Jak se staví sen 10. řada: ložnice místo přepláceného skladiště (6. díl)

[singlepic id=1565 w=420]
Tentokrát jsme v nejpopulárnější televizní show o bydlení Jak se staví sen viděli premiéru nové dvojice designérů ing. arch. Braňa  Krümmera (32) a Pavla Sarnovského (30).  Jaké nástrahy na ně čekaly ve svépomocí postaveném rodinném domku manželů Králíkových  v Sobočicích u Zásmuk ?  Jak si pánové poradili při zařizování praktické a útulné ložnice a co všechno jsme se dozvěděli o novinkách v oblasti osvětlení ? Budou si nakonec Králíci spokojeně dupat a budou jim diváci závidět čerstvou křupavou mrkvičku ?

Manželé Lenka (37) a Pavel (38) Králíkovi  žijí spolu se svými dvěma synky (7 a 4) v menším rodinném domku v jedné malé středočeské vesničce.  Ona je přípravářka staveb momentálně s dětmi doma, on obchodní zástupce s montážní technikou. Domek dost střízlivých tvarů si na rozlehlé parcele na úplném okraji obce před pár lety postavili víceméně vlastníma rukama, ale na omítky, nový nábytek nebo úpravu zahrady zatím nedošlo.  Při postupném dozařizování domku myslí rodina především na dostatek úložných prostorů a vzhledem k dětem i na praktičnost. Líbí se jim jednoduchý vkusný design z přírodních a kvalitních materiálů. Rádi cestují, mají rádi přírodu, paní ochotničí, ráda maluje, šije, peče a vaří, pán doma a kolem domu všelijak kutí.

Proměna začíná

[singlepic id=1569 w=420]

V úvodním šotu se dozvídáme, že Králíkovi žádají přeměnu obýváku. Pro diváka je proto poněkud překvapivé, že předělávat se bude ložnice, o níž nepadlo ani slovo, ale rodina je od pohledu sympaticky veselá a se scénářem se bez mrknutí oka vyrovnává. Však ona i ložnice odborný zásah potřebuje, není tam ani dodělaná podlaha.  Část vybavení je silně provizorní, skříně jsou každá jiná, část tvoří i úhledně vyrovnané a popsané krabice, postel nic moc, kus prostoru zabírá kancelářská část a zbytek vypadá tak trochu jako skladiště. Místnost s jedním oknem je v přízemí blízko vstupních dveří, poměrně malá, skoro čtvercová, orientovaná je na severovýchod (nad garáží).

Pánové designeři hned po vstupu rodinku nijak nešetří a vyjmenovávají zásadní problémy: pan Sarnovský  se ošklivě ksichtí nad uspořádáním připomínajícím skladiště, nad rozličnými zaprášenými koberci zakrývajícími betonový potěr, pana architekt odsuzuje centrální osvětlení a umístění pracovny.

[singlepic id=1570 w=420]

Ložnice podle pánů designerů

V místnosti se jako první řeší snížený sádrokartonový podhled, který bude využit k zřízení nepřímého osvětlení pomocí zářivek. Pánové vymysleli, že bude od stěn odsazen jen třech stranách, do skříně se svítit nebude. Zároveň se předělává elektrorozvod tak, aby vyhovoval novému uspořádání. Na podlahu byla vybrána lehce našedlá laminátová podlaha se strukturou dřeva dubu a prý se speciální zateplovací povrchovou úpravou (řada Grandeur  výrobce Balterio, Belgie).  Na stěnu za postel se lepí tapeta s výrazným, stylizovaným květinovým motivem (Herbarium od Lavmi/Vavex).  Zbylá místnost je vymalována bíle, stěna proti posteli je tmavě čokoládově hnědá.  Zřejmě v jedné z dílen firmy 23mp  je nám představena plně automaticky řízená pětiosá fréza, která byla použita k výrobě motivu tapety i na nábytkových kusech. Na míru je vyrobena jak šatní skříň, noční stolky – šuplíčky, tak i toaletní stolek, který má navíc zabudován skrytý senzorický elektromagnetický vypínač světla.

Ve vložené reportáži o technologii LED svítidel, jsme se dozvěděli, že je úsporná a oproti své přímé konkurenci – úsporným zářivkám má mnohem vyšší životnost co se týká cyklů zapnutí a vypnutí, víceméně neomezenou barevnou škálu, že LEDky nehřejí a vůbec nejlepší jsou pro mořská akvária.

Postel se kupuje hotová v XXXLutz. Výběru se ujímá opět pan Sarnovský  a bere se tedy bílá postel s čalouněným čelem. V domečku se po jejím sestavení ještě na spodní hrany pelestí montují LED pásky opět řízené senzorem.

[singlepic id=1571 w=420]

Když ale Pavel Cejnar osobně zkouší měkkost a pohodlnost postele, zjistí se, že výrobek je poněkud fórový a volné rošty v něm bez dodatečného přišroubování nedrží a propadají se k podlaze.

[singlepic id=1572 w=420]

Svítidla u postele mají vypínače s průhlednou krytkou. To aby nerušily dezén tapety (kus se vloží dovnitř). Opět jde o bezdotykový systém.  Ještě se pověsí záclony a béžové závěsy, naaranžují bělené kroucené větve, jako žertík pár mrkviček a všechno je hotovo.

[singlepic id=1573 w=420]

Okkvp hodnotí – Box kýče s postmoderní elegancí

Tak máme tu designerskou premiéru za sebou.  U mne tedy žádné nadšení, spíš překvapení a následné rozpaky.  Pro mne totiž jméno pana architekta není úplně neznámé. Přímo jej tedy osobně víceméně vůbec neznám, ale znám atelier, v kterém začínal, a protože tam úspěšně fungoval několik let, tak jsem si dovedla jeho styl už předem dost přesně představit. Náhledem do jeho portfolia jsem si ten odhad jen potvrdila. Nová ložnice u Králíků mně proto docela úspěšně rozhodila. Nevím, zda své pocity z realizované proměny vyjádřím dostatečně pochopitelně, ale asi takhle: první rychlostní zkoušku uřídil pilot podle očekávání a papírových předpokladů, ale pak jako kdyby pustil za volant soupeřova navigátora a zahodil sepsaný itinerář.

No nic, vezmu to od počátku.

Dispoziční řešení zařízení ložnice je naprosto v pořádku, nic velkého, nic mimořádného, nic závažněji problematického.  Výměna pracovny za toaletní koutek v ložnici pro dva, je z funkčního hlediska naprosto logická, zbytek vlastně kopíruje to, co tam bylo, jen v učesané formě.

Barevné řešení je sice možná pro některé trochu moc výrazné, ale podle mne to docela dobře jde, tmavá stěna místnost sice trochu zmenšuje, ale v teplých tónech to v ložnici nevadí, „vzduchu“ je tam pořád ještě dost. Maličko laciné mi přijdou jen fialové akcenty.  Já osobně nemám nic ani proti výrazné tapetě. Nicméně jsou tam tři věci, z kterých kvetu:

Zapomenuté dveře

[singlepic id=1574 w=420]

Tohle pánové poněkud nezvládli a poslali celé své snažení poprvé pod hladinu. Kdyby je alespoň natřeli na bílo, když už je nevyměnili za plné, z ložnicové strany hladké, tak aby se zbytkem místnosti ladily.

Květinky na skříni a kde se jen koukneš

[singlepic id=1575 w=420]

Pokud jsem ze dveří vykvetla, tak z tohoto mi na hlavě narostla tykadla. Ta věc mně tak překvapila a šokovala, že jsem si galerii Pure Line proklikala ještě jednou a hledala zvláště v posledních, zda najdu nějaký náznak změny jinak pevně drženého směru. Všelijakých manýr je tam sice plno, ale po něčem podobném ani vidu ani slechu.  Kde se to tady tak najednou vzalo? Vždyť funkci to nemá žádnou, snad jen ztížení úklidu díky usazování prachu a prodražení výroby.  Pokud mělo jít o nějaké optické provázání s dekorem tapety, tak to vysoce lesklý povrch přece zvládne i bez toho, na fotkách je vidět, že se vzor na dveřích zrcadlí poměrně hodně a zároveň je na dalších vidět, že se to zároveň tluče se stínovou kresbou od svítidel.  A proč jsou ty květinky i na každém šuplíku nočního stolku a na toaletce jako playboyský králík? Možná bych ještě chápala, kdyby ten vzor tapety byl dílem jednoho z mistrů proměny, ale autorem je, pokud vím, Babeta Ondrová z Lavmi.

Zkrátka naprosto nechápu, proč architekt neuhlídá zbytnělé ego a připustí takhle zbytečnou a kýčovitou manýru, která jinak dost elegantně zařízenou místnost jedním vrzem pošle do kategorie „luxusní bydlení pro náročné“ – fungující v 90% jako synonymum pro nevkus, kýč a podnikatelské baroko.  A je jedno, o čí ego tu konkrétně šlo.

Plenta jak na JIPce

[singlepic id=1576 w=420]

Při prvním pohledu na tuhle fotku se mi opravdu před očima vynořila reklama na nadstandardní nemocniční lůžka. Ono tomu tedy hodně napomáhá i to podstropní nasvícení.  Já celkem chápu, že okno směřující k vjezdové bráně a silnici je dobré večer stínit, ale nechápu proč je závěs přes celou stěnu, když okno je jen běžné jednokřídlové a umístěné uprostřed.

[singlepic id=1577 w=420]

Kromě toho, že realizované řešení vzbuzuje podle mne nesprávný  – kašírovaný dojem, že za závěsem je celá prosklená stěna (a také trochu dojem, že se pánové touhle stěnou už nijak moc nezabývali), tak je také poněkud nepraktické – závěsy zakrývají i topení. I po roztažení mimo okno mi ta dost těžce vypadající draperie stylově moc nesedí s  tapetou.  Tedy ona se hodí k těm frézovaným květinkám a dalšímu kýči – té ručičce na toaletním stolku. K nim by mohla mít i na rubu schované fialové ozdobné šňůry, aby se dala po stranách sepnout jako brokátové závěsy na zámku.

[singlepic id=1578 w=420]

Podle mého názoru a zkušeností se bude závěs také dost blbě posouvat, druhá kolejnička se stejně nařasenou záclonou je proklatě blízko. Pokud si odmyslím ty pro mne nepřijatelné frézované ozdoby, tak by mi k interiéru tady rozhodně více sedla jen žaluzie a záclona, ale jen od čela postele po konec okna – kus stěny k toaletnímu stolku bych nechala volný a třeba i čokoládově hnědý.

Shrnutí na závěr

Dnes nebudu známkovat. Za prvé si každá dvojice jeden díl hájení na začátku zaslouží a za druhé se dnes nedokážu rozhodnout, nakolik mám být přísná a na kolik benevolentní.  Je pravda, že je ta ložnice víceméně bezproblémově uživatelná.   Navíc je tam pár opravdu zajímavých a málo viděných fórků s osvětlením, byť opět jako už skoro tradičně světla u hlav nejsou moc ke čtení, u toaletky se dá jenom odličovat a je otázka, nakolik bude fungovat to podpostelní čidlo, když člověk sundá nohu z postele o deset centimetrů vedle, než je namířeno (trochu to bylo v TV vidět – nebude).  Z ceny skříně mi ale přímo upadla brada. Ano, dnes není problém si podobně velkou skříň za takové peníze (117 tis) u specializované firmy nechat udělat, ale pak to uvnitř vypadá úplně jinak.

[singlepic id=1579 w=420]

Tady jsou kromě pár polic, tři zásuvky, dvě obyčejné šatní tyče a jedna sklopná, která je sice dražší, ale přes 4 tis se její cena nevyšplhá od žádného výrobce, navíc je umístěná imho dost nešikovně až k nočnímu stolku a světlu, které tu budou trochu překážet. Ona je tedy poměrně drsná cena i té toaletky jako již opakovaně realizovaného projektu designera nijak významného jména. Ale o ty ceny tu moc nejde, rodina to neplatila a diváci si alespoň udělali obrázek o cenových relacích u firmy pana Sarnovského, aniž se museli speciálně dotazovat.

O co tu jde, je to, jak nově zařízená ložnice vypadá a jak působí celkově.  Vkus a míru citu pro estetiku máme každý jiný. Předpokládám, že ta tapeta může někoho pěkně rozčilovat, a naopak někdo zas ocení ty frézované ornamenty.  Pro mě je ta ložnice jako celek kočkopes, doma bych to nechtěla.  Nejvíc jde ale o to, zda se pánové trefili do vkusu Králíkových. Podle toho, co bylo z bytu vidět v posledních pár vteřinách vysílání, si myslím, že se to trefilo o poznání hůř než minule a bohužel to ztratilo i význam výchovný.

A teď ještě pár slov k samotné designerské dvojici.

Ing. Arch. Braňo Krümmer – Pure line design. S.r.o. (www.pureline.cz)

Pavel Sarnovský –  23 pm s.r.o. (www.23pm.eu)

Jak už jsem psala na začátku, styl pana Krümmera jsem vlastně předem znala, nebo lépe řečeno i bez prohlížení jeho portfolia jsem si jej dokázala dost přesně představit.  Jeho osobitá směs hig-tech, minimalismu, postmoderny a retra není sice úplně můj šálek kávy, navíc když náhled do portfolia dává tušit, že interiéry páchá podle poněkud jednotného mustru, ale nelze mu podle mého soudu upřít poměrně solidní úroveň odpovídající vzdělání. To u jeho kolegy je náhled do firemní galerie o něčem úplně jiném. Je tedy samozřejmě třeba vzít v úvahu, že tahle firma je zaměřená především na výrobu a realizaci, tudíž portfolio je ovlivněno i složením klientely.  Na můj vkus se pan Sarnovský  pustil ale na přece jen poněkud tenký led i v „medailonku“ na ofiku, když se tam dopustil myšlenky, že v designu školy není moc zapotřebí.

No abych se dlouze nevykecávala – tihle dva pánové mi přijdou hodně nesourodí a umím si jejich vzájemnou spolupráci bezproblémově představit jen ve formě zadavatel s myšlenkou, návrhem – vykonavatel se specifickými praktickými znalostmi, tak jak to mezi nimi zřejmě v běžné praxi probíhá.  V pořadu jsou ale postaveni vedle sebe, dřívější rozdělení rolí podle mého názoru přestalo poněkud fungovat a je to nakonec ke škodě všem. Na nějaké kategorické soudy je ale ještě moc brzy, uvidíme jak se poperou příště.

[singlepic id=1580 w=401]