Panáček v reality showJak se staví sen: (7.4.) DEVOTO a pokojík pro farářova synka (upoutávka)
Devoto že to jde a nebo, že to nejde?
Než se dostaneme k tématu příštího dílu, připomeňme si podrobněji přizvanou designerskou dvojici.
Pánové Lédl a Křiváček se v pořadu objevili až v nedávné historii, v druhé půlce série s číslem 12. Pánové jsou designeři a výrobci nábytku, designery celých místností z nich vyrobila až TV Prima. A to byla podle mého soukromého mínění docela chyba. Pánové sice umí krásně dřevo obrábět i lakovat a mají pro něj cit, ale cit pro prostor a jeho funkční naplnění moc nemají.
Účastnili se zatím jen dvou dílů, ale pokojíky mají na kontě tři. Ty první dva, pro kluka a pro holčičku paní Syslové a pana Čejky z České Lípy (12/16) se moc nepovedly. Nábytek byl sice kvalitní a zajímavý, ale kromě toho, že působily hodně studeně, nalezli jsme uvnitř i hodně funkčně provozních nedostatků a pánové tudíž nijak neoslnili.
 |  |
 |  |
Druhá proměna (12/23) v paneláku v Nymburce se po stránce atmosféry povedla už podstatně lépe.
 |  |
V pokoji malé Ely (6) a právě očekávaného sourozence – miminka jsme viděli opět skvěle vyrobený nábytek, pár zajímavých detailů i hezkých dekorací. Seznam problémů a vad byl ale zase na dvě dlouhé stránky a mé rusumé k bytovému designerství z hlav pánů z Devoto se neslo v duchu – hoši, držte se raději jen svých pilek a hoblíků.
Teď nám zbývá čekat, zda se hoši věnovali studiu, nebo předvedou to, co dosud vždycky.
Pokojík pro farářova synka
Ferčíkovi mají také malého synka Prokopa Maxmiliána (15 měs) a rádi by mu udělali pokojíček k zamilování. Zatím je zabydlený nejvíc v rodičovském obýváku, ale čas letí, v téhle rodině se plánuje i další čáp a k tomu malý pokoj dětem plánovaný asi nestačí. [singlepic id=6092]Navíc se synkovi nelze divit, že v přiděleném pokojíku nechce trávit čas, v modrém provedení připomíná spíše vypuštěný bazén a já bych tam klidně neusnula ani na chvilku.
Jenže jak teď z toho? Pomůže Dekotým. De vo to zvětšit prostor a tak se bude obětovat, bourat a plnit sen.
Maminka Irena je ředitelka obecně prospěšné společnosti LaStrada, která se výhradně věnuje tématu obchodování s lidmi a vykořisťování a tatínek Richard je duchovním Církve československé husitské. Nepřekvapí tedy, že nestojí o pokojík ve stylu Disneyland a chtějí pokoj pro malé dítě bezpečný. Na oltář lepších zítřků svých potomků obětují rádi jednu svoji koupelnu (nahodně mají prý dvě) a kus chodby [singlepic id=6122]a pak už jim zbývá jen se modlit, jak to celé dopadne.
My samozřejmě víme, že parádně a že se u toho asi i dost pobavíme.
[singlepic id=6094]
Tak dnes před večerem nezapomeňte, pozorně se dívejte, kochejte důmyslem i nádherou a pamatujte, že rekap bude jako obvykle v druhé půlce příštího týdne (dřív mi to vážně nejde)
Zdroj obrázků : FTV Prima , archiv okkvp
okkvp
Jak se staví sen
Podobné články
- Jak se staví sen: přihláška do 14. řady
- Jak se staví sen: Bydlení v duchu Paříže (10/12), rekapitulace, recenze
- Jak se staví sen 8.řada – Obyvák v japonském stylu (8.díl)
- Jak se staví sen: Dětský pokoj v Úvalech (2/12) – rekapitulace a recenze
- Jak se staví sen – Multifunkční kuchyň pro tři generace (5/12) – rekapitulace a recenze
Diskuze k článku
Paní ve svítidlech: Dříve se hodně kladl důraz na žárovková svítidla, dnes se přechází na ledková.
:-D No čím to asi bude, že?
@ Bobby: Pravda, paní byla bezděčně vtipná. Dovedu si ale představit, jak ji tam naběhli s kamerou a ona si musela rychle vymyslet nějaké marketingové žvásty. V každém případě ta světla ve tvaru balónků byla nádherná.
zas budu nejspíš povrchní,
ale abych vysvětlila pocit z výsledku, musela bych se podívat ještě znova s tlačítkem STOP a to asi neudělám
moje definice je – pokoj je ve výsledku prázdnější než kdyby byl nezařízený a nezmanipulovalo mne ani v dešním dílu několikrát opakované slovo: zabydlené…
v tom prosoru si dovedu sebe představit sedící kdekoli na zemi: opuštěná a se sluchátkami na uších: http://www.youtube.com/watch?v=kMTJ5hRMBE0
ale i ty fotky archivní – přes všechny pastelové doplňky a škrtance mám depresi z nekonečna malého prostoru
a teď se budu rouhat: raději bych oprašovala porcelánové figurky, uhlazovala pod nimi paličkované dečky a zakopávala v dětském pokoji o angličáky, než to poslední foto – no, nejvíc ze všeho mi to připomíná neútulně funkční čekárnu u pediatra
No já nevím, ale mně se ten pokojík líbí a zabydlet si ho musí malý sám, to mu žádný architekt ani aranžér nezařídí.
Panoramatické fotky hodně klamou prostorem. Navíc, až tam budou dva, bude jim ten pokojíček dost těsný.
Sedět může v tom dobře připraveném koutku, který mu dělá takové to zákoutí, jako jsme si ho dělali my, když jsme byli malí – netřeba sedět opuštěný uprostřed.
Jenom ne porcelánové „zrůdičky“. Ještě dneska když jdu kolem krámku, kde tyhle porcelánové hororové věcičky prodávají, ježí se mi chlupy až na zadku, brrr…
5
s tím zabydlením máš pravdu – chtělo by to nakouknout tak po měsíčním užívání – docela by mne zajímalo, co z té současné atmosféry by tam zůstalo – a ještě zajímavější by bylo nastěhovat do identických pokojů děti s různými zájmy a za čas porovnat, které prvky zůstaly (já bych asi i znova vymalovala)
s tou ohniskovou vzdáleností je to těžký – víc fotek z různých úhlů by bylo lepší
ale já tu 3. psala před tím, než jsem viděla celý pořad – pro rok a půl malé dítě by bylo těžké, vytvářet něco „na míru“ – zmátla mne také maminka, která si přála: „aby byl osobní, originální, aby nebyl takový jako sterilní…“
a ten porcelán – však v dětském pokoji spolu s ochrannými brýlemi a kladívkem by na chvilku pobavil
moc prázdné a neutulné… je zbytečné mít patrovou postel, na kterou se po žebříku špatně leze, když je v pokoji dostatek místa.. kdyby ta druhá byla dole – vedle psacího stolu a bylo by měně těch plastových krabic (nač tolik pro jedno dítě – je to jak v mateřské škole, ani tam jich pro 28 dětí tolik nemají) a byla tam normální policová skřín na hračky a knihy, bylo by to dobré..
6 – s tímto naprosto nesouhlasím. V pokoji vůbec není bůhví kolik místa. To opravdu klame. Rodičové to chtěli dopředu pro dvě ratolesti a s tím se holt počítalo i s úložnými prostory. Proto také ta patrová postel. Takhle to podobně mají synovci a časem ten pokojík je sakra malý. Lézt na patrovou postel děti zvládnou, neboj. Rozmáznout tam dvě postele vedle sebe by byla vražda prostoru.
7 – no, nevím k čemu 13 plastových krabic a z toho 4 velký kontejnery… mám syna a nevím, co bych mu do toho dala… Stul mohl být i bokem a ne přímo na topení … tu postel bych tam do toho rohu dala, aspon by se využil…šplhat po žebříku (šikmé schody jsou něco jiného) a spát pod patrovkou mě nepřijde nijak příjemné… a když se chce 4letákovi na wc v noci, tak je hnedle pěknej uraz.
8 – ok, u vás to je třeba jinak, ale když to vezmu u sestry, tak synovci (neteř má svůj pokojík) vklidu chrápali na palandě a přežili to bez úhony a mají víc úložného prostoru, než zde – a je to narvané, ale je fakt, že to není hned, ale takovým tím „sběratelstvím všeho“ ;-)
8 – úložné prostory pro dvě děti jsou přiměřené. Ty „velké“ kontejnery mají 42/30/23, tj. formát A3. To je tak na jedno velké LEGO Duplo nebo tři plyšáky.
Žebřík u palandy je paradoxně bezpečnější než šikmé schody, dítě si instinktivně dává větší pozor. Má-li dítě na výběr, obvykle se cpe na horní palandu (pokud je správně dimenzovaná) – má pocit nadvlády a soukromí. Naopak spodní část bývá využita jako „bunkr“.
10 ano, moje kamarádka se dvěma o rok mladšími kluky měla ten problém – v předškolním věku chtěli oba spát nahoře, mít ten pocit nadvlády, ale jednou, když hornímu klukovi bylo zle (šel zvracet), zapomněl, že musí po žebříku – a z postele spadl…zvracejícího ho pak vezli do nemocnice zasádrovat zlomeninu nohy a poranění ruky. U nich ale nebylo kam druhou postel dát…
líbí se mi ty barevné lampy – kde se koupí ?
http://brokis.cz/?p=produkty&l=CZ
OT – máme nějaké problémy se střevy panáčka, tož nevím jestli se s tím dokážu úspěšně poprat a vložit rekap. Prosím mějte ještě trpělivost, pokusím se do večera to sem procpat. Okkvp
12 NEE – děkuji