Jak se staví sen: (23.6.) Holčičí a klučičí pokojík pro 4 děti (25/12), rekapitulace, recenze

Pomalu ale jistě se blíží konec série designové show Jak se staví sen a dnes tu máme předposlední díl. A protože se blíží prázdniny, tak dnes se bude dělat dobře dětem. Proměňovat se budou dva dětské pokoje pro rodinu s dětmi v pěstounské péči. Návrh vytvořila a dirigovat realizaci bude dvojice Procházková + Bivoj Kožíšek a uvidíme spoustu práce. Povede se ve starším domku v Hlavatcích u Soběslavi udělat před prázdninami radost? ANKETA

Pár kilometrů od Soběslavi v malé obci Hlavatce stojí dům, v němž bydlí paní Ivana, sedm dětí, pes, kočky a dvě morčata. Rodačka z Brna se do jižních Čech provdala před dvaceti lety. Paní 11 let pracovala jako dobrovolnice Fondu Ohrožených dětí v Azylovém domě pro matky s dětmi, kde dělala správcovou. To ji prý natolik ovlivnilo, že když s druhým manželem nemohli mít vlastní děti, rozhodli se pro pěstounskou péči. K jednomu synovi z prvního manželství si vzali postupně 6 dětí, později další 3. Bohužel i toto druhé manželství se rozpadlo. Ivana dál sama vychovává 4 děti v pěstounské péči – Kristýnku (9), Tomáše (12), Vaška (13) a Toma (19), který je ještě taky v pěstounské péči, protože je v posledním ročníku učení na malíře. Dále s nimi bydlí 27letý syn Milan a 24letá dcera Věrka.

Jejich domek je starší stavení, kde dříve jeho majitelé provozovali malý rodinný hostinec. Je to 4+1, ale aby se zde dalo bydlet, musela se nejprve zbudovat koupelna a WC, které tu vůbec nebylo, odpady, voda, nová elektroinstalace ve třech místnostech, podlahy a nakonec ještě odpadní jímka. Paní Ivana je ráda, že má konečně něco svého a že pokud bude potřeba a budou děti chtít, mají v tomto domku zázemí, jistotu, že se mají kam vrátit. Je však třeba provést proměnu – děti rozdělíme do dvou skupin na holčičky a kluky a uděláme pro ně jeden holčičí a jeden klučičí dětský pokoj. To by Ivana, jedna živitelka, svým dětem sama zařídit nemohla. V obou pokojích jsou staré dřevěné podlahy, prastará okna jsou kvůli netěsnostem zalepená montážní pěnou, stávající nábytek je nevyhovující a už dávno dosloužil, proleželé a staré jsou i matrace.

Všechny obrázky původního stavu zde

Designéři se pokusí odvést co nejlepší práci a nezaleknou se odvážných barevných kombinací oranžové s červenou a s motýlky u dívek či tlumené chladnější odstíny a fotbalové motivy u chlapců. Neopomenou ani ryze praktickou část přeměny a do prostoru zakomponují i všechny potřebné zóny k pohodlnému bydlení.

Vzhůru k lepším zítřkům – aneb rekapitulace

Hned na úplném začátku nás čtenáře anotací a autory upoutávek paní Ivana pěkně zmátla. Požádala totiž naprosto jasně o vylepšení pokoje jen pro tři z doprovázejících čtyř dětí – Kristýnku, Vaška a Tomáše. Pro vlastní proměnu to sice nic neznamená, ale puntičkář je lehce zmaten. V dívčím pokoji přece byly dvě postele a jediná další dívka v domácnosti je právě čtvrtá doprovázející Věrka.

S představením účstníků se nám také dostáva možnost prohlídky celého domu. Alespoň zvenčí. Vzhledem k tomu, že komentář mluví o tom, že paní Ivana je přes všechno ráda, že má konečně něco svého a z ofiko pramenů se ex post můžeme dozvědět, že je tři roky rozvedená, tož asi teprve postupně buduje. Ovšem to by tedy bylo třeba spíš amíků a jejích Vítejte doma, stavení se zdá být jeté značně a pěstounka samoživitelka na plný úvazek to i po plánované změně statusu pěstouna na zaměstnání dá v dohledné době z vlastních prostředků dohromady jen velmi těžko.

Také hned slyšíme o výměně těch montážně zapěněných oken. Část uliční fasády už nová okna má a k definitivní zkáze původní fasády zbývají právě ty v klučičím pokoji. Uvnitř nám názorně ukáží rozvrzané podlahy a hned slibují zázraky. Okna zespodu vyzdí a osadí krásná plastová, podlaha se vytrhá, přijdou nové rošty, předeskuje se OSB a na to nová plovoučka se speciální voděodolnou povrchovou úpravou. Staré kazetové dveře přebrousí a přelakují, malovat budou před nastěhováním nábytku a pozor – Bivoj upozorňuje na fabiony a tudíž barevná výmalba se od stropu o kousek odsadí. Pak už se dodá kvalitní český nábytek unikátní svou variabilitou – postele se umístí do patra, pracovní stoly před okno, šatní skříně mezi průchody a nezapomene se ani na bytelné bydlo pro zvířectvo.
Jen co řemeslníci začnou pracovat, jdeme se s kamerou poučovat. Nejprve nám pracovník Centra energetického poradenství PRE vysvětlí jak vysoké tepelné úspory plastová okna přináší, problémy s kondenzační vlhkostí ale odbyde klasickou mantřičkou – je třeba správně větrat. Následně se ujišťujeme, že Zdeněk Podhůrský je kýčař bordelář i když dbá tradic a v chalupě nemá plasťáky ale eurookna.

Oranžáci zatím okna úspěšně zazdili (s bohem vesnice, vítej paneláku) A na řadě je výmalba. Tudíž rychle vybrat podlahu. Světlou, protože na světlé přece není vidět prach, voděodolná úprava dovoluje vytírat, vytírat, vytírat. Tak hurá pokládat. Huh, copak to ale pánové vyrábí? Co vytrhali, když nejhorší vlnobití akorát brousí a po novém roštu ni památky? Neptat, neřešit, show pokračuje dál -teď jedem pro nábytek. Výrobce Jitona, návrh Procházková Michaela.

Jo, ten je fakt pěkný a i šikovný –škoda, že se ukázaný kompletní nevejde, tož ale nevadí, sem s ním včetně záložní mobilní postele. Ještě ale odbočka –okna jsou na jih a potřebují stínění. Tentokrát má Maron nový materiál Domino, ideální pro posuvné panely. Propouští hodně světla a je zcela neprůhledný, což je tu u silnice prý výhoda.

A je tu kontrola provedených prací před dokončením. Krásný a úžasný. Zbývá už jenom doladit samolepkami (nikoliv slečnou a mužem, ale mužem a mužem) a můžem se kochat podrobným výkladem výhod a důmyslů realizovaného návrhu za současného porovnávání před a po: Oba pokoje jsou navrženy věkově univerzálně – jsou jak pro mladší, tak i pro studenty, změny lze snadno dosáhnout obměnou doplňků. Dívčí pokoj je řešen romanticky -oranžovo červená kombinace je na přání. Pokoj pro chlapce je pro změnu formální ve dvou zelených barvách a s kontrasty vytvářenými doplňky. Oproti původní dispozici jsou postele řešeny tak, aby získali více volného místa, palandy mají bezpečný přístup nahoru a postele vytváří dva samostatné osobní prostory. Úložný nábytek je vyšší a objemější , členěný přesně podle přání rodiny. Pracovní stůl u kluků lze podle přání odsunout a získat větší prostor na hraní. Jako třešničky na dort Míša navrhla pro pokoje i květináče s ledkami, to aby měli večer děti pěknou atmosféru. Světlá podlaha obě místnosti sjednotila.
Kouknem na půdorys a dáme si rejstřík. A teď už jen obrázky a zpráva k předání. Nadšení projevovala především paní Ivana, ale tak nějak vědoucně a trochu profesionálně, s dary už má zkušenosti. Z dětí reagovala akorát malá Kristýnka, zbytek přihlížejících akorát přihlížel. Co divák a divačka? Jistě si spokojeně odfrkl, hurá, tentokrát žádná hrůza.

Všechny obrázky nového stavu zde

Zívačka, klídek a chládeček

Jojo, hrůza se nekonala a přesto mi nadšení z dost velké části brzo opustilo. Jistá nedomyšlenost od designérů a hlavně typický Dekotýmácký šlendrián tu totiž už opět vykvetly v pěknou potěmkiádu.

Zažízení je opravdu pěkné a solidní, nábytek se Michaele opravdu povedl, prostorové dispoziční řešení je vyhovující. Celek působí příjemně, kultivovaně, čistě a i dost prakticky. Vadou na kráse jsou chybějící lampičky u obou horních postelí, u kluka mi navíc vadí absence jakékoliv odkládací poličky na osobní věci. U děvčat beru, že se učí jen Kristýnka a tudíž jeden stůl by mohl v tak malém prostoru stačit – ale nic ideálního. U kluků jsou školou povinní oba bratři a přitom zázemí u stolu – tzn skříňka/ kontejner u ruky má jenom jeden. Podle mne chyba. Vzhledem k tomu, že se tentokrát neelektřikařilo, tak u kluků bude problém i dostatek elektrických zásuvek. Mezi okny je jedna a další je jen jediná dvouzásuvka u schůdků.

Vysoké skříně v místnostech s vyššími stropy vypadají perfektně. Jenže kdo a čím do nich poleze? Výhradu mám i k stínění panely Domino. Líbí se mi, ale jen v zatažené poloze, přičemž z fotografií je patrné, že na učení je osvětlení nedostatečné. Po odsunutí vypadá stěna s podokenní dozdívkou jak holá pérdel.

Potěmkinovská sláva je však stále nenápadně ukrytá i když něco hodně viditelného ji napovídá. Proč zůstaly dveře mezi pokoji pod přístřeškem před domem? No protože se do futer asi nevešly.

Túrujte paměť, vážení. Na začátku přece povídali, že starou podlahu vytrhají, udělají nový rošt, položí OSB a na to pak plovoucí podlahu. Jenže nevytrhali, sundali akorát na staré podlaze nově položenou prkennou, trošku zbrousili největší vlny, a OSB „natloukli“ na stará, křivá, prohýbající se a vrzající prkna. Osobně bych si tipla, že i nějaký prohnilý trámek roštu by mohl být. OSB desky jistě hodně unesou, ale rázy budou imho slyšet a časem by to taky někde mohlo povolit. Hlavní zádrhel je však výška – OSB deska přece není tenká slina, k tomu nějaká ta podkladní folie a pak vlastní podlaha a rázem jsme minimálně o nějaký ten centimetr jinde než původně. U dveří do neznámé místnosti u kluků problém není – ty jsou až za prahem, dveře k holkám však nutno ubrousit a na to se možná pozapomnělo.

A dveře z kuchyně? Tam byl odskok už u původní podlahy a teď po novu je jen ještě o kousek navýšen na dokonalejší zakopávací výšku, avšak samozřejmě krásně zarovnán a zalištován a podlaha nenápadně schována pod tenkým koberečkem. Jak je pěkná rovňoučká je vidět i ze zmenšených fotek.
No a také je pěkné, že tyhle dveře se vylepšovaly jen z dívčí strany – z kuchyně zůstaly tak jak byly, okopané, odřené, zelené.

Na závěr si také samozřejmě nemohu odpustit žalostně zaržát nad okny. Dekotým už se jen vezl a jemu nic vytýkat nelze. Nejsem protiplastovým pozérem a zarytým ochráncem vesnických barabizen do posledního puntíku. Jenže okno je zásadní prvek fasády a změna jeho charakteru a hlavně proporcí, zcela změní i vizuální stránku celé stavby. Dokážu samozřejmě pochopit i spoustu objektivních důvodů proč plast -nemajetná majitelka, krizový stav + časový pres, dostupnost. Přesto je na tomhle domku výměna oken na přesdršťku a to i když vezmu do úvahy změnu úrovní vlivem minulých oprav sousední vozovky. Vážení, prosím vás, takhle opravdu ne. Alespoň tvar a typ dělení okna zachovat a nedělat z vesnické chalupy panelák nebo obchoďák. Ju? Za nás citlivější, dopředu dík.

Ptáte se na známku? No, přes všechny výhrady dám designérské dvojici Michelle Bivotti dvojku. Opravdu se mi pokoje dost líbí a myslím, že předvedli jednu z nejlepších prací v téhle sérii. Dekotýmu i jim, samozřejmě, však škrtám všechny zbylé kytičky – podlaha měla být nová kompletně.

No a na úplný závěr ještě dodatečná informace, jak se to má s tím Jitoňáckým nábytkem. Výrobce je to opravdu kvalitní a na solidní design si potrpěl už před revolucí a pozdější restrukturalizací. Já si jejich nábytek spokojeně hýčkám už jednadvacet let. Problém je, že tento nábytek na jejich webu i v propagačních materiálech nemožno nalézt. Snad je to novinka a tudíž platí, že zatím. Myslím, že je povedený a cenově na hranici běžnější dostupnosti. Kéž je takových víc.

P.S. Vážení, příště slavíme, průvodní dopis k materiálům k následujícímu dílu totiž začíná slovy : „realizaci vůbec poslední proměny Jak se staví sen“….

Zdroj obrázků: RTV Prima, PrimaPlay

Zajímavost: Na ofiku začali zveřejňovat „rozhovory“ s designéry JSSS. Prvními zpovídanými byli Jan Ranný a David Machač. Přečtěte si, co odpovídali. S ohledem na některá jejich dílka realizovaná v pořadu a jiné, je to docela zajímavé.