Peter Veslár: „Slováci berou divadlo víc od srdíčka, Češi naopak víc racionálně“

[singlepic id=573 w=420]
Jak už jsem vám slíbil před dvěma týdny, přes léto proběhne na Panáčkovi v reality show maraton rozhovorů s finalisty Robina Hooda. Zároveň jsem avizoval, že prvním odvážlivcem bude Peter Veslár, který opustil soutěž po prvním finálovém kole. Tento jednatřecetiletý mladík není na muzikálové scéně žádným nováčkem, naopak už má na kontě role v muzikálech jako West Side Story, Vlasy (obojí na Nové scéně v Bratislavě), Jesus Christ Superstar a mnoho jiných (v Městském divadle v Brně). Hrál rovněž v pražském divadle Na Fidlovačce. V současné době jej můžeme vídat v muzikálech Děti ráje nebo Touha.V bufetu u Divadla v Dlouhé jsem mu položil pár otázek nejen ohledně Robina Hooda.

Jaké byly tvé umělecké začátky, ať už ve zpěvu, tanci nebo herectví?

V šesti letech jsem začal chodit do hudebně dramatického kroužku v mém rodném městě – Senici. Ten jsem vlastně i absolvoval, trval osm let a byly to první počátky setkání s divadlem. Tam jsme si spíš hráli a nešlo tam o nějaký velký herecký projev. Vedla nás paní Anka Gamanová, která už je po smrti, ale byla to vynikající pedagožka a vychovala spoustu dobrých herců, kteří jsou dnes na Slovensku (a někteří i v Česku) úspěšní, ať už jako herci, nebo jako moderátoři. S tancem jsem se poprvé setkal, když jsem se v šestnácti dostal do taneční skupiny Scream u nás v Senici, která se věnovala disku, hiphopu a scénickému tanci. První velký kontakt s divadlem jsem měl až na VŠMU, kde jsem v roce 1998 studoval obor alternativa a loutkoherectví. Pro roce jsem však zjistil, že mě víc baví tanec a zpěv, takže jsem od roku 1999 začal na JAMU studovat obor muzikálové herectví, které jsem také absolvoval. Od té doby jsem hercem na volné noze. A ještě k tomu zpěvu – už ve Screamu  jsem tančil s dalšími třemi kluky, kteří jsou stejně jako já už teď vystudovaní muzikáloví herci, a právě tam jsme se pokoušeli hodně zpívat, což byly počátky mého sólového zpěvu.

Zhruba před třemi týdny skončila soutěž Robin Hood – Cesta ke slávě. Ty jsi byl jedním z finalistů a překvapivě jsi vypadl v prvním kole. Myslím, že většina lidí ti předpovídala vyšší umístění. V čem byla podle tebe příčina tvého vypadnutí? Ve tvém slovenském původu, v minimální předchozí prezentaci, nebo v něčem jiném?

To já ani nedokážu říct, protože nevím, jak byla velká sledovanost, nakolik soutěž sledovali moji známí. Vím, že se nedalo hlasovat ze Slovenska a že mi moje rodina a kamarádi chtěli poslat hlasy, což se nepovedlo. Překvapilo mě i to, že po prvním finálovém večeru jsme v duelu zůstali dva Slováci. Na druhou stranu tvůrci se rozhodli tak, jak se rozhodli, a bylo to hlavně na nich. Ať by tam stál kdokoliv, tak by to nějak dopadlo. Někdo vždycky musí vypadnout první. Je ale pravda, že jsem také doufal, že bych se mohl umístit trochu výš.

Potom, co jsi vypadl, jsi sledoval Robina už jen jako divák. Kdo byli tví favoriti na vítězství ze zbývajících finalistů?

Tuto otázku nemám rád (smích). U holek se to nedalo dopředu říct, protože tam se to postupně vyvíjelo. Poté, co vypadla Eliška, o které jsem si myslel, že bude ve finále, tak se to poněkud přehodilo a já v tom měl nejasno. I když jsem tedy fandil Radce, kterou znám od malička a jsem rád, že dostala aspoň tu roli čarodějnice. Je pro mě celkem překvapení, že soutěž vyhrála Martina, protože porotci pořád opakovali, že se nehodí do šoubyznysu. Vítězství Honzíka mě až tak nepřekvapilo, jelikož se dá říct, že z nás byl nejlepší zpěvák a po mém vypadnutí se na to typově z kluků hodil nejvíc. Klidně to mohl vyhrát David, jenže on má zase problém s tím, že je malý a mohl by hrát akorát s Luckou Šoralovou. Alternace jsou však natolik nevyzpytatelné a může se tak stát, že protagonista bude pokaždé hrát s někým jiným. Každopádně lidi rozhodli tak, jak rozhodli a myslím, že do finále vybrali ty nejlepší.     

Ty hraješ v Praze, Brně i Bratislavě. Máš tím pádem možnost srovnání, jak muzikálová scéna vypadá u nás a na Slovensku. Jaké jsou podle tebe rozdíly?

Já hraju hlavně v muzikálu, kde je důležitá syntéza zpěvu, herectví a tance. V České republice se podle mě dává největší důraz na zpěv, herectví tady není až tak důležité a jde hlavně o to, aby byl člověk na jevišti přirozený. Na slovenských muzikálových scénách je zpěv taktéž důležitý a jsou tam i výborní zpěváci, ale mnohem větžší důraz se dává na herectví. Myslím, že Slováci to berou víc do srdíčka, zatímco Češi to berou víc racionálně.

 V poslední době hýbe veřejností úmrtí dvou významných osobností české kultury – zpěváka Petra Muka a režiséra Ladislava Smoljaka. Co pro tebe tito dva pánové znamenali?

Pan Smoljak byl pro mě především výborný herec a režisér. Vždycky jsem ho rád viděl na obrazovce. Neměl jsem sice příliš mnoho možností ho vidět na jevišti, ale se Zdeňkem Svěrákem udělali kopu výborné práce. Jejich dílo nás bude provázet celý život, lidi se na jejich hry a filmy vždy budou rádi dívat. Samozřejmě, že je to velká ztráta. Škoda je i Petra Muka, kterého jsem měl strašně rád jako zpěváka s nezapomenutelným hlasem. Neznal jsem ho moc osobně jako člověka, potkal jsem se s ním jen párkrát, ale určitě bude českému showbyznysu hodně chybět. Bohužel bojoval s těžkou nemocí a takové boje se příliš často nevyhrávají. Alevěřím, že oba budou v českých i slovenských srdcích žít nadále.

 Jaké máš plány do budoucna?

Teď momentálně se těším na prázdniny, mám je volné a nemám zatím v plánu, že bych nějaké představení zkoušel. A do budoucna uvidíme, jaké budou konkurzy a nabídky na práci. Určitě se dál budu věnovat muzikáklovému herectví. Nadále budu také působit na Mezinárodní konzervatoři v Praze, kde učím a budu se snažit dětem předat co nejvíce ze svých zkušeností.

Vážení čtenáři! Příští týden se můžete těšit na exkluzivní rozhovor se stříbrným finalistou Davidem Weingärtnerem.