Pirate Master: 1.část – Vyplouváme!

„Toto je deník lodi Piction Castle, na jejíž palubu jsem měl čest se dostat jako účetní a pozorovatel. Mým úkolem je pořizovat podrobný zápis o naší plavbě a hlavně sepisovat přehled veškeho majetku získaného v průběhu následujících 33 dnů. Naši výpravu zorganizoval ctihodný sir Mark Burnett. Už v okamžiku, kdy jsem se s panem Burnettem setkal, jsem v jeho očích viděl, že mu dobrodružné cesty nejsou cizí. Jak jsem se o něm doslechl, přežil dokonce 14 ztroskotání, naposledy na Fiji. Doufám tedy, že pod jeho vedením bude naše výprava úspěšná a konečně nalezneme poklad kapitána Henryho Steela.

Ano, toho legendárního kapitána Henryho Steela, který se svou posádkou lodi Ruby Dagger dokázal během roku 1726 obeplout celý svět a oloupit více než 100 plavidel. Získal si tak pověst největšího piráta, který dlouho unikal svým pronásledovatelům, až ho u břehů ostrova Dominika dostihla válečná loď jejího veličenstva Gallant. V bezvýchodné situaci kapitán Steel rozhodl, že své ohromné bohatství rozdělí mezi sebe a zbývajících 13 členů posádky a ukryjí ho na různých místech ostrova. Každý člen posádky zakreslil dvě mapy ke svému pokladu a předal je kapitánovi, který je ukryl ve své proslulé Zanzibarské truhle. Tato truhla má celkem patnáct samostatných přihrádek, každá z nich má vlastní zámek. Do čtrnácti přihrádek ukryl kapitán jednotlivé mapy, do patnácté vložil mapu celého ostrova. Po uzamčení truhly kapitán všechny své klíče zničil, čtrnáct náhradních klíčů zakopala posádka u svých pokladů. Tím bylo zaručeno, že kdokoliv přežije nastávající bitvu s válečnou lodí Gallant, bude moci vykopat svůj díl, pomocí klíče si otevřít zásuvku v truhle a najít další část pokladu atd. V těžké bitvě za úsvitu 11.listopadu 1726 byla ale loď Ruby Dagger potopena. nikdo z pirátů nepřežil a poklad tak dodnes čeká na svého nálezce.

A těmi budeme určitě my, posádka lodi Piction Castle. Posádku tvoří (kromě mě) celkem šestnáct osob, osm zkušených mužů a osm žen, které rozhodně nejsou žádné křehotinky. Každý z nich má za sebou tvrdou námořní přípravu a mnoho z nich jsou už staří mořští vlci. V následujících dnech budu mít jistě dost času poznávat jednoho po druhém. Na palubu naší lodi Piction Castle jsme se všichni dostali v nočních hodinách, kdy se všude okolo po hladině rozprostírala tajemná mlha. Okamžitě nás přivítal náš průvodce Cameron Daddo, Australan jako poleno. S jeho pomocí jsme na lanech z mořského dna vylovili Zanzibarskou truhlu.Konečně jsme ji mohli vidět na vlastní oči. Na úspěch naší výpravy jsme si pak připili plnými poháry rumu. Nemohl jsem si nevšimnout jiskření mezi některými členy posádky, černovlasý John se až příliš dotěrně vnucoval do pozornosti dvěma dívkám, které jeho přítomnost ale nemohly nějak vystát.

Druhého dne ráno jsme konečně napnuli plachty a vypluli směr ostrov Dominika. Téměř celá posádka si plavbu užívala očekávajíc blížící se dobrodružství, pouze Joy trpěla mořskou nemocí (přiznám se, že já jako suchozemská krysa jsem na tom nebyl o mnoho lépe). Po zakotvení u břehů Dominiky náš průvodce Cameron otevřel první přihrádku Zanzibarské truhly a vytáhl dvě mapy a kompasy. Na výpravy za pokladem bude celá posádka rozdělena do dvou týmů, červeného a černého. Pouze ten tým, který dorazí k pokladu jako první, si jej může mezi sebou rozdělit. Kdo bude ve kterém týmu určil los, každý si vytáhl z pytlíku barevnou kuličku.

Oba týmy ihned naskákaly do dvou člunů a vyrazily ke břehu. Červený tým měl zpočátku problémy s řízením kormidla, takže černý tým získal náskok. Na pobřeží vedla cesta ústím řeky dále do vnitrozemí, až narazili na Strom mrtvého muže. Odtud se vydali pěšky džunglí přes zrádnou bažinu ke stromu, na němž byla zavěšena klec s kostlivcem. Podle mapy měly být někde pod stromem zakopány tři klíče. Jejich nalezení netrvalo tak dlouho, ovšem složitější bylo najít, který klíč patří do kterého zámku. V černém týmu se to povedlo až teprve Johnovi.

Podle dalších instrukcí nalezených v kleci s kostlivcem bylo třeba znovu nasednout do člunu a plavat dál proti proudu řeky. V místě označeném lebkou a mečem mohl tým na první pozici využít svého práva a sabotovat postup druhého týmu. Černí tohoto práva využili, přesekli mečem lano a vytáhli nad hladinu řeky síť, kterou se museli červení se člunem propléct. Poklad se měl nalézat pod vodou v místě označeném jako Krokodýlí doupě. Černí tam dorazili s náskokem, ale s lokalizováním přesného místa měli problémy, takže je červení brzo dostihli. Naštěstí si John uvědomil, že krokodýli si obvykle budují své doupě u kořenů mangrovníku, našel správné místo a truhlu vylovil. John tak vydatně přispěl k tomu, že černý tým našel první část pokladu.

Na palubě jsme truhlici slavnostně otevřeli a k našemu nadšení skutečně obsahovala zlaté mince, největší v hodnotě 500, prostřední 100 a nejmenší 20. Po sečtení všech mincí jsme došli k výsledné částce 40.000. To není rozhodně špatný začátek. Celou kořist si mohl rozdělit pouze úspěšný černý tým, nejdříve bylo ale potřeba určit kapitána. Naprostá většina hned navrhla Joea Dona, který během výpravy předvedl své vůdcovské schopnosti. Nesouhlasil jedině John, který si na kapitánský klobouk sám brousil zuby, ale byl přehlasován. Kapitán si mohl ihned zvolit své dva první důstojníky, rozhodl se pro Cheryl a Bena. Náš průvodce Cameron pak připomněl, jak se poklad bude dělit: polovina (20.000) patří kapitánovi, oba důstojníci dostanou po 5.000 a ostatní z černého týmu si rozdělí zbývajících 10.000 (takže 2.000 na každého). Ne všichni s tímto dělením byli samozřejmě spokojeni, ale nedovolili si protestovat.

Kapitán Joe Don se ihned ujal svojí funkce a oznámil posádce, že nastanou jisté změny. Nikdo se tu nebude jen tak poflakovat, část posádky bude zodpovídat za čistou palubu, jiní budou mít službu v kuchyni a všichni se budou každé 4 hodiny střídat na hlídce. Po těchto slovech se spolu se svými prvními důstojníky odebral do luxusně zařízené kajuty kapitána, zatímco my jsme zůstali v temném podpalubí vybaveném palandami s tenkými přikrývkami. Někteří, jako třeba Louie, začali brblat o brzké vzpouře.

Další den ráno probíral kapitán Joe Don s průvodcem Cameronem průběh Pirátského soudu, který se měl odehrávat již tento večer. Kapitán a jeho dva důstojníci se musí rozhodnout, kterým třem členům posádky předají dopis s černou známkou. Zbytek posádky pak hlasováním rozhodne, kdo z těchto tří bude muset nadobro opustit Piction Castle. Pozice kapitána ale může být také ohrožena, pokud by došlo ke vzpouře, kapitán by dostal všechny hlasy a ke vzbouřencům by se přidali i oba důstojníci. V tom případě by musel palubu opustit Joe Don.

Kapitán se bez dlouhého přemýšlení rozhodl dát černou známku Johnovi a na Benovu radu také Louiemu, který by mohl plánovat vzpouru. Jako třetí jméno si chtěl vybrat jakoukoliv dívku, která byla oblíbena a nikdo by pro ni nehlasoval. Touto dívkou se stala Joy, Po tomto rozhodnutí rozdali důstojníci všem členům posádky dopisy. John celkem očekával, že v dopise najde černou známku, protože byl jediný, kdo protestoval proti volbě Joea jako kapitána.

Navečer se konal Pirátský soud, na němž všichni tři členové posádky označení černou známkou mohli vystoupit se svou obhajobou. John všem oznámil, že mezitím odcizil oba kompasy, a pokud ho ostatní vyloučí, tak se s nimi mohou rozloučit, bez kompasů bude další hledání pojkladů značně obtížné. Vyzval všechny ke vzpouře, aby místo jich tří raději vyloučili kapitána Joea Dona, který si přivlastnil nehoráznou polovinu kořisti, nerozdělil se a naopak všem přidělil tvrdou dřinu.

Na tato slova zareagoval kapitán Joe Don tím, že Johna ani kompasy nebudou postrádat, světové strany se dají určit i jinými způsoby. Například podle postavení Polárky na noční obloze nebo zapíchnutím klacíku do země, označením konce jeho stínu, počkáním 30 minut a znovu označením konce stínu. Spojením těchto dvou bodů snadno získají orientaci pro východ-západ. Drzý John kontroval otázkou, jestli kapitán dokáže určit sever právě teď. Náš kapitán pohlédl na noční oblohu, kterou zakrývala neproniknutelná mračna, a přiznal, že v tuto chvíli ne, ale ve dne určitě ano.

Začalo hlasování, kterého se účastnilo jen deset zbývajících členů posádky (tři nominovaní ani důstojníci a kapitán totiž nehlasují). K dispozici dostali čtyři karty, tři se jmény námořníků s černou známkou a jednu se jménem kapitána pro případ vzpoury. Jeden po druhém pak zvolenou kartu napichovali na ostří dýky. Všechny hlasy sečetl náš průvodce Cameron a oznámil výsledek. Jednomyslně byl vyloučen John, který tak musel ihned opustil naši krásnou Piction Castle a na obyčejném voru odplul na hladině do neznáma. Bůh ochraňuj jeho duši.“

Pokračování příště.

TK