Jak se staví sen: Dětské pokoje plné fantazie (16/12), recenze

Spadla lžička do kafíčka, udělala žbluňk

Lédl a Křiváček (Petr K. Porta) z Devota stojaté vody JSSS rozvířili. Proměna je na první pohled od obvyklých odlišná. Ale ne zas nijak moc. Chyby jsou těžké jak kamínek a na hladině se dělají akorát kruhy. Z technických důvodů mám pro vás recenzi proměny tu

Rekapitulaci odvysílaného dílu s obrázky před i po proměně + ANKETU nejdete tady

Mají prý rádi jednoduché kombinace a vyznávají heslo míň je někdy víc. Médiím říkají často i „nechceme děti do ničeho nutit, chceme nechat osobitě rozvíjet jejich fantazii“. Tu musíme ovšem dnes zapojit i my diváci, protože pánové se při prezentaci dopustili z pohledu bytového designera amatérské chyby. Pokoje i nábytek zejí prázdnotou a to jim bohužel přidává na syrovosti.
Jistě víte, že přílišné čančání doplňky nemám ráda a primáckým designerům to často vytýkám, ale sem tam někde do poličky strčená knížka, tu tam naaranžovaná hračka, stojánek s tužkami, případně „šnitlík“ v květináčku dodávají nejen atmosféru, ale i měřítko a cosi jako „návod“ jak to vlastně designér myslí využít. S takovouto prezentací se nechodí ani na veletrhy.

Z výsledku proměny jsem dost rozpačitá, protože to na mě působí rozporuplně. Na jedné straně je obrovské plus ve vzdušnosti, nezacpanosti, jednoduchosti, v solidním nábytku z kvalitních materiálů a s kvalitním řemeslným zpracováním, i v příjemném barevném řešení. Interiery působí sice víceméně tradičně, ale ne prvoplánově, jak v poslední době bývá většinou zvykem.

Devoto – krása a kvalita nemá zásnuby s praktickou úvahou

Odvrácenou stranou měsíce nových pokojíků je jejich vybavení. To co mělo být největší předností je zároveň největší slabina. Nábytek je po stránce designu, materiálu i zpracování opravdu kvalitní, ale co je to platné, když neposkytuje dostatek úložného prostoru, tak aby pokoj opravdu mohl dětem a rodině v nevelkém panelákovém bytě plnohodnotně sloužit a to ještě nejlépe dlouhodoběji. V téhle rodině nejde jen o to, kde se děti vyspí, kde si pohrají a kde si budou psát úkoly a budou se učit. Tady je třeba také ukládat oblečení, protože jiných úložných prostor je v bytě dost závažný nedostatek. Malý obyvák fungující zároveň jako ložnice rodičů už těžko zatížit nějakou skříní a podle toho co bylo vidět z chodby a předsíně, místo je tak sotva na boty, potřeby k uklízení a kabáty rodičů. Kdyby si někdo nepamatoval, tak tady nabízím dostupné pohledy. (dveře u panelu s domácím telefonem wc a koupelna, vlevo pak obyvák a vpravo kuchyně – roh s rotopedem) [singlepic id=4231 w=420] Nehledě na to, že na začátku maminka o úložné místo prosila, tak normálnímu člověku stačí vědět, že panelákové 3+1 a ví, kolik uhodilo i bez znalosti konkrétní dispozice.

Když se pak člověk rozhlédne po klučičím pokoji, tak musí konstatovat, že knížkami, školními věcmi a hračkami zaplní téměř vše. Na oblečení zbyde tak nejvyšší část schodovité skříňkové sestavy. Při dobré vůli je to na pár triček, čtyři mikiny, jedny džíny a tepláky, fusekle a spoďáry už tam nejspíš nenarvete. Kam s nějakým oblečením na zimu, kam s jarní bundou, letními kalhotami atd. Pověsit na ten půlmetr volné tyče s ramínky? [singlepic id=4232 w=420] No to mě podrž sokolíku, to přece nemohou ani třicetiletí pánové myslet vážně, že ne? Vždyť se na to bude neustále prášit a navíc jak to bude vypadat? Jak u hadrářů. Podle mne dobré leda tak jako němý sluha – pověsím co ze sebe stáhnu než skočím do pyžama.
U dívky je situace lepší, ta má sedmdesátkovou skřín a šatní alespoň s hadrovým závěsem. Zas ale nemá dost místa na hračky, protože pak už má jen tříšuplíkovou komodu a tam se sotva poskládá se školními věcmi. [singlepic id=4233 w=420] Úložné šuplíky v postelích toho také moc nezastanou, navíc si myslím, že by tam dítka měla přes den ukládat lužkoviny, protože jinak mají z postele za tři dny hnusný a smrdutý pelech. Tož.

Pánové jsou prý také velmi hrdí na důmyslný systém průřezů a výřezů sloužících místo madel k otvírání skříněk, což mě by jako matku u skříní na oblečení docela značně vadilo. Ono se podle mých zkušeností v dětských pokojích práší o poznání víc než třeba v obýváku a to i na celoplošných kobercích.Leda, že dnešní dítka náctiletá jsou o dost jiná, než generace jejich rodičů či generace moje, ale podle vyprávění matek takových potomků to bude nejspíš kus od kusu, přičemž všechny které znám, mají doma ty bordelařící kusy. [singlepic id=4234 w=420] Pak si ještě vezměme, že skříně a skříňky v obou pokojích se vyznačují poměrně hodně dětským designem. Dost pochybuji, že z kulatých barevných pokliček úchytů bude kluk nadšený ještě i za 3-4 roky a že závěs na skříni nadšeně ocení třeba 13letá slečna. To znamená, že třetina nábytku s dětmi dlouho neporoste. Odhlédněme od toho, že v tomto případě rodiče zařízení „dostali“, pohleďme na proměnu jako na mustr. Pro běžnou mladou rodinu je investice do takovéhoto nábytku bohužel poněkud za čárou a pokud by ještě měla být za chvíli provedena opět dost finančně náročná výměna za nábytek objemově vhodnější, tak jsme už úplně mimo realitu.

Nauto a Lauta aneb ryby by se utopily a kůň přece nechodí po schodech

Na přání dětiček, co by v pokojích chtěli, si také jistě ještě všichni dobře pamatujeme. Je jasné, že to nemusí být pro design nového rozhodující, zvlášť když vezmeme v úvahu, že v dětském věku se zájem dětí dost rychle mění. Pánové z Devoto se rozhodli, že na to vyzrají pomocí tématické výzdoby. Jakub propadl vášni podmořského světa a vesmíru. Pokojík má ale v námořnickém duchu a to je podle mne trochu vedle. Navíc i výtvarná koncepce výzdoby se pánům značně nevyvedla. Obstarožního lodníka říčního škuneru na roletě snad raději ani nebudu komentovat, drahé technické obrázky plachetnic na stěnu věšel asi sám Vilda a utopení figurky kapitána v rožku na poličce nad stolem mluví o vytváření atmosféry dost jasně [singlepic id=4235 w=420] Výtvarnici se klučičí pokoj naštěstí dost vyvedl, partie u postele je pěkná, ale kromě ve vzduchu se vznášejícího potápěče je to také jediné co v pokoji míří ke Kubovým zájmům. U Pavlínky mě sice překvapila růžová, ale prý ji má ráda a jako holka určitě nemá designérum za zlé použití výtvarně pěkného dezénu látky s tulipány. Určitě ji nebude vadit ani namalovaná větev s ptáčky a budkou (to spíš já přemýšlím, zda má i nějakou využitelnou funkci), pěknej je i pařez. [singlepic id=4236 w=420] Ovšem na růžové stěně už slečně Polanské došly síly a vymlaskla stádo podivně infantilních koníků takovým stylem, že mi to nadzvedlo obočí. No ty krávo, totiž koni. Té holce je přece už sedm a výtvarnice by snad měla mít kromě zručné ruky i drobet pojem o kompozici.

Leckoho asi napadlo – no tak si to v následujících týdnech rodinka doplní a uzpůsobí k svému obrazu nějakými dalšími doplňky, hračkami obrázky, plakáty. Jenže kam je dá, aby to i nějak solidně vypadalo. Pánové totiž kompozicí jednotlivých prvků výzdoby nastolili na stěnách organizovaný maglajz a bez barvy a štětky se z pokojů stanou akorát maringotky. Malůvky jsou těžko kombinovatelné s něčím jiným a stěny jsou jimi podle mne rozbité tak, že už vlastně není ani kam přidat nějakou poličku.

K vadám pokojů přičtěme ještě nedomyšlené osvětelní. Centrální lustry jsou sice oba pěkné, ale osvětlení pracovních stolů je podle mne nedostatečné a nějaké lampičky postrádám také u postelí. U těch navíc chybí noční stolky nebo alespoň nějaká jejich adekvátní náhrada.
[singlepic id=4237 w=420]Za dobré řešení nepokládám též nedělené rolety, u Kuby navíc chybí alespoň jemné záclony – přece ta námořnická roleta nebude stažená celý den, a pokud se vytáhne, okno bude na můj vkus zívat podivnou holou prázdnotou. Použití elektropohonu na dálkové ovládání je tu jasně na popud zviditelnění sponzora, ale bylo by fajn, kdyby se byli hošové alespoň vzájemně domluvili dřív a i tohle vedení zasekali a odpustili si tu hnusnou lištu. Možná, je ale problém v životnosti drátu a pak bych to asi chápala.
[singlepic id=4238 w=420] A ještě tu máme dveře. Systém posuvu oceňuji kladně, sama bych ale volila určitě minimálně sklo tlumící světlo co možná na maximum protože pokoje jsou ve vstupní chodbě a ten dívčí víceméně těsně vedle vstupních dveří.

Nakonec si dovolím ještě povzdech nad tím, jak se v rámci držení looku, dezénu opět došlo k dost nepohodlným židličkám. Ano, tyhle tam pěkně zapadají, a taky nevím proč se pořádné židle dělají tak „odrodile“ kancelářská aby ve všech pokojích svítila, rušila, ale pro blaho dětských zad zatnu raději zub a přivřu zrak.

Hájení nováčků nebude, v rybníčku se akorát zvířilo bahýnko

Páni truhláři by se měli držet svého nářadí a pokud chtějí fungovat i jako bytoví designeři, měli by asi ještě studovat. V této proměně předvedli výkon srovnatelný s průměrným amatérem, nezkušeným rodičem. Za nábytek jako takový, sám o sobě a bez vazby na místo, jim dám za jedna, ale v celém komplexu se mým očím předvedli na tři mínus a to mám ještě pocit, jak moc jsem mírná. Přání maminky a kluka nesplnili a dívence jen z malé části. Nejde tak úplně o konkrétní prvky, ale o téma. Halí se do hesel, jak do ničeho nenutí a podporují dětskou fantazii. U nábytku to asi platí, ale v interieru jako celku ne. Ten mají vlastně nalinkovaný daným směrem a na projev fantazie tam už nezbývá místo.

Více obrázků z proměny je k nahlédnutí v externí galerii

Zdroj obrázků : PR odd FTV Prima, iprima, bydlení iDnes