Jak se staví sen 10. řada: rekonstrukce kuchyně a obýváku (10. díl)

[singlepic id=1750 w=420]
V domácnosti, kde chybí mužský element, si nevědí rady s rekonstrukcí kuchyně a obýváku. Co si pro ně připravili v dalším díle nejsledovanější show o lepším bydlení Jak se staví sen profesionální a nápadití designéři Marek Poddaný a Ondřej Borovec?

Paní Romana Faltysová (41)   je rozvedená a žije se svými dvěma dcerami Andreou (13) a Denisou (17) v družstevním bytě po svých rodičích. Poměrně velký byt (82 m2) se nachází ve druhém poschodí domu s netradiční „architekturou“  a netradičnosti  se projevují i ve vnitřní dispozici. [singlepic id=1761 w=420]

Obývací pokoj s kuchyňským koutem a jídelnou je orientovaný na jih, díky značnému prosklení je tedy světlý a slunný,  jednotlivé zóny jsou ale odděleny různými příčkami a sloupem. Zařízení tvoří směs různých stylů – stará kuchyň s laťkovými dvířky a bíle vykachlíkovanou podlahou, selská jídelna s kulatým stolem a obyvák  s černou nábytkovou stěnou připomínající domácí výstavku rakví.  Strop je polepen polystyrenovými  podhledovými deskami, na podlaze je šedavý celoplošný koberec a vstup do místnosti hyzdí hlučné lamelové dveře.  Celkově působí  prostor poměrně přecpaně a nejednotně,  dojmu moc nepomáhá ani množství všelijakých deček,  ozdobných pracholepů  a květin, včetně umělých.  Kuchyňské skříňky jsou navíc v naprosto dezolátním stavu – odpadávají  úchytky i celá dvířka. Bez mužné ruky a bez dostatku financí jsou tu žena a dívky bez šancí. [singlepic id=1762 w=420] Pomůže tedy Prima a její Dekotým. Děvčata si přejí výrazné barvy,hlavně fialovou,  maminka má ráda dřevo, v kuchyni chce vysoký lesk a moderní materiály. Já dodám ještě jednu podle mne podstatnou věc, že paní je také docela malá –odhadem cca 150-155 cm.

Chyby a záměry

Páni designeři prostorovou zonaci místnosti pochválili. Jen se jim nelíbí ty zbytečné příčky,  plastové tmavě hnědé dveře a nezbytný doplněk mnohých českých domácností – polystyren na stropě. To všechno musí pryč. Bude se tvořit jednotný harmoničtější prostor a trochu se zamíchá s velikostí jednotlivých zón Stávající kuchyň je podle designerů prostorově nevyhovující, ergonomicky nevhodně řešená (dřez těsně vedle sporáku) a má málo úložných prostor. Na podlahu přijde laminátová podlaha v barvě tmavšího dřeva, stěny a doplňky se budou řešit v bílé barvě a v odstínech béžové a hnědé, tedy prý takzvaná italská elegance. [singlepic id=1763 w=420] [singlepic id=1764 w=420]

Kantáta pro tři bourací kladiva, beton, malířské štětky a laminátovou podlahu

Dnes máme jinou pracovní partu, na bourání stačí dva a Vilda, útočným kopem vypomohou občas i designeři.  Začíná loupání perníčku ze stropu a místo nového štuku, prý stačí staré lepidlo akorát oškrábat.  Bouráme příčky, loupeme obklady, řežeme staré rozvory, sekáme nové a moc hezky si u toho prášíme. Ale též stavíme, kousek si zazdíme původní dveře (zprava). [singlepic id=1765 w=420] [singlepic id=1766 w=420] V bytě se zatím ale musí vyrovnat podlaha  neboť se nám nějakým podivným hnutím osudu stalo, že obývací část je o pár cm výš. Pomůže kousek betonové stěrky. Původní kuchyňské dlaždičky ovšem netknutě zůstávají . A už se bílí, tedy maluje, tentokrát  všude a všechno opravdu na bílo.  Na řadu přichází finální podlaha. Bude to laminát v barvě tmavého dřeva.

Dodavatel návrhu hlavním pánem

Designéři  mezitím míří do místního  kuchyňského studia a s tamním pánem vybírají a sestavují  linku, kterou už mají dávno a naprosto přesně vyvedenu ve vizualizaci. Prý bude bílá s divokou švestkou.  Dozvídáme se i nějaké zásadní míry. Od dveří komory ke zdi s topením v obýváku je to prý 7 metrů (4,5m k výklenku) a podle obrázku stavebního půdorysu měří místnost podobně i napříč, přesně je to 6,6. Ostatní rozměry bohužel nepřečtu, ale myslím, že obrázek pro představu stačí. [singlepic id=1767 w=420] Takže se jako vymyslelo, vybralo a sestavilo, co místní kuchyňské studio dodá a přitom se dozvídáme o tom, jak kuchyňský ostrůvek pracovní prostor zvětší , a zároveň nám umožní místo třeba pro bar a odkládací prostory. Na plac přijíždí dodavatel velkoformátových keramických obkladů prý s celým showroomem (rozuměj sedmi vzorky). A opět si hrajeme na výběr, necháme si od pána doporučit ten nejlepší  a nejhezčí.  A hele – ony jsou to ty vizualizované vlnky!  No to jsme tedy rádi, že ani tohle pánové nemusí v návrhu předělávat.

Italská elegance, lamino bedna a fialová pro dcery

Do výklenku, kde byla původně lednička, se dělá dřevěná policová skříňka až do stropu, přidělají se předstěnové posuvné dveře a prý to bude pecka a obyvatelky to jistě rozloží. (éé?) [singlepic id=1768 w=420] Na druhé straně obýváku se montuje bedna z bílého lamina (dnes žádný sadrokarton),  která schová ty nehezké trubky topení. Aby to mělo i nějaký vyšší smysl, tak dovnitř si pánové nechali vyrobit několik „dřevěných“ odkládacích nik. Nakonec ještě honem nakoupit doplňky, hodiny, vázy, polštářky, prostírání a taky kytky a květníky.  Jú hele, pán je má zrovna zase jen fialové. Nezapomnělo se ani na světla, záclony a chybět tu nesmí ani akvárium. [singlepic id=1769 w=420]

[singlepic id=1770 w=420]

Oplakaný výsledek

[singlepic id=1771 w=420] Všechno je patřičně načančáno, připraveno jako k obědu a rodinka je zvána zpět. Paní Romana v červeném tričku prochází papírem jako první a pěkně to obrečí. Prý je to velmi prostorné a splnili ji sen.  Brečí i starší dcera, která se náhle rozmýšlí, že si i ona chce nového pořádně užít a původně zamýšlené osamostatnění s rumunskou selskou jizbou a černými rakvemi se alespoň na čas oddálí. [singlepic id=1772 w=420]

Jak se proměna ale líbí vám?  Padla vám pardubicko italská elegance do oka ? Piště a hodnoťte dole v anketě.

Okkvp a její Rozpaky

Už jsem to psala v diskuzi – tohleto místo Pardubic je zakleté. Neumětelství  architektury  domu vás praští do oka už na ulici a uvnitř to nebylo lepší před tím a o moc to není lepší  ani potom.  Nutno přiznat, že dispozice té místnosti je opravdu drákulovská i bez příček a protože jsem se už s podobnými díly také setkala, tak se rozpačitému výsledku snažení pánů designérů zas až tak moc nedivím. Ona je totiž hloupost nakažlivá a už dopředu cítíte, že to ani za svět moc nevylepšíte. Toužíte po jediném – mít dynamit a nebo rychle pryč.

Pánové dynamit neměli, tak se s tím poprali a sotva remizovali. Výsledný prostor nápadem nijak nehýří a italská elegance se rozplynula v bezchuť a prázdnotu.  Skoro to vypadá, že pánové funkční zóny  a nábytek se prostě jen naskládali – v jednom rohu ze začlo a v druhém skončilo.

Zóny zděděné od upíra

Ano dispozičně s tím nic moc udělat nešlo, zóny na místech kde byly zůstat i musely, to si původní architekt Drákula dostatečně pojistil  okenním výklenkem, rozvody a hlavně kuchyňskou komorou.  Pánové sice slibovali zatočit s výměrami a přidat kuchyni, ale to nějak vyšumělo do komunikačních kanálů a hluchých míst. Jediný výsledek je tedy vlastně úbytek plochy obýváku.

Kuchyň má větší jen průvan

[singlepic id=1775 w=420] Na rozdíl od té původní je jen trochu jinačí. Rozhodně není větší  a to dokonce ani půdorysně, i když se nám to vystrčeným masivním ostrůvkem snaží namluvit.  Po praktické stránce se toho v ní také moc nevylepšilo, snad jen že vařící centrum má teď místo z obou stran a necákáte si tam z dřezu. Pracovní deska je podle mého odhadu stejně velká, ale nešikovnější, protože je roztříštěná na tři kusy. Ten čtvrtý zabírá rozměrný odkapávač. Úložného prostoru je dokonce o čtvrtinu méně a řešení není rozhodně z nejšikovnějších. V ostrůvku by bylo mnohem šikovnější použít samovýsuvy a dost závažně tam chybí šuplík na náčiní. Praktické není ani křížení otevírání dveří ledničky a komory.  Korpus vysoké skříňky s troubami se časem omlátí madlem vedlejší horní skříňky, která je u něj úplně natěsno.  Doufám, že v té skříňce úplně nahoře nad mikrovlnkou nemají parkovat plechy a pekáče. Jak jsem upozorňovala již na úplném začátku, paní Faltysová je hodně malá a jsem předsvědčená, že bez stoličky je pro ni nedostupná i zadní část horní police v lednici a podle záběru výše sotva dosáhne i na ovládání mikrovlnky.  Pán v kuchyňském studiu byl chytrý jak rádio, ale vůbec jej nenapadlo, že elektrická a plynová varná deska znamená výškový rozdíl alespoň 5 cm. To, že se z ergonomických důvodů doporučuje mít varné centrum  i pro normálně velkého člověka o 5-10 cm níž než pracovní plochy se do Pardubic asi ještě nedoneslo.   Ostrůvek s pěkným obkladem a podsvícením vypadá sám o sobě na první pohled hezky. Ale k čemu má ten barový náznak ?  Aby si dcerunky v zimě ohřívaly ručičky nad hořákem a lépe se jim u toho stálo? Na barové stolování je to přece strašlivě úzké a židle tam vlastně ani nemohou být, protože by se kolem nich neprošlo k sedačce.  Digestoř je bez napojení na odtah, tudíž jen recirkulační a v tom případě všichni tři pánové špatně počítali, protože výkon 61/109/137m3/hod je pro tuto místnost naprosto nedostatečný, zato 66 dB je zas naopak zatraceně dost.

Jídelna pro dietáře

[singlepic id=1776 w=420] Jídelna se mnohým jen podle fotek zdá asi strašlivě daleko, ale v tom takový problém není  – od ostrůvku je to ke stolu jen 6 kroků.  Větší problém je neútulná prázdnota.  Po rumunské selské jizbě se mi tedy opravdu nestýská, ale nový příborník  na kuří nožce tam vypadá jak pro srandu králíkům.  Prázdno ještě umocňují židle s transparentním sedákem. O moc lépe by bylo, kdyby se realizace držela vizualizovaného návrhu.  Navíc si u tohoto typu konstrukce nejsem jista  příjemností pro posun, váží jako běžná dřevěná jídelní, tzn 6 kg.

Obývák  čumbedňák

[singlepic id=1777 w=420] Obývací část na jednu stranu dopadla ze všech zón nejlíp, ale také je zároveň chudinka zbita do fialova.  Šedá  sedačka Detroit z XXXLutzu je opravdu docela hezká, ale zazdění topení nikoliv. Zvlášť v tomhle podivném domě, kde tedy já osobně čekám dost velké tepelné ztráty okny a odbyté izolace.  Schování trubek topení a niky na knihy jsou sice hezký nápad, ale ubral z místnosti dobrých 20 centimetrů. Proč? Tohle přece není šedesátimetrová ratejna, kde je to celkem jedno. Tady je naopak prostorově poměrně husto.  Taky tuhle módu stavět si uvnitř malého bytu ještě jeden menší  nějak moc nechápu.  No nic, možná jsem kapánek mentálně zaostalá.

[singlepic id=1778 w=420] Ty niky na knihy jsou hezké, ale proboha proč je ta horní levá přitlačená až k té spodní? Za logiku, rytmus i symetrii zasloužíte pánové na prdýlku.  A proboha proč je to celé z lamina? Aby to paní nemohla snadno natřít?

To, že tu není vlastně už nic jiného také problém není. Ta černá stěna byla asi opravdu až na výstavku porcelánu, televizi, přehrávač, hifi věž a akvárko prázdná a to, že to tu nebude paní svádět k dečkování je naopak veliké plus. Problém je ale vzájemné tření se zónou kuchyně.  Ostrůvek se sporákem je zhruba metr od konferenčního stolku.  Rovná část sedačky se o přístup dělí s prostorem neuzavřené kuchyně  a sedící  na tomto konci  může mít pocit, že je v kuchyňské uličce.  Ano, dojít si pro pití do ledničky nebo uvařit kafe bude přímé a pohodlné. Ale jen když bude po vaření pěkně dočista vysmýčeno. Jinak  je pro běžné kuchyňské smetí okamžitě na ráně tmavý chlupatý koberec.  Obíhat ostrůvek budou jen ti, co usednou blíže u okna = dále od televize.

Zóna vstup a zírej

Že dříve nebyla? Tak teď tedy je a docela veliká. Dříve byly jen skládací dveře a malá otevřená „chodbička“ do sloupem a polopříčkou vymezeného obyváku.[singlepic id=1779 w=420]   Teď se nám vstup rozšiřuje v docela velké a hluché náměstí  před ostrůvkem   a  nenápadně roztáhl ručičky i do kuchyně a velký kus si jí drze uzurpoval.  Nebo snad má ta dřevěná policová skříň do stropu patřit  kuchyni?  Že by tam patřily pytlíky s cukry a moukou? Nebo snad hrnce a pánvičky? Hodobóžový  porcelán?  Kuchařky? Nějak ti Karlí nevím, přivezou to uhlí nebo nepřivezou? ….

Bílá je dobrá, ale všeho moc škodí

To bylo k prostorové dispozici, funkčním a zájmovým zónám. Zbývá nám probrat barevnost a celkový design.  I tady já cítím především rozpaky. Bílá je dobrá, ale ne vždycky a všude. Tady se bílou sjednocovalo, ale podle mne příliš. Já bych si tady s barvami pohrála a jednotlivé zóny asi spíš zdůraznila. [singlepic id=1780 w=420] Navíc se na fotkách omítky a především strop  nezdají zrovna skvělé a jednotná bílá to bohužel zvýrazňuje.  Dřevo se mi tentokrát dost líbí, i když ten panel s televizí  mi také tak  úplně nesedí.  Jenže dřevo a dřevo.  Na styk dvou různých dezénu se taky zapomnělo.

Nesedí mi k tomu ale ta fialová.  Květináče v té barvě budiž, těm to odpustím, především proto, že jsou tvarově opravdu pěkné a spolu s Calatheou  to má dost dobrou šťávu.  To, že je Calathea velmi náročná na vzdušnou vlhkost je jiná věc.  Až zdechnou, dá se tam vysadit  cokoliv jiného.

[singlepic id=1781 w=420] Rozpaky mám z koberce.  Já vím, většina fotografií je barevně zkreslená  do hněda, ale on se s tím tmavým dřevem podlahy pere i za denního světla.   A kapitola sama pro sebe jsou záclony, ostatně jako téměř vždy.  To, že jsou béžové, to tedy vidím, ale bohužel jen na té nehezké léze.  Před shlédnutím pořadu jsem si dokonce říkala, že paní možná vytáhla nějaké staré zaprané zásoby. Jako nic proti provázkům obecně, viděla jsem i naprosto nádherné. Tohle je ale, pánové, laciná maringotka. V obýváku i v kuchyni.

Blahoslavená večerní tma a nebo světlo ?

Kritice podrobím  také osvětlení.  Designéři prý drželi původní trend a proto je většina prostoru nasvícena jen světly nástěnnými. Pro svítidla od Rendla já mám dost slabost, jsou pěkná a kvalitní, jediné, co jsem nepochopila je použití jiného typu vedle kuchyně.  Osobně nemám nic ani proti tomu závěsnému,  je to ručně foukané sklo, možná bych jen volila jeho tmavší variantu.  Ale vrátím se k osvětlení jako takovému.  Podle mne pánové zapomněli, že původní  prostor byl osvícen mnohem více světly.  V obýváku byla tři, v jídelně dvě a ještě se nejspíš mnohem víc svítilo z kuchyně.  (myslím do jídelny). V každém případě rodinné trendy netrendy  – jídelní stůl by měl být nasvícen centrálním svítidlem, toť jedna věc. Druhá věc je podle mne poddimenzované osvětlění  kuchyně, především ostrůvku a  také jako skoro tradičně,  u sedačky chybí světlo na čtení.  Pokud si v hlavě odmyslím nejméně jeden silný televizní reflektor, tak  v centrální části místnosti bude tma. Pokud si člověk nerozsvítí v jídelně a nerozsvítí  digestoř a kuchyni, tak dokonce tma jako v pr. Tma má však opravdu jednu výhodu, skryje tu kuchyňojídelní ratejnu. Jenže ani milosrdná tma se zřejmě nekoná – je tam jen jeden jediný vypínač a tedy buď svítí všechno a nebo zas nic. Ej, to budou roztomilé účty.

Dnes opět tři mínus a kytka pryč k tomu

Opět jsem jako tradičně prožila u hodnocení  nějaké zvraty. V pátek jsem z fotek měla kopřivku, po sobotě jsme se s tím trošičku smířila. Paní plakala dojetím upřímně, pro ni v její situaci by bylo splněným snem skoro cokoliv, jen o chloupek jinší než původní.  Mrzí mě, že teď bude postupně objevovat různé mouchy a ty dvě zásadní ona hned tak bohužel neodstraní.  Koberec může vyhodit, záclony taky, v jídelně může  dát nějaké obrázky, poličky. Ale tou kuchyní bohužel nehne.  No, budu jí držet palce, vypadala moc sympaticky.

Lepší než za tři s mínusem opravdu přes všechno chápání nedám, problémů je tam hodně a hodně z nich opravdu zbytečných. Tu škrtnutou kytku jsem hodně zvažovala, ale nakonec jsem se rozhodla, že výškové řešení kuchyně je v tomto případě opravdu závažná chyba. Paní při vstupní konzultaci autoři viděli.