Den D (25.7.) Mixit, profikamera rychle a levně, U Pepíka 100% zdraví a snídaně až do postele

[singlepic id=4365 w=420]
Dnes nás čeká díl Den D především snídaňový. Před pětici investorů hledajících projekty, do kterých by mohli investovat, předstoupí párek s nápadem o snídaních servírovaných až do postele, uvidíme dvojku, která asi vzala inspiraci v RS Šéfka, další vidí šanci vydělávat miliony na snídaňovém menu v projektu jménem „U Pepíka“ .

Petr Mandelík, Jitka Zoderová – Snídaně do postele, Brno, 500 tisíc korun za 20%

Ondřej Novák, Václav Poddaný – Extra modul Rig (natáčení fotoaparátem), Struhařov, milion za 20%

Martin Petráš, Janek Glanc – U Pepíka, Stráž pod Dalekem, 700 tisíc za 30%

Dominik Koukal – MeetDominick, 1,5 milionu za 30%

Martin Wallner, Tomáš Hubert – Mixit, Praha, dva miliony za 10%

Dnešní díl se soustředil na téma Snídaně. Snídaně do postele, do firmy, do auta, zdravá snídaně, snídaně na cestách… takže popořádku

Snídaně do postele

Čtyřiadvacetiletá majitelka firmy představila svoji firmu (prozatím) fungující jen v Brně. Na nápad přišla po pařbě, kdy ráno volala bratrovi do vedlejšího pokoje a on jí za stovku přinesl snídani do postele. A řekla si, že by to bylo fajn zajistit i ostatním. Kromě snídaní s dovážkou řeší i různé banketové snídaně k výročí apod. Firma běží 6 měsíců, dosáhla obratu 100 000 Kč. V současné době jedná o franchisingu. Objednat lze online nebo na telefon, domény Snidanedopostele.cz a Snidanedofirem.cz mě osobně zaujaly, průměrná cena snídaně 299 – 3000 Kč už méně (dle slov paní v pořadu je to 200 – 500 Kč, leč webové stránky hovoří jinak). Pokud mám kočku (výraz pro kocovinu, pozn. autora), rozhodně na jídlo chuť nemám. A pokud mám chuť na jídlo, můžu si těch pár kroků do Večerky skočit a za ty peníze si dát k snídani pořádný steak. Investorům, resp. investorkám, se nápad zalíbil. Investoři ocenili prezentaci, John ji lákal do marketingu jedné ze svých firem, ale nabídku nepodali. Margareta i Petra shodně nabídly 500 000 Kč za 30% podíl. Podnikatelka si vybrala Petru.

Kamerofoťák

Pobavil mě záběr před předstoupením k investorům: „Jistě uspějeme! Na 100%“. Přišli s prototypem zařízení, jak z běžného domácího fotoaparátu udělat plnohodnotnou profesionální kameru. Investory se snažili přesvědčit, že podobné modely používají i Lucas a Tarantino (pokud ano, už chápu kde berou tito režiséři nápady – podnikatel po upevnění kamery na krk vypadal jako kříženec vetřelce s Transformers). Pánové navíc nepočítali s tím, že Michal je dobrým fotografem a těmto věcem rozumí. Poukázal na konkurenci i to, že výrobek na trhu již je (což oba pánové evidentně slyšeli poprvé), také na příliš předčasný příchod do Dne D a investoři se shodli na jediném: nemám zájem.

U Pepíka

Snídaně do auta. Zde poprvé jsem chtěla zařvat „WTF?“. Pokud jsem správně pochopila, tak autem si zajedete k malé maringotce, kde si jako na klasických drivech u fastfoodů objednáte něco na snídani a zase jedete pryč. Nejen investoři nechápali „Takže vy budete mít obchod s potravinami, kde budete prodávat jen věci na snídani?“ „Co budete prodávat odpoledne“ „takže budete prodávat to samý co v supermarketu“. Balíček se snídaní v základní verzi stojí 67 Kč. Plánují jich prodat 200 za měsíc, no minimálně. Nájem je 15 000 Kč + mzda zaměstnanců. Taky vám tu nějak nesedí počty? Následný systém příjezdu zleva i zprava už nepobral nikdo „nevím, jestli jsme vám to blbě odprezentovali, nebo to blbě chápete“, Michael komentoval slovy „Pánové, to, co chcete dělat, je podle mě něco mezi sebevraždou a bláznovstvím, zkuste nejdříve prodávat nanuky na koupališti“ na což přišla pohotová odpověď „Já jsem přesvědčenej, že když jste začínal podnikat, tak vám říkali to samý“. Pánové svému projektu sice věřili, ale investoři ne. Pětkrát padlo: nemám zájem.

Cestování s asistentem

Mé druhé dnešní WTF, na projektu pracuje již dva roky a chce v cestování nabídnout zlatou střední cestu mezi individuální a organizovanou turistikou, neboť hromadným zájezdům již odzvonilo a brzy zaniknou. Nabízí tedy cestování s osobním asistentem, komplet se o vás postarají. Příklad, který mi hlava nepobrala: parta mladých studentů cestuje za dobrodružstvím, chtějí 14 dní prokapovat na jihu Ameriky ve státních parcích. Místo aby s sebou tahali kila batohů spacáků a stanů, dostanou mobil a wifinu a o zbytek se postará cestovka… chápete někdo kde je pak to dobrodružství a proč tam teda jedu??? Cena 20 USD / den / cestovní jednotku. Hledá kredit investora, aby byl důvěryhodný. Investoři jej sice upozornili, že podobných agentur je spoustu a i v České republice, ale vypadalo to že jim nevěří. 1 500 000 Kč není investice za podíl, ale vlastně poplatek za partnerství resp. odkup firmy. Petra vytřeštila oči – co chcete prodávat, vždyť projekt nic nedělá, nic negeneruje“. Investory následně zabil prohlášením, že člověk si zaplatí 2 – 3 měsíce předem než pojede. Michal označil prezentaci za nejhorší prezentaci večera, doteď jsem nepochopil co chcete, nemám zájem“, Petra se s tím nepárala a na rovinu řekla že už nemá nervy to poslouchat a nemá zájem, ostatní shodně také neměli zájem.

Mixit.cz

Zaběhnutá firma se stálými zákazníky a povědomím v České republice. Nevyhovuje vám kupované müsli a jeho příchutě? Namixujte si svoje a druhý den vám jej dopravíme až domů. Mají odhadem 10 000 zákazníků, obrat 400 000 Kč. Řeší, jak a jak rychle se rozvíjet dál, vize je nejen internetový obchod, ale dodávky do řetězců a obchodů. Chtěli peníze na propagaci, ale především na rozvoj výroby a logistiky. A zde narazila kosa na kámen. Mixáci chtějí výrobu, je to jejich přidaná hodnota. Investoři pak většinou požadovali odsunutí výroby na externí zdroj, prý to vyjde levněji. Petra a Michal budou jen zákazníky, ne investory. Nabídky ostatních se mírně lišily: Margareta po dohadech 1 000 000 Kč za 25%, Michael 1 000 000 Kč za 25% s podmínkou vyhození výroby z vlastních nákladů a její přesun jinam, a také s tím že pánové se budou věnovat výhradně firmě. Jako poslední nabídl John 1 000 000 Kč za 25% s tím, že výroba zůstane u nich. Mixákům se nelíbil 50% podíl ve firmě, Michael s Margaretou mírně ustoupili, že po splacení investice se sníží jejich podíl na 20% každý. Po krátké poradě pánové odmítli. Nedivím se – to, že mají výrobu u sebe je jejich bonus tak proč se ho zbavovat?  Zmátlo mě však, proč nepřistoupili na nabídku Johna – chápu že nabízel polovinu peněz, ale při zachování výroby, mohli zkusit alepoň smlouvat (já bych t udělala:)).

Nevím, proč některé nesmysly vůbec do vysílání pouští – možná tím sebrali šanci někomu jinému, schopnějšímu. Nebo mám moc selský rozum a nechápu bájné cíle a nevidím hrady v oblacích. Příště nás čekají další nápady a také ohlédnutí za investicemi z minulosti. A budeme dělat mandaly, co pak vysypeme do vody…

Související články

– Z chudého Jana z Česka je bohatý John. Vydělává miliony dolarů / iDNES.cz

dessin

... to jsem tak jednou do diskuze napsala kratoucky rekap jedne RS, ten byl zkopirovany primo do clanku a pak uz se tak nejak stalo ze jsme misto do diskuzi zacala psat do clanku :) Delam to svym blondatym zpusobem, delam to rada, bavi me to a snazim se, aby to bavilo i vas ... a víte jak? STAB JE MRKEV!!! :)