Ano, šéfe (8.10.): restaurace Letem světem, Praha Petrovice (rekap)

[singlepic id=5457 w=420]

V pražských Petrovicích je restaurace Letem světem, která, zdá se, je tak pojmenovaná, protože než se vám podaří najít budovu a vchod, procestujete půl Prahy. Následně se dostanete do restaurace, jejíž majitel se nedokázal rozhodnout pro jednu konkrétní kuchyni. A televizní štáb se zase nedokázal rozhodnout pro jeden konkrétní formát pořadu.

Tento díl gastronomické show Ano, šéfe! na mě působil hodně divně. Oproti dřívějším řadám pořadu schází pevnější struktura, jasné oddělení jednotlivých částí. Dříve jsme věděli, co se děje první, druhý, třetí den, posléze nám Zdeněk naznačil, po jak dlouhé době se vrátil na kontrolní návštěvu. V této řadě a obzvlášť pak v tomto dílu to bylo nejasné; ze Zdeňkových formulací se občas nedá určit, jestli „vrátili jsme se do restaurace té a té“ znamená ještě natáčení v rámci první návštěvy, nebo až natáčení kontrolní. Někdy to vyznívá jako kontrolní návštěva, ale pak se ukáže (třeba v internetových diskusích s insidery), že během natáčení byla prostě pár dní pauza a proto Zdenál nešťastně použil  slova „tak jsme zase zpátky v restauraci“, i když pro televizního diváka je to jakoby druhý den.

[singlepic id=5490 w=420]

Ano, šéfe!, Na vlastní oči, Občanské judo a navrch sitcom

Druhá věc, která mi vadí – štáb jako by nevěděl co a pro koho točí. Výsledkem je trochu gastroshow, trochu investigativní žurnalistika (viz vložka s pražskými úředníky, k tomu se ještě dostaneme), trochu sitcom (Zdeněk v žertovných kostýmech nebo „legračně“ narážející do zdi).  Na mě to občas působí jako akce „štáb sám sobě aneb my víme nejlíp, co chcete vidět.“  Třeba ty rádobyhumorné záběry – štábe, vždyť máte k dispozici Pohlreicha, který je výborný hláškař a nejlíp hláškuje v kuchyni. Tak ho, kruciprdel, postavte do kuchyně, dejte mu do ruky vařečku a nechte ho jednat co nejpřirozeněji. Výsledek bude stokrát vtipnější než kašírované miniscénky, protože Zdeněk, jakkoli je to zajímavý a charismatický člověk, není herec. Vy ho sice k něčemu dokopete, ale výsledek je rozpačitý a jen se tím zbytečně ukrajuje ze stopáže. Diváci beztak oceňují jen Pohlreichovy spontánní hlášky. Parafrázemi na dědu Komárka nikoho neoslníte.

[singlepic id=5488 w=420]

Čím větší výběr, tím hůře

Když se tedy Zdeněk nakonec do hospody přece jen dobral, uviděl zvláštní směs – prakticky každý kout hospody je zasvěcený určitému státu – kousek Itálie, kousek Francie, Mexiko, Anglie… a tomu odpovídá i jídelní lístek, který nabízí nesourodou směs jídel. Cílem majitele restaurace bylo nabídnout hostům možnost ochutnat jídla z různých koutů světa. Na první pohled ušlechtilá myšlenka, na druhý pohled jen klasická bezradnost typu „na jídeláku musíme mít úplně všechno, protože chceme uspokojit všechny hosty“.

Realita? Tyhle všenabízející hospody většinou zejí prázdnotou, protože tam, kde se dělá všechno, se většinou nic nedělá pořádně. Proč bych měl pořád chodit do té samé hospody – jednou na pizzu, jednou na vindaloo, jednou na tacos a jednou na zemlbábu? Raději půjdu jednou do italské, jednou do indické, jednou do mexické a jednou do echt české restaurace a vsadím se, že výsledek bude lepší, když mi ho připraví kuchaři, kteří jsou úzce zaměření na jednu speciální kuchyni a mají k tomu veškeré suroviny (čerstvé).

[singlepic id=5491 w=420]

H*vn* s mašličkou

Ukazuje se to i v Letem světem – jídla nejsou nic moc, především nejsou vůbec autentická. Ne že by to byl vyložený nejedlý průšvih, ale chuťově je to průměrné a prezentace jídel je pouťově načančaná – dřevěné prkénko s talířem a pěti mističkami, nebo maso napíchané na velké šavli, kterou číšník před podáním polije alkoholem a zapálí. Prezentace jídla by měla být úměrná kvalitě. Zde se předvádí něco, po čem by člověk čekal v puse chuťový orgasmus, ale ono se to po tom pompézním úvodu změní v úplně obyčejné tuctové jídlo. U nás se tomu říká h*vn* s mašličkou – lákavý obal, který jen na chvíli zakrývá to, že uvnitř nás bude čekat velké zklamání.

Nezavírání dveří za 80000 Kč

Zdeněk není z toho, co v restauraci vidí, nijak nadšený. Ale koneckonců – majitel také ne. Platí zde obří nájem a neskutečné peníze za energie, což mu provoz restaurace nikdy nemůže zaplatit. Majitel také udělal chybu při sepsání nájemní smlouvy, v níž si evidentně neprostudoval vše, co se týkalo financí. Očekával, že bude platit mnohem méně. Měsíční náklady dělají 150 000 (bez mezd zaměstnanců), topení/chlazení 80 000.  Do věci se vkládá také starostka dané městské části, která majitelům restaurace vyčítá špatné zacházení se vzduchotechnikou. Její požadavky  na zavírání všech dveří jsou ale v rozporu s tím, jak potřebuje restaurace fungovat. Štáb spolu s Pohlreichem sice byli přítomni na schůzce majitele restaurace se starostkou a dalšími úředníky, ale bylo vidět, že další dějství se teprve odehraje. Také vyšlo najevo, jaké blafy jsou úředníci ochotni jíst a že se asi nedá moc očekávat, že by z úřadu proudily davy lidí na obědy.

[singlepic id=5493 w=420]

Pohlreich to vidí a doporučuje, aby přes poledne suše zavírali. Provoz restaurace přes poledne se vzhledem k počtu obědů a jejich cenám absolutně nevyplatí. Lepší je otevřít až odpoledne a večer a vařit náročnější kuchyni. Žádná polední meníčka za 60. Beztak je tahle hospoda přes poledne zoufale prázdná a to na případné přišedší hosty určitě nebude působit dobře.

Jak už tomu mnohdy bývá, Pohlreichův názor zůstane nevyslyšen, restaurace dále nabízí obědy, ale menu je za 95, což by snad k velkým prodělkům vést nemuselo. Zvlášť jestli se podařilo srazit ty účty za nájem a energie. Nebo aspoň tu arogantní starostku ze schodů.

Dej si placku na čelo, tohle by nežral ani mexickej čokl

Zátěžový test se tentokrát opravdu povedl – je vidět, že když se natáčí v Praze, tak je docela jednoduché nahnat do restaurace velmi rozmanitou společnost. Produkci se podařilo dostat na plac cizince, včetně například Mexičanů. Ti pak komentovali nevalnou úroveň mexických jídel. Servis zase zjišťuje, že samotná angličtina už k jazykové vybavenosti nestačí. Přicházejí německy a španělsky hovořící turisté a restaurace, která se pyšní světovostí, je najednou namydlená jak mydlářova myš. Komunikace vázne, kuchař přestává stíhat, ukazuje se, že ty načančanosti na deseti mističkách pěkně zdržují. Jak lépe by se jim žilo s notně osekaným menu…

[singlepic id=5494 w=420]

Někteří hosté čekají na jídlo i přes dvě hodiny (ale etudu s plačícím hladovým chlapcem si štáb mohl odpustit, když budu chtít vidět podobně nevěrohodné herectví, pustím si Rathův vězeňský proslov ze Sněmovny nebo Dalíkův slib, že neuteče ze země).  Aby se to příště neopakovalo, Zdeněk ukáže kuchařům pár jídel, které by se do této restaurace hodily, daly se ukuchtit rychle, působily by autentičtěji a suroviny by se v nich trochu opakovaly, aby se každá potravina objevila ve více jídlech a vaření tak dopadlo pro restauraci ekonomicky lépe.

Koktejl, jaký svět neviděl

Pak ještě pozve kamaráda barmana, aby majitele naučil nějaký koktejl, který bude tváří tohoto podniku. Čekám, co to bude za inspirativní vymyšleninu a po chvilce mi padá čelist. Profi barman dorazil do této restaurace, aby předvedl, že se dá smíchat becherovka s tonicem. Wow, úžasné, nevídané! Ještě že ty odborníky máme! Vychlazená okurka na špejli coby ozdobné míchátko je ostatně taky novota někdy z dob, kdy měl Petr Janda háro do půlky zad… No nic, příště se snad bude konat lepší recept.

Kontrola jater

Nu, ani to nebolelo  a už je tu závěr, tedy přepadovka. Bohužel opět nevíme, po jaké době se Zdeněk vrací. Jelikož ještě restaurace nestihla předělat jídelní lístky, je to možná překvapivě brzo.  Nebo jsou v Petrovicích lemry, to je taky možné. V kuchyni je nový kuchař, cizinec – možná že až do restaurace zase zavítá nějaká zahraniční delegace, budou ho používat i jako tlumočníka.

[singlepic id=5492 w=420]

Zdeněk opět prozkoumá průřez novým menu, zkritizuje nepříliš čerstvou rybu, pochválí játra na cibulce, i když podle něj by si tato restaurace zasloužila promyšlenější jídla než takovou obyčejnou hotovku. Nakonec odchází pryč a osazenstvo podniku roní kroupy nad tím, že nedostali hvězdičku. Zdeněk samolepku tajně lepí na dveře sám, ale dodává, že je to s podmínkou. Mně se udělení té hvězdy moc nezdálo, zlepšení nebylo příliš výrazné, asi bych udělil jen podmínku a přišel ještě na jednu kontrolu po dalším měsíci.

Proděláváte? Pořiďte si další hospodu!

Jednu zajímavou sondu do hlav provozovatelů restaurací jsme ale v tomto dílu zažít mohli. Majitel už měl dříve jednu restauraci, pizzerii, a ta mu nevydělávala. Pak si otevřel tuto restauraci, Letem světem, která mu taky nevydělávala. A tak plánuje, že si otevře ještě další restauraci. Jsou věci, které mi asi není souzeno pochopit. Ale já jsem jen prostý pasáček vepřů pisálek rekapů, až jednou budu mít vlastní řetězec restaurací, třeba budu mluvit jinak a otevřu si deset… co deset… dvacet prodělávajích podniků!

Video upoutávka na díl Ano, šéfe z pražských Petrovic, restaurace Letem světem

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.