Ano, šéfe: Zahrada v Opeře, Praha

Už devět let funguje Zahrada v opeře a od slibných začátků postupně upadá. Třikrát se změnil šéfkuchař i koncept a tržby stále klesají. Zachrání Pohlreichovy rady krachující restauraci? Na tento díl Ano, šéfe jsem byla zvědavá, před lety jsem v Zahradě v opeře párkrát byla a tenkrát měli výborné jídlo za snesitelné ceny. Pak se dali i na suši.

Chcete vědět, proč by Naďa do Zahrady v Opeře nešla? Dozvíte se na konci dnešního jejího rekapu :)

Zdeněk se snaží k restauraci dostat různými podchody, až dostane vražedný nápad přeběhnout magistrálu. Naštěstí pro diváky vyvázne živý, vy to ale nezkoušejte. K podniku je přístup velmi špatný, náhodný host na něj nemá šanci narazit. Zdeněk v restauraci nalezne dalšího z řady šéfkuchařů, Jirku Šafaříka. Pracuje tam jen měsíc, je specialista na úpravu ryb, ale ryby nejí!!

Ceny vysoké, výkon nestálý – Zahrada v Opeře

Pohlreich si objednává z jídelního lístku, kde můžeme narazit na perlu: skotského lososa „Bajkal“. Slepičí polévka, butterfish (=modrohlav) i dorada (=pražma) mají slušnou úroveň, ale na zadek si z nich člověk nesedne, a to by za místní ceny měl. Kuchař se vymlouvá, že je málo personálu a nestíhá si s prezentací pohrát.

Zahrada v Opeře – i obsluha velmi mdlá

Druhý den si Zdeněk zkusmo sedá na zahrádku před restaurací. V ní sice skoro nikdo není, ale obsluha si zahrádku nehlídá, šéf tam čeká 20 minut a nakonec se musí jít připomenout dovnitř. Na jídelním lístku je po lososu další zeměpisný hlavolam – gaspacho s řeckým jogurtem. A plody moře jsou přeloženy jako sea fruit (správně seafood). Pohlreich si objednává telecí s tuňákovou omáčkou a vysvětluje majitelům Danu Jablonskému a Dražanovi Horvátovi, že jedl lepší. Dražan, který se stal spolumajitelem nedávno, vysvětluje Zdeňkovi, že Jirka je jen „přechoďák“ a už má nového člověka. Stávající šéfkuchař o tom nemá ani tušení, jinak by se určitě nenechal ztrapňovat v televizi tím, že mu Pohlreich ukazuje, jak uvařit bramborovou kaši. Na této scénce je vidět, že se na šéfkuchaře moc nehodí nejen kvůli vaření, ale i kvůli své pasivní povaze. Nedokáže Zdeňkovi oponovat a hájit se, že mezi pyré a kaší je rozdíl a nevynese ho v zubech, jak by to každému kritikovi Pohlreich udělal.

Co dělá kuchař ve chvílích volna? Sleduje televizi v kuchyni

Majitelé tvůrcům pořadu uvedli, že restaurace žije ze stálých hostů a návštěvníků opery. Šéf se jde večer po představení podívat, jak to s návštěvností vypadá. Ale podnik je zoufale prázdný. Komu by se chtělo vejít do restaurace bez hostů, zvlášť, když si ani nemůže venku přečíst nabídku. Není divu, že je v kuchyni k vidění neobvyklá věc: kuchaři tam mají televizi na ukrácení dlouhé chvíle.

Třetí den přišel Zdeněk po převratu. Dražan odvolal Jirku z pozice šéfkuchaře a přivedl kuchaře Karla. Ten Pohlreichovi předvádí rybí závitky s mangoldem a je vidět, že je opravdu dobrý, šéf vzácně nemá připomínky a jídlo velmi chválí. Pak následuje intermezzo, prohlídka zákulisí Státní opery a budovy bývalého Federálního shromáždění a později Svobodné Evropy. Ale to už oba kuchaři, Karel i Jirka, chystají rybí pokrmy. Karel s těmi svými nad Jirkou vítězí. Pohlreich pak divákům ukazuje další recept, tymbál z pečených čerstvých ančoviček s rajčatovou salsou. Jestli se vám nechce se s tím doma patlat, můžete tymbál (bez salsy) ochutnat v Divinis za 190 Kč.

Návrat do Zahrady v Opeře a již třetí kuchař v tomto díle

A je tu návrat a zase změny: Karel je pryč, Jirka taky a kuchyni vládne italský kuchař  Michele (příjmení jsem nerozuměla, stejně jako jiné věci, ach, prosím o titulky!). Zdeněk si objednává čtyři jídla a je to plichta. Dvě mu chutnají (sépiová polévka a mořský ďas) a ke dvěma má výhrady (svatojakubské mušle a risotto). Přesto překvapivě uděluje samolepku a ještě k tomu se dvěma hvězdičkami. Co k tomu říct? V porovnáním s minulým dílem je to dost nespravedlivé. Jak mohli dostat takové hodnocení po tom, kdy dvě ze čtyř jídel (a ne levných) byla nevyhovující. U mušlí byl nahnilý kerblík a oschlý citron a risotto za 240 Kč bylo vodnaté.

Naďa kašle na Pohlreicha a dá na radu mamky, do Zahrady v Opeře rozhodně ne

Jako zajímavost uvádím, že mi čirou náhodou volala před asi deseti dny máma, která byla ve Státní opeře na muzikálu Kudykam a šla na večeři do Zahrady v opeře (tedy už po udělení samolepky se dvěma hvězdičkami). Shodou okolností měla jako předkrm ony svatojakubské mušle. „Chuťově nic moc, dvě za 230 korun, hlavní jídlo ještě horší, mělo to být v mandlové krustě a byla to strouhanka, pár mandlí aby člověk hledal s lupou, dezert ušel, zaplatili jsme ve dvou 1400 a už tam nepáchneme“, zhodnotila návštěvu. Vzpomněla jsem si, jak jsme spolu před měsícem byly v SaSaZu, kde jsme měly za 130 Kč svatojakubské mušle čtyři a s naprosto úžasnou omáčkou. Obávám se, že v tomto případě dám jako hodná dcera spíš na maminku naž na Pohlreicha a Zahradu v opeře vynechám.

Naďa