Ano, šéfe! 2012 (10.9.): Modrá stodola, Horoměřice

[singlepic id=5275 w=420]
Zdeněk Pohlreich se vrací v další poslední řadě show Ano, šéfe! a je opět v dobré formě. Hospody, do kterých v této řadě zavítá, jsou pochopitelně ve formě špatné. Hlava mi to nebere, Zdeňkův pořad běží od roku 2009 a pokud dnes nějaká hospoda stále dělá chyby, které jsme viděli už v první řadě, měl by být majitel prohlášen nesvéprávným. Jenže co bychom si počali s tisíci čerstvě nesvéprávných lidí? Nic naplat, Zdenda musí opět sednout do auta a vydat se na cesty říkat hostinským překvapivé věci, jako že mají vařit dobrá čerstvá jídla v čisté kuchyni a chovat se k hostům uctivě. No kdo by to byl řekl! Tak se podíváme, jak se vybarvila Modrá stodola…

Nedaleko Václava Havla (míněn ten plácek v Ruzyni) se nachází obec jménem Horoměřice a v ní podnik Modrá Stodola – restaurace s bowlingem. Majitelé s ní měli ambiciózní plány, podnik měl svého času docela jméno. Dnes zbyl z restaurace jen pěkný interiér, ale jinak je to samý průšvih. Paní majitelka to tak pochopitelně nevidí. „Žádné velké chyby tu nejsou, jídelní lístek je v pořádku, špínu tu taky nemáme. Ale kulhá to,“ konstatuje Renata Herzmanová, která ještě netuší, co všechno její oko přehlédlo. A že toho bylo nemálo. Bodejť  by nepřehlédlo – v kuchyni vaří její přítel a to se hnedle odpustí leccos.

[singlepic id=5281 w=420]

Stejný startovní blok

Vladimír je kuchař, který začínal na stejném učilišti jako Zdeněk Pohlreich. A Zdeněk, pokud vím, už nic jiného nestudoval. Takže Vladimír měl teoretickou šanci dosáhnout stejných výsledků, stejné popularity, stejných příjmů. Místo toho je z něj unavený strejda, pro kterého je vrcholem kreativity to, že uvaří různobarevné nudle z pytlíku. Ach jo.

Průzkum jídeláku

Jídelní lístek na první pohled nevypadá na až tak velký průšvih. Čerstvý pstruh, králičí hřbet, uzená panenka v těstíčku, zvěřinová paštika a k tomu jako předkrm ještě horoměřická topinka. Jenže když to všechno přistane na stole, Zdeněk zbledne a já jen čekám, kdy z něj vyletí první kruciprdel. Králík upečený do naprosté vysušenosti, čerstvý pstruh evidentně připlul ze Severního ledového oceánu, protože před upečením byl zjevně zmrzlý, přílohové brambory jsou zkyslé, panenka ozdobená zbytečným býlím, paštika tuhá jako kokosový suk – a z horoměřické topinky se vyklubaly úplně obyčejné klasické ďábelské tousty.

[singlepic id=5285 w=420]

Tak si vás prubneme

„Jestli budete produkovat to, co tu produkujete, ta hospoda bude na zavření,“ říká na férovku Zdeněk. Kuchař Vladimír souhlasí a dodává, že on by změnil leccos, ale nemá k tomu žádnou páku. V podniku vládne paní majitelka a její syn s vystudovanou vysokou hotelovkou. A proti nim je prý Vladimír malý pán.

Zdeněk se rozhoduje pro zátěžový test. Plná hospoda lidí je snem každého člověka podnikajícího v gastronomii. Produkce tedy do restaurace nažene dohodnutou skvadru lidí (včetně nedaleko bydlící Agáty Hanychové s dítkem) a hned se ukazuje, jak je hospoda na takový nápor připravená. Čekací lhůty jsou více než dvouhodinové, kvalita předkládaných jídel je v mnoha případech tristní, na talířích se objevuje i syrové maso.

Paní majitelka chytá nerva a stěžujícího si hosta osobně dojde zpražit. A ještě to, prosím pěkně, považuje za omluvu. Kdyby tam nebyla kamera, možná by i talíř o hlavinku omlátila, protože „ten syrový losos není syrový a basta! A zákazník je náš pán, ale vocamcaď pocamcaď a zákazník má vždycky pravdu, ale vy, pane, kecáte!“

[singlepic id=5283 w=420]

Zdeňkovo pověstné gruntování

Druhý den po tomto fiasku si Zdeněk zavolá osazenstvo hospody, připomene včerejší průser a dodává, že hospoda není pro návštěvníky zrovna lákavá. Venku je krásné počasí, ale nikde nejsou stoly se slunečníky. Z popelníků se sype odpad a zaprášený venkovní gril nevyvolá slinění ani u Pavlovových psů, natož u restauračních hostí. V kuchyni je také potřeba vygruntovat. Zdeněk si pochvaluje blízkost Václava Havla (stále míněno letiště), neboť to není daleko pro blicí pytlíky. Do košů pak letí polotovary, instantní omáčky, prapodivné vyčichlé směsi koření, nakoupené před deseti lety, zkrátka to, co Zdenda vždycky tak rád vyhazuje (a dobře dělá). Vařit se bude z čerstvého.

Jdi a uvař pecku!

Zdeněk ukazuje pár osvědčených receptů, o nichž si myslí, že by v tomto podniku mohly fungovat. Mladí kuchtíci a pomocníci si to zkoušejí a jde jim to. Vladimír se stále tváří jako výherce ceny Kyselá prdel roku 2012 a tak Zdeněk činí pokus. Propouští Vladimíra do obchodu a dává mu za úkol, aby nakoupil suroviny podle svého a uvařil něco, o čem si myslí, že by to v tomto podniku byla opravdová pecka. Opravdu bombácké jídlo, zcela bez ohledu na názor majitelky a mladého pána.

[singlepic id=5280 w=420]

Vladimír sedá do auta, za chvíli se do kuchyně vrací a uvaří dvě jídla. Na první pohled těžká nuda. Dietní ovařená zelenina bez špetky nápadu (a koření), nudný steak, na druhém talíři nijaké kuřecí maso a k tomu tříbarevné těstoviny z pytlíku a kousek brokolice. To už si Zdeněk přestává brát servítky a rovnou říká majitelce, že by měla silně uvažovat o personálních změnách v kuchyni. Bude to obtížné, protože Vladimír je její přítel, ale on sám uznává, že tuhle práci dělat nechce a že se raději zaměří na svoje zdraví.

Jak rodina přišla o přítele

Majitelka se rozhodne zbavit se ještě jednoho člověka – na parkovišti u hospody má totiž karavan (a malé soukromé vrakoviště) údajný „rodinný přítel“ (lehce homelessovského vzezření) . Majitelka rodinnému příteli vyká, on na ní může oči nechat a zjevně je to týpek, který dostává nějaké zbylé horoměřické topinky z kuchyně a za to dělá nějaké drobné údržbářské práce. Když mu paní Renata sdělí „výpověď“, je z toho dost přepadlý a na slova „uděláme tlustou čáru a už se tu nikdy neukazujte“ reaguje pozvánkou paní majitelky na kávu. Tedy někdy v budoucnu. Renata to odkývává způsobem, který jasně naznačuje termín sv.Dyndy.

Nakonec  Zdeněk rozdává poslední rady: „Hlavně nevymejšlejte krávoviny!“  Kuchaři vědí, co mají vařit, majitelka ví, koho má zaměstnat a co s hospodou udělat. Až se šéf vrátí, ať už všechno funguje.

[singlepic id=5284 w=420]

Šťára!

Po nějaké nespecifikované době se Zdeněk vrací na místo gastrozločinu. Už nabídková tabule před hospodou vypadá lépe, jídelní lístek je pročištěný od nesmyslů, na terase jsou květináče s bylinkami pro kuchyň. V kuchyni vládne nový kuchař Marek, prý velmi šikovný, ale zrovna v den kontroly má volno. Vaří sama majitelka s pomocnými kuchaři a výsledek je mnohem lepší, než když kuchtil vyučený zkušený Vladimír. Ne že by jídla byla bez chybičky, nějaké to dochucení by to sneslo, ale rozhodně je to krok kupředu. Zdeněk na místě zanechává samolepku s jednou hvězdičkou, ale uděluje ji podmínečně a prý si to ještě přijede zkontrolovat. Z Prahy je to kousek, tak klidně udělá přepadovku.

[singlepic id=5282 w=420]

Nejlepší hlášky tohoto dílu

– Tohle jídlo, to je týrání zvířat. Proč to zvíře kvůli TOMUHLE muselo umřít, sakra?
– Ještě, že to máte blízko na letiště, pro ty pytlíky na blití!“
– Nový koření? To bylo nový, když byl ještě Žižka svobodníkem!
– Řekněte mi, že tady neprobíhá výroba chemických zbraní…
– Tohle je benzinová pumpa v Itálii nebo salát do televizního pořadu pro ženy.
– Je to jen o málo lepší, než ty sračky, co se servírujou v těch letadlech, co vám lítaj nad hlavou.
– Mladý kuchař: „Já jsem pomocnej…“ Zdeněk: „Že vaříš jak ponocnej?“

Fotografie v tomto článku poskytla FTV Prima, s.r.o.

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.