Jak se staví sen 10. řada: 2 pokoje, 4 děti (7. díl)

[singlepic id=1616 w=420]

Iveta a Radek žijí v malé obci Dřevěnkov nedaleko Kladna ve starším malém hornickém domku (dřevostavba) po Ivetiných prarodičích.  Oba jsou nedávno rozvedení a zatím nesezdaní a do společné domácnosti si k Ivetiným synkům (7 a 5) Radek nedávno přivedl své dvě dcery (15 a 10). Ivetini kluci obývají malý pokoj v patře, holky dostaly alespoň původně ložnici dospělých hned vedle. Zařízení je ale původní a pro děti samozřejmě naprosto nevhodné, navíc jsou oba pokoje proklatě malé. Požádali proto o pomoc designerský tým pořadu, nelehký úkol vytvoření dvou zcela nových útulných pokojíků má tedy na triku Ladislav Rendl a Kamila Douděrová. Jak se jim to povedlo? Odrazila se v  interiéru láska kluků ke kreslenému seriálu o autech a oblíbené hudební a filmové hvězdy holek? Podařilo se designérům stylově sladit oba pokoje? 

[singlepic id=1624 w=420]

Dnešní proměna je o nějakou tu hodinu kratší než jindy. Oproti jiným dílům designérský tým nastupuje na místo dění až v sobotu ráno a hotovo musí být jako obvykle v neděli k večeru. Designeři se sice měli možnost na proměnu připravit pár týdnů dopředu, ale vlastní práce se v domečku musí stihnout jen za přesně vyměřenou dobu. Z tohoto důvodu se dnes nebudou provádět žádné časově náročnější stavební práce a rezignuje se i na přizpůsobení stávající elektroinstalace.  Naštěstí stav pokojů není nijak dramatický. Prvotní je stanovení největších problémů:

V obou pokojích je nevhodné zařízení, málo úložného prostoru, špatné osvětlení, na stěnách občas nějaké praskliny, v klučičím pokoji je křivá podlaha. V komentáři také zazní, že stávající pokoje jsou hodně sterilní a nevyjadřují dětské zájmy a individualitu.

Jdeme na věc – zvelebujeme

Hlavní slovo v proměně má Láďa Rendl, Kamila tentokrát jen přizvukuje.  Společně se rozhodli, že pokoje budou vzhledem k malé velikosti zařizovat „nekonfekčním“ nábytkem a využijí k tomu Rendlovu nábytkovou sérii Delare Colour z barevného lamina a březové dýhy. Kluci se přáli do pokoje palandu,  dívky o ní naopak vůbec nestojí a proto se budou pokoje prohazovat – ten původně klučičí je zhruba o půl metru širší.

Po vystěhování a stržení stávajícího koberce se musí nejdříve opravit stěny a v jednom pokoji  deskami vyrovnat podlaha. Stačí ale drobné výspravky tmelem a štukem, nic rozsáhlého se nedělo a už se hned maluje a v pokoji pro dívky se pokládá celoplošný koberec. (na tohle se asi trochu zapomnělo)

[singlepic id=1625 w=420]

Barevnost pokojů byla zvolena v našich zemích poměrně tradiční. Tedy komerčně tradiční. Pro dívky jsou zvoleny bílá, růžová, fialová a akcenty oranžové, klukům je určena bílá, světle zelená a světle modrá.

U kluků bude většina stěn do výšky zastavěna nábytkem, a proto se bude malovat jen bíle, ale u dívek se na stěnách malují přesně vyměřené, široké fialové pruhy.  K oknu v obou pokojích pasují pracovní dvojstoly se středovým zásuvkovým kontejnerem a střídmými pracovními lampičkami.

U dívek jsou růžové válendy umístěny proti sobě podél delších stěn, nad nimi jsou jen poličky a drátěná konzolka. Ke stěně vedle dveří je přistavena trojdílná šatní skříň Pax. Malé poličky jsou i z boku nad stoly a stěna s oknem je dekorována vrstvenými textilními panely.  Místo původního nástropního svítidla se montuje lustr kopretina z produkce Ikea, další osvětlení zařídí dva maličké plastové konferenční stolky  z Kika.  Pro zútulnění se pověsí několik baněk s orchidejemi, postaví pár malých obrázků, naaranžují barevné polštářky a růžový fatboy point.

[singlepic id=1627 w=420]

[singlepic id=1628 w=420]

V pokoji pro kluky je použito palandové spaní, ale pro dosažení větší zajímavosti je spodní postel otočena do L. Jde vlastně o konstrukci vyvýšené postele s žebříkem, která je doplněna policovým boxem a podstavenou samostatnou válendou.  Trojdílná skříň je zde naproti postelím, jinak je zařízení vlastně stejné jako u dívek, opět je použit jeden svítí konferenční stolek a jeden zelený fatboy point.  Místo květin mají kluci od dveří ke stolkům na laminátové podlaze naznačenu silnici a na stěnu jim pověsili kulatou magnetickou tabuli.

[singlepic id=1626 w=420]

[singlepic id=1637 w=420]

Okkvp hodnotí  –  růžové brýle ve stínu černají

Tak máme hotovo a je to moderní a svěží  ;-)

Nebojte, nic se mi nestalo, brýle mám své staré dioptrické a pořád ještě dost dobře vidím. Realizované proměně ale výše napsané kvality podle mne upřít nelze.  Jenže…

JENŽE  první  – v obou pokojích je velmi málo úložných prostor.

Pokud nemají dívky možnost mít oblečení ještě někde jinde, tak se podle mého chabého odhadu do té mělké skříně stěží vejdou a na vše ostatní jim zbyde jen ten poměrně malý kontejner pod stolem. Představa, že to patnáctileté holce bude stačit, mi přijde poněkud přitažená za vlasy.  Válendy jsou sice tvarově pěkné, ale zřejmě nemají úložný prostor, tudíž bude problém s lůžkovinami. Látkové pytle zřejmě pro tyto účely pohozené na zemi pod postelí, by mně jako matce radost nedělaly, vždyť to vypadá jak zakopnutá peřina.  Kluci sice asi nebudou mít tolik hadérků, ale o to víc budou mít i vzhledem ke svému věku a vyspělosti hraček a podobného a opět je není kam dát.

Jistěže si velmi dobře uvědomuji prostorové možnosti, či spíše prostorové nemožnosti, a jistěže si cením toho, že pokoj dívek na první pohled vypadá vzdušně. Pokud mám ale málo místa, tak prostě musím na některé věci alespoň částečně rezignovat. Já třeba vidím využitelné místo v té divné a špatně uklízitelné mezeře mezi stoly a stěnami, jistě by šlo i nějaké skříňky pověsit na stěny nad postele a prázdný je i roh u dveří.

[singlepic id=1629 w=420]

[singlepic id=1631 w=420]

Naopak mne překvapilo, že původní, do zdi zapuštěná skříň nebyla využita a nová je před ni představena. Tedy alespoň podle všeho, nijaký bližší pohled na umístění šatní skříně jsme neviděli, sestavovali ji jinde.   Překvapuje to i s ohledem na to, že jak podle fotografií, tak i podle plánku místnosti, se ta skříň sotva otevře.

[singlepic id=1630 w=420]

S půdorysy souvisí i mé druhé JENŽE

[singlepic id=1632 w=420]

V holčičím pokoji jsou kromě diskutabilní přístupnosti i hloubky skříně, dost hodně podceněná i místa pro židle, respektive pro jejich používání.  Podle mého by bylo provozně šikovnější, kdyby kontejnery byly na vnějších stranách stolů. K tomu ještě kontejnery v obou místnostech kryjí velkou část topení.  Ono sice není vždy moc příjemné mít kolena nalepená na topení, ale tady jde o starou dřevostavbu s bůhvíjakými izolacemi a vytápění se může docela prodražovat.  Teplo nedělá dobře ani laminu a ani tomu co je uvnitř těch skříněk.  Mám teď stůl také blízko topení  – déle než měsíc přežívají pouze tužky, kroutí se a křehnou dokonce i kancelářské papíry.

[singlepic id=1633 w=420]

Na půdorysu pokoje kluků je vidět, že mezera mezi rohem spodní postele a skříně je opravdu jen pro štíhlá dítka.

[singlepic id=1634 w=420]

Předpokládám, že i přes oblé hrany válendy, tady bude pár let ještě vznikat poměrně hodně modřin, PAX sražené rohy nemá. Také přemýšlím o tom, že pro tak malé kluky je tam málo místa na hraní a naopak pro kluky větší je tam příliš hluchého prostoru

[singlepic id=1635 w=420]

Ano, líbí se mi soukromí „domečku“ u spodní postele, ale tuším, že o něj budou sváděny tuhé boje, protože kluk na horní posteli nic takového nemá, jedinou další alternativu sezení/pobytu má u stolu u okna.  Ten „domeček“ je totiž pro dva moc malý a tím, že jde o postel a nikoliv společnou sedačku je příliš soukromý.

[singlepic id=1636 w=420]

Třetí JENŽE je o osvětlení

Opět mě trápí pracholepy.  Na stránkách IKEA jsem se dočetla, že lustr je z papíru, ale sama jsem si jej tam zatím nikdy „na živo“ neprohlížela, tak nemám představu, nakolik jej lze nějak solidně udržovat.  Mám jen před dávnými roky tamtéž pořízené papírové plisované stínidlo stojací lampy a to má na svědomí mnoho mých bílých vlasů.  To nejde ani pořádně vyluxovat ani umýt, protože se to po následném zahřátí žárovkou kroutí a žloutne.  Pokud to ale pominu, tak se opět přiznávám, že se mi pro svou veselou rozvernost svítidlo do dětského pokoje líbí.  Ony by se mi tedy asi líbily i ty svítící stolky, ale rozhodně bych si nedovolila tvrdit, že budou stačit na dodatečné osvětlení, pokud se zhasne lustr.  Foceno je tentokrát za venkovního světla, ale i tak to vypadá, že číst u toho v posteli knížku asi nebude to pravé ořechové, zvlášť u toho fialového.   Kluk na horní posteli nemá světélko vůbec žádné.  I když se nepředělávala elektroinstalace, tak přece bylo možno ke každé posteli pořídit malou čtecí nástěnnou lampičku.  Čtení v posteli sice není moc zdravé pro oči, ale rozhodně je zdravé pro osobnost.

Čtvrté JENŽE naštěstí platí jen pro nás zvenčí

Jde o barevnost, která nám mnohým asi připadá přinejmenším šablonovitě uhozená a pro někoho je možná i zásadním kamenem úrazu.  Tady ji ale já osobně pominu, i když být v kůži (a věku) jedné z dívek, tak se asi zděšením a odporem pominu. Prominu ji ale z toho důvodu, že dívky růžovou přivítaly a chlapci podobnou barevnost vlastně už v pokoji měli a nijak se netvářili, že zrovna tyhle barvy se jim nelíbí.

Závěrečné resumé :  smíšené pocity

Na jednu stranu se mi ty pokoje líbí.  Rendlův nábytek je opravdu pěkný a jak bylo v TV vidět i opravdu velmi luxusně vypracovaný.  I proto je tak drahý, byť materiálově jde o běžné lamino a dřevěné dýhy. Celkový styl  pokojů  se mi zdá také dost příjemný, jak jsem psala v úvodu moderní i dost nadčasový zároveň. Ale jsou to pokoje pro dítka s nevýraznými osobnostmi, hodná, skromná, poslušná. Pokud takové děti z Dřevínkova jsou a zůstanou, tak jim pokoje s nějakými dodělávkami vydrží až skoro do dospělosti a bude jim tam fajn.  U kluků to s tou trvanlivostí a přijatelností do budoucna tedy vidím hůř, ale jsem dítě generačně panelákové a vím, že bez újmy na zdraví se dá žít i v menších prostorech.

Paradoxně mám ale zároveň pocit, že pro kluky je ten pokoj o dva tři roky dopředu, že jsou na něj momentálně malí a ještě příliš dětští. Ale jde jen o pocit, jakým v televizi působili. U dívek je to asi trefeno k momentálnímu stavu lépe, ale opět je otázka, jak dlouho si patnáctiletá Karolína udrží dívčí křehkost.  Co ale podle mne designeři nezvládli, je napravit to, co vytýkali původnímu stavu. Neosobitost, nereflektování zájmů.  Holky přece zajímají různé hudební a filmové hvězdy, kluci milují auta a kreslený film Cars.  Jistě, ty zájmy se budou asi rychle měnit, ale lze jim snadno vyhovět levnými doplňky.  Stačilo pár plakátů. Místo toho je v obou pokojích nedětsky sterilno (u dívek bárbínovsky nasládlo), kluci tam ani nemají původní televizi.  Nakoupení plyšáci jsou podle mne poměrně hodně  mimo i když si je štáb nechal v obchodě vybrat přímo dětmi.

Pokud mám dnes hodnotit, tak s ohledem na všechno co jsem tu vypsala i s ohledem na předchozí díly, nemohu dát i s přimhouřenýma očima známku lepší než za dvě mínus. A to ještě beru v úvahu, že prostorově to bylo opravdu těžké a že byl o pár hodin kratší realizační čas.  A je mi to líto, podobně jako mi minulý týden.   Nakročeno bylo podle mne dobře. Proč ten drahý nábytek, který je prodáván jako modulová série s možností individuálních úprav a vyráběn je až na objednávku nemohl být danému prostoru ještě lépe přizpůsoben. Klučičí palanda přizpůsobena byla – z původně navržené výšky  210 cm byla při výrobě snižována na 180 cm. Proč to nešlo i se stoly.

No já vím – je to jen reality show.

Jak se staví sen, online video dnešního dílu

Oznámkujte dnešní proměnu