Viktor Polášek: „Björk a Michael Jackson jsou mými vzory“

[singlepic id=859 w=420]
Čtvrtým finalistou Robina Hooda, který vstoupil do jámy lvové mých všetečných otázek, je Viktor Polášek, rodák z Brumova – Bylnice, který se v soutěži mohl právem honosit titulem černý kůň. V rozhovoru s ním mě zajímala nejen jeho umělecká minulost a současnost, ale i jeho názory na umění a kulturu.

Jaké byly tvé umělecké počátky?

Viktor: Jako sedmiletý jsem navštěvoval dětský pěvecký sbor na základní škole. Od malička jsem ale spíše maloval a angažoval se ve výtvarném světě. Zájem o hudbu a zpěv se ve mně naplno probudily až později. Začínal jsem v 16 letech v Uherském Hradišti v rockovém sboru Svatý pluk, kde jsem působil cca. osm let a zpívali jsme rockové legendy jako Beatles nebo Led Zeppellin sborově, což byla a pořád je velmi zajímavá záležitost. Do sboru jsem se přihlásil během studia střední Uměleckoprůmyslové školy, kde jsem se věnoval oboru Design obuvi a módních doplňků. Pak jsem se rozhodl, že půjdu na konzervatoř. Přijali mě na Ježkovu konzervatoř do Prahy, kde jsem se dostal do vůbec prvního ročníku muzikálového herectví v historii konzervatoře a mými spolužáky byli např. Radka Fišarová, Ondra Izdný, Tomáš Beroun nebo Zdenka Trvalcová, byl to opravdu výborný ročník. Studoval jsem tam tři roky a poté jsem se přihlásil na JAMU do Brna, obor muzikálové herectví, kde mě Jana Janěková vzala do ateliéru. Promoval jsem minulý rok v září. Škola byla výborná zkušenost do praxe a dodneška čerpám inspiraci z tohoto studia. Jinak co se týče hraní, tak poprvé jsem hrál ve druhém ročníku na JAMU v činohře Městského divadla Brno, konkrétně v představení Labyrint světa a Ráj srdce v režii Aleše Bergmana. V Brně jsem v rámci školy hrál v americkém muzikálu Godspell, v muzikálu Večer tříkrálový, v show Musical concert a také v kabaretu sestaveného z písní Suchého a Šlitra, Anděl z půdy aneb Co vodnes čas. Poté jsem dostal v Draculovi roli mnicha. Následně mě Michal Horáček a Dodo Gombár vzali do Kudykamu, kde hraju všechny tři role Šumichrástů. Dále v Probuzení jara v Městském divadle Brno mám roli Ernsta, tento muzikál je moje srdcová záležitost.. No a teď zkouším Robina Hooda.

Říkal jsi, že jsi původním povoláním obuvník. Co tě k této profesi přivedlo? Má to souvislost s tím, že pocházíš z Baťova Zlínského kraje?

Viktor: Spíš to bylo tak, že jsem měl odmalička výrazný výtvarný talent. Sedm let jsem navštěvoval výtvarku na Lidové umělecké škole ve Valašských Kloboukách. A říkalo se, že nejlepší střední škola v té době s výtvarným zaměřením v ČR byla Uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti. Ve čtvrté nebo páté třídě na základce jsem byl už rozhodnut, že se chci na tuto školu dostat. A protože mám rád módu a chtěl jsem výtvarno spojit s něčím praktickým, tak jsem se rozhodl pro Design obuvi.

Do Robina Hooda jsi byl obsazen do menší role zbojníka. Jaký je podle tebe rozdíl mezi sólovými rolemi a company? Co je náročnější?

Viktor: Těžko říct, protože já jsem nikdy nehrál žádné velké role a nemám tím pádem porovnání. Právě proto jsem se přihlásil do této soutěže, abych si mohl zkusit zahrát hlavní roli. Rozdíl je minimálně v tom, že u menší role je to těžší v tom, že když je třeba nějaký text v kratší formě, tak je někdy náročnější udržet charakter postavy po celou hru, protože není na jevišti neustále. V Robinu Hoodovi budu hodně tancovat a na to se těším, protože tanec miluju. Company je právě výhoda, že si člověk i hodně zatancuje, protože většinou hlavní role v českém muzikálu moc netancují. Jsem v podstatě rád, že můžu využít všechny tři složky, které k muzikálu patří.

Ty ses v soutěži umístil ve středu pole. Překvapilo tě vyřazení některého z finalistů? Byl ve finálové čtrnáctce někdo, koho jsi favorizoval, ale on překvapivě vypadl?

Viktor: Nejvíc mě překvapilo vypadnutí Petera Veslára, protože on byl z naší sedmičky vzhledově jediný Robin Hood. Je sice těžko říct, jak vypadal Robin Hood, ale lidi mají zafixované hrdinské typy a Péťa Veslár tomu typově nejvíc odpovídal. On navíc dobře zpívá a má charisma, proto si myslím, že byla velká škoda, že vypadl jako první.

Někteří finalisté mají rovněž své kapely. Jak jsi na tom ty?

Viktor: V současnosti nemám žádnou kapelu a chtěl bych si nějakou najít. Jak už jsem říkal, začínal jsem v  rockovém sboru Svatý pluk, v devatenácti jsem měl rockovou kapelu Free Fall, poté na Ježkárně jsem hrál v Halfbandu KJJ. To jsme hráli převážně swingové a jazzové věci. Dále jsem v Uherském Hradišti působil v jazzbandu Jaroslava Křápka, a naposledy jsem rok a půl zpátky hrál bigbít s kapelou Premier. Teď už asi rok a půl nic nemám a hrozně mi to chybí, protože se snažím psát i texty. Tak doufám, že se brzo nějaká správná parta sejde a budu moct zase tvořit nové věci s kapelou. Naposledy mě David Weingartner vzal sebou a s jeho kapelou X-left to die na Rock for People a já si s nima hrozně rád zahrál, jsou to všichni výborní muzikanti.

Máš mezi herci nebo zpěváky nějaký umělecký vzor?

Viktor: Miluju Björk, protože ona je pro mě záhadná a inspirativní žena. Její písně se vymykají střednímu proudu a přesto je velice úspěšná. Když si můžu vybrat nějaký repertoár, tak si na zpívání volím věci, které nikdo nezná, protože mám chuť ukazovat lidem i méně známé, ale krásné písně. Nebaví mě až tak zpívat notoricky ohrané věci, i když vím, že lidi na to slyší. Bylo to znát i v soutěži, že když někdo dostal nějaký hit, tak tam byla víceprocentní šance na postup. A Björk je pro mě velký vzor v tom, že dělá svůj osobitý styl a jelikož to dělá od srdce a se zápalem, funguje to. Potom patří k mým nejoblíbenějším interpretům Michael Jackson. Je pro mě velký vzor, protože on byl velký dříč a perfekcionista a já se na sobě taky snažím hodně pracovat, abych svoji práci dělal dobře.

V Divadle Na zábradlí hraje herec Josef Polášek. Je to tvůj příbuzný, nebo je to jen shoda jmen?

Viktor: Je to náhoda, protože na Moravě je hodně Polášků, je to podobně běžné jméno jako v Čechách Nováci. Škoda, ale s Pepou Poláškem nejsme příbuzní. Vtipné ale je, že můj táta, brácha i děda jsou Pepové (smích). Ještě jsme se s Pepou Poláškem nepotkali, ale třeba si někdy potykáme.

Jaké máš plány do budoucna?

Viktor: Teď bych si chtěl najít kapelu a když se to nepodaří, tak bych příští rok chtěl jet do zahraničí. Chtěl bych zkusit žít a pracovat v jiné zemi, protože já jsem světoběžník, hrozně rád cestuju, rád poznávám nové kraje a nové lidi. Chtěl bych tam zkusit zůstat delší dobu, tak uvidíme, jak se věci vyvinou a kam mě životní cesta dál povede.

Vážení čtenáři! V dalším rozhovoru se můžete těšit na mladou a krásnou Andreu Gabrišovou.