Manželské etudy po 20 letech – Ivana a Václav (6/6)

Doufala jsem, ze serie dokumentu reziserky Trestikove bude koncit nejakym nadejnym pribehem a nezklamala jsem se. Neprislo mi, ze by se manzelum Straku nedarilo skloubit rodinu a podnikani. Pani Ivana ma muj obdiv prave kvuli tomu, jak obetave se starala o deti a domacnost, k tomu pomahala manzelovi s „uradovanim“ a jeste stihala realizovat sve umelecke konicky (sama sice priznava, ze je tech povinnosti na ni nekdy dost, a to je myslim taky duvod jejiho zminovaneho psychickeho vycerpani…). Co me ale ze vseho nejvic dojalo bylo, jak o sobe manzele hezky mluvili. Vlastne v celem dokumentu nebyly slyset vycitky ci horkost z manzelskeho souziti, pritom sami priznavaji, ze krize museli prekonavat spolecne a ze to nebylo vzdycky jednoduche. V zaveru dokumentu mluvi pani Ivana o tom, jak se tesi na spolecne stari a vnoucata, a pan Vaclav o tom, jak si zivot bez sve zeny nedovede predstavit, jak moc ji ma rad. Takhle si ja predstavuju manzelskou lasku po 20ti letech a drzim jim pesti (pro hoooodne stesti) !!!!!

magda: souhlas! ti dva lide se k sobe chovali moc pekne a spolecne souziti jim vychazelo. tak nejak by to melo byt! presto si myslim, ze kdyby meli deti napr. tri, tak by na ne meli vice casu a mozna nemuselo dojit k problemum s martinem. to je ale jen ma spekulace…

K celému projektu
Fascinoval mě poměr fungujících rodin k rozvedeným.
Fascinoval mě fakt, že se většinou rozvedly páry, které měli vcelku lepší „startovní podmínky“ (vyjma paní Marcely – její tchýně musela být skutečně nepřekonatelné sousto – viz její „památná“ věta: už umíme i rajskou).
Václavovi a Ivaně (studentům) nebo i té mladinké těhotné kadeřnici s manželem řidičem (nepamatuji si jméno) jsem moc šancí nedávala a právě oni byli (a jsou) skvělí.

Je fakt, že vztah i po tak dlouhých letech plných různých krizových situací by Ivaně a Václavovi mohl leckdo závidět. Manželé byli jeden druhému oporou a hezky o sobě mluvili. Zvlášť jsem ocenila Václavovo prohlášení, že si nedovede představit vedle sebe jinou ženu než Ivanu.
S čím ale rozhodně nesouhlasím je to, že se jim podařilo skloubit podnikání a rodinu. Tedy podařilo se skloubit pouze podnikání a chod domácnosti nikoliv výchovu dětí.
Nepovažuji totiž za skloubení to, že se “ děti hlídají sami“ jak několikrát Ivana podotkla. Zejména Martinovi se to samohlídání vymklo z rukou.
Ale ani se nedivím, když už v černobílé části malý Martin brečel vedle v pokoji, zatímco Ivana si v klidu malovala obrázky.
Věřím tomu že z Martina vyrostl sígr, jen proto, že se mu rodiče dostatečně nevěnovali již v útlém věku.
Ono je v podstatě jedno, kolik má člověk dětí, ale pokud jen jedno z nich vyžaduje větší pozornost, víc trpělivosti a celkově víc práce, tak je potřeba se mu taky víc věnovat.
Paní Ivana si místo toho otevřela vlastní živnost a jak sama podotkla, tak v té době byla po celý den v obchodě a po večerech se starala o nezbytný chod domácnosti. Navíc si postěžovala,že se děti špatně učí a že už ji nebaví se s nimi učit, přitom ale oba dva z Václavem kladli na děti vysoké nároky ( dle prohlášení jejich nejstaršího syna ) ohledně vzdělání.
Já je oba dva nesmírně obdivuji za to, jak jsou pracovití a „akční“, ale zaplatili za to nefungujícím vztahem minimálně s jedním dítětem, díky kterému se dostali až na pokraj svých fyzických a psychických sil.

kocour: s vetsinou souhlasim. jak jsem ale psal, tyhle problemy se klidne muzou vyskytnout i v rodine, kde vztahy mezi dvema generacemi jsou tzv. idelalni a bezproblemove. martin imho zatim nedospel, treba se za par let postavi na vlastni nohy a sam si rozmysli, co je spravne a co ne.

druha moznost je ta, ze si vybere opacnou cestu a nedopadne dobre (napr. drogy prip. kriminalni cinnost s tim souvisejici). nedokazu tipnout, ale samozrejme mu preju, aby zvolil tu spravnou cestu. i kvuli jeho rodicum!

Kocour..souhlasím úplně se vším..neznamená, že když je dětem 13,14 let, že už se mohou hlídat a starat se sami o sebe. Právě v téhle době je důležité jim věnovat veškerou pozornost. Ne je opečovávat, ale mluvit s nima a diskutovat. K ničemu nenutit, jen říkat svůj názor ..zkrátka..nenasrat :-))) Jinak s nima už nic nenaděláš, čehož je jejich Martin zářným příkladem.
Moc mu přeju, aby brzy dospěl a pochopil, že to, co mu jeho rodiče a rodina dali, je to důležité v životě. Držím jim všem palce.

Byl to silný příběh a pro mě smutný v tom,že se tady konečně potkali 2 schopní, pracovití lidé, kteří svůj vzájemný vztah zvládali. Problém vidím v tom, že neměli na své děti čas. Nevadí, že jich měli 5, ale nedokázali si s nimi užít něco navíc, než jen zabezpečit je materiálně. S dětma je třeba i mluvit, dělat hlouposti a PROSTĚ SI S NIMI NĚKDY ZALENOŠIT. Ivana a Václav jsou ale tak pracovití a cílevědomí, že lenošení s dětmi jim připadalo jako proflákaný čas. A mám strach, že ani s dvěmanejmladšími dětmi to nebudou mít jednoduché, protože i ony vyrůstaly naprosto samovolně…. Ivana a Václav podlehli dojmu, že dnes jsou děti úplně jiné, je úplně jiná doba – ale to zas tak docela pravda není. Je spousta rodin, kde si ten „kamarádský“ vztah rodiče a děti udrží.
Problém vidím i v nárocích na děti, nejstarší jan to vyjádřil jasně, že on stejně nikdy neuspějě jako oni,nebude pochválen… I Ivana sama řakla, že vedle Václava by jen tak nějaká partnerka neobstála, protože je náročný.
Možná stačilo nebýt takovými maximalisty a chtít všechno zvládnout – ale na účetnictví, úklid a praní a podobně si vzít paní a ten čas věnovat jenom dětem.
Když má k úkolům odpor maminka (a já ji chápu, po 14 hodinách v práci na to už nemá sílu), tak to od ní vycítí i děti a je to v háji.
Fandím jim, jsou v mnohém úžasní – a zároveň si něco zkazili sami…..

Můj názor je ten, že za problémy táhle rodiny může především Václav, přestože je to jinak velice pracovitý a a ktivní člověk, ostatně stejně jako Ivana a oběma sem jim přál dobrý vývoj událostí. Bohužel přecenil svůj potenciál v podnikání – takový velký dům jako obchod se židlemi a věšáky? To by samo o sobě až takový problém být nemuselo, nicméně podnikání mu zabralo veškerý jeho čas, na výchovu dětí mu už žádný nezbyl a neplnil svou roli otce. Nikdy si s dětmi nepovídal, nehrál si s nimi, neučil ani nepracoval v domácnosti (nevařil a neuklízel) – bylo to dobře vidět v poslední části když měl zlomenou nohu a byl doma, nehrál si s mladým když stavěl železniční trať, Ivana mu navařila když se vrátila z práce, kde byla vlastně za něho. Její zhroucení taky pramenilo z toho, že na ní ležela celá domácnost pěti dětí. Možná to bylo tím, že sám otce nezažil, jak říká Ivana, vždycky se o vše staral sám, takže u nich otec nebyl a Václav tedy nevěděl jak se k dětem chovat, sice říká, že vše v životě dělal pro ně, ale zase mluví o tom svém podnikání, své děti nezná a jak říká nemá s nimi žádné spojení. Myslím si, že i kdyby měli jenom dvě děti, tak s tím mladším synem by měli stejné problémy, protože otec by se neměl projevovat jenom tím, že dá dítěti přes držtičku, když se objeví první problémy, které ostatně byly až následnými projevy špatné funkčnosti rodiny. Sorry že sem se rozepsal, ale nedalo mi to.

Mě také oba fascinovali a nadchli svou pílí a pracovním nasazení, mám pocit, že u paní to hraničilo s něčím, co nedovedu přesně pojmenovat, vyvrcholilo to naprostým duševním a tělesným vyčerpáním. Pořád jakoby chtěla dokazovat, co vše stihne a realizovat se i jinde než v rodině. To vše podle mého- tedy ambice a takto velké rodina moc dohromady nejde. Mám podobného dyslektika doma, vím o čem je řeč. a popravdě nechápu, kdy to paní vše stíhala.
Já sice nejsem tak výkonná a schopná, ale i když vidím některé pěstounské rodiny, kde se pěstouni domáhají dalšího a dalšího, třeba 10,11 dítěte, přičemž většina z nich má kombinované vady, nemohu uvěřit, že se to dá stihnout. Ale to je mimo téma, jinak tato dvojice byla mě osobně velmi sympatická, kultivovaná, přeju jim hodně úspěchů v podnikání a spokojenosti.

Nesouhlasím s názory, že Martin se nevyvedl, protože rodiče zabedbali jeho výchovu a neměli na něj čas. Vím o čem mluvím. Máme doma tři dcery, všechny mají naše geny, vychovávali jsme je stejně, ale každá je úplně jiná. S takovým klukem nic nenaděláte, nepomůže jakákoliv výchova a dozor, to byste ho museli zabít.
Jinak nádherná ukázka mateřské lásky bez ohledu na to, jaké je které dítě, je v americké knížce H.G. Carlisleové „Krev mé krve“.
Moc dopručuju.
Tenhle díl mi připadal jako jeden z nejsmutnějších. Otec v krásném krámě bez zákazníků, totálně vyčerpaná matka, syn krade i doma, ale chtěl by jít na policejní školu. Už v půlce filmu jsem své ženě říkal, že ta Ivana jede na doraz, že by si potřebovala pořádně odpočinout. Ale to při jejich způsobu života nešlo. Taky se jí ty baterky časem vybily. Možná bylo těch dětí za těchto okolností bylo přece jen moc. Srovnejte to s prvním dílem cyklu, kdy otec byl také velmi vytíženým podnikatelem (v biliáru), ale matka bez větších ambicí se v klidu starala o děti a o domácnost a vypadali celkem v pohodě (taky ale doma neměli takového sígra, který vzal rodičům spoustu energie).
Paní Třeštíková má nádherný smysl pro celek i pro detail. V tomhle dílu třeba otec smutně stojí před posprejovaným domem a v další scéně se Martín kasá, jaký je to adrenalin něco nastříkat.
Tyhle pořady byly nádherné, patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy v TV viděl.

Ještě přidám odkaz na dnešní rozhovor s H. Třeštíkovou v Týdnu:
http://www.tyden.cz/text.asp?show=text&tid=19437

s poslednimi vetami stoprocentni souhlas. manzelske etudy byly nesrovnatelne nejlepsi porady soucasnych ceskych televizi. skoda, ze se jim nedostalo vetsi publicity, ikdyz myslim, ze vsimavy divak si je v programu nasel i bez reklamy! kez by podobnych pocinu bylo vice – a jak vidno, i dokument muze byt komercne uspesny – viz udaje o jeho sledovanosti! (btw., SUN, nevis, jaka byla sledovanost vcera?)

lada, sledovanost černobílé části byla 681 000 diváků a barevné 960 000, tedy o chloupek méně než v případě Etud s Marcelou minulý týden.

Skvělý pořad,který mi bude moc chybět.Paní Třeštíková točte !!
Jinak – paní Ivana je strašně sympatická ženská a to jak je všestranně šikovná ani nemluvím.Dala mi inspiraci do života,který mi občas klouže k jednotvárnosti.A to,že se věnovala hodně svým koníčkům je v pořádku,protože je lepší,když děti vidí takový vzor,než by se měly dívat na matku,která přijde z práce a honem usedá k seriálům ( tuším Zuzana ?)
Kromě toho mám dcery ve věku 18 a 16 let , které se ptají proč jsem se tehdy do tohoto pořadu s manželem (bývalým) nepřihlásila.Určitě by to bylo taky zajímavé,tak jak je zajímavý život každého člověka.Také bych chtěla umět točit dokument…

Příběh byl zajímavý, ale zase taková vzorná rodina jak zde někteří píšou mi nepřišli. Spíš měli hodně megalomanské plány, šly si tvrdě za nimi, na úkor rodiny a zdraví. Paní Ivana to jednu chvíli sama řekla, že chce celé rodině, myšleno příbuzným, ukázat, že je nejlepší, že to zvládne vše sama. Ale nezvládala. Hlavně i proto, že si to s manželem nedokázali časově zorganizovat, a oni to věděli. Vždyt přiznali, že i pro výpis do banky jdou spolu!!!! Navíc Vašek jí moc opora nebyl, když se zhroutila, komentoval to, že to nezvládla, že ho v tom nechala. Komentoval její kuchařské umění, to že za ním nejezdí na vojnu, prostě dost ji kritizoval.Také si myslím, že pořízení minimálně posl.dítěte bylo neuvážené, nikdo na ně neměl čas.
Prodejna židlí v původní velikosti byla také adekvátní prodeji, nové prostory byly sice krásné, ale neprosperující. Nevím, možná se pletu, ale rekonstruovali celý 5-poschoďový dům??? Zřejmě ano, pak předpokládám, že zbylé patra komerčně pronajímají, jinak není možné, aby vše ekonomicky utáhli. I rodinný dům byl veliký, již v roce 1999 tam byla kopírka v ceně min. 90.tisíc, každé dítě, větší, mělo pc. Jen ten čas a chuť na rodinu mi tam chyběl. Ale to již od začátku manželství. Ani jeden záběr,kromě nerudného Vaška na horách, tam neukazoval nějaké společné aktivity celé rodiny- dovolenou, sport, procházka, nic! Bylo hezké, že si Ivana otevřela svůj obchod, ale nelogické, proč někde platila nájem, když měla vlastní prostory! Investice to nebyla rozhodně malá. Stejně nakonec podle záběrů neprodané zboží z jejího butiku skončilo v obchodě se židlemi.
Nároky na děti měli veliké, zajímavé, že tady nikdo nelituje jedinou dceru. Stejně jako u jedné Výměny manželek, to byla zřejmě ona, kdo u dvou mladších sourozenců suploval matku. Výchovné problémy se nevyhnou nikomu, jde o to, včas je zaregistrovat a řešit, možná, kdyby se dětem víc věnovali, změny v chování syna Martina by si všimli včas. Možná, to se těžko posuzuje.
To, že se Ivana zhroutila, to byla jen logická obrana organismu na vypětí, ve kterém žila.
Celkový dojem z rodiny tedy u mě zase tak pozitivní nebyl. Ano fungovali, nerozvedli se, ale z rodinného života nám toho moc neukázali. Nebylo co.
Vašek si jen stěžoval na práci, na nezájem zákazníků, na děti, teda hlavně na syna, ale to, že zabezpečit rodinu, zvlášť takto početnou je zcela logická povinnost muže, to mu zřejmě nedocházelo. Žena se měla podílet svou mírou možností, ale tam se také projevovalo trochu její sobectví, koníčky měli přednost před dětmi. Nezastávám rozhodně názor, že matka má být otrok domu a dětí, otec živitel, ale rovnoměrné rozdělení schopností a možností obou je nutností. Spíš jsem měla pocit, že oba jsou ještě sami velké děti, co se chcou jen bavit, a jsou zaskočeni realitou rodinného života.

Většina postřehů už tu zazněla. Můj názor je, že 5 dětí už je prostě moc, to v dnešní době nelze vlastníma silama zvládnout. Je to možné, ale musí na to být personál, kuchařka/uklízečka/chůva/služka, zkrátka už musí být někdo, na koho se nahrne práce spojená s domácností a dětma a rodiče si uvolní ruce na výchovu, na samotnou rodinu. Pak znám rodiny, kde to funguje. Byť už přeci jen je oslabená vazba dítě-rodič, dítě vyrůstá tak trochu v mentalitě kolektivu.
S tím vším souvisí jedna stránka věci, kterou paní Třeštíková obešla a je to škoda, protože celé to dění hodně ovlivňovala. Totiž na konci ČB části pracoval Václav jako středoškolský učitel (!!!), Ivana byla na mateřské, měli 3 děti, bydleli v 1+1. Na začátku barevné části najednou měli obrovskou vilu (všimli jste si rozměrů jednotlivých částí domu?), podle toho co říkali v pěším dochozu Jižního města a metra, tedy hodně dobrý pozemek, žádná vesnice, slušné auto, 5ti patrový činžák na Vinohradské třídě, který rekonstruovali (pro neznalé pražského nemovitostního trhu, v téhle části Prahy nabídnete za dům sumu X, přijdou taliáni, ani se podívají na tu sumu a rovnou řeknou že dávají o 10% víc), to vše s 5ti dětma, kdy je běžná režie rodiny samozřejmě obrovská. Václav byl sice pracovitý, ale že na podobné věci není možné vydělat prodejem židlí je asi jasné. Čili tam zjevně musel být nějaký vnější impuls – velká restituce? Nebo dostali přímo ten činžák? Výhra ve sportce? Úvěr by to všechno nevysvětloval.
No proč to píšu – sám Václav dokonce zmínil, že mu lidé říkají, ať ty majetky prodají a jsou ekonomicky“za vodou“, ale že on nechce. A to mi právě přišlo ve velkém kontrastu s tím hektickým životním tempem – není čas vychovávat děti, starat se o jejich vzdělání, stres dovedl Ivanu k pokusu o sebevraždu a do Bohnic, Václav toho zatím před kameou nabrečel ze všech „etudovaných“ s přehledem nejvíc…
Proč tedy vlastně část majetku neprodali, nenajali chůvu, domácího učitele, nezaplatili dobré školy, nevěnovali svůj čas dětem? Když zjevně hodně dětí chtěli a byla to pro ně tak vysoká priorita? Tomu nerozumím, přeci jen oni tu šanci podle dokumentu měli. V porovnání řekněme s tím chudým obyčejným párem z Výměny, kterému se prostě k jedné dceři narodili 4čata a musí hrát hru s těma kartama co dostali, ať chtějí nebo ne…
Jinak jsem také smutný, že Etudy skončily. Těžko ale Heleně Třeštíkové pouhých 6 dílů vyčítat, přeci jen když jeden točí 25 let ;-) Klobouk dolů!

Úplně souhlasím s názorem Verči. V některých příspěvcích pisatelů mi to připadá jako neochotu připustit, že něco je špatně. Vždyť přece hlavní protagonisté jsou ing.architekti, podnikají, založili velkou rodinu, po nikom nic nechtějí, ze všech trápení si pomohli sami, v domácnosti nemají hospodyni, v ničem jim nikdo nepomohl….. co jim chcete vytknout?? Zdá se, že nic až na to, že to nejde zvládnout a přerostlo jim to přes hlavu. Hluboce je obdivuji a myslím si, že druhou takovou rodinu nenajdete, ale žít bych tak nechtěla.

Vše už bylo řečeno. Jediná věc ne. Majetek bere svobodu a svazuje ruce.

Souhlasím s názory posledních tří pisatelů Verči,Jirkazze a Lvice …….vyjádřili vše, co se i mě honilo hlavou při sledování posledního dílu.
Mě hned v černobílé části zarazil „chlad“ obou rodičů k dětem. Rodiče si kreslili, učili se, a děti bloumaly malým prostorem, odkázané na vlastní hru, později dva kluci jeden na druhého. A to byli oba chlapci ve věku, kdy je potřeba rozvíjet jejich dovednosti, zaujmout je, zabavit! A to rodiče toužili po 5! dětech, svůj plán splili, ale to další v rodinné výchově vypustili, nechali to plynout tak nějak samo, a jak to dopadlo? U všech dětí přiznávali špatné školní výsledky, přesto je „cpali“ na náročné školy. A výchovu posl.dvou nezvládli vůbec.
Můžou mít sebevětší majetek, to co zanedbali ve výchově, to už nikdy nikdo nevrátí zpátky! Společně prožité chvíle, dětskou záři v očích při hře, kouzlo poznávání nových věcí, společné zážitky, o to vše se zřejmě svým „nestíháním“ a přepínáním a hlavně snahou o to vypadat jako dokonalá rodina , což nejsou, o to se navždy připravili.

A ještě dovětek: je zarážející, že Václav ani po zhroucení manželky neuvažoval pořídit alespoň na pár hodin denně placenou výpomoc v domástnosti. A ne jen po dobu rekonvalescence ženy, prostě natrvalo, protože jinak jeho manželka v blázinci skončí zachvilku znova!

Kajiri: „Majetek bere svobodu a svazuje ruce.“
Ha ha, tak to je známá pohádka bohatých pro nás chudé ; -) Právě naopak, majetek dává svobodu, třeba i svobodu mít hodně dětí a přesto se o ně dobře starat. Já se proto divím, proč Václav tuto svobodu nevyužívá a chová se, jako by majetek neměl!

P.S. Podotýkám, že tyto mé kritické připomínky jsou hnidopišské, jinak samozřejmě ty dva vedli a vedou krásný a obdivuohodný životní příběh.

Protože Václav se chová přesně podle hesla: Kdo má hodně, chce ještě víc! Prostě neumí žít, užívat si, teď, kdy má s kým a pro koho a za co!!

Jirkazz:pod Tvé hnidopišské názory se klidně podepíšu :o)))
Ano, hrají obdivuhodný životní příběh, jen neznáme ještě jeho konec !

Pro Jirkazz:
„Majetek bere svobodu a svazuje ruce.“ Ha ha, tak to je známá……..

já to myslela v případě dokumentu Ivany a Václava. Jinak samozřejmě, pokud člověk ví, jak na to, tak ho to osvobozuje. V jejich případě to ovšem neplatí.

Ach vy dokonale matky co se starate o deti 24 hodin denne! Chtela bych vas videt.
Pokud vim tak Martin popisoval sveho otce asi takto: Cely tyden chodi do prace a o vikendu jede rodina na vylet. To jste nikdo neslysel?
Takze tata asi v ramci moznosti funguje.
5 deti bych nezvladla a myslim ze bez pomoci to asi opravdu nejde.
Ivana mela stejnou skolu jako Vasek a tak asi trpela trochu komplexem. Premira deti ji ukovala doma a tak se trosku snazila realizovat. V. mel asi naroky nejen na deti, ale taky na ni a ona se mu snazila jen dokazat ze je dobra. Vzdyt spolu porad souperili. Proto si poridila obchod jinde nez u nich v dome. Kdyby obchod fungoval, myslim ze by na tom byla psych. lepe. On ji upletl deti a tim ji zabil profesne.
Dum vznikl na zaklade komplexu z 1+1, to se nedivim.
A ten barak na Vinohradske? URCITE DOSTAL GRANT OD pamatkaru a je architekt, tak chtel dum zachranit, to je chvalihodne. Pravda je ze proti IKEE nema sanci. Kdyz stoji prodavac ve dverich, tak se vzdycky seberu a utecu. Ze mu to nkdo nerekl?
Obdivuju je, nezvladla bych to a nejvic mi bylo lito Ivany. 5 deti je na metal, ale clovek musi byt 100% matersky typ bez ambici a to ona neni

Pro Kacule:

Cituji: „Ach vy dokonale matky co se starate o deti 24 hodin denne! Chtela bych vas videt“.

Nikdo tady paní Ivanu neodsoudil ani náznakem. Nevím z čeho jsi to vydedukovala. Pokud jsem četla dobře, tak většina ji vysoce hodnotí. Já sama bych z toho nezvládla ani polovinu a to se svým dětem nevěnuji ani náhodou 24 hodin denně.
Kacule, klídek.

pro kacule : …..On ji upletl deti a tim ji zabil profesne…….konec citace.
Copak on byl u toho „pletení“ sám!!!!!?????? Oba jsou to inteligentní , vysokoškolsky vzdělaní lidé, kdyby ona nechtěla, 5 dětí nemá. Nikdo ji jako matku neodsuzuje, ale roli rodičů prostě nezvládli! Nemuseli nikomu nic dokazovat, mohli si spokojeně žít. A ještě je zarážející, že se nikde celým dokumentem, mimo svatbu, neobjevili prarodiče, tam by se pomoc taky dala v tak početné rodině očekávat.

malá ukázka toho, jak firma Nábytek Strnad jedná se zákazníky, za povšimnutí stojí i pravopis písemného projevu jejich asi toho nejstaršího syna, pak není divu, že pan Strnad starší (který mi mimochodem byl spolu s manželkou velmi sympatický) bezmocně vyhlíží zákazníky před prázdným obchodem

http://forum.living.cz/read.php?35,1211339,page=1

Cooper: Cooool!!! Teda tenhle člověk skutečně nemohl prachy vydělat jako obchodník ;- )) Samozřejmě za předpokladu, že to není podvrh.
Jinak stojí za shlédnutí i firemní stránky http://www.nabytekstrnad.cz/ Webdesignerem byl asi syn Martin, kterýmu už drogy udělaly z mozku bramboračku a teď v tom nechce být sám aneb co na to Asociace epileptiků? :- ))

Jenom k tomu krámu: podle webu mají nábytek ve 4 patrech na 2.000 m2. Čili skutečně to odpovídá celému baráku. Třeba by se tam mohl 24-letý bývalý Moravan stavit při svém poznávání velkoměsta, já na Vinohrady moc nepřijdu ;-)

Jo a jejich vila je tady http://mapy2.atlas.cz/mapviewer/mapviewer.aspx?object=ulice&id=504238 (v nejvyšším rozlišení je barevná fotomapa).
Velice luxusní místečko, na metru a přitom u lesa, který se nedá zastavět… Jen ta dálnice za protihlukovým valem.

A ještě pro zajímavost: Ivana není nikde uváděná s titulem Ing.Arch. narozdíl od Václava. Že by školu přeci jen nedodělala?
BTW mám pocit že Strnadovi už Třeštíkovou s dalším dílem pošlou ho háje, jestli to tu čtou ;- )

teda BRUTUS!!! obzvlast odkaz z living.cz. a ta webova prezentace je taky uzasna!!

uz chapu, proc se ksefty rodine strnadovych nehejbou! ja bych si tam nekoupil ani nohu od zidle!

btw. bydlel jsem kousicek od tohohle domu, byl opravdu krasnej. ale dovnitr jsem se nikdy neodvazil zamirit, vypadalo to tam prilis predrazene. pravda, byl jsem tehdy student a nabytek jaksi nepotreboval, ale stejne bych i dnes radsi zajel na zlicin do ikey!

2 Malinka: dům měli zařízený vkusně, ale žádný přehnaný luxus jsem tam nepozoroval, jak říkám, oběma manželům jsem fandil, vydupat ze země fungujicí firmu nedokáže každý (aspoň v minulém desetiletí jim určitě musela fungovat, protože jak by jinak mohli takhle investovat do vlastního bydlení, utáhnout domácnost s 5 dětma???) bohužel děti se jim moc nevyvedly a jestli bude jejich rodinný podnik fungovat, tak až ho předají dětem (těm 2 nejstarším) tak to ho už určitě spolehlivě pohřbí – viz přidrzlá komunikace synáčka se zákaznicí z livingu.cz
btw, kam se ztratila v posledních záběrech jejich holčička? možná ji jako jedinou bezproblémovou poslali někam na studia do ciziny…
dále mi unikla informace, jak přišli s tomu historickému činžáku na Vinohradech a jak se jim podařilo na pamatkové péči dostat povolení k tak radikální přestavbě, když to podle p. Strnada byla tak historicky vzácná stavba???

Vítáme Vás,prosím věnujte našim stránkách chvíli vašeho času.Pozorně a důkladně je prozkoumejte.Pomozte nám zkvalitnit a pozdvihnout bytovou kulturu občanů ČR…….. http://www.na­bytekstrnad.cz
………..tímhle pohyblivým hnusně zeleně podloženým nápisem nás firma Strnad vítá na svých otřesných stránkách. Vkus a výtvarné cítění paní Ireny se mi líbilo, nechápu, že souhlasí s tou otřesnou grafikou stránek.Tohle bych od 2 architektů nečekala!

oprava…. vkus paní Ivany, ne Ireny………

Asi bych paní Třeštíkovou za poslední díl moc nepochválil. Nápad měla snad dobrý, v TV bylo na co koukat. Ale v posledním díle dějová (majetková) zkratka – Milionářem snadno a rychle – se trochu nepovedla. Asi je samozřejmé, že se dá za 15 let od plyšáku nejdříve z platu středoškolského profesora, manželkou skoro pořád na mateřské a poté podnikáním v židlích pořídit obrovská parcela v Praze, postavit a velice slušně zařídit velký rodinný dům a koupit pětipatrový PRÁZDNÝ činžák na Vinohradech… Zmiňovaný úvěr pokryl zřejmě pouze rekonstrukci domu. Vy to všechno snad nemáte…? Asi nám paní režisérka neprozradila to nejpodstatnější.
Můj dojem je, že v tomto příběhu jsme viděli dva lidi, sice asi schopné, ale vůči dětem citově úplně vyprahlé.

Cooper..teda ta korespondence to byla síla…četla jsem to 2x, protože jsem nevěřila vlastním očím.V létě chystáme rekonstrukci celého bytu včetně koupě nového nábytku. A mohu všechny ujistit, že prodejně Strnadových se zdaleka vyhnu, i kdybych měla spát na zemi. Takovéhle jednání snad bylo normální za komančů, ale teď si to prostě dobrý obchodník NESMÍ dovolit. Přeju jim další „úspěšné“ podnikání, ale beze mě.

Marketa: Koho to zajímá, kde si koupíte nábytek?

Lukáši, nejsi náhodou od Strnadů? Tvůj komentář mě hodně připomíná mailování Jana Strnada s paní Irenou Sedláčkovou.

To Jirkazz: Ivana samzřejmě je dostudovanou ing. arch., již v prvním, černobílém díle, přebírá vysokoškolský diplom spolu se svým manželem.
Jinak jen pro info:
Ing,arch, Václav Strnad, IČ 126 10 721
Ing. arch. Ivana Strnadová, IČ 126 10 712
oba fyzické osoby
Praha – Újezd, Na Křtině 278, PSČ 149 00

Lukas: Tak pro ty méně chápavé mezi námi..psala jsem, kde si ho nekoupím :-)

Pan Strnad mi připadal v dokumentu zahořklý, ale neoprávněně. Za prvé měl smůlu, že v době stavby nové prodejny začaly vznikat nákupní střediska a teď se už po Vinohradské neprochází tolik lidí jako dříve a za druhé postavit si prodejnu nábytku na místě, kde se nedá zaparkovat, je docela blbost.

Parkování je problém podnikatelů, kteří jsou hrdi na tzv. dobrou adresu. Při dotazu – a kde tam u vás zaparkuji, slyším rozpačité mlčení…

Víte, já už děti vychovala a také jsem si při tom prožila různé věci, tak je dost chápu. Manželé si toho nabrali moc, pán byl hned zkraje velice náročný (viz knedlíky – proč se je nenaučil vařit sám, když tak o to stál), paní byla vždy tvůrčí, ale připadá mi, že muž chtěl mít tolik dětí i proto, aby se žena prostě nemohla realizovat, protože s pěti dětmi, to je těžké dělat kariéru. Paní Strnadovou opravdu obdivuji, sama jsem se také snažila péči o rodinu a domácnost i zaměstnání dělat na 100 %, a taky jsem se nakonec zhroutila, ono to opravdu není možné. Já nakonec slevila a věnovala se více rodině, protože to má větší smysl a je to jen dočasné, děti nás potřebují jen na čas. K těm dětem, většina věcí je dána genetikou a když se zkoumaly rodiny s více dětmi (8 a více), celkem pravidelně jedno bylo více nadané, jedno mělo kriminální sklony a zbylé byly průměrné, ničim nevyčnívaly. Všechny přitom vyrůstaly ve stejné rodině, takže ono lze těžko vinit rodiče z kriminálních sklonů jednoho dítěte (jako že se mu málo věnovali), je to spíše genetická záležitost. Plno rodičů má potíže s dětmi, je snadné obviňovat, každý ať napřed vychová sám pár dětí a pak ať komentuje výchovu druhých rodičů. Strnadovům držím palce, zkusili čestně podnikat (on už teď pan Strnad sám ví, kde udělal chybu, to mu nemusíte připomínat) a vychovali nesobecky plno děti, které budou jednou živit i vás, singly, tak ať se jim daří!

Dnes jsem shlédla příběh Václava a Ivany, moc mě dojal.
Děkuji paní Třeštíkové – je úžasná.

Manžele Strnadovi velmi obdivuji. Dokázali za svůj společný život velký kus práce, nejen profesně, ale jejich příkladný hezký vztah dokázal překonat nelehké problémy, které jim život přichystal.Vychovávat 5 dětí je dnes pro většinu rodin velké sousto, ale tato rodina ukazuje, že to jde, ikdyž jsou problémy, ale ty jsou i v rodinách s menším počtem dětí.Přeji jim hodně zdraví, sil a děkuji jim i paní Třeštíkové.

Stejně jako Irena manželé Strnadovi obdivuji jak jsou houževnatý a nezlomný v podnikatelském úsilí. Jejich životní tempo je fakt vražedné a ne každému je toto dopřáno. Co se týče skloubení rodiny a podnikání..je to spíš divočina a hodně náročná..Sama jsem podnikatelka a pracuji v rodinné firmě a proto si rozhodně neplánuji větší počet dětí. Přivést pět dětí na svět není zas tak těžké zato jejich výchova je jistě náročná a ještě to míchat s časově i občas duševně náročnou prací, a to pak dohromady na děti moc času nezbývá..natož se jim věnovat individualně. Sama jsem to zažila když rodiče začali po revoluci podnikat..opravdu není oco stát (mě bylo tak 11 let a batrovi 8). Co se týče roblémového synka..částečně na to měl asi vliv velmi zaměstnaných rdičů a menší individuální péče ale jinak to je běžné i v rodinách kde se dítěti věnujou daleko daleko častěji a intenzivněji..
Osobně doufám, že kdyby se něco podobného stalo nám, že bych našla v sobě sílu potomka vyhodit z domu a vyměnit fabky a zapnout alarm.

Už se těším a další díl :-)

ten text je ode mně, nestihla jsem vyplnit políčko se jménem. Alena

Strnadovi. Bylo to smutné. Ti lidé ani v 50ti letech nepochopili, že život není o mamonu.“My jsme ty děti chtěli…“ proboha proč? vždyť na ně vůbec neměli čas a bylo to na nich i v krátkých sestřihách vidět. Mimochodem, hledala jsem v ARESu-Pan Ing. Arch. Strnad k 30.6.2008 ukončil podnikání…

dobry den este som nikdy nepisal komentar ale po vzhliadnuti tv prispevku som rozhodnuty pisat o rodine ktora ma oslovovila velkou dusevnou charismou jedno co vieme mi ludia perfektne je rychlo niekoho odsudit za jeho zly dokonca aj dobry cin s tych prispevkov nemam dobry pocit dokonca zavist za uspech velmi chceme aby nas vsetci chapali ale ako to vracame spet uz len to ze su spolu tolko rokov je to fantasticke ja som zenaty 20 rokov a mozem prehlasit ze je to fantasticke slovo kriza je cudzie lebo mam porozumenie pre partnera a pritom mame 4 deti a je medzi nami vekovy rozdiel 15 rok preto prajem zo srdca tejto nasej rodinke este vela lasky a milosti k zivotu lebo to mame vsetci v sebe ale hladame nieco ine

2Alzbeta: Co to tu povidas za bludy. Nikdo podnikani neukoncil. WWW stranky mu jedou a je tam zrovna novinka, ze po prazdninach opet bude sobotni prodej. V ARESU taky nic, ani DPH…. Kdyby nekdo nezavidel a nepomlouval.. co?

ICO: 12610xxx Ing.arch.Ivana Strnadová
Praha-Újezd

ICO: 12610xxx Ing.arch.Václav Strnad
Praha-Újezd

ICO: 71803xxx Jan Strnad
Praha-Újezd

Zamerne neuvadim cele nacionale, kdyz bude nekdo chtit staci mu k tomu 2minuty. Jen nemam rad kdyz nekdo rika neco co evidentne neni pravda.

Bola to skutočná nefalšovaná Reality show, za ktorú by si pani Helena Třeštíková zaslúžila Oscara. Každý príbeh bol tak silný emotívny a sugestívny zážitok, že keby to chceli zahrať herci, tak sa im to nikdy nepodarí. Jednoducho zdokumentované príbehy dvojíc od bezstarostných predsvadobných dní plných šťastia a nekonečnej lásky až do obdobia , keď takto vstupujú do života ich deti, sú poučné pre všetky generácie, ale predovšetkým pre mladých ľudí, ktorí vstupujú do manželského života. Všetkým hrdinom týchto príbehov držím palce , aby prežili šťastný zvyšok života a mimoriadne fandím dvojiciam, ktoré sú spolu dodnes. My sme s manželkou šťastne spolu 32 rokov a môžem povedať, že sa za manželský vzťah, predovšetkým v období krízy, oplatí zabojovať. Keby sa dali tieto príbehy kúpiť na DVD, tak si ich hneď kúpim – aj pre našich troch dospelých ešte slobodných synov.

No protože můj obdiv tomuto páru by zabral mraky komentářů, vezmu to z druhé strany.
Nenapadá mě, než by si na úklid a starost domu stejně jako na účetnictví někoho najmuli, aby měli více času na lenošení s dětmi a odpočinek.

Znám několik podobných rodin ze svého okolí. Ono to opravdu zvládnout nejde. Je to hrozně hektické a žena se prostě musí své kariéry naprosto vzdát-alespoň na čas. Jinak to odnesou děti a nakonec i ti dospělí. Další možností je ta chůva a pomocnice, event. v domě bydlící čilá babička.

Příběh se mi také velice líbil, člověk tak trochu přemýšlí i o sobě a o svém životě a říká sí, kde člověk udělal chybu….nic se nedá vrátit, každý z nás by rád něco vrátil, tak si myslím, že je to i u Ivany a Václava. Nevím, do jaké míry je Ivana láskyplná matka, neviděla jsem se ji mazlit s dětmi (možná to jen nebylo v dokumentu vidět). Souhlasím s názorem – měli si vzít pomocnici do domácnosti a mít více času na děti. Jinak se jim nedá nic moc vytknout a moc jim fandím. Také mě napadlo, kde jsou babičky a dědečci??

Prostě si ukousli větší sousto, než stačej zvládnout. Paní Ivanu asi manžel profesně nezabil, když v pořadu říkala „doufám, že do práce ještě dlooouho nepůjdu a bude další miminko“. Prostě si vysnila domeček s hordou inteligentních a hodných dětiček a manžela, co je bude živit a nenapadlo jí, že realita je jiná. Místo fňukání a chlastání s práškama a následně pobytem v Bohnicích bych možná řešila situaci, tj. přestěhovat se do bytu, dům prodat a nefungující firmu taky. S vysokou školou a praxí by pán neměl problém někde se chytit za slušné peníze. Madam by taky mohla do práce, aby přišla na jiný myšlenky. Jinak nejstarší syn buď dodělej školu nebo mazej pracovat. Syn Martin bez komentáře….. Typickej problémovej parchant, ten už jinej nebude, vykopat z domu a buď si svobodnej ale za svoje.

Všimol som si že od „prvého“ momentu nazýva Václav svoju manželku Ivana. Prečo nie Ivanka ? ten pán veľmi ľúbi sám seba a evidentne pani Ivanke nepomáha tak ako by manžel pomáhať mal.

Mohu dostat kontaktní údaje na majitele blogu? děkuji .)

Každopádně všem, moc děkujeme za názory a podporu.
Strnadovi

Oba dva byli šikovní zjevně už za komančů a práce se nebáli. Zajímalo by mě, zda tu firmu opravdu vybudovali z nuly jen sami, nebo do toho vstoupila nějaká restituce či jiná finanční injekce.
Oceňuji odvahu mluvit otevřeně do televize o všech nepříjemnostech, které je potkaly – se synem, kolaps Ivany..
Co se týče reakce toho mladého na dotaz zákaznice, tak se tomu ani nedivím. Jak v dokumentu zaznělo, zákazníci v ČR jsou zlí a drzí. Pracuji v obchodní sféře, naštěstí velkoobchodní, a s „koncáky“ tedy do styku moc nepřijdu. Když ovšem jsem někdy svědkem toho, co si na prodejně dovolí, být bych tam nemohl – brzy bych seděl za ublížení na zdraví.
Omezení hloupí křupani zpovykaní hypermarkety a TV pořady Nova na Vaší straně si myslí, že obchodník jim musí suplovat sluhu, otroka či děvku.

… dnes jsem viděla, slyšela, pochopila… děkuji za to. Jsme naladěny na stejnou vlnovou délku, chápu a cítím s vámi Strnadovi … moc zdravím paní Ivanku…

oceňuji s jakou otevřeností dokázala paní Ivana a nakonec i Václav hovořit o problémech rodiny. Ale jinak jsem z nich měla rozpačitý dojem. Kámen úrazu vidím v despotickém otci, který byl vůči manželce i dětem velmi kritický a náročný. Václav např. hodnotí synovu účast na vojně /hlídá muničák, který se bude stejně bourat/ s určitou dávkou jízlivosti. A co dělal na vojně on sám? Nástěnky s propagandou, které byly k ničemu. Ivana byla velmi zručná co se ručních prací týkalo. Raději však dělala dárky pro sousedky než by třeba učila dovednostem vlastní dceru. Nevím, zda to byl záměr, ale od první chvíle byl nejčastější záběr na dítě hrající si samo, rodič pouze dozor, zabývající se většinou sám sebou. Oba tvrdili, že se milují. Přitom Ivana sama řekla, že po jejím příchodu z psychiatrie ji Václav poprvé schoulil v ložnici k sobě do klubíčka. Trochu divné od lidí kteří tvrdí, že se milují a mají pět dětí. Jinak paní Třeštíková mistr dokumentu – otec prodává židle a záběr kamery na synovu starou omlácenou židli v okamžiku, kdy vedle syna sedí Ivana.

Doufám, že ti, kdo tu psali ty komentáře před několika lety, když běžel dokument poprvé či podruhé, už trochu dospěli a pochopili. Život není jenom rodina a život není jenom práce a pokud se Strnadovi rozhodli pro obojí, jejich věc. Podle mě se se situací rvali statečně a moc jim přeji, aby se jim dařilo jak v práci, tak i ve vztazích rodinných. Myslím, že z celé šestice párů byli právě oni tím nejlepším nakonec.

Ivanku a Václava zdravím, přeju jen to dobré, mají můj obdiv ve všem, klobouk dolů, dokument o nich byl nejlepší to nakonec

So záujmom som sledovala príbeh Ivany a Václava. Nechcem rozpisovať doširoka názor na celé ich spolužitie a hlavne na to, že pri zlyhaní vo výchove je potreba vyčítať hlavne sám sebe, nie spoločnosti, priateľom a pod. Prvoradý je rodič a je to iba jeho zlyhanie, ak sa niečo nepodarí. Netreba sa vyhovárať na všetko okolo, inak vyvstáva otázka: a kde si bol, keď toto všetko tvoje dieťa ovplyvňovalo? Na druhú stranu majú detí päť, jedno sa mohlo vymknúť spod ideálnej kontroly, a hlavne pani Ivana má moju poklonu za to všetko, čo stíha.
Nepochopila som ešte jednu vec, čo si myslím, je fenomén všetkých podnikateľov: pán Václav spomenul niečo v zmysle, že sú stále na nule a akoby nemali z podnikania úžitok. Všimla som si, že je to jediný zdroj oboch manželov – ak by nemali, ak by ich to naozaj nedokázalo živiť, z čoho živia tak veľkú rodinu? Čo jedia, za čo si kupujú oblečenie, kto im platí energie, pohonné hmoty, ostatné predmety a potreby, ktorých je denne nemálo? Nepáči sa mi, keď niekto podniká roky, žije vo vile, má dopravný prostriedok (i viac), ak nie luxus tak nadštandard určite a pritom dokáže prehlásiť, že je na nule. Na nule sú iné kategórie ľudí, myslím, že podnik im vynáša a dovoľuje im žiť viac ako slušne, inak by žobrali na ulici. Je to logické. Dokonca, ako som na internete zistila, existuje dodnes. Takže nepodceňovať divákov, aj oni vedia počítať.
Želám pani Ivane ale i celej rodine, veľa zdravia, nech sa im darí aspoň tak ako doposiaľ a majú všetko, čo potrebujú, hlavne lásku a porozumenie, nech sa k nim Martin vráti a nech žijú ako úplná a plnohodnotná rodina.

Moc zdravím celou rodinu Strnadových. Váš dokument mne hodně povzbudil. Poznala jsem ve Vás pracovité lidi a milující rodiče. Taky mám hodně dětí, také jsem je chtěla. Vím, co to obnáší dát každému z nich to, co mají jejich vrstevníci, vychovat z nich lidi, kteří by byli pro druhé přínosem. Každý rodič touží, aby se z jeho dětí staly ti nejlepší lidé. Hloupé řeči o tom, proč ten či onen „zlobí“, jsou jen výrazem závisti. Když vidí, že někdo pracuje a něco vybudoval, mají radost, když se alespoň něco nedaří. Pravdou však je, že velké osobnosti mají někdy bouřlivější vývoj a chvíli jim trvá než se najdou. Vidím, že v Honzíkovi jste našli oporu a ostatní děti Vám také jistě udělají radost.

Dokument jsem viděla už podruhé. Musím říct, že první část byla docela optimističtější, než ta druhá. Celkem by se dalo říct, že v černobílé části vypadali jako docela spokojená rodinka. Tvořivá maminka, která zvládá školu a domácnost, ještě si přivydělává prodejem vlastních výrobků a těší se na další miminko….. k tomu teda mně ne zrovna dvakrát sympatický otec (pořád měl připomínky k manželce, to buranství na horách mu taky moc nepřidalo). V další části jsem pořád nějak nechápala, proč pan Václav pořád pláče a horuje nad tím, jak je se mu nedaří, jak jsou na nule, jak je náročné zabezpečit děti, když se každé jablko a každá tužka musí kupovat pětkrát (nebo tak nějak to říkal)….. Přitom bydleli v krásném, velkém domě, kde měli opravdu velmi slušné vybavení. Kdyby byl pořád na nule, tak by všechno vypadalo docela jinak. Taky říkal, jak se ho lidé ptají, proč mají tolik dětí a on jim na to odpovídá, že jich tolik chtěli. No, z dokumentu to moc nevyplynulo. Možná je fakt chtěli….. ale to je pro rodičovství trochu málo. Václav pořád naříkal, Ivanka taky, protože si nabrali víc, než je v lidských silách zvládnout. Ne tak nějak flikovat, ale opravdu zvládnout. Z celého dílu je mi strašně smutno, protože tohle bylo o tom, jak si nabrat co nejvíc úkolů, jak se pokusit toho co nejvíc zvládnout, možná taky něco ukázat okolí, nevím, ….. ale prakticky nezvládali, a nejvíc mi bylo líto dětí, protože ty tam (byť je rodiče chtěli!) jako by ani nepatřily, a nebojím se říct aspoň z dokumentu to vypadá, že byly spíš jako taková přítěž…… A to je strašně smutný!!!

Katko nejste sama. Bylo mi též smutno. Veselá Ivana na začátku dokumentu se proměnila v unavenou , zemdlenou ženu, která možná i vlivem antidepresiv působila ospale, bez jiskry. Z jejích slov bylo patrné, že Václav ji málokdy ocení viz. třeba její poznámka o tom, že nosila kameny ručně na stavbě a on pak řekl „neříkej, že jsi na té stavbě také dělala“. Dále párkrát zmínila, že až některé pasáže Václav uvidí v televizi, za její výroky o něm ji sprdne. Peskoval ji, že si neplní manželské povinnosti. On si dobře uvědomoval, když říkal, že by jinou ženu nechtěl , co v Ivaně měl. Jeho by mnoho žen nechtělo, ani kdyby byl poslední možný. I z Ivaniných závěrečných vět o tom, jak si záskokem na prodejně si uvědomila, že by dokázala být samostatná , že se cítí nesvobodná, jsem měla pocit, že za jejím vyčerpáním nestojí ani tak syn či péče o domácnost jako právě manželovy nároky na ni, neochota ji ocenit. O dětech jsem se již zmínila. Dokument jsem též viděla opakovaně.

@Eva: naprosto s vami souhlasim zpravny postrech jsem byvala svagrova ivany a vaska a opravdu vasek je despota a nymand :( cinzovni dum koupil diky pomoci meho manzela protoze s platu ucitele na nej nemel ….ivanu do boh ic dostal on svym chovanim a ti m jak ji sebral sebevedomi ,,chci jen rici ze jsem stastne rozvedena uz 15 let takze ze mne opravdu nemluvi zadna nenavist ale kdyz jsem tento dokument shledla musim priznat ze byl skvele natoceny on pan architekt je herecky talent :)

@Josef: zpravna otazlka kdo do toho na zacatku vztoupil financne ?muj byvali manzel a nese spolecne penize a muj otec vzhledem k tomu ze vasek je despota a ja nejsem pani ivana a ani jeho sestra byl to duvod k rozvodu :) dnes musim podotknout ze po 15 letech jsem stastna a mam novou rodinu ale zhlednuti tohoto dokumentu mi otevrelo vzpominky

@roman: presne ten pan miluje jen sam sebe proto take se mu v zivote nic nedari a jako jeho byvala svagrova to mohu jen potvrdit ivanku totalne znicil