Jak se staví sen 10. řada: kuchyň a jídelna ve venkovském stavení (15.díl)

[singlepic id=1970 w=420]
V tomto dílu pořadu Jak se staví sen se Decotým rozjel na konec vesničky Senice nedaleko Poděbrad, kde v malém domku bydlí rodina Beranových. Dvojice architektek Kamila Douděrová a Ivana Ludvíková  se tu bude činit v kuchyni s jídelním koutem. Podaří se jim sestavit plnohodnotnou linku pro pohodlné vaření? A jak si poradí s jídelnou, do které by se ideálně mělo vejít až deset strávníků? ANKETA

Paní Jaroslava (52) pracuje jako skladnice v podniku s krmivy, mezi její zájmy patří vaření  a pečení, je vyhlášenou pekařkou cukrářkou v širokém okolí.  Beranovi jsou početná rodina, k maminčinu stolu to z nedalekých Velenic nemá daleko dcera (30) s vnučkami Nikolkou (8 měs) a Verunkou (5) a dalším strávníkem je syn Tomáš (25) s přítelkyní. Současná kuchyně, ač celkem prostorná, už rodině moc nestačí. Když  chtějí při vaření a hlavně pečení pomáhat i ratolesti, musejí se roztáhnout i na mrazák, protože není kde pracovat.  Početným návštěvám nestačí ani běžně velký jídelní stůl. Není proto divu, že paní Jaroslava i její dcera sní o nové komfortní kuchyni s digestoří, velkou pracovní plochou, troubou, kde je možné péci dva plechy najednou a jídelním stolu ke kterému se vejde nejméně osm osob.

[singlepic id=1972 w=420]

Při hodnocení stávající kuchyně a vytyčení největších problémů paní Kamila se sluníčkovým úsměvem jmenuje jako první nejzákladnější problém chybějící digestoř. Následuje špatná prostorová dispozice, málo pracovní plochy a naprosto nevyhovující elektroinstalace – veškeré spotřebiče jsou napájeny systémem prodlužek a rozpojek z jediné zásuvky.[singlepic id=1973 w=420]

[singlepic id=1974 w=420]

Jaké řešení tedy zvolí dámy designerky ?

Všechno je v místnosti špatně a tudíž všechno musí pryč. V plánu je okopat staré kachličkové obklady, oškrabat stěny, udělat úplně nové rozvody vody, plynu i elektřiny, položit novou podlahu.  Do garáže proto míří jak starý nábytek, sporák tak i pultový mrazák, myčku odváží možná k dceři, kam osud zavál velikou chladničku s mrazákem se už nedozvíme. V prázdné místnosti ale čeká překvapení. Parádní plíseň.

[singlepic id=1975 w=420]Dekotým si ale se vším poradí. Oloupou kachličky, vysekají šlicy pro nové rozvody, mravenci bydlící ve zdi dostanou čas na stěhování, plísně se zbaví pomocí nástřiku Fungisarem. Zvládnou i odtah pro digestoř – stačí dírou skrz zeď prostrčit plastovou kanalizační trubku.[singlepic id=1976 w=420]

Designérky v návrhu vychází z genia loci, k bydlení se přece musí přistupovat i s ohledem na charakter architektury  a tudíž v novém interiéru budou vládnout přírodní barvy i materiály – dřevo a proutí. Jídelní kout bude vymezen tmavě béžovou výmalbou i na stropě, stěnu vedle linky ozvláštní tapeta se strukturou skládaných stébel a na podlahu se položí měkčený vinyl s dekorem tmavě hnědých prken. Pro optické zvětšení místnosti směrem od linky pod okno.

Na řadě jsou vložené osvětové reportáže. O tom jak vybrat kuchyňské obklady přednáší tradičně pan vševěda Všelicha z Oresi, Osmani Laffita se pochlubil svou kuchyní v koloniálním stylu.  O chvíli později pohovořila o roletách Paní Ciprová z INNEXu. Ta alespoň názorně předvedla různé typy ovládání a vysvětlila, jak přistupovat k výběru. To paní White zůstala věrna svému projevu z minula – nejlepším řešením do českých domácností jsou stoly z masivu exotických dřevin.  Na strunku dallaských čecháčků ale asi víc drnkal  Pavel Sedláček  – opěvoval svůj bílý oválný rozkládací stůl s centrální nohou, co mnohem víc než dřevo připomínal mramor.

V Senicích se zatím s pracemi pokročilo a paní Douděrová je nadšená, raduje se i Pavel a zedníci – instalaci elektrorozvodů a malování přežil i chatrný strop. Nakopali to prý zase zpět. Jak se dělala nová podlaha se tentokrát nedozvíme, viděli jsme jen na zahradě měřit a krájet kus lina.  Montéři z Oresi už montují kuchyňskou linku uspořádanou do „U“[singlepic id=1977 w=420]

A tak vyrážíme pro další hypermoderní designový výkřik. Ing arch Petr Baletka názorně předvádí závěsný květináč Sky planter, výmysl svého novozélandského kolegy.  Hlavou dolu budou v kuchyni viset libeček, šalvěj a rozmarýn.

Po instalaci kuchyně je třeba ještě nalepit obklady. Konečně na řadu přichází i výrobek nového sponzora – samočistící spárovací hmota Geofug za desetinásobek obvyklé ceny.  Na závěr ještě dozdobit  stěnu u okna okrasnou nálepkou, nanosit všechnu tu spoustu bílých koženkových židlí, mohutný rozkládací stůl Metropolis jde dovnitř ale jen oknem. Zbývá jen pořádně uklidit, naaranžovat košíčky, prostírání i talíře a nová kuchyně v přírodním duchu se může předvádět.

[singlepic id=1978 w=420]

[singlepic id=1979 w=420]

[singlepic id=1980 w=420]

[singlepic id=1981 w=420]

Jak se kuchyně ve vesnickém domku líbí vám? Chcete víc informací? Zajímá vás, jak tuhle proměnu vidí oko krutě kritické vyhublé padesátky? Jen směle čtěte dál

Okkvp: STOP NÁSILÍ NA ČESKÝCH KUCHYNÍCH!

Tak tu máme v téhle sérii už šestou kuchyni a opět je plná chyb. Je úplně jedno, zda návrh pochází od mužů nebo od žen. Nechci globalizovat, ale začínám propadat myšlence, že český bytový architekt má doma akorát varnou konvici, mikrovlnku a seznam čísel k rezervacím v oblíbených hospůdkách a restauracích.

Milá a vážená paní Kamilo Douděrová, funkční a komfortní kuchyň nedělá jenom digestoř! Ono kupodivu mnohem víc záleží na tom, co v ní je a kde to je.

Já bych očekávala, že k častému vyváření a pečení  pro osm lidí bude v kuchyni  nějaká solidně velká kombinovaná lednička.  Jak vidno –  chyba lávky. Co na tom, že vestavěná chladnička s objemem 146 litrů je dostačující akorát tak pro domácnost, kde se k nedělnímu obědu vaří chleba s párkem, protože ani mraženou pizzu není kam dát.[singlepic id=1982 w=420]

Pracovní plocha nové linky je tak obrovská,  že by se dal snad i kulinářský kurz pořádat.  Že ale tam, kde se každá kuchařka bude pravděpodobně pracovně pohybovat nejčastěji, tedy vedle sporáku, je pouhá šedesátka? V garsonce to přece také lépe nevyjde. Hrnce je nejlepší mít co nejdál od sporáku.  Šuplíky s noži a náčiním šikmo za zády.  Pohyb je přece zdravý, nějaké kroky k taneční zumbě ráda poradí dcera.  Tam, kde by je kuchařka potřebovala, je třeba mít troubu, myčku, odpadkový koš a tu mizernou lednici.

[singlepic id=1983 w=420]

Když už jsme toho uspořádání skříněk, tak já osobně považuji rohové skříňky za zbytečné plýtvání místem a nouzové řešení.  Otočné koše jsou sice fajn, ale stejně zhruba 15-20% vnitřního prostoru zůstane nevyužito. Mnohem důmyslnější  rohový výsuvný systém od Mivokoru je přece jen trochu drahý, ale i ten má Oresi v nabídce.  Použití vyšších skříní pro vestavbu spotřebičů se zřejmě do vesnické kuchyně podle dam designérek nehodí. Vesnická ženská se na rozdíl od městky bude ohýbat k troubě až do smrti.  Však je zvyklá z pole či ne? Že pak vyjde i velice malá zásuvka na plechy a pekáče jde v duchu celého přehlédnutí způsobu života rodiny.  Proč zrovna v téhle kuchyni není  i velká mikrovlnka s grilem/Crispem?  Však je dost místa kam postavit tu maličkou původní.[singlepic id=1984 w=420]

Z kůže bych vylezla i z toho jak jsou řešeny skříňky nad varnou deskou.  Když už se nepřemýšlí, tak se i nevidí?  Jak už jsem zjistila u některého z minulých dílů, zrovna u Oresi se nikdo nemůže vymlouvat na omezený sortiment rozměrů horních skříněk, dělají  šířky 50-90, jen sedmdesátku nemají.  Stejně nelícují vůbec s ničím, tak nevím proč by ten výkus  nemohl být alespoň symetrický.[singlepic id=1985 w=420]Paní Kamile dělal největší  vrásky chybějící odsavač  par, bez něhož prý nemůže být žádná kuchyně skutečně funkční.  Když už tedy měla takovou starost,  tak proč volila výkonově podměrečný typ.  Protože si vymyslela výsuvný a Whirlpool silnější nedělá?  Že se instalací do skříňky o 30cm širší zabije efekt  schování čelního panelu? Njn, devadesátky dělají  jen  jiní výrobci a to tedy uznávám, že asi nejde.  Že by se do vesnické chalupy ale možná lépe hodil nějaký dostupný komínový typ, který by si i s ohledem na problém plísní dokázal s kuchyňskými parami poradit mnohem rychleji? Prosím vás, kdo by lezl kreslit díru do zdi po štaflích, navíc by  se muselo zřejmě i na střechu a možná by po příjemném ofuku ten smrček za domem nakonec plakal.

Také jako už tradičně, jsou v kuchyni opět divně umístěné zásuvky. Ta u varné desky si přímo říká o spálení šňůry zapnutého spotřebiče.  Že je tenhle typ dvouzásuvek s nepraktickým uspořádáním rovně nad sebou už poněkud  vývojově překonán?  Designérky jsou přece na mateřské a nemají čas sledovat vývoj i na poli elektromateriálu.  Zato o hračkách přehled mají. Ikea přece nabízí i poněkud předraženou dětskou kuchyni a u zdi v průchodu z kuchyně je takový příhodně nevyužitý kus plochy.[singlepic id=1986 w=420]No prima, lepší místo, kde by se děti pletly pod nohy už nebylo.   Jo a ona je ta otapetovaná stěna taková nějaká divně prázdná a nevyužitá?  Šup tam alespoň s neviditelnou poličko.  Přehled o designových novinkách v nábytku dámy mají.

Vzhůru nohama k lepším zítřkům

A když novinky, tak květináč hlavou dolu. Však před pár dny dostal  významnou světovou cenu Red Dot Award v kategorii za produktový design. Neříkám, že Sky Plantery nejsou zajímavé. Nejvíc ale tím, že 90% lidí při pohledu na ně napadá jen obava o propadávání zeminy a prokapávající vodu. Já mám mnohem větší obavu, že nasměrování terminálu opačně nemůže dělat většině rostlin dlouhodobě dobře, že je to proti principu jejich růstu a vývoje. (jak to vypadá, když  rostlina dává jasně najevo nelibost se můžete podívat tady) Moje obavy trochu potvrzují i oficiální stránky firmy Bosske Patrika Morrise, kde je poměrně krátký seznam rostlin pro takové pěstování vhodných. Sám autor už připouští, že věc je ještě velmi mladá a zkušeností s výdrží rostlin se teprve postupně dobírá.  Na tom seznamu je momentálně jen 14 druhů,  šalvěj ani rozmarýn nikoliv. V případě libečku, který tam samozřejmě taky není, dokonce přemýšlím, zda pan architekt Baletka normální libeček vůbec někdy viděl.  Abych ale nebyla za nepřející zpátečnici, pokud se to někomu zdá jako dobrá myšlenka a líbí se mu to, nechť si takto pěstuje v pokoji třeba i hrušeň. Kromě toho, že mě osobně to spíš jen provokuje, mám ale výhradu k umístění.  Na světlomilné rostliny je to trochu moc daleko od okna a také  to trochu omezuje využívání  plochy skříněk. Mně by lupení šmdrlající se kdesi v úrovni nosu vadilo.

Jídelna pro deset osob  a dva bažanty

Požadavek na počet osob, které se mají vejít k jídelnímu stolu je splněn.  Stůl Metropolis  má rozměry  90 x 150 -238, tudíž deset lidí se k němu opravdu vejde.  Problém je ale v tom, že místnost je na něj o kousek menší než by být měla.[singlepic id=1987 w=420]Už na délku se vleze s odřenýma ušima, ale do čela se posadit ještě jde docela normálně. Kolem už ale nikdo neprojde. Na obsazování židlí pod oknem musí být přímo pořadník a jak patrno, při náhle potřebě pomůže jedině nemocniční nočník, tam odtud se totiž bez přizabití spolustolovníka nedá utéct ani oknem.[singlepic id=1988 w=420]Ve dvou si ale užijete komfortu stolování skoro jako na zámku.  Já ještě ale přemýšlím, co s tím následně rodinka vyvede a jak to vlastně bude užívat.  Rozkládání stolu se zdálo snadné, byť přídavné desky je asi třeba ukládat mimo stůl (dovnitř se nevejdou). Dá se tedy předpokládat, že běžně tu bude prostorově poněkud volněji.[singlepic id=1989 w=420]Kam ale přijde těch zhruba šest přebytečných židlí. Nastohovaná pyramida v rohu? Nepůjdou náhodou dělat s ostatním haraburdím společnost mrazáku do přístěnku? Jsou bílé a textilní náhražky kůže od Kiky nevynikají zrovna nějakou velkou odolností.

Přírodní duch a respekt k architektuře vesnického stavení?

No já nevím, já tam ten respekt k místu a architektuře nějak moc nevidím.  Ona mi ta kuchyň vlastně nejvíc ze všeho připomíná městské bistro, bar, jídelnu v prodejně nadnárodního nábytkového  řetězce.[singlepic id=1990 w=420]Celé je to prázdné a neosobní a zároveň narvané jako sardinky.   Podivnému  dojmu hodně napomáhá i  použitá barevnost. Ty barvy samotné vůbec nejsou špatné. Špatná je podle mého  především jejich kombinace  v tomhle prostoru.  Například se mi ještě nepodařilo pochopit, proč ještě pomocí ztmavení bočních stěn místnost opticky zužovat, svírat a pocitově jím prohlubovat kuchyňskou část.

[singlepic id=1991 w=420]Proč se přetažením barvy ze stěn na strop jídelní část od zbytku jakoby odtrhává  a zdůrazňuje se průchozí koridor. A ten přírodní duch odpovídající vesnickému stavení? Pro mně je  použitá barevnost a kombinace materiálů daleko víc symbolem městského nebo  komerčně industriálního interiéru. Ekobiopolévka v prášku. A stejně to mám s těmi proutěnými doplňky.  Nic proti vyrovnávání rozdílů mezi městem a vesnicí, nic proti tomu, že interiér nejede v duchu vesnických tradic ani své historie. Narážím jen na rozpor, jak byl designový záměr  podáván. A už vůbec nepřemýšlím o tom jaké pocity se člověku asi dostaví, když vstoupí z dvorku a projde kuchyní na práh obýváku.

Plesnivý bonbónek

Musím říct, že mně pohled na odhalené stěny po vystěhování docela šokoval. Plíseň je všude tam, kde byl ke stěně přistrčen nábytek, s kterým se nehýbalo. To nebude jen problémem s neodvětráváním kuchyňských par, podívejte se na ten pás plísně u podlahy. Možná je zčásti na vině původní vodoinstalace, ale já bych si troufla odhadovat, že ta severní zeď je poněkud mokrá celá už od základu.

[singlepic id=1992 w=420]Z procesu likvidace plísně jsme toho mnoho neviděli – jen vyvalené dvě dámská pozadí a „oranžáka“ s lahvičkou Fungisaru. Co se dělo pak, lze jen odhadovat podle vteřinového záběru v jedné ze zrychlených sekvencí :[singlepic id=1993 w=420]Pokud je pro vás foto špatně čitelné, tak vězte, že ten pán v pozadí na neoškrábanou zeď s ještě patrnými fleky plísně právě začíná plácat štuk. Zda má v kyblíku směs alespoň s příslušnou sanační příměs nevíme, zbývá v to alespoň doufat.

Je jasné, že by bylo asi v rámci téhle proměny těžko realizovatelné nějaké zásadnější opatření pro odstranění hlavní příčiny vzniku plísně. Také je mi jasné, že by adekvátní reagování na problém dámám designérkám narušilo jejich zamýšlenou ideu. Když se podíváme jak je nová kuchyně pojata, tak je docela zábavné číst doporučení odborníků – a/ otlučení zdi až na cihlu a natažení nové vápenné omítky s protiplísňovou úpravou, případně přímo sanační omítky, b/ neumisťovat nábytek blíže jak 5 cm od zdi a mezeře zajistit dobré provětrávání.

A jak to máme v nové dispozici? Nábytek a spotřebiče narvané až ke stěně a neolištovaná pracovní deska pod obkladem, jehož spáry se čistí proudem vody. Tak totiž ten revoluční samočistící Peciclean® effect funguje – na superhydrofilním  povrchu spáry se voda neodpuzuje, ale vytvoří tenký film na spáře, který nečistoty podplaví a téměř beze zbytku je uvolní ze spáry, praví výrobce.

Prožluklý závěr a hodnocení

Nová kuchyně se mi vůbec nelíbí a opravdu v tom není jen averze k sladkému hlásku a úsměvu paní Kamily.  Kromě problémů s vlastním uspořádáním kuchyňské linky a problematické velikosti stolu, mám výhrady  k celkovému prostorovému uspořádání místnosti.  Beru v úvahu, že tady se asi nedalo jen tak snadno kopat do nosných zdí a posunovat dveře, tak aby jídelní část měla víc prostoru.  Právě proto se mi zdá zvolená koncepce takto položeného „U“  špatná už od začátku.  Na nové úpravě mi také vadí, že úplně pominula to, co dýchalo z původního stavu. Že se v té místnosti evidentně žilo. Teď se tam bude jen vařit, zakopávat o děti a poněkud problematicky stolovat.  K nějakému společenskému žití, to vůbec nevybízí.

Za sebe dávám dnes čtyřku + beru kytku za přece jen poněkud laxní přístup k plísni.

Povídání o podávaných cenových přehledech a informacích o použitých materiálech a výrobcích v pořadu a na ofiku si nechám na nějaký souhrnný rekapitulační článek. Začíná to být díl od dílu horší a horší.

Nezapomeňte klikat do ankety. Příště nás čekají opět Čerčany, ale s nádechem „Provence“

Jak se staví sen, online video posledního dílu