Martina Bártová: „Každá z Marian dá roli něco jiného“

[singlepic id=850 w=420] Po dvou mužských finalistech, Peteru Veslárovi a Davidu Weingärtnerovi, přichází na řadu první dívka, a dokonce rovnou samotná vítězka. Martina Bártová, kterou jsem za její výborný zpěv, krásnou barvu hlasu a osobitý projev ve svých článcích pravidelně vynášel do nebes,  si ve svém nabitém programu udělala chvíli času a já jí mohl položit pár otázek. Zajímalo mě především, jak se připravuje na svou velkou premiéru v roli Mariany.

Martino, na začátek stejná otázka jako na ostatní finalisty. Jaké byly tvé první hudební krůčky?

Martina: Už odmalička jsme si se sestrou brnkaly na klavír, ale k hudbě celkově mě přivedl otec, který je amatérský muzikant a vždy miloval jazzovou muziku, takže já jsem od dětství poslouchala ty staré nahrávky. Asi v pěti letech jsem začala navštěvovat uměleckou školu, kde jsem se učila hrát na zobcovou flétnu. Potom jsem hrála rok na klavír, což mě moc nebavilo, proto jsem si k tomu přidala housličky, na které jsem fidlala sedm let. V jedenácti letech jsem udělala přijímací zkoušky na hudební gymnázium, kde jsem začala studovat lesní roh, což trvalo osm let. Zároveň jsem se ale věnovala i té flétně a i klavír jsem měla taky jako předmět na gymnáziu. Zpívala jsem si vždy jen tak pro radost doma, když sestra hrála na klavír a já jsem u toho buď pískala na flétnu, nebo zpívala.

Zpíváš mj. také v kapele Real Groove. Mohla bys tuto kapelu nějak představit, kdo jsou její členové, jaký děláte styl apod.?

Martina: Tato naše kapela už je trochu passé, protože už jsme přestali fungovat. Chtěli bychom teď udělat nějaký nový projekt, který by měl ale ty samé členy. Všichni jsme studenti konzervatoře, většinou z Ježkovy, sestra hraje na klávesy a její přítel na bicí. Všechno jsou to muzikanti, kteří už mají nějaké zkušenosti i vlastní angažmá. Všichni už jsou skoro profi muzikanti, proto bych byla moc ráda, kdyby nám to vyšlo. A jinak děláme hlavně autorskou tvorbu.

Všichni vědí, že jsi ženskou vítězkou soutěže Robin Hood – Cesta ke slávě. V této show ses však uvedla zváštní kauzou, kdy jsi režiséru Jánu Ďurovčíkovi zkritizovala jeho choreografii. Jak tě to vůbec napadlo? Bylo to spontánní?

Martina: Musím se přiznat, že by mě původně vůbec nenapadlo, že oni zrovna tento výrok použijí k mé prezentaci. Sice jsem byla prezentována jako holčina, která si dokáže prosadit svoje, ale mě v tu chvíli vůbec nenapadlo, že tu choreografii stavěl pan Ďurovčík. Před tím jsem ho vůbec neznala a nevěděla jsem, že je režisér a choreograf. Bylo to opravdu spontánní? Byla to tak trochu moje obrana nebo ještě spíš tok emocí, protože jsem byla hodně vystresovaná.

Málokdo ví, že ty jsi už zkušenou harcovnicí televizních soutěží, kromě Robina ses účastnila i dvou řad SuperStar: třetí české a československé. Kdybys měla tyto dvě soutěže srovnat, jaký bys viděla zásadní rozdíl mezi nimi?

Martina: V SuperStar je mnohem menší pravděpodobnost dostat se až do finále, protože je tam dost málo místa a bývá tam většinou jen finálová desítka. A jde tu o sólovou kariéru, zatímco Robin se liší v tom, že my jako vítězové máme jistotu v podobě angažmá. Na druhou stranu je Robin konkrétně zaměřen na muzikálovou sféru, zatímco v SuperStar měli soutěžící možnost se projevit ve více žánrech. My jsme navíc museli ukázat i taneční schopnosti, což je pro mě úplná neznámá.

Po Anetě Langerové jsi teprve druhou ženskou vítězkou všech českých pěveckých soutěží, jinak vždy vyhrávali pánové. Na Slovensku je situace poněkud opačná, tam většinou vyhrávaly dívky a mužských vítězů tam mnoho nebylo. V čem myslíš, že tkví příčina toho, že u nás jsou úspěšnější chlapci a na Slovensku dívky?

Martina: Myslím, že v těchto soutěžích má větší šanci charismatický kluk, protože mladé holky posílají nejvíce hlasů. Je ale hodně zajímavé, že na Slovensku je tomu naopak. Nevím, jak je tomu ve světě, i když to nemůžeme tak úplně srovnávat, protože tam žije mnohem více obyvatel.

Už jsi prodělala první zkoušku a měla jsi možnost se setkat se dvěma dalšími alternacemi role Mariany Nelou Pociskovou a Lucií Šoralovou. Jak bys je hodnotila jako zpěvačky a osobnosti? Myslíš, že si budete podobné, nebo budete každá jiná?

Martina: Já si myslím, že každá z nás dá této roli něco jiného. Zatím jsem se seznámila jen s Lucií Šoralovou, s Nelou jsem zatím neměla možnost se bavit. Z toho, co jsem slyšela na té zkoušce, tak jako interpretky na mě působí každá jinak. Lucia Šoralová už je ostřílená muzikálová zpěvačka, ta nebude mít žádný problém roli nastudovat, je to divadelnice se vším všudy. Nela už má za sebou také určitě hodně zkušeností. Každá má ale svou specifickou barvu hlasu a každá to podává jinak, takže se diváci budou mít na co těšit. Pokud budou chtít shlédnout více představení, tak to budou moci porovnat. Možná se nás ale pan Ďurovčík bude snažit sjednotit.

Na kterého z Robinů se nejvíc těšíš jako na svého potenciálního partnera na jevišti?

Martina: Samozřejmě, že na Honzu, protože jsem ho už měla možnost poznat v soutěži. Nejméně se ho obávám, protože nevím co od ostatních (Václav Noid Bárta a Ján Jackuliak pozn. red.) mám čekat.

Příští týden začínáš opravdu zkoušet. Jsi připravena na nejhorší? Myslíš, že budeš potit krev a slzy?

Martina: Určitě tam budou chvíle, kdy bude člověk fyzicky i psychicky vyčerpaný a pan režisér bude chtít vyždímat maximum. S tím se musí počítat, to k tomu patří.

Vážení čtenáři! Dalším pánem na holení bude černý kůň soutěže Viktor Polášek.