdůrazňuje podélné linie lamel a místnost to dojmově zbytečně natahuje. Quick step sice takový způsob pokládky doporučuje, ale v úzké dlouhé nudli by měl člověk zapojit mozek a přihodit třeba raději i nějakou korunu na zvýšený prořez a pracnější pokládání, vizuálně by se to vyplatilo. [singlepic id=4080 w=420] Já osobně bych vybírala raději povrch bez drážek, barevně co nejjednotnější a možná i o něco světlejší. Klidně bych volila i variantu s parketovými lamelami, 3-4 pruh, který je sice vždy trochu strakatější, ale tady by to mohlo imho působit naopak lépe než ve velké ploše. [singlepic id=4081 w=420]
Že umístění postele nijak jinak moc nešlo jsem už zmínila. Ale je zde jeden problém, který mluví proti použitému typu postele. Jakpak se asi bude pod postelí s plnými čely a pod podobně konstruovaným stolkem u okna uklízet?

Myslet si, že laminátová podlaha je natolik antistatická, aby na ni prach pod postelí vůbec nesedal, si snad nemůže myslet nikdo. Jenže kudy tam strčit smeták, hubici vysavače. I když bude postel přiražená ke stěně, tak se pod ni dostanete jen v leže a nebo musíte stěhovat půl místnosti. Jediná jiná varianta je kvalitnější robotický vysavač.

U postele mi ještě chybí alespoň nějaký malý koberec. Výmluva na alergii by imho byla planá, dělají se speciální koberce a jistě není problém jej pravidelně vysávat nebo dokonce prát.

Řešení tedy podle mne není špatné, ale přijde mi trochu odfláknuté a pokud bych hodnotila samostatně, dala bych trojku.

Království pro trucovité dítko

Líbí se vám sestava paland a skříní? Já za sebe musím říct, že celkem ano. Tvarově i barevně jde o sestavu, vhodnou tak pro děti v rozmezí od 3 maximálně do 8-10 let, ale protože jsem zastáncem myšlenky, že předškolní dítě, by nemělo spát výš než 140 cm nad zemi, tak bych realizované řešení volila tak od pěti let staršího dítka. Tipovala bych ji na nějakého zdejšího progresivního malovýrobce a z ceny 85 tisíc jsem zvysoka polkla. To vše napsané ale platí jen pokud si palandu se schůdky a skříně vytrhnu z pokojíku a podívám se na ně jen jako na kus – typ.

Jako individuální návrh pro konkrétní místo a situaci je to imho ale úplně špatně a marně přemýšlím, kam oba designeři při tvorbě odložili mozky.

První divná myšlenka, je podle mne nápad vymýšlet palandy pro rok a půl staré dítě a druhé teprve ve fázi pokusů o početí. Pokud má chlapeček klidné spaní, v noci necestuje anebo je enormně obratný, tak spodní postýlku samozřejmě může v klidu užívat. Ale jestli si rodičové pospíší, tak už možná za rok a tři čtvrtě pomaže spinkat nahoru a pro 3-3,5 leté dítě je to imho nebezpečně vysoko. Taky živě vidím, jak mu tam maminka dává pusu na dobrou noc – na to aby měla minimálně příruční schůdky . Však se podívejte [singlepic id=4082 w=420]

Klučík by v pokoji snad ale neměl být necháván ani chvilku bez dozoru. Jak bylo vidět, je zvídavý a šikovný a tudíž je tu rázem dost závažný problém – schody na palandu. To jsem hned u té proklamace, že se buduje interier podněcující fantazii a pro interaktivní hry. Barevné schody budou dětskou fantazii opravdu podněcovat, ovšem aby pak při pádu batolete dolu ještě došlo i na nějaký ten rozvoj osobnosti. Ty schody jsou 25-28 cm vysoké, nahoru to půjde malému průzkumní-
kovi docela dobře, ale jak dolu – jedině lezením pozpátku. [singlepic id=4083 w=420] Barevné lamino či lakovaný povrch přece tak pěkně klouže – protiskluzové nálepky nevidět. Dole sice čeká kobereček, ale hned vedle taky žebrové topení a to tedy podle mne není dobré a na bezpečnost PŘEDEVŠÍM dbalé řešení. A to už vůbec neuvažujme o tom, co by se mohlo stát, kdyby se dítko bez bedlivého dozoru rodičů vypravilo až nahoru a začalo prozkoumávat ony půvabné kruhové výřezy ( jednostranný průzkum by mu asi nestačil) a nedej bože kdyby jej napadlo šplhat i na poličku za hlavou. Jak zabránit aby tam dítě samo lezlo? No, při pohledu na tvar bočnic schodiště a umístění, mě nic jednoduchého nenapadá, natož aby to ještě slušně vypadalo. Bočnice mají tak dokonale vymyšlený tvar, že bude pro rodiče i nepohodlné dítku dávat záchranu při hraní – cvičném šplhání.

Nápad od boha děsu je i schovka pod schody. Živě vidím, jak odtud bude těhotná matka schované a třeba trucující dítě dolovat, když je to přístupné jen úzkou skříní a otvorem cca 50×50. Jak odtud bude dolovat šikovně schované hračky a bůhví co tam dítko napadne natahat. Kromě toho je tam tma, holá podlaha a naprosto dokonalá bomba – elektrická dvouzásuvka. [singlepic id=4084 w=420] Samozřejmě vím, že existuje několik typů dětských krytů, dokonce i takových, které dítko opravdu nijak snadno nevypáčí, ale nechápu, proč tam nějaká zásuvka vůbec je. Osvětlení prostoru schovky, by přece mohlo být řešeno úplně jinak, bezpečněji a šikovněji, zásuvka pro svítidlo umístěné vně je tam přece úplně zbytečná. K čemu je vůbec lampička na parapetu? Koupili dvě a jedna zbyla?

Sestava měla být otočená schodištěm do volného prostoru. Pak by schovávačka mohla mít přístup i z druhé strany a byla by pro dítě i rodiče zajímavější.

Jistě nelze přehlédnout, že schodiště na palandu je přes celé menší okno. Trochu otevřít jistě půjde, stejně jako půjde zevnitř pořád ještě celkem snesitelně umýt. Ale okna se myjí i zvenčí a to je tu narafičeno na dost šikovného umývače s nářadím na teleskopické tyči, protože okno lze otevřít tak maximálně na 25-30cm. Navíc, proč si v malém dětském pokoji úplně zbytečně ubírat světla.

[singlepic id=4085 w=420] Z hlediska bezpečnosti batolete se mi moc nezdají ani barevné poličky. Dítko jistě brzo odhalí, že stoleček, křesílko dokáže k poličkám přisunout a bude se po nich pokoušet šplhat – nestejné oblé tvary samotné lákavé barvy poliček a věci na nich k tomu dost zvou. Své pochybnosti o stabilitě křesílek z Merry Go Rando jsem se už zmínila v rekapu. Kdyby byla vybavena nějakým stabilizačním závažím, tak bych se snadného překlopení dozadu nebála, ale jak bylo vidno, nic takového zřejmě nemají a já živě vidím dítko rajtující ve stoje na sedací ploše čelem k opěradlu. Naše holčičky to dělaly mezi 2-5 rokem velice rády a dokázaly nebezpečně rozhoupat i velice stabilní židle a pokud si pamatuji, ony i dítko jedné z nich, dokázali překlopit i těžké a velikánské křeslo.

Takže abych to shrnula

Zařízení pokoje bych při neznalosti okolností, tipovala na nepro- myšlený nákup rodičů komerčně vyráběné sestavy dětského nábytku, který se jim tvarově zalíbil, ale špatně předem proměřovali a lépe se jim narvat do pokojíku nevešla nebo je to nenapadlo. První rok až dva bude sestava spíš předmětem starostí a totéž se zopakuje a znásobí, až tam odlifrují i dítko druhé a vydrží jim to do té doby, než Honzík půjde do školy. Pro školní dítě, bude nutné část pokoje (nejspíš policovou sestavu) předělat, aby se tam vešel pracovní stůl a židle. Při snaze vecpat tam stolky dva a ještě nějaký prostor na školní věci, se nejspíš dojde k tomu, že by možná bylo lepší zařídit pokoj z gruntu nově. Tož se dáma a pán designeři klientům zase spíš pomstili.

Dětský pokojík je díky výše uvedenému u mě téměř na pět a celkově to tedy dá na čtyřku.

Přitom se řešení i pro dvě děti dalo vymyslet úplně jiné a mnohem vhodnější. Pro děti do deseti let ještě není nutné používat dlouhé postele a tudíž by i tahle sestava šla otočit, případně poskládat do L. Pro Skipalovi by ale asi bylo logičtější budovat pokoj reagující na to, co je čeká v nejbližší době. Pomyslet na plochu vhodnou k přebalování a převlékání dítek, dispozici přizpůsobit tak, aby se tam vešla postýlka i pro druhé dítě a mohla být časem snadno nahrazena třeba školáckým stolečkem. A myslet i na místa opravdu vhodná k ukládání dětských krámů – hraček, ty já tam na rozdíl od designerů totiž vlastně vůbec nevidím.

Zdroj obrázků : PR odd. FTV Prima, iprima, primaPlay, bydleni.iDnes,

Tradiční anketa je u článku s rekapitulací, přímý odkaz je nahoře v článku