Jak se staví sen : (17.3.) Podkrovní pokoj pro teenegera (rekapitulace)

Tématem 3. dílu 13. řady pořadu Jak se staví sen je pokoj pro náctiletého. Nového zařízení od Dekotýmu se dočká 15 letý Filip z pražských Štěrbohol. Jak se s úkolem vypořádala designérská dvojice Poddaný + Borovec? Anketa

Víte, že … v průběhu minulých 12 sérií mělo zájem o přestavbu pod dohledem kamer pořadu Jak se staví sen 58.600,- zájemců? A že to vydá na celou Opavu?

Podkrovní pokoj pro náctiletého kluka

O casting pořadu je celá léta velký zájem, (však kdo by nechtěl zadarmiko novou kuchyň nebo sedačku) a výběr rodin, kterým tým prima odborníků vylepší bydlení je určitě složitý. Hraje v tom roli spousty okolností, jako třeba zajímavý prostor, lokalita bydliště, ale také příběh – zajímavost rodiny. Většinou vyhrávají ti, kteří víc a lépe pláčí, proč na slušné bydlo nezbylo, ale máte-li v rukávu možné označení netradiční rodina a přihodíte ještě nabídku netradiční štábní zábavy, tak máte vystaráno.

Tož dnes jsme v pokoji 15.letého kluka s ofinou. Má totiž maminku žující v registrovaném partnertsví. Ve starším rodinném domku obývá část podkroví, chystá se zrovna na střední, má prý rád hokej, propadl jo-jo a samozřejmě jej bere i svět počítačů, médií a komunikace. Podle oficiální anotace je skoro chudáček k politování. Pokoj prý vypadá jako bazar odloženého nábytku, není příliš prostorný, má zkosený strop, podlaha je usedlá a pokoj absolutně postrádá dětskou hravost, barevnost a úložné prostory [singlepic id=5958]

Vzhůru do vírů stavby, osvěty i jiné zábavy

Designéři Poddaný + Borovec v pokoji našli samozřejmě dalších spoustu chyb. Například ne moc kvalitní instalaci plovoucí podlahy, pokoj se jim zdál zbytečně zmenšený o postranní komory –půdičky. Takže všechno půjde pryč, bude se bourat a speciálně extra přesně zaměřovat.

Kdyby to někdo nepochopil, tak šlo samozřejmě o promyšlenou reklamu. Pan Čochner má totiž ve své malé nábytkářské firmě super luxus zařízení skoro velkovýrobní, které by rád zhodnocoval i prodejem jeho služeb jiným, najmě truhlářům. Tudíž proto jsme viděli i ten zajímavý přístroj Prodim Proliner® 8 series na zaměření prostoru

lankovým ramínkem. Zaujala vás vyzdvihovaná přesnost měření s přesností 0,2 mm? To je opravdu pěkné (byť podle údajů výrobce je přesnost v rozsahu 2-5m 0,4-0,7 mm), ale automaticky to neznamená, že skříň vyrobená podle naměřených údajů nebude na místě někde drhnout o omítku, protože k odhalení maximálních disproporcí k změření je třeba sakra vycvičené oko nebo velmi husté bodové pole. Otázka také je, zda nás nějaký ten (bezpečnostní) milimetřík navíc (nutný při zaměření obvyklejšími laserovými měřiči) mezi nábytkovým kusem a omítkou rozhází. Výhodu onoho přístroje je softwarový převod naměřených hodnot do 3D a integrace do automatizovaného systému plánování a výroby nábytkových dílů na přesných strojích, přesně tak, jak si to pan Čochner za granty a dotace EU pořídil. (mimochodem, ta měřící potvora stojí zhruba 300 tis)

No, takže jsme se hned na začátku dostali k výrobci na míru navrženého atypického nábytku a designeři plně využili možností pro ně z toho plynoucích. Nábytek totiž taky není jen tak něco obyčejného aneb místo obvyklého lamina je pro povrchy použit vysokotlaký laminát (HPL) – nejodolnější materiál na trhu, podle našich designerů do dětských pokojů nejideálnější a vlastně téměř nezbytný.

Dřív než dojde na nábytek, se ale ve Filipově pokojíku musí také trochu stavět. Respektive nejdřív bourat. Pánové se probourali do dříve zdí oddělených postranních půdiček. Získají tím prostor na vestavěnou skříň po celé délce pokoje (celkově cca 1,2 m),ale taky proto musí nyní odhalenou holou střechu zateplit.

Stará podlaha se chlapcům nezdála a tak se také poroučela. Tu zas bylo nutno vyrovnání 2 vrstvami OSB a na to přišel nový lamelový vinyl.

K novému nábytku v kombinaci bílá s modrou vymysleli pánové pro oživení kombinaci se zelenou a žlutou uplatněnými ve výmalbě a doplňcích. S barevnou škálou se sjednotila i barva dveří a futer.

Než jsme se ale dočkali hotového pokoje, nabídl nám pořad také osvětové informace. Patřičně atraktivní děvčica promluvila o moderních nábytkových trendech v dětských a studentských pokojích. Nábytek Zalf už z JSSS známe, hezký a šikovný je, ale pro běžné rodiny bohužel cenově poněkud náročný. Křesílko Magis Spun za 8 tis, vypadající jak hrnčířský polotovar, také asi nebude masová záležitost, i když pro teens fakt hustý.

To nad pracovní židlí – pohodlným křesílkem s přídavným vybavením (mPosition) nejspíš zaslintal i nejeden z nás dospělců. Akorát, že stojí zhruba 42 tisíc. Puberťákovi nekup to!

Také jsme chvíli byli na čumendě v bytě Marka Poddaného. Nemá to kluk šikovný špatný, solidně ho platijó.

Ovšem také jsme si museli pořádně užít oné na začátku zmíněné, rodinou pořádané netradiční štábní zábavy. Bohužel tím byla travesti show sotva okresní úrovně a bohužel si rejža myslel, že se na tak hodnotnou zábavu divák se zájmem o bytový design zákonitě musí toužebně třást a tudíž jsme si užili „zábavné vsuvky“ v průběhu pořadu několikrát. Já za sebe tedy mockrát „děkuju“, zvláště scénka s čímsi žertovně naznačujícím kopulační pohyby na Vildovi mi udělala radost a samozřejmě že bez možnosti zahlédnout odhalené nožky designérů jsem léta nemohla spát.

Ale vraťme se do Štěrbohol a k proměně. Pokojík vymalován a montéři sestavili na míru vyrobený nábytek, páni designeři ještě hokejisty polepili, pochválili si výběr oživujících polštářků a koberečku, do knihovny nandali fundusové knihy a došlo na rozpočtový rejstřík. Tak stavební práce tu byly oproti minulému dílu přímo za hubičku – 42.689, ale podlaha je oceněna zvlášť 30.747,-. Nábytek 103.758 – no dobrá láce, doplňky 12.689 a celkem tedy 189.883,- Kč (ale podle ofika to nesčítejte) [singlepic id=5975]
[singlepic id=5976]Filip byl samozřejmě unesen, o čemž svědčí a opakované „tyyyvole“ a maminky vypadaly, že by braly, kdyby synátor přesídlil o dům dál, letiště by se tam vešlo i teď.

Co by na to asi tak řekl Skrillex?

U této proměny jsem si zase po delší době prožila zvláštní názorový kolotoč. Měli jste ve svém teens období v pokoji nějaké plakáty, fotky, obrázky? Já jo, a v tom je asi ta potíž.

První dojmy z fotek, které mám letos (zatím) k dispozici skoro týden předem, byly nevalné. Chytla jsem se na hokejisty, židli i barevné plochy a nějak mi to k tomu hošíkovi nesedlo. Přišlo mi to trochu infantilní, příliš učesaně bezpohlavní – neboli další trochu násilný a trochu trapný pokus o designovou exhibici.

Po zhlédnutí jsem víc než jednotlivé prvky vnímala prostor. Jednotlivé chyby (podle mého) jsem sice pořád viděla, ale třeba ty barevné plochy mi vadit přestaly, protože se poskládaly do celkového dojmu z objemu prostoru. [singlepic id=5977]
Převážil dojem dospělé praktické ženské a vlastně se mi to dost líbilo. Jenže pak jsem si přece jenom vzala na pomoc googla a youtube a zas jsem se uklidnila.

Nasaďme drobnohled

Jedna z prvních věcí, které mi nesedí, je řešení pracovního stolu a hlavně sezení. Použitá bíle židle, je sice správně designem zavánějící (která přesně nevím, ale podle ceny „design copy +paste“), dokonce i výškově stavitelná, ale přece jen pro kluka mířícího za vzděláním k psacímu stolu podle mě málo pohodlná. [singlepic id=5979]Ona tedy pohodlná asi dost je, ale na chvíli, k delšímu a intenzivnějšímu učení jakoby nemotivuje. Pro kluka u kterého se dá předpokládat, že brzo dojde (pokud už nedošlo) na delší chvíle u počítače, se mi prostě nezdá moc vhodná. Navíc mám osobní averzi k centrální noze.

Při zkoumání pracovního místa jsem si všimla, že pracovní stůl má vzadu desku a trochu tu tedy vzniká kolize. Proudění ohřátého vzduchu ta deska sice až tolik nevadí a alespoň člověk nemá spálená kolena. Já bych spíš měla problém s tím, že by mi do mezery každou chvíli něco padalo. [singlepic id=5980]Také jsem objevila, že za stolkem mají teď šikovně schovaný vypínač. Záleží tedy co se s ním ovládá (lampičku z ikea neznám osobně), ale možná je to tak šikovné až to bude dobrý vopruz. [singlepic id=5981]Další fikaná schovávačka elektroinstalace je na druhé straně a i tam by to mohlo být s tou šikovností velmi podobné. Vidím (spíš tuším) díru jen na jednu ze dvou dvouzásuvek a naopak tam nevidím žádnou anténní zásuvku.

Co se týká postele, tak imho jeden a kus lůžka je pro patnáctiletého kluka dostatečný luxus. Použít peřiňák ukrytý vedle pod šikminou, donutí kluka maminky nejspíš jen šviháním biče. Taky bych z něj neměla příliš radosti, protože je v místě, kde bych měla něco odloženo, a navíc po kolenou lezu fakt nerada.

Skříně a knihovna jsou dobré. Je tam teď tolik úložného prostoru, že se mu tam zcela jistě bude sáčkovat i některá maminka nebo sourozenec. Push-drop otvírání sice taky zrovna neupřednostňuju, ale snad je ten HPL kromě odolnosti i snadno omyvatelný. Barevné polštářky líbí, koberec je tam evidentně proto, aby pokoj nevypadal jako prázdná studená ratejna, jak by s bělavou podlahou a v realizované barevnosti bez něj zcela jistě působil. Hokejisty bych nakonec taky snesla, ale jména hloupých na všech … znáte to, počemú?

A celkově?

Ne, rozhodně to není špatné. Jen kdyby Filip byl holka nebo šprt Mazánek. Anebo kluk odkojený laminominimalismem se sklonem k sterilní čistotě, jako jeden můj známý. Každý jiný kluk i nejedna drsnější holka se začne rozhlížet, kam co odloží, lípne či stříkne. Pravda, ploch k tomu tady má dost, takže možná je to navržené a zařízené vlastně zcela správně. Ale tak to hoši designeři asi nemysleli, takže je zase nijak moc nepochválím a dávám dvě a tři čtvrtě.

Ano, mohlo to být mnohem horší, ale pro kluka s patkou, pro znalé prozrazující zbožněný vzor, by to mohlo být možná až k smíchu (=tyvole, tyvole). Nuž, jak moc je hoch do čeho zažraný nevím, ale živě si možnosti výzdoby představuju.

Jak by známkoval čtenář panáčka?

Zdroj obrázků : PR FTV Prima, spol. s r.o, foto z videa okkvp