Jak se staví sen (5.5.): Kuchyně ke zlaté svatbě pro pletařku (18/12), rekapitulace, recenze

Po minulém dílu, kdy mnohým divákům rozčilením možná praskl vřed, se tento týden prý máme těšit na uklidnění našich žaludků. Čekají nás obvyklí účastníci – důchodci a budou mít novou kuchyň. K Reisingerovým do Nehvizd míří ovšem sladká designerská dvojka Douděrová + Ludvíková a tak mnohým skáče předem alespoň kopřivka. Jak vytvoří kuchyň vhodnou pro víc generací? ANKETA

[singlepic id=4328 w=420]
V domku poměrně výstavním bydlí podle anotace manželský pár Zdeněk a Jaroslava + jejich syn a tři vnoučata. (vlastnictví však jen půlku patray) Manželé brzy oslaví zlatou svatbu a to byl impuls k přihlášení k proměně. Prima přece ráda odměňuje a pomáhá.

Paní Jaroslava (68) pracovala v zemědělství, posledních pět let před důchodem jako poštovní doručovatelka. Píše si říkánky, plete, vyšívá. Osm let se pilně věnovala výchově dětí v obci, vychovala deset cizích dětí, je to taková místní chůvička, obecní babička pro děti zaměstnaných rodičů. Začínala jako hospodyně, postupně z ní byla chůva. Jarka je sama z devíti dětí. I její manžel Zdeněk (71) pracoval jako zemědělec, dělal panského kočího (tu nám ale asi někdo krapet mate pojmy – s pány nám tu zatočili, když mu bylo osm, devět let), pak jezdil traktorem a náklaďákem. Svou paní poznal v r. 1961 prý „omylem“. Potkali se na náměstí v České Lípě, kde Jarce nabídl odvoz. Jarka nechtěla, posléze se dozvěděl, že Jarka je sestrou účetní ze statku a pak byla brzy ruka v rukávě a o rok později se vzali.

V bytě 3+1 se při proměně kuchyně a jídelny musí Kamča s Ivčou vypořádat hlavně s členitou dispozicí, za kterou mohou nejrůznější přizdívky a komíny.
[singlepic id=4329 w=420] [singlepic id=4330 w=420]

Co všechno bude pro profesionálky na krásné bydlení inspirací? Musí být interiér pro starší majitele „usedlý”? Tož tedy uvidíme, co nám holky v sobotu zas upletou.

Dřív než začnem rekapitulaci zkazka omlouvačná – okkvp na vás nezanevřela, jen ji zcela opustily síly a mozek sám v režimu autopilot ordinoval tři dny víceméně jenom spánek

Pohádky ovčí babičky – O divné nevěstě, přehlídkovém molu a klubíčku na nábytku

Hned v úvodu jsme se dozvěděli, že paní Reisingerová si od Dekotýmu přála změnit nejen kuchyň, ale i pokoj pro vnučku, že rodina bydlí na 63 m2 v bytě 3+1 už 36 let a že pod pánem nedávno spadla postel, opustil je i plynový kotel a tak našetřených 60 tisíc na novou kuchyň je fuč. Tak se přihlásili, a vida přijely holky, štáb, Cejnar v Cylindru i záhadná nevěsta.

Zatímco dámy designerky modelkovským krokem, apartními pózami a divadelními gesty doprovázely výčet všech možných chyb a nešvarů stávající jídelny s kuchyňským koutem, ovčí babička – paní Jaroslava, pekla svatební (tvarohovo borůvkový) koláč a tým včetně Cejnara a jeho nevěsty vyklízel zařízení i nábytek. [singlepic id=4369 w=420] Když se koláč dopek a mělo dojít k polibku, ukázalo se, že zmalovaný Vilda – nevěsta je moc i na Cejnara a zůstane na o ocet a dokonce snad i bez koláče. Rychle se raději přesunem k proměně – půdorysu a výkladu co je kde třeba zbořit, vrtat a sekat u promítání vizualizace.
[singlepic id=4370 w=420] Špajzka vymezená polopříčkou je přežitek – místo ní i lednice, původně zaclánějící v jídelní části za závěsem, se vše vyřeší vysokým kuchyňským blokem, stávající polopříčky mezi kuchyní a jídelnou postrádaly smysl, jednu zbourají a druhou naopak dostaví na šířku
linky, nejednotnou podlahu – lino a koberec nahradí celoplošný laminát, udělají se nové rozvody, kuchyň se vymezí sníženým [singlepic id=4371 w=420] podhledem, přizdívce komínu se také ještě trošku přidá (je přece třeba schovat televizní kabel) a hlavně se v členitém půdorysu nebojíme s barvami. Barevný koncept má být zajímavý pro všechny tři generace – základem je bílá kává pro příjemnou atmosféru doplněná neutrálními tóny béžové, hnědé, šedé, vše vyváží oranžová, červená a dokonce i vínová. A hlavně – pro ovčí babičku klubíčko nejen v pletacím koutě, v kuchyni „přechází z dvířka na dvířko“ (jak pravil pan Dusík z Trachea), ale i design – stojací lampa i lustr od Tiny Leung připomíná zašmodrchanou vlnu.

Dřív než je všechno dokonáno stihnem i Den otevřených dveří (geosan) a novinku alá Přemek Loskuták – Petra Vondráčka naučí jak lepit obklady. A taky samozřejmě byla družba. [singlepic id=4373 w=420]

Z Nehvizd hvízdli že je hotovo a řeknou i kolik to stálo – prý 311.130,- Jednotlivá čísla jsou ale opět zvláštní, tak jenom pro zajímavost z ofika : Linka se spotřebiči 125.610+ klubíčková dvířka 26.470 + grafosklo za pracovní deskou 15.960 (=168.040); nábytek 19.315,- + 6 plastových židlí 45 tis (=64.315), světla a svítidla 15.180,- obrázky, vázy, misky, rámečky, kočky a vlna 7.036,-.

A před předáním si ještě prohlédnem mimořádné vychytávky:
Karusel LeMans pro rohové skříňky, bezdotykový vypínač osvětlení pracovní plochy, výsuvný modul zásuvek a nakonec i otočné rameno televize. [singlepic id=4372 w=420]

Jak se vám líbí kuchyň pro pletařku ovčí babičku a její třígenerační rodinu?
[singlepic id=4333 w=420] [singlepic id=4334 w=420] [singlepic id=4335 w=420]
Víc obrázků tady

Pohádky ovčí babičky 2. – Kterak si dámy spletly generaci a děda přišel o obyvák

Sladké autorky se na své poměry vytáhly, ale na důvod k jásání to stejně zase není. Maj ty holky ale se mnou pech. Zas stvořily interier pro imaginárního zákazníka v imaginárním bytě, domě a i tak je tam je ještě dost chyb.

Klubíčková kuchyň pro kmitající čamrdu

[singlepic id=4374 w=420] Design potisku části kuchyňských dvířek se povedl. S radostí jsem uvítala, že pokrok a moderní technika konečně pronikla i k Dekotýmu, a v kuchyni je použit i výsuvný sloupek elektrických zásuvek, podobně oceňuji i vybavení rohové skříňky opravdu kvalitním karuselem. Nicméně to stejně tipuji spíš na iniciativu zviditelňujícího se sponzora –dodavatele. [singlepic id=4375 w=420] Při pohledu na sestavení linky v daném prostoru opět konstatuji, že dámy buď doma ohřívají jen konzervy nebo se cítí býti příliš půvabné na to aby použily i své mozky. Problém je, že ony si tam nohy neušoupou, pobíhat jak čamrda tam bude skoro sedmdesátiletá seniorka Jaroslava. Stačí se podívat, kam jí šouply šuplíky na náčiní – do ostrůvku až pod okno. [singlepic id=4376 w=420] Výborný – chceš píchnout do brambor, zda už jsou dost měkké? Tak čelem vzad, klus tam, klus zpátky. V téhle kuchyni ostrůvek nebude téměř zbytečný a využívaný jen jako příležitostná přídavná pracovní plocha, tady je naopak téměř zbytečná plocha mezi dřezem a „sporákem“. Proč ale dělat něco jednoduše, když to jde složitě, že? Navíc na tom ostrůvku ve dne na práci přece jen trochu lépe uvidíte, protože blok vysokých skříní samozřejmě dost stíní. (legrační, že nejvíc je to vidět na holek vizošce) [singlepic id=4377 w=420]
Je pravda, že hloubka kuchyňského koutu není zrovna příznivá a že umístěním varného centra za polopříčku se docílilo čistšího a pokojovějšího dojmu, ale v zájmu uživatelského komfortu bych hodně přemýšlela o nějakém jiném řešení. Kdyby nic, tak alespoň jeden šuplík vedle trouby a grafosklo opatřit railingem.
[singlepic id=4378 w=420]Dost mi také provokuje policový díl ve výklenku – byl by celkem ideální na schování příručního vybavení, ale vzhledem k blízkosti prskajících ploten bych jej opatřila dveřmi nebo žaluzií. Mé oko navíc jako magnet přitahuje nápadný křivý roh.

Výhrady mám i k tomu, že se opět nepřihlédlo k malé výšce paní „domu“ – u standardní výšky linky malé ženy bolí krční páteř a horní skříňky jsou jim dost na nic. Tady se jim ještě nepovedlo ani správné seřízení mechanismu levých dvířek – bylo vidět, že při nezvednutí do příslušné výšky nedrží a sjíždí, a nejvyšší police je pro paní bez židličky zcela mimo možný přístup. [singlepic id=4379 w=420] JJinak doufám, že se nemýlím a v té skříňce mezi dřezem a lednicí je opravdu skryta alespoň úzká myčka. Vidět ji nikde ani kouskem není, projela jsem kvůli tomu video snad 5x, ale při montáži nové vody na konci jasné tři vývody a též konstrukce skříňky uvnitř i zvenčí napovídá, že tam je. Pro pět lidí však přece jen trochu málo.

Jídelna s koutkem na pletení

Tak a jsem u části, ke které mám nejvíc výhrad. Brala bych tak jen cca 2/3 jejího zařízení – jídelní stůl a skříňky na zdi v rohu u topení. [singlepic id=4380 w=420] To bych dokonce snesla i tu divnou lampu se šutérky, červený pruh na zdi i módní grafiky. Lustr ne. [singlepic id=4381 w=420] Nejen, že je divný a je prvotřídním pracholepem (jak mi zas někdo zkusí namítnout, že umělá hmota a tudíž uklid zvládne sprcha, tak se vážně naštvu), ale on i dost málo svítí – drcek smyček akrylátových trubiček intenzitu světla přece jen dost tlumí a svítidlo lze osadit jen 15W úsporkou (tj jako žárovka 75 W). Ale pokud si tedy odmyslím zrovna tenhle lustr, tak jde o prostor funkčně jasný, designově poměrně čistý, přiměřeně elegantní i dost nadčasový, byť pro tyto konkrétní důchodce také přece jen asi trochu moc moderní. Ale pomoc by byla snadná – vyměnit grafiky za obrazy, rodinná fota.

[singlepic id=4382 w=420]Ovšem stěna proti oknu je úplně jiná káva, byť jsou použity skříňky stejné nábytkové řady. Při pohledu na ni náhle přemýšlete, kde to vlastně jste, proč právě tahle oranžová, že měřítka jsou nějaká divná a že to křeslo asi někde jinde přebylo. Oranžová sice není špatná, ale ladí leda s pomeranči, oranžové plastové židle jsou dost jiné a do celkového barevného konceptu je tenhle odstín příliš zemitý. Podélné skříňky s výklopem nahoru jsou podivně vysoko (do horní opět se stoličkou, tentokrát zřejmě už i pán), divně nelícují s hloubkou přisádrošované komínové přizdívky, nelícující ani s policí pod televizí a celkově tam tak nějak divně trčí. Televize proti oknu zastíněném jenom lehkou bambusovou žaluzií? Navíc ve výšce krky zalamující? Hm, je sice na otočném a nakláněcím rameni, ale k pohodě sledovaní zřejmě dost nedostačujícím. Nejvhodnější úhel pohledu je od kuchyňského ostrůvku, ale na tu dálku je ta televize zas poměrně malá. Že by byla pro pletařku uzemlenou v koutě pod ní? [singlepic id=4383 w=420] Eh. Já u pletení sice četla i knížky, ale čučet zdola z šikma na lesknoucí se LCD – to je zcela jistě radost, dala bych tak možná tv zprávy nebo FHŽ 2 (úseky s mastným indiánem). Křeslo není pohodlné pro pletení a seniorům se z něj bude blbě vstávat. Ovčí babička, ale i děda by u křesílka jistě uvítali také nějakou nízkou odkládací plochu. Otevřené police pro uskladnění pletací příze považuji za nesmysl, a když už se zase ve výklenku malovalo jinou barvou, mohlo se věnovat víc práce rovné okrajové lince. [singlepic id=4384 w=420]
Ještě zmíním, že mi do jídelny nepasují příliš průmyslové reflektorové spoty na hraně kuchyňského podhledu a že se mi zdá nešikovné umístění vypínačů kuchyňských světel na polopříčce. Když otevřete, tak si je totiž celé přikryjete křídlem dveří . [singlepic id=4385 w=420]
Ale abych napsala to hlavní. V bytě Reisingerových tímto snovým designovým vylepšením imho zmizel obývák. Jde přece o byt 3+1, nijak velkých rozměrů a jak víme, obývá jej minimálně 5 lidí tří generací. Původní obývací koutek s dvousedačkou a televizí na komodě byl sice malý a tak nějak trochu provizorní, ale mohl sloužit nejen seniorům (jejichž pokojík je zřejmě vedle). Po proměně se musí každý zavřít ve svém malém budoárku , protože v jídelně mají zasedačku. Je možné, že rodina televizi neholduje a po večerech raději třeba mastí karty nebo hrají domino, ale vzhledem k tomu, že tv v každé viditelné místnosti, tak na to zrovna nevypadají. Je pravda, že paní si před kamerou na castingu přála novou kuchyni a o obytné funkci nepadlo ani slovo, ale kdoví jak to vlastně myslela. Mohla klidně myslet jenom novou linku, mohla myslet, že to študovaným designerům dojde, když se jenom trochu rozhlédnou. Řekla bych, že paní Jaroslava – obecní chůva dbá na rodině společenský život, ale připouštím, že se možná pletu.

V každém případě je to teď vyřešeno. Žádné multifunkční útulné zázemí se nekoná, vznikl další podivný neosobní paskvil kalibru výstavní kóje na provinční výstavě nábytku a bytových doplňků.

Hodnocení?

Na můj vkus příliš mnoho křečovité snahy o výjimečnost, takové to kdysi ID anjou přesně vyjádřené špekulování „-tak co bychom tam ještě plácly“, které zákonitě končí závanem kýče. Výsledku opět značně neadekvátní náklady a protože byla cela anabáze prezentována jakože je dělána především pro seniorskou dvojici , tak se nakonec kloním k hodnocení čtyři = nepasuje – nelíbí … No, samozřejmě, že interier pro seniory nemusí být usedlý, jenže by měl být šitý na míru konkrétní osobnosti a způsobu jeho žití. Tenhle je bezpohlavní, vykořeněný – za veškerou minulostí sedmdesátníků se nakreslila tlustá čára, předchozí život se spolu s původním zařízením sbalil a odstěhoval na skládku. Já nevidím jídelnu s kuchyní u babičky s dědou, vidím městský byt jejich syna, kde si vesnická bábi s dědou své dožití s láskyplnou péčí napřed pěkně odslouží a jinak raději ať moc nezaclání.

Zdroj obrázků : PR odd FTV Prima