Jak se staví sen: Obývací pokoj s pracovnou – 14.díl 11. série

Primácká designová show Jak se staví sen nám nedala vydechnout ani o Adventu. V sérii věnované zatím výhradně proměnám v RD jedeme do Hromnic u Plzně. Ofiko nám slibovalo kouzelnickou show proslavené dvojice Poddaný + Borovec a navíc jde o svatební dar a lounge podobu prostoru. No uvidíme, co jsme tedy vlastně viděli a jak obývák slečny Šárky a pana Bohumila dopadl. REKAPITULACE RECENZE ANKETA

Šárka se s rodinou přestěhovala do chaloupky v Hromnici z bytu v Plzni. Domeček koupili Šárčini rodiče asi před 30 lety a postupně jej budovali. Pak ale zemřel Šárčin tatínek a ona si řekla, že musí stavení zrenovovat už jenom proto, že má k domku srdeční pouto a že je to nemovitost na velmi krásném místě. Po prodeji bytu se tedy pustila do náročné a nákladné rekonstrukce staré chalupy a ta teď postupně klube do podoby vytoužené romantické rodinné usedlosti.

Cože to? aneb jak okkvp zpytuje svědomí, kolik že Balbínova tmavého povolební ležáku na pátečním srazu panáčkových autorů urazila

Z oficiální anotace pořadu víme, že na pořadu dne je proměna obýváku na Plzeňsku. Jenže jen se vysílání rozběhne, vypadá to, že dnes je snad nějaká úplně jiná sobota. Jediní místně odpovídající zájemci do castingové kamery proklamují „Jsme rodina Hornova, prosíme pro maminu předělat ložnici a malinkou pracovničku“ [singlepic id=3021 w=420] Ne e, to jste paní asi jen blbě slyšela, před obecním úřadem Hromnice už jdeme najít obyvák Šárky a Bohumila. [singlepic id=3022 w=420]
Tyjo, z čeho to pivo u Balbínů vaří? To je ten samý chlap z castingu nebo nějaký úplně jiný? No nic, možná byl tamto syn a tohohle si paní Šárka za pár dnů bere, přeci tabulky říkají, že ta dvě malá piva i má muší váha už musela dávno z krve odbourat.

Tak šup a hurá okouknout jámu lvovu – domeček postupně předělávaný do romantické rodinné usedlosti [singlepic id=3023 w=420]Betonovoplastová eklektika? Auvajs

Paní Šárka Hornová (45) je kadeřnice a nyní dělá asistentku na škole pro sluchově postižené žáky. Její nastávající, Bohumil Haloda (47) dělá řidiče ve firmě stavící elektrické stožáry. Společné potomky nahrazuje loztomilé štěňátko. Tam se přes plot ani nenaklánějte, chovají Amerického Bandonga.

Domeček prý si opravují samotní, jsou pracovití, rychlí a šikovní. Koukejme i podlahu mají, [singlepic id=3024 w=420] sádrokartonové podhledy koneckonců také. [singlepic id=3025 w=420] No jasně, že je to muselo vyčerpat na duchu, morálce i financích a teď čekají jako na smilování boží na primácký Dekotým. Šmýkáme s objektivem kamery dopředu dozadu, nahoru dolu …. Ale, coto? – podlaha chvilku je a chvilku není?

[singlepic id=3028 w=420] Ne ne, u Balbínů to není v pivu, lejou to do kafe a ty jsem přece měla dvě. No, ale zas od teď už díky EXIFu fotografií víme, že se s kamerou v příbytcích obětí natáčí i před proměnou nejméně na 2x. Tady konkrétně 19.10. kolem šesté večer. V každém případě je z úspěchu v castingu v Hromnicích velká radost, Bohumil/Šárka je ochoten přistoupit ke kroužkování hned a ne až napřesrok.

Zatímco Vilda v pokoji krájí bábovku, pánové designeři praví, že to tedy bude pro ně oříšek. Začínají vyklízet a hodnotí stávající stav. Interier působí ponurým dojmem, tak budou používat více druhů svítidel a lesklé materiály, které prostor prozáří. Interiér je prý také velmi nesourodý, budou jej sjednocovat bílou a černou barvou v lesklých materiálech a vše odoplní o výraznou koňakovou, aby bylo dosti i originálnosti.

Místnost je prý hodně prostorná, ale špatně uspořádaná, je tam jen jedna sedačka a strašně daleko od televize. Nově umístí do prostoru centrální sedací soupravu, za ní bude pracovní kout a spousta dalších úložných prostorů a nová televize.

A jak na to tedy hoši půjdou? Musí se udělat nové elektrorozvody, zásuvka televizní antény, zpracují sádrokartonový podhled, niku využíjí na umístění osvětlení led pásky. Hlavní prioritou je ÚTULNOST, hlásí, rádi by aby se tam potom novomanželé cítili například jako v luxusním hotelovém pokoji.

Konečně spuštěna první vážná pracovní akce neboli – On, Stroj a Prašan. Prach je úplně všude, igelitové oblečky padnou. [singlepic id=3029 w=420]

„Vildo, co to neseš , co to je?“ Co by to bylo Pavle, i v Tonu mají hezké baby a kromě nich i němého sluhu. (místně příslušný oblastní manažer prodeje utřel hubu bo je to chlap) Hoši si v poetickém zákoutí zahrady vybrali černou designovou ikonu. [singlepic id=3030 w=420]
Za zvuků Thunderstruck od AC/DC pánové montují do podhledu bodová světýlka a následuje reportáž o kuřácích v bytě. Kouřit jen tak kde vás napadne – ble,fuj, ee, naznačuje zkušená žurnalistka a spisovatelka. Kultivovaná osoba s cigaretou a kávičkou usedne leda tak maximálně na vanu a funí si smrad z cigaret do milionu kosmetických přípravků. [singlepic id=3031 w=420]Hehe – Kultivovaný (My life) humus, osobně skoro neznám horší smrad než z nakouřených zavlhlých ručníků.

V Hromnici naštěstí nedají na rady babské, ale sponzorské. Tu je ten Colorlakácký nano zázrak neboli fotokatalytický nátěr. Co na tom, že k funkčnosti potřebuje dostatek přímého denního světla, tady je bílý jen strop (zatím se dělá jen bíle matné provedení), však oni hoši dezajnéřští stejně dobře vědí, že na cigaretový kouř stejně nejvíc funguje větrání, pravidelný uklid a časté praní bytových textílií.

Teď si však dosyta užijem výběru židle. Designové, samozřejmě. Takový soliter ikonicky jistí i kombinaci s ikea a sconto nábytkem a vyhrál přece vloženou rallye virta ulička. Pořad však pokračuje dál, takže vidíme Marka Poddaného jak bojuje s ikejáckými prkýnky konferenčního stolku vedle role koberce abychom vzápětí ten koberec šli teprv vybírat. No co by, to se tak občas střihač úplně netrefí či kousek přehlédne. Luxus a parádu pro střední třídu dodává firma Bakero s vlastní výrobnou v Číně. Polyesterový chlup ručně (speciální pistolí) tuftovaný (nastřelovaný) velký (140 x200) v stříbrné barvě.

A další dávka poučných reportáží následuje, tentokrát zní ovšem skutečně zaznamenání hodné věty o tom co prostor k bydlení zútulňuje. Tedy ty z úst kostýmní výtvarnice Dagmar Březinové: bytové textilie, sklo, porcelán, nábytkové solitéry s historií a třeba i knihovna. Vizuálně si ale své přichází nejvíc milovníci pseudo- rustykálu, dřevěných zeber, podobných „čančuliček“ a lapačů prachů v bytě country zpěvačky Martinové.

Dost odboček, v Hromnici se dokončuje. Do sádrošového podhledu přijde vychytávka s „RGB LED pásky“. Po asi hodině pájení namíříš dálkový ovladač a světélka poslušně svítíkují, na další volbě zřejmě předstírají i vietnamský vánoční stromeček. [singlepic id=3033 w=420]
Máme tu rejstřík – dnes to bylo dost za levno. Stavební práce 45,2 tis; Nábytek 85 tis; Osvětlení 15,5 tis, dekorace a vybavení 19.tis, celkem tedy pouhých 164.600,-. [singlepic id=3034 w=420]
[singlepic id=3035 w=420] A už se ááchá a vášnivě objímá, všechno je nádherný, bombastický. Tož přejme novomanželům jejich splněný sen a předsvatební dar, ale podívejme se na výsledek svým okem kritickým. Já u toho došla k závěru, že randál je metla lidstva a že Panáčci jsou moc fajn v jakémkoliv množství. Těším se na vaše postřehy v diskuzi i na to jak dopadne proměna v anketě.
[singlepic id=3036 w=420]
[singlepic id=3037 w=420]
[singlepic id=3038 w=420]
[singlepic id=3039 w=420]
[singlepic id=3040 w=420]
[singlepic id=3041 w=420]
[singlepic id=3042 w=420]
[singlepic id=3043 w=420]

Hořkosladká lázeň pro Šárku a Bohumila

Po minulém týdnu jsem pěkně vyšťavená, cosi na mě leze a navíc se v naší domácnosti pěstují takové ty staré móresy s předvánočním gruntováním, což si bohužel pamatuje i moje jinak v realitě se trochu ztrácející maminka a tak za den čelím i desítkám otázek, kdy už vylezu na okna, naleštím nábytek, vycídím všechny rodinné poklady a napeču tunu cukroví. Tož zaplať vám pánové designeři tentokrát na dětech, že jste to zmrvili vlastně jen prostředně. No, ale pojďme na věc.

Podprahový útok na lidské city a chutě

Čokoládová barva je v interiéru dost dobrý tah. I já mlsám ráda a díky tělesné konstituci bez zábran, tudíž pozitivní podvědomé asociace fungují i na mě. Čokoládová barva nám prostě asociuje slastné pocity a také nám proto lecos nenápadně skryje. Čokoládová je mezi dekoratéry poměrně hodně oblíbená i díky vhodné kombinaci s nejdostupnější barvou – bílá, či „materiálově“ příbuznou smetanovou. Vytvářet obecně dobře vnímané kontrasty není lehké, u čokoládové to je ale naprostá hračka. A dobře zvládnutý kontrast je pocitově mnohem působivější než harmonie.

Všimli jste si, že té druhé čokoládové stěny jsme si užili podstatně míň? No, ona se totiž pánům už zdaleka tolik nevyvedla a hlavně při pohledu na ni hrozí, že si všimnete jedné z největších chyb. Sestava bílých zavěšených skříněk s dotykovým otvíráním by se dala vzít, byť to uskočení poslední je jen manýra bez logického důvodu, [singlepic id=3044 w=420]ale ta stěna je krutě prázdná, bezduchá a do očí bije dvojice bílých vypínačů vedle černé veliké televize.

Při podrobnějším pohledu do pokoje vám dojde, že pokoj není řešen jako kompaktní prostor v jednotě, ale že je aranžován vlastně jen pro dva pohledy a zbytek je pak už jen nějak vyplněn. A ještě nedobře. [singlepic id=3045 w=420] Kdyby se pánové na svou vizualizaci návrhu podívali nejen z podhledu, tak by je možná trklo, že sestavě čtyř skříněk v rohu chybí vyvážení obrázků na protější stěně, že tam těch skříněk mělo být šest. [singlepic id=3046 w=420] Nebo měla být jen jedna řada zarámovaných fotografií a čtveřice skříněk o nějakých 30 cm výš. Zajímavé je, že ve vizualizaci jsou také výš než v reálu a to tam přitom pánové mají i o kousek výš posazená okna. Zas tedy hurá, že nakonec na tu šedobéžovou nedošlo a místo toho jsou zbylé stěny bílé, to by to opravdu vypadalo jak městský suterén.

Školáckou chybou je i ponechání stropní niky tak jak byla původně, když dispozice není řešena jako centrální. Celé se to pak člověku před očima zešikmí, sesune a působí rušivě. Proč se do toho nesáhlo, když je to jenom sádrokarton? Nápad oživit niku barevně svítícím LED páskem fakt nechápu. Nechť si novomanželé i třeba s chutí blikají, z pohledu bytového designu je to v téhle místnosti úplně zbytečný krok k maringotce a cirkusu.

Co se týká barevného ladění, tak se mi hnědá s tou šedivostříbrnou, bílou a černou líbí, celkem v klidu s tím spolknu i tu zřejmě laminátovou podlahu. Odstín potahu sedačky Kivik je u ikea deklarovaný jako rezavá a nikoliv koňaková, v reálu vypadá jak lehce zoxidovaná mrkvová šťáva. Pánové asi vybírali na webu – tam je daleko hnědší a zdá se, že by mnohem víc ladila i s těmi závěsy. [singlepic id=3047 w=420]
Ideální pro kombinaci, když už nakrásně pánové nedali jinak, by byla v barvě světle hnědých puntíků na puntíkovaném polštářku, ovšem takový odstín ikea nemá. Barva závěsů se zdá na mnoha záběrech a fotografiích značně mimo mísu. [singlepic id=3048 w=420]Na vině je druh použité látky – taftu s lehkým hedvábně opalizujícím efektem, který jemně mění tón podle směru a intenzity dopadajícího světla. Šikovný dekoratér se takovému problému snadno vyhne – pokud vybírá textilie na různá použití – vybírá z jedné série a nebo případně použije v té barvě vzor. Opravdu klidně tady mohla být látka lehká jemná a i částečně transparentní, protože okna mají žaluzie a směrovaná jsou na sever a na západ. Navíc nařasená dutinka tu opravdu vypadá poněkud … řekněme školsky. Osobně mám výhrady i k oranžově rezavé lampičce na pracovním stolku – sama o sobě je krásná, ale ční tam jako vytažený periskop.

A teď trochu praktického pohledu

K čemupak se v domácnosti hodí dvě předsíně? V první zujete gumáky a do druhé ťapete v ponožkách je odložit do jedné z těch parádních bílých skříněček? Nebo si tam jen vyzvednete apartní bačkůrky? [singlepic id=3049 w=420]

Němý sluha je pěkný, taky dostal ocenění Honorable Mention na letošním Red Dot. Na rozdíl od jiných je tento mnohem více stabilní a fígl s drážkou a paspulkou je chytrý a šikovný. Ale kromě toho, že jsem si až dosud myslela, že němý sluha je ložnicový doplněk, tak mi nikdo nevymluví, že pod ověšením svetry a bundami se jeho krása úplně vytratí a naopak působí jako veliká hromada hadrů a hábitů. Na jedné fotce je apartně nastrčen pod okno, ale to se asi bude špatně obcházet do druhé části bytu. Na jiné je zas vedle té šatní skříněčky, která tím pádem nepůjde otevřít, dál už jsou dveře. [singlepic id=3050 w=420] A tu černou skříňku na bůhví co, jsem na první pohled šacovala na mikrovlnku. Zátiší stolečku lampy a obrazu ale hodnotím pozitivně. I když je ten obraz moc nízko.

Za dobrý nápad považuji v domácnosti s mnohakilovým psím miláčkem sedací nábytek z laciné bílé textilní kůže. V úvozovkách.

Ne úplně fajn je u sestavení dvou různých sedacích souprav to že mají rozdíl výšek sedáků tak velký jako tady – 5 cm.

Velmi mě zaujalo i nové řešení pracovního stolu. Možná se pletu, ale pořád mám dojem, že stolek Besta Burs ikea původně vydávala za toaletní. Však hloubka je pouhých 40 cm. [singlepic id=3051 w=420]
Celé to pracovní místo je opět a tradičně vlastně spíš jen na oko. Je sice fajn, že je stůl 180 cm dlouhý a tedy je u něj vlastně prý místo pro dva, ale tím jak je široký a jak je v místnosti usazen za zády sedačky je to tak akorát na chvilkové večerní surfování na netu. Přes den by vám na display moc svítilo. Délka stolu je tu vlastně chybou, vizuálně lepší a logičtější by bylo, kdyby stůl nepřečuhoval přes záda sedačky. Přitom stačilo použít sedačku Kivik v trojmístné variantě, kde by to s tímhle stolkem přesně klaplo, 38 cm rozdílu v délce sedačky v tomhle pokoji nehraje nijak dramatickou roli. A nedejte se opíjet designerskými proklamacemi o skvělé kombinaci s designovou ikonou. Židle DSR z kolekce Eames Plastic Side Chair je první skořepinovou konstrukcí, ale není to nijaký extra designový špek. Je to jen kvalitní, univerzálně použitelná židle, nejčastěji se používá v jídelnách (i hromadných). Také proto nemá ani patřičně vydesigno- vanou cenu. Přesto je mi jejího použití tady vlastně líto – je pohledově úplně zazděná a kvalita jejího designu naprosto vyšumí. O nic hůř by tam nevypadala ani obyčejná židle za tisícovku.

No a to nejlepší na závěr – FujTelevize

Už o mně nejspíš dobře víte, že prskám, když je televize v obýváku postavena do role jediného středobodu zájmu. Také jsem typ poměrně společenský a přijde mi fajn, když s rodinou a přáteli nemusíme sedět v jedné řadě jak slepice na hřadě. Jsou lidé, kteří televizi ze svého života úplně vyřadili a nic jim nechybí. O tom jaký vztah k televizi mají Šárka s Bohumilem se v pořadu sice nemluvilo, ale podle toho co bylo vidět, měli jednu v obýváku a jednu v kuchyni. Dokonce jim stála na kuchyňské lince tak, že si člověk až řekne tývado. [singlepic id=3052 w=420]Je tedy pravda, že připravovaný návrh proměny kuchyně je v tomto směru velmi vstřícný a typický televizní koutek je navržen tam, ale to je zatím snad jen v rovině příprav. Co tedy znamená to divné umístění televize v obýváku? Je tam jen aby se neřeklo? Nebylo by v tomhle případě lepší říct a vynechat ji? Řeknete si možná, že si každý lehne na jednu sedačku a koukají takto – jenže i tak to má jeden dost šikmo. [singlepic id=3042 w=420]O vzdálenosti ani nemluvím. Či je snad plánováno, že se holoubci uhřadují pěkně na bílém taburetku a odtud se kochají pohledem na to jak v dalším dílu JSSS designéři przní byteček někomu dalšímu?

Vynechat tu televizi pánové kouzelníci asi nemohli. To už by ta druhá čokoládová stěna byla opravdu hodně prázdná. Minimalismus by to samozřejmě unesl, ale to by musel trochu jinak vypadat i zbytek řešeného prostoru.

Chyba je tu v základní koncepci místnosti. Pánům se dokonale podařilo vytvořit ten zmiňovaný lounge prostor neboli hotelovou klubovnu. Proboha ale k čemu v takovémhle domečku? Copak si naši kouzelníci nevšimli, že v rozsáhlých haciendách je pak televizní prostor umístěný někde vedle nebo mají zvláštní media room? Pokud nemají, tak je kompaktní sedací nábytek sestaven VŽDY do „L“ a to tak, aby z většiny míst byl pohled na TV přímý. Taková sestava je pak doplněna samostatnými křesly či lenoškami, s kterými se ale v případě potřeby dá snadno hnout.

Tož, bydlet se v tom opravdu dá

Prostě a jednoduše rezignujete a SLEDOVAT tv vysílaní budete v kuchyni, tady se budete chlubit návštěvám jak máte velkou, můžete si k tomu zahrát i trošku na intelektuální snoby (žijeme nepokleslou zábavou) a budete na ní poctivě utírat prach. Pokud by vám smluvní vztahy s Primou dovolovaly s něčím hýbat, tak nejschůdnější nápravy problému s televizí dosáhnete tím, že posunete tu bílou sedačku až do rohu, převěsíte zároveň i část obrázků, o kousek více ke středu stěny posunete i ten bílý stoleček a televizi dáte na něj. Problém bude s anténou a s tím, že obrazovka bude ještě více proti světlu než v řešení pánů designérů. Také tím rezignujete na to, že ta pohodlnější sedačka je pro tv ze hry. Prohodit sedačky také samozřejmě můžete, ale bude nutno pořídit jiný potah Kiviku (bílý) a kromě toho, že to tím pádem bude ještě neosobnější, nepraktičtější, tak bude mnohem nápadnější a divnější, že je každá sedačka jiná. Z pohledu na celkový dojem z prostoru a jeho funkční využití prašť jako uhoď.

Osobně bych byla z takhle zařízeného pokoje dost otrávená. Dávám za tři s hodně velikým mínusem.

Nicméně vzpomenu na úplný úvod pořadu a přání, s kterým „rodina Hornova“ přišla. Chtěli přece ložnici pro maminku a malou pracovničku. Na tu bílou sedačku se (jakákoliv) maminka i s peřinama uloží poměrně pohodlně!