Jak se staví sen 10. řada: nová kuchyň i obývák v 2+kk (2. díl)

[singlepic id=1418 w=420]
Ani jsme si nevšimli a podle archivu iPrimy jsme v druhém dílu 10. Série proměn v pořadu Jak se staví sen. Na dvojici designerů Zuzku Strouhalovou a Radovana Mačáka tentokrát čekal oříšek v podobě vytvoření multifunkčního obýváku s kuchyňským koutem a počítačovým místem na pouhých 17,5 m2.

Zuzana (27) s Ivanem (42), dcerou (3) a synkem (2 měsíce) se ze Slovenska do Čech přestěhovali za prací a před třemi lety zakotvili v Kamenici u Prahy (pramáti všech českých satelitů) v přízemí novostavby bytového domu, v bytě 2+KK s balkonem o celkové výměře 48 m2. Na pořízení vlastního bydlení na hypotéku padly všechny jejich peníze a vzhledem k tomu, že Zuzana je na MD a žijí tudíž jen z platu řidiče kamionu, je současné zařízení bytu provizorně minimalistické. V místnosti, která má být proměněna tvoří zařízení jen „pánodomo“ kuchyňská linka s barovým pultem z hranolů a prkének, lednička, menší pohovka, počítačový stolek a krabice sloužící i jako podstavec pod velkou televizi.

Ivan je začínajícím sběratelem pivních půllitrů, rodina je veselého založení, ráda cestuje, má ráda přírodu, podle svých slov mají rádi spíše moderní styl designu, přírodní materiály a z barev zelenou a žlutou. Vzhledem k stísněnému prostoru pro čtyři obyvatele si do pěti let chtějí pořídit nový větší byt.

[singlepic id=1446 w=420]
[singlepic id=1447 w=420]

Největší problémy

-V místnosti jsou dvě různé podlahové krytiny – u dveří v kuchyňské části dlažba, v další části pak běžná plastová plovoucí podlaha, což malou místnost prostorově tříští a kromě toho se spolu konkrétní použité materiály opticky hodně nehezky tlučou
-Nevyhovující provizorní kuchyňská linka a víceméně žádný nábytek
-Málo světla vlivem velkého stínění balkonem v horním patře

A jak to tedy dva zkušení designoví matadoři vyřešili ?

[singlepic id=1448 w=420]
[singlepic id=1449 w=420]

Podle mého to zvládli dobře a vytvořili příjemný a dobře využitelný pokoj pro dospělé i děti. Tahle „parta“ je také profesně o pár tříd výš než dvojice z minulého týdne.

Místnost se rozhodli řešit v kombinaci čtyř barev – bílé, světle šedé, jasně žluté a hráškově zelené a já to schvaluji, malá tmavá místnost živé barvy potřebuje. Ta šedá se však podle slov samotných designerů trošku nevyvedla, respektive z malé plošky ve vzorníku neodhadli, že bude mít mnohem výraznější nádech do modra, než chtěli. Měla být světle šedá, lehce teplá. Malé tištěné vzorníky jsou vždy zrádné a šedá takhle zlobit bohužel opravdu umí velmi často. Osobně jsem už zažila i překvápko v podobě bleděmodrého domečku místo šedobílého. Po nasvícení pro tv a fotografování ten barevný renonc není zdaleka tolik patrný, ale světlejší by opravdu byla lepší, zvlášť v sychravě podzimním dnu. Na protější stěnu zvolili designeři „modernu“ žlutých bublin a propletených organických křivek. Po delším pátrání jsem zjistila, že jde o zakázkově vyrobenou tapetu z dílny firmy Merrygorando (Mačák). Mně osobně se moc líbí. Moc chválím i světelné sádrokartonové podhledy, které místnost také opticky nafukují, zintimňují a zároveň dodávají prostoru luxusnější, nepanelákový dojem.

Do celkového dojmu dobře zapadá i nová laminátová podlaha s designem palubních prken (šedý týk). Zvýšená voděodolnost je prima, ale podle mé zkušenosti je tenhle typ podlahy pro dětské podlahové hrátky dost studený.

Prostorové uspořádání jednotlivých funkčních zón se zdá dobře promyšlené. Otevřené L kuchyně všechno opticky propojuje a je praktické především s ohledem na malé děti, nezanedbatelné je dost volného místa využitelného třeba na žehlení.

Drobný problém by mohl nastat, pokud by i maminka chtěla u vaření sledovat televizi. Tomu by lépe vyhovovalo prohození televizní stěny a sezení, podobně jako to bylo v původním uspořádání (otočit se je snazší než popojít) Nepřímý pohled na kuchyň je vhodnější též pro návštěvy (při podávání pohoštění se na kuchyňské lince lecos nahromadí a vytváří dojem nepořádku). K hodně důkladnému zvažování by mne ale vedlo především umístění otevírané části dveří na balkon. V horkém letním večeru bude jedno místo na sedačce „za sklem“.

Kuchyňská linka vypadá s ohledem na kolotoč kolem vaření řešená šikovně, vysoký modul u dveří dodává pocit uzavření a obklad surovým plechem do barevného a materiálového řešení pěkně zapadá. Jen se dostatečně nevyznám v nátěrech, byla bych si myslela, že po nátěru bezbarvým lakem na to už psát právě nepůjde. Chytré je využití dvou skříněk kuchyňského programu pod televizí. Nechápu ale proč je vysoká skříň na druhé straně dveří o kousek nižší než kuchyňská sestava.

[singlepic id=1450 w=420]

Příjemnost místnosti kromě barevnosti dodávají i oblé tvary jídelního stolu a variabilní sestavy konferenčního stolku, solidně tu vypadá i trendová umělohmotná okopčenina křesla „Ball Relaxer“ Eero Aarnia. Nápad se sklápěcím stolem (upevňuje se řetízkem na háček ve zdi) je sice vzhledem k myšlence na co největší prostor pro dětské hry pěkný, ale nejspíš málokdy využitý, protože stejně zůstanou překážet „neviditelné“ židle z tvrzeného polykarbonátu. K těm židlím mám ještě jednu poznámku – jsou jen tři (jedna je s područkami) a sedících bude v bytě za chvíli o jednoho víc, též návštěvy chodí často po dvou. Já bych pořizovala najednou všechny čtyři, dokupování časem se nemusí ani povést.

[singlepic id=1451 w=420]

Mám trochu výhrad k umístění pracovního místa s počítačem. Samotný nápad zvýšeného barového pultu navazujícího na kuchyňskou linku je dobrý a šikovný i třeba pro zabavení starší dcerky v době, kdy maminka poletuje kolem plotny. Z původního stavu je ale patrné, že počítač zřejmě slouží i k nějaké domácí práci (šanony nemožno přehlédnout) a tohle místečko je tak na hodinku zevlování po panáčkovi, není kam dát tiskárnu a též plastová barová židlička není zrovna vhodná na nějaké delší posedávání. Další věc, je blízkost kuchyňských ploch – sporák je jen nějakých 50 cm daleko a ono to při vaření a smažení občas pěkně do daleka prská, mastně páří i při chodu výkonného odsavače – monitor tam bude podle mého docela trpět. Teplem bude podle mne trpět i televizor, umístěný pár cm od radiátoru. Jak jsem s osvětlením místnosti spokojená, tak k rozkládací sedačce (nic moc) bych postavila ještě nějakou štíhlounkou stojací lampu nebo alespoň tu co měli. Při dostatku financí bych sedačku asi volila vyrobenou na míru a pořídila bych tím zároveň alespoň nějaké další úložné prostory, kterých bude v tomhle pidibytě s vysokou pravděpodobností krutý nedostatek.

Co mi hrubě vadí, je řešení textilií na francouzském okně. Dva šedé pruhy rolet do dálky volají, že nechtějí být dveřmi do skladu, navíc neřeší situaci přes den. Řešila bych raději nějakou žaluzií, římskou záclonou ale s ohledem na otevírání raději závěsem a lehounkým voálem nebo nejlépe širší vícevrstvou sestavou panelových závěsů kombinující denní plně propustný materiál s těžším neprosvítavým.

Ještě mám jednu výtku. Dobře vím, jaké to je poprat se s tak malým prostorem, před lety jsem si zařizovala garsoniéru jen o kousek větší. Kvůli pár centimetrům šíře sedačky bych ale v přízemí bytového domu bez náhrady radiátor nevyrvala !

[singlepic id=1452 w=420]

Naopak pochválím tým za použití dekoračních předmětů a květinových aranžmá. I na tom je vidět, že oba designeři mají zkušenosti s prezentací interiérů pro média. Teď jen doufám, že si na pěkné zelené poličky pan Ivan nevystaví ty své nasyslené půllitry a celé to tím nezabije.

A jako dodatek ještě informace od pramene, jak se to má s cenovým limitem přestaveb (cca 300 tis)

Cituji moderátora diskuzí na ofiku: „Pro vybraného účastníka je rekonstrukce či úprava hrazena sponzory – výše sponzorské částky je sdělena zájemci při prvním pohovoru s výběrovou komisí. V případě, že požadavky účastníka sahají nad sponzorský limit, může se sám na proměně finančně podílet.“ Dodám, že podle už několika ukázaných střihových záběrů usuzuji, že onu výběrovou komisi tvoří i vybraní designeři, kteří zájemcům na místě dělají skicu návrhu. Tož účastníci zřejmě mohou dost dobře vědět, co je po protržení balicího papíru čeká.

Jak se staví sen, online video dnešního dílu