Jak se staví sen 8.řada: Kuchyň s jídelnou v Horce II

V sobotu v podvečer jste se dočkali opakování  dalšího dílu 8. série pořadu.  Tentokrát běžel pátý díl z 25. září 2010 s názvem „V kuchyni nakřivo“, kde dvojice Lacová + Ranný  napravovala problémy a nedomyšlenosti v rodinném domku rodiny Kořínkových z Horky II u Zruče nad Sázavou. Na konci článku vás čeká ANKETA

Kořínkovi si svůj krabicovitý domek postavili před dvaceti lety svépomocí. Unifikovaný projekt si leckde přizpůsobili, ale bez patřičných znalostí a vkusu se to ve výsledku vymstilo. Kuchyň je rozměrově sice veliká, ale dispozičně díky umístění dveří a špajzu celkem k ničemu, jídelna je naopak zas malinká a rodina ji proto ji ani nevyužívá.
[singlepic id=2183 w=420]
Na řadě je tedy Prima a dvojice Ranný + Lacová. Stavební dohled dělá opět Zdeněk Němec a tak se dozvídáme hlavní problémy:

-Nešvar starších staveb – jeden elektrický okruh pro kuchyň i obyvák
-Strukturované omítky patřící spíše exterieru
-Neskutečně křivá podlaha

Plán práce je také jasný – bourat příčku s obloukem, vyrovnání podlahy, předělávka veškerých rozvodů, malování.

[singlepic id=2184 w=420]Takže napřed bouráme, ukládáme nové rozvody a deskami vyrovnáme podlahu. Navrch přijde nová – bělená borovice v zámkovém vinylu.
[singlepic id=2185 w=420]Alespoň bez kousku sádrokartonových konstrukcí to také asi nikdy není ono a tak vzniká znovu cosi jako polopříčka a už se činí Oresi. Zatímco se rodina a designeři druží u grilu, v domečku se maluje. Na závěr se místnost čančá listím z nedaleké vrby a už děláme jé a jú.

Designeři jídelnu i kuchyni radikálně proměnili. Kromě probourané příčky se posouval i vchod a do vzniklého místa se pak po celé šířce vešla skříňová náhrada za vybouranou spíž, zbyl i prostor na vestavné spotřebiče. Linka pod oknem je zatočena do „U“ a od jídelny ji teď dělí jenom náznak příčky. Elegantně vyřešeno je i umístění vinotéky – šoupnutá je vedle „sporáku“.
[singlepic id=2186 w=420] [singlepic id=2187 w=420] [singlepic id=2188 w=420] [singlepic id=2189 w=420] [singlepic id=2190 w=420]

Kořínkovi byli nadšeni, Anička se potěšeně pýřila. Co však divák a čtenáři panáčka? K dispozici je vám diskuze i anketa.

Okkvp ohrnuje nos alespoň se zpožděním

Napravení těch původních hrůz u Kořínků bylo snadné, výsledek je ale vlastně smutný. Ruka designéra by rozhodně měla být vidět mnohem víc. Já měla tu smůlu, že jsem dřív než záznam pořadu v neděli zhlédla dokument BBC o luxusu bydlení v Londýně…

Nojo no, Kořínkovi nejsou světoběžní milionáři, tož Primácký dekotým k radosti stačí.
Kuchyň i jídelna jsou plně funkční, možná tam bude v zimě trochu kosa, ale mohou se zase rozehřát správně vychlazeným vínem. Topení pod oknem jim totiž designeři odstranili.[singlepic id=2191 w=420]

Přiznám se, že jsem po vybourání příčky očekávala prostorové posílení jídelní části. Šířka kuchyně mi totiž přišla zbytečně veliká, já se osobně jako kuchyňka ráda točím víceméně na pětníku.

[singlepic id=2192 w=420]K mému překvapení je nová polopříčka na stejném místě jako ta původní (jen je o polovinu tenčí) a prostor jídelny se tedy zvětšil vlastně jen opticky. Jídelní souprava se tam sice vejde, ale kolem obsazeného stolu zůstává přesto poněkud natěsno a to je podle mne škoda. Řekla bych, že pohodlí a volnost u stolování je důležitější než osová symetrie zdí u okna v kuchyňské části. Uspořádáním do „U“ se podařilo zvětšit pracovní plochu tak, že o nějaký ubraný decimetr šířky pod oknem by kuchařka určitě nijak neutrpěla a pořád by tam bylo dost místa i pro dalšího pomocníka. Znovu opakuji, že sortiment šířkových modulů má Oresi rozsáhlý a sestavit by to tedy na poněkud užší „U“ šlo velmi jednoduše.

[singlepic id=2193 w=420]
Co se týká objemu úložných prostorů, je nová sestava plně dostačující. Divné, respektive trochu nešikovné mi přijde umístění dřezu směrem do „okna“ v polopříčce. Ne pro samotné místo, ono moc na výběr ani nebylo, ale výška stěny nad dřezem mi přijde pro srandu králíkům, já z téhle baterie cákám mnohem výš.
[singlepic id=2194 w=420]Alespoň designeři tentokrát mysleli na praktičnost a použité barvy jsou prý omyvatelné.

[singlepic id=2195 w=420]
Teprve po podrobnějším zkoumání jsem zjistila, že nová digestoř na rozdíl od té staré, bude fungovat jen jako recyklační. Jde sice o dost výkonný typ, ale značně hlučný – spodní hranice požadovaného výkonu dosáhne při 62 decibelech (doporučeno je o 7 méně). Recyklační provoz je navíc dlouhodobě o dost dražší.

Pracovní plochu udělali paní Kořínkové velkou, ale měli jí k tomu přidat i lampu čelovku. Ve dne je světla z oken dost, ale večer si posvítí do hrnce na plotně a trošku světla bude mít u dřezu. Centrální podstropní Kulla je totiž maximálně na žárovku šedesátku.
[singlepic id=2196 w=420]

Bytový designer nebo jen KitchenDraw?

Obávám se, že v případě této kuchyně by průměrně vkusnému člověku zmíněný program v bezplatném režimu úplně stačil. Mému oku nové řešení nijak nelahodí. Kvetu z té divné polopříčky – napřed vybourané a následně nově postavené (já vím, ta původní byla o chlup tlustší a „okno“ by muselo mít nějaký rám). V domě, kde jsou buď oblouky nebo zdůrazněné překlady, mi ta díra až ke stropu připadá divná. Kromě toho mi poněkud uniká logika té „zavěšené“ části. Podle mne ani jeden kus ze sádrokartonových konstrukcí tam vůbec nemusel být. Ke kuchyňským skříním se dodávají i bočnice a z praktického hlediska by možná bylo pro rodinu příjemnější mít směrem do jídelny barovou poličku.

Barevnost mi taky moc nesedí – snad je ta žlutá na fotkách poněkud zkreslena a v reálu je to světlejší a žlutší. Já v té barvě vidím štych oranžové a kombinace s červenou mi potom přijde tvrdá. Tvrdá a nelibá je pro mne i kombinace s velmi výraznou divokou švestkou kuchyně.

Ta švestka je problematická sama o sobě, zvláště ve velké ploše na vysokých skříních. Já vím že chtít po běžně komerční produkci přesné sladění dezénů dvířek na tak velké ploše je víceméně zhola nemožné. Zkušený designer na to ale snad myslí už předem a buď si to speciálně ošéfuje nebo se tomu raději nějak vyhne. Třeba vložením kontrastní lišty.
[singlepic id=2197 w=420]Pokud to neudělá, tak vznikne pruhovaná zebra stejně jako u Kořínků na ledničce. Fotografie jasně dokazuje, že členění lesklými ploškami nerez úchytek v mnoha úhlech nefunguje, barva úchytek se vlastně ztratí a jediné členění úplně zanikne.

No a co tam designeři vyvedli víc? Vybrali solidní jídelní stůl, pověsili záclonky, naaranžovali pár designových kuchyňských doplňků a do vázy neorganizovaně strčili trochu bejlí ze škarpy. Leonetto Capiello je také prudce originální – v primáckých proměnách těší minimálně už čtvrtou rodinu.

Raněná Láce

Zajímavé jsou také investované finance. Celkové náklady ve výši téměř 380 tisíc mně totiž dost šokovaly. Cena stavebních prací se mi zdá poměrně vysoká, i když beru v úvahu vrtání rýh pro vodu v podlaze. Zdá se, že bourací parta cenu účtovala podle počtu oknem vyhozených rozbitých kusů cihel. Spotřebiče dodali v obvyklém rozsahu i kvalitě, cena narostla jen díky vinotéce. Linka v sortimentu Oresi patří k těm luxusnějším, vysoká cena je dána hlavně jejím rozměrem.
Ovšem cena za ostatní nábytek (44. 516,-) je poněkud překvapivá, zvláště když máme dle mého už lehce nadsazenou položku za doplňky (16 tis) a podlahu (37 tis) máme vyčíslenu jinde. To si dekotým nechal ocenit rozmařilým starožitníkem ty původní rodinné židle? Ať koukám, jak koukám, tak jediný nábytek je jídelní stůl za 4 tisíce. Kdepak je těch dalších 40?

Kachnovina

Tož si to zúřadujme. Co je platné, že je tam funkčně provozních chyb snesitelný počet, když výsledkem je nuda na kvadrát. Jediná kreativní myšlenka podle mne prostoru víc škodí, než mu něco přidává. S ohledem na implantaci designu do prostředí domu dám s odřenými zády za tři. K zeleným trojúhelníkům na zdi obýváku to sedne zhruba stejně jako stav jídelny původní. Jinak bych bez skrupulí dávala za čtyři neboť nelíbí a barevně dokonce ještě rozčiluje.
Nadání kachnou je ve zdejších designérských luzích evidentně rozšířené široce. Já tedy naštěstí vím, že je to častá nemoc u takových těch rádobydesignerů, úroveň těch skutečných je přece jenom o několikero pater výš. Ti však s Primou hráti nepotřebují a tak je divák laik téměř každou sobotu opětovně utvrzován, že designer či architekt je jen zbytečný darmožer.

Na závěr si ještě rýpnu do samotné rodinky, protože nespravení nepovedené podlahy v kuchyni opravdu nepochopím. Pochopím, že se to nezkušenému a nešikovnému na první pokus vyrovnat přesně nepovede. Po zjistění stavu v průběhu tuhnutí bylo pořád ještě dost času zkusit druhou vrstvu nebo udělat nějaký prkenný rošt. Nebo snad u Kořínků neměli ani krátkou vodováhu? Tam nešlo o pár milimetrů, podle rychlosti kutálení plechovky byl rozdíl na metru daleko přes centimetr. To snad i norma na trávníky je tvrdší! Druhé co nechápu je to, že paní se mocně vymlouvá na zednicky nemožného manžela, ale v té kuchyňské hnusárně dvacet let žila bez nějakého účinnějšího pokusu o zlidštění. Opravdu se divím, že alespoň nějaké „kreativní“ výmalbě unikla. Já bych na rozdíl od rodinky v tom kávovém budoárku klidně stolovala, ale jídlo jenom koupené, do té kuchyně bych totiž ani nepáchla.

Zdroj obrázků: bydleni.idnes.cz, bydleni.centrum.cz + videoarchiv iprima

Videoarchiv TvPrima zde