Jak se staví sen 10. řada: obývací pokoj a kuchyně s příchutí Provence (16.díl)

[singlepic id=1995 w=420]

Jedinečnou příležitost opravdu popustit uzdu fantazii měli v dalším díle pořadu Jak se staví sen Karolína Reslerová a Petr Záluský. Tentokrát se totiž v Čerčanech odehrával vznik originálního interiéru inspirovaného francouzským stylem bydlení. ANKETA + celý rekap

[singlepic id=1996 w=420]

Domek v Příkré ulici na okraji Čerčan koupili manželé Fialovi v roce 2008 a postupně jej upravují. Paní Jana (39), asistentka ředitelky finančního odboru na pražském magistrátu, se ráda stará o rodinu, vaří, peče a jejím velkým koníčkem je zahrádka. Manžel Roman (44), řidič z povolání, rád houbaří, jezdí na kole a kutí. Do pořadu rodiče přihlásily prý děti – 14 letá Tereza a 12 letý Tomáš. Chtěli mamince splnit sen o velké obytné kuchyni, aby byla rodina více pohromadě.

[singlepic id=2022 w=420]

Požadavkem je totiž kromě nového interiéru také přetočení vnitřního uspořádání domu směrem do volné krajiny k prosluněnému jihu. Speciální požadavky má paní domu na úložné prostory, přála by si kapacitní špajz, velkou pracovní desku a spolehlivé spotřebiče. Fialovi mají rádi prostor a vzdušnost, věci raději vyhodí než aby je skladovali. Vlastní ale několik kvalitních a drahých nábytkových soliterů ty chtějí zachovat.

Splnili designéři časově a technicky náročný úkol?

Proměna tentokrát začíná kratičkou prohlídkou dotčených místností a hned se začíná vyklízet. Tři největší průšvihy? 1 – Různé výšky stropů, 2 – původní dřevěná podlaha, která se bude muset doplnit a vyspravit, 3 – úprava dispozice místností – tzn. zbourání příčky a vybudování nových rozvodů. Nový interiér bude vytvářen pomocí konzervativních výrazových prostředků, bude to v duchu Provence, trochu ambient a trochu anglický venkov. Tak jako u téhle designerské dvojice tradičně, Karolina promítá na stěnu vizualizace.

[singlepic id=2010 w=420]

Vybouráním příčky mezi obývákem a ložnicí vznikne místo pro jídelní stůl v centru dispozice, v místě původní ložnice vznikne kuchyňská část s dlouhým pracovním pultem, vzadu zbudují kapacitní spíž, na protější hlavní pohledové stěně vytvoří předstěnu s tapetou a televizi zapustí do niky. Starou podlahu renovují, doplní, vyspraví, obrousí a přeláknou.

[singlepic id=2011 w=420] [singlepic id=2012 w=420]

Popisem stavebních prací vás tentokrát nebudu příliš zatěžovat. Vidět toho totiž moc nebylo. Vybouraní příčky,

[singlepic id=2013 w=420]

řezání a položení jednoho chybějícího prkna v podlaze

[singlepic id=2014 w=420]

a pak už jen mraky „sádroše“. V tom padl i rekord – 50 desek (120m²). Ušetřena zůstala jen stěna s okny a kousek vedle dveří naproti. Sádrokartonovou příčkou je vytvořena komora, nika s obloukem na vestavné spotřebiče, samozřejmě se ubere část pokoje i kvůli oné televizní nice a sádrokartonem se kašíruje i stropní trámoví. Je pravda, že se pod to schovaly nové elektrické rozvody i odtah na ostrůvkovou digestoř.

[singlepic id=2015 w=420] [singlepic id=2016 w=420]

Místo postupu prací si divák užil scének a proslovů při výběru tapety a dekoračních předmětů. A také prezentace německého materiálu na renovaci dveří à la Horst Fuchs a jeho hvězdné Platinum Protector, žánrově doplněné pohledem na květinové motivy vitráží ve dveřích u Krampolů. Provence styl v praxi nám předvedli návštěvou na statku Světlany Nálepkové. Tedy až na to, že Světlana mluvila o inspiraci Toskánskem a Bretaní. Nevadí. Podívejme se, co designeři spáchali v Čerčanech. Ono to s tou Provence není tak horké ani tam. Kuchyň je totiž prý tradiční český venkov

[singlepic id=2017 w=420]

Jídelna je ve znamení francouzké snídaně

[singlepic id=2018 w=420]

A kolem koloniální komody se projde do anglického obýváku s ikeáckou sedačkou

[singlepic id=2019 w=420]

Komplet celé to u Fialů vypadá tak

[singlepic id=2020 w=420] [singlepic id=2021 w=420]

Rodina byla romantickým stylem zařízení dojata, co ale na proměnu říkají nezaujatí čtenáři panáčka? Podařilo se do české kotliny vnést poněkud exotický design s vskusem a účelností?

Okkvp : Countrylife po česku

Dnešní proměna je tedy bezpochyby, minimálně v rámci této řady pořadu, značně netradiční. Romanticky laděný country styl tu ještě nebyl a tentokrát za oběť designérských tanečků nepadla dokonce ani původní podlaha, ba naopak byla zřejmě prvotní inspirací k orgiím následným. Za kouzelnou bych ale dnešní proměnu neoznačila.

Začněme účelností kuchyně

Paní Fialová si stěžovala, že stará kuchyň je malá a tmavá. Vím, že tím myslela především na možnost pobytu ostatních členů domácnosti, ale nevím zda po proměně na ni nebude náhodou ještě ráda vzpomínat. V té kuchyni, ač s linkou nevelikou se totiž dalo alespoň solidně vařit a bylo v ní také poměrně dostatek úložného prostoru.

[singlepic id=2028 w=420]

V tomhle si s tou novou podle mého moc nepomohla. Pracovní plochy má v celkovém součtu asi stejně, ale rozdělením do dvou částí je to méně praktické. S úložnými prostory to také není žádný med. Pod pracovní deskou má totiž jen dvoje šuplíky, zbytek zabrala myčka a pod dřezem je odpadkový koš. Jediná další skříňka třeba na hrnce je až ve výklenku pod troubou.

[singlepic id=2029 w=420]

Sklo, porcelán má místo jedině v té krásné zachované komodě. Do horních skříněk se toho mnoho nevejde a navíc je ta prostřední špatně přístupná a třetí je úplně mimo. Přemýšlím, kam bych tu třeba dala koření a podobné věci, pro které se přece nebude lítat pokaždé do spíže. Nabízí se jeden z horních šuplíků, ale tam bych taky měla ráda nějaké nože, vařečky a další náčiní.

Impozantní je rozmístění zásuvek! Přemýšlím, jestli to není až životu nebezpečné. Zásuvka v rohu dole je zřejmě leda na vysavač. V každém případě se zase jasně ukázalo, že tahle dvojice designerů jí doma tak párky a vodu na čaj ohřívá v mikrovlnce. Špatné a nedostatečné je též osvětlení pracovní plochy, která je nasvícena vlastně jen dvěma bodovkami odsavače. Další tři bodovky v podhledu jsou totiž za zády kuchtící osoby.

[singlepic id=2030 w=420]

Osmnáct fochů na víno mi přijde také poněkud přestřelené, část by se snad dala využít na zásoby oleje, ale jinak nevím. Nechávat tolik lahví „hnít“ v teple? Ona i ta komora má drobný háček. Zdalipak je alespoň nějak odvětrávaná? To by jako špajz totiž měla. Problémem v kuchyni bude podle mne i podlaha, protože má ty široké spáry. Trochu se bojím, jak budou za pár měsíců vypadat.

Diskutabilní ale je i samotné umístění kuchyně v rámci domu. Zkuste si představit, jak tam vláčíte čtyři plné tašky nákupu a několik balení pitné vody. Kolem neobsazeného jídelního stolu se s nimi při dobré vůli sice asi protáhnete, ale cesta je to daleká a klikatá.

Anglický obývák a černá díra ve zdi

[singlepic id=2031 w=420]

Jestliže autorka článku v jistém internetovém mediu měla šok ze zachování podlahy, tak já tedy upadla z tohoto. Ne, že bych neznala poměrně rozšířený zvyk ve venkovských domech mediterránního stylu schovávat televizi do skříně nebo do výklenku ve zdi, ale obytným částem v domech na anglickém i francouzském venkově vládne krb – kouká se do ohně. Tady se čučí do díry připomínající vyústění kuchyňského výtahu. Navíc do díry umělé a naprosto zbytečné. Zbytečnější o to, že pro její konstrukci bylo nutno místnost o kus zmenšit a přitom se tu muselo počítat s každým centimetrem. Co k tomu mám ještě psát? Že ač televizi rozhodně neodmítám, tak mi přijde plácnutí televize jako jediného motivu na centrální stěnu uhozené? Že se přece už proboha nějakých pár let vyrábí televize s montáží na stěnu? Že je takové umístění taky poněkud nepohodlné k obsluze i údržbě? Že když už, tak ta televize měla být o pěkný kus větší? Škoda slov. Kromě toho i zde si všimněte dalšího „důmyslného“ umístění zásuvek. Proč si dělat starost, zda by dole v podlahové liště pohledově nebyly méně vidět a nebyly vlastně i šikovnější.

Nádech Provence či čeho?

Sami designeři přiznávají, že koncept je mixem spousty stylů od venkova přes Provence až po Anglii a že vše drželi na uzdě pomocí volby podobných tvarů, sladěných barev a sjednocení materiálů. Nejvýraznějšími prvky, které tu udávají styl jsou ty kašírované sádrokartonové trámy a režná prkenná podlaha. Spolu s dvěma původními kusy nábytku, kovovým lustrem, jídelním nábytkem, příjemnou barevností výmalby, tapet, draperiemi a dekoracemi na stole se v jídelní a v obývací části (mimo tu televizi) podařilo opravdu vytvořit interiér s docela příjemnou atmosférou, do které dobře zapadá i stará stojací lampa, nové hodiny a zrcadlo nad komodou. Krutá škoda je té televizní stěny, která to tolik kazí. Kuchyňská část se k tomu ale podle mne nehodí a celé to sráží. Velmi divný a pro mne rušivý je například zákryt lustru a ostrůvkové digestroře, projevující se při všech pohledech směrem do nitra místnosti.

[singlepic id=2032 w=420]

Takováto kuchyň mi sem navíc nezapadá ani jaksi filozoficky. V interiérech odkud byly čerpány inspirace se kuchyně vyznačují úplně jinou dispozicí i proporcemi. Podle mne ji nelze ani označit za připomínku české vesnice. To bych asi musela být o dvě třetiny mladší a jako vesnici znát jen tu satelitní. Umístěním obrazu za záda poletující kuchařky se z ní stala akorát karikatura.

Moje známka ?

Tak tady dnes trochu váhám. Z fotek i ze záběrů kamery mám pořád pocit značné nacpanosti a to mi k tomuto stylu moc nesedí. Takhle je to trošku jako obrázek z Praktické ženy. Navíc je to i v rozporu s charakteristikou rodiny, kde se uvádí, že mají rádi prostor a vzdušnost. Další otázka je, zda toto dispoziční uspořádání rodině poskytne dostatek prostoru k nějakému společnému a společenskému využití. Kolem jídelního stolu je místa tak akorát na projití, po obsazení židlí směrem k sedačce je tenhle průchod nepoužitelný a nic moc místa nebude ani na druhé straně. Obývací část je dimenzovaná tak akorát na to čučení na bednu, navíc vlastně jen pro tři lidi, křeslo je k televizi už hodně z úhlu. Průchod kolem zdi je opět jen minimální. Podle mého měli designeři rodině vysvětlit, že tolik funkcí se do toho prostoru nemůže pořádně vejít anebo zvolit úplně jiný koncept. Opět se také vůbec nemyslelo na nějaké audio či nějaké dvd zařízení. Kašírované trámy mi trošku nesedí s vnějším tvaroslovím domu. Takže tak maximálně za tři.

Na úplný závěr mám ještě několik nelibých slov k režii tohoto dílu. Blbinek kolem grilu bylo na můj vkus nějak moc a návštěva u Krampolů byla nechci říct k čemu. „Nejvtipnější“ bylo upozorňovat na renovaci prkenné podlahy, když o tom v pořadu padly cca tři víceméně nic neříkající věty a proběhlo asi 10 vteřin záběrů obdobných kvalit. Prkna vypadají ve stejném stavu jako byla, jen při podrobném pohledu se dá ze dvou fotografií zjistit, že doplňovali jedno dlouhé prkno a čtyři zhruba metrové kusy vedle. Čím se prkna ošetřila, proč se nechaly tak velké spáry a jak to bude s údržbou je asi výrobní tajemství, na které divák nemá nárok. Proč je v koutě pod hodinami použita dlažba (zřejmě) a nikoliv prkna, se člověk také nedozvěděl.