X Factor UK 2016: Jak se (ne)povedla 13. série + Cesta soutěží Matta Terryho! (glosa + video)

Konec roku bývá časem pro rekapitulace a tak jsme si pro vás jednu přichystali. Před pár týdny vyvrcholila již 13. série britského X Factoru, kterou vyhrál 23 letý rodák z Bromley Matt Terry. Cestu k vrcholu neměl však úplně jednoduchou. Přestože byl téměř od castingů favoritem bookmakerů, jeho momentum postupně sláblo, když se ze Saary Aalto stal nový černý kůň soutěže. Samotné Grandfinále nakonec vyvrcholilo jeho triumfem. Celou Mattovu cestu soutěží si můžete připomenout na konci článku. Nejdřív si však v jednotlivých bodech zrekapitulujeme, jak celá letošní, poněkud zvláštní a kontroverzní řada probíhala. Zaměříme se na jednotlivé fáze a prvky letošní řady a nit nenecháme suchou ani na porotě, kterou tvořili Simon Cowell, Nicole Scherzinger, Sharon Osbourne a Louis Walsh. Jak letošní řada probíhala, co se povedlo a co se povedlo méně?

Castingy – room auditions

Už zpočátku řady bylo jasné, že se produkce snaží navázat na starší série, když kompletně z programu vyškrtla oblíbené Arena Auditions. Záměr produkce byl jasný – navodit dojem, že soutěž postupně roste a nabírá na obrátkách. Byly to však právě castingy v arénách, které v minulosti přinesly ty nejlepší momenty. Živé publikum má zkrátka své kouzlo a dokáže ze soutěžících vytřískat opravdové emoce. Diváci v aréně navíc působí v roli 5. porotce, pokud ze soutěžícího nic nevyzařuje, na reakci publika se to projeví. Stačí si jen vzpomenout na castingy třeba Cher Lloyd, Elly Henderson, Louisy Johnson, Jamese Arthura a dalších. V letošní řadě bylo silnějších castingových momentů pramálo. Podařilo se sice navodit komornější atmosféru, o to více to však bylo sterilnější. Když už došlo na nějaké to emotivnější vystoupení, většina poroty díky četným faceliftům téměř nehla brvou. Příliš pozornosti také dostávali exoti, kteří ke všemu ještě postupovali, přestože by v minulých sériích šli domů s pláčem. Už v té době bylo jasné, že tato řada bude „jiná“. Každopádně v budoucnu bych ocenil v nějaké podobě návrat ke castingů před publikem.

Joke acts

Jak jsem již zmínil, v počátečních fázích dostávali příliš prostoru tzv. „joke acty“, jinými slovy exoti, kteří nemusí být ani příliš talentovaní, za to jsou hodně sebevědomí a něčím výstřední až kontroverzní. Britský X Factor je proslulý tím, že se nějaký ten zástupce ve jménu zábavy dostane dál, než jiní soutěžící, kteří mohou být sice talentovanější, ale nejsou dostatečně „entertaining“. Letošní rok nebyl výjimkou, jenže spolu s extrémy jménem Bratavio a Honey G se přes casting dostali i naprostí zoufalci, kteří by si naopak zasloužili od poroty studenou sprchu. V několika případech bylo zřejmé, že se exoti dostávali dál navzdory Simonovi, což bylo možná vtipné jednou, ale po několikáté z toho čišel jasný zájem produkce protlačit co nejvíce těchto zoufalců do dalších kol, což shazovalo celý systém castingů. Když pak došlo na situaci, kdy porota zvažovala postup talentovaného soutěžícího, který nakonec postoupil o prsa vietnamské závodnice, působil celý nábor poněkud zvláštně. Ze zástupců této kategorie se nakonec do Live shows dostaly hned dvě čísla a to již zmínění Bratavio a Honey G.

Bootcamp + Six Chairs Challenge

Další fází soutěže byl Bootcamp, na který navázala Six Chairs Challenge. Oproti loňské řadě byla první jmenovaná fáze zkrácena pouze na jediné kolo, kdy soutěžící museli nacvičit jednu píseň jako tria. Nejzajímavější na Bootcampu byl postup jakým probíhal výběr písně a tvoření skupin, kdy soutěžící nahnali před velkou zeď plnou lístečků s názvy písní. Tria se tak vytvořila náhodně podle výběru a vznikaly zajímavé kombinace soutěžících. Celkově dostal Bootcamp na obrazovkách málo prostoru a celý působil hrozně uspěchaně, což byla i škoda, protože z některých vystoupení jsme viděli pouze útržky a některé jsme pro změnu neviděli vůbec.

V soutěži se již zabydlela fáze Six Chairs Challenge, kde už jde do tuhého. Rozdělení kategorií žádné překvapení nepřineslo. Simon si po loňském fiasku s overs přivlastnil nadějnou kategorii dívek. Nicole i Sharon dostaly kategorie, se kterými v minulosti zvítězily, tedy u Nicole kluci a u Sharon starší 25 let. Na Louise zbyly zase jednou skupiny. Méně inovativně to už rozdělit nešlo. Nicméně tato fáze se produkci podařila zvládnout tradičně dobře, nechyběly zvraty a výběr byl napínavý až do konce. Akorát bych za zbytečný a nucený označil Nicole vyvolaný duel Christiana a Matta, kdy nakonec postoupili oba.

Divoké karty

Divoké karty nejsou sice žádná novinka, ovšem letos bylo jejich použití hodně netradiční a zvláštní. Vybíralo se totiž mezi těmi, na které nezbylo křeslo v Six Chairs Challenge. Letos však výběr DK doprovázely kontroverze, například klučičí výběr Ryana Lawrieho, který vypadl už v Bootcampu, ale do Six Chairs postoupil ve skupině a mezi kluky o křeslo vůbec neusiloval. Byl by to býval zajímavý příběh, kdyby nebyl odvyprávěn až v Xtra Factoru poté, co jeho výběr způsobil nejedno zvednuté obočí. Zde se tedy stříhač moc nepochlapil. Celý systém letošních divokých karet nebyl moc spravedlivý, daleko větší smysl má pomoci těm, kteří se kvůli silné konkurenci nedostali do Live shows.

Judges Houses

Zlom nastal v oblíbené fázi zvané Judges Houses neboli Domy porotců. Zde se odehrál asi největší podraz na diváky v historii soutěže, což definitivně rozhodlo o vývoji zbytku série. Porotci/produkce jeden vedle druhého selhali. Nejvíce to odskákala kategorie kluků a overs. Nicole si sebou nejspíš na Ibizu zapomněla vzít mozek a tak přemýšlela úplně jiným orgánem. Jinak by před branami nenechala zajímavé zpěváky jako Nialla, Natea nebo Christiana a do finále místo toho nepustila jednočlenné boybandy. Sharon také úplně zazdila talenty jako Christopher, Janet nebo James a dala přednost cirkusu Honey G. Od Louise se dal čekat postup kreatůr s názvem Bratavio a dalších dvou průměrných boybandů, na jeho obranu ani neměl moc z čeho0 vybírat. Simonův výběr dával asi největší smysl, až tedy na Gifty, kterou bych nahradil talentovanější a sympatičtější Caitlyn.

Podraz na diváky to byl hlavně v tom smyslu, že do té doby byli Niall, Christian a Caitlyn a další, patřili mezi frontrunnery soutěže a během předchozích kol dostávali největší prostor, nejen díky skvělým výkonům, ale také díky jejich příběhům. Z této stránky to bylo další selhání produkce, vodit diváka za nos se nevyplácí, což se také později projevilo na sledovanosti.

Top 12

Výběr top 12 vzbudil mezi fanoušky rozporuplné reakce, ve většině velkých diskuzí spíše převažovaly ty negativní. Nejhorší na tom bylo, že produkce mohla ještě před začátkem svižně Live shows zareagovat dalšími divokými kartami, prostor 10 týdnů si nějaký podobný twist vyžadoval. Pravdou je, že v celkovém hledisku byla top 12 spíše výběrem průměru, zatímco ti zajímaví zůstali vzadu. Samozřejmě by se našly výjimky, u kterých bylo zajímavé sledovat jejich příběh. Ať už to byl o postup bojující Ryan nebo divoká karta Sam, které příběh se dá srovnat s tím O ošklivém kačátku. Jen škoda, že jejich mentoři nedokázali podchytit jejich pravý potenciál. Práce s talentem je v pěveckých soutěžích alfou a omegou, tohle bylo v letošním roce podceněno a tak jsme se nedočkali téměř žádných touchdownů.

Z celé top 12 byla však nejvýraznější postavička Honey G, samozvaná rapová umělkyně, bohužel bez trošky talentu. Osobně mi sledování soutěže ani nezkazil celkový výsledek domů porotců, jak právě jediný postup takové „umělkyně“. Bylo zřejmé, že Honey G není žádná zpěvačka a dokonce ani raperka, jelikož i v tom rapu stála za prd. Přesto ji porota a produkce nepokrytě protežovali a snažili se diváky přesvědčit o tom, že je vlastně zábavná a ne trapná. Upřímně pokaždé, když Honey G dostala standing ovation a pochvalu od poroty, tak se mi obracel žaludek. Až tak hluboko porota klesla a kredibilita soutěže se otřásala v základech. Simon této vlastní iluzi nakonec taky podlehl a Honey G dokonce vydal první singl. Singl s názvem The Honey G Show se sice vyšvihl v prvních dnech do top 10 na iTunes, ovšem po pár dnech prodeje upadaly a nakonec se Honey G ani neumístila v top 100 v oficiální hitparádě. Kariéra Honey G tedy nejspíš skončila dříve než stihla začít. Že by důkaz, že karma funguje?

Live shows

V letošním roce jsme se s finalisty naživo potkávali dlouhých 10 týdnů. Novinkami pro letošní rok byly Jukebox a Lifeline vote. Jukebox byla spíš taková zpestřující záležitost pro výběr témat do dalšího kola. Seznam témat ovšem opět nebyl úplně originální, což je celkově problém posledních řad. Nebylo zde sice tolik výletů do minulosti jako před dvěma lety, ale i tak soutěžícím některá témata příliš nesedla. Osobně bych oželel Disco nebo třeba Girlbands vs. Boybands. Do příští řady by to chtělo více invence.

Novinkou s největším dopadem byl Lifeline vote, neboli možnost pro diváky zachránit soutěžícího z Bottom 3. Jak bylo poznat z výsledků, tak Lifeline do hlasování přinesl novou dynamiku. Vyřazování tak bylo v úvodních Life show zajímavější a napínavější. Určité napětí se však neslo všemi Life show, kdy do poslední chvíle nebylo jasné, kdo vlastně zvítězí, což se u britského X Factoru zase tak často nestává.

Porota

Svůj lví podíl na tom, že tuhle řadu můžeme považovat za jednu z nejhorších má samotná porota. V minulém roce se Simon pokusil panel porotců omladit a porota kupodivu fungovala. Přesto se Simon rozhodl panel opět změnit, ne že by nutně musel, jenže kromě nováčků Rity a Nicka se rozhodla v porotcování nepokračovat také Cheryl. Ta se nejspíš hned tak nevrátí, když momentálně řeší příjemné starosti s očekáváním prvního potomka s Liamem Paynem z 1D. Simon a produkce tedy šli na jistotu a místo nováčků se rozhodli angažovat již osvědčené matadory, což byla dost možná jedna z největších chyb. Do panelu se po roční pauze vrátil Louis Walsh a s ním také Sharon Osbourne. Tito dva společně se Simonem zastupovali „starou gardu“, která pomohla kolos jménem X Factor nastartovat. Jenže věci se za 12 let dost změnily. K sobě přibrali ještě osvědčenou porotkyni Nicole Scherzinger.

Louis Walsh jako mentor nikdy nevynikal a již dlouho soutěži nepřinášel nic dobrého. Letos to nebylo jiné, už při Six Chairs nebyl schopný dát dohromady slušnou šestici skupin. Více než jeho mentorské umění však vyčnívaly jeho narážky a urážky v bulváru, kdy se zbytečně a hlavně neprávem opíral do předchozí poroty, čímž si nejspíš vybíjel svou frustraci po loňském vyhazovu. Takhle se určitě dospělý člověk a vrcholový hudební manažer nechová. Sharon Osbourne se vrátila po dvouroční pauze, tentokrát sice nevyhrála, ale její počínání mělo velký vliv na to, jak byla tato řada vnímána. Sama se ani nedokázala naučit jména svých tří finalistů, čímž se během Live shows několikrát ztrapnila. Hlavně, že se sype air time a tučný honorář čeká na účtu.

Nicole a Simon tvořili tu „rozumnější“ část poroty, alespoň co se týče hodnocení a rozhodnutí v Live shows. Přestože Nicole nakonec Matta dovedla až k vítězství, dá se říct, že se jí nepovedlo zopakovat úspěšný mentoring z 9. řady. Až na několik kol se nedá říct, že by výběry pro Matta a Ryana byly úplně padnoucí. Simon předvedl svůj porotcovský standard posledních let, kdy výrazně vyměkl. Už to dávno není ten Simon, který dokázal rozbrečet i největší tvrďáky svou kritikou. Své o tom napovídá i chvála Honey G při Live shows. Jeho mentorské dovednosti už nejspíš také nejsou co bývaly. Už podruhé za sebou neměl ani jednoho soutěžícího ve Finále. Že by se velký Simon po těch letech úspěšného manažerství a porotcování vyčerpal a ztratil cit pro práci s talentem?

Vítěz

Dostáváme se k závěru rekapitulace, kde si posvítíme na samotného vítěze. Pro mnohé byl Matt tzv. „chosen one“ neboli produkcí předurčený vítěz. Jeho cesta však vždy nepřipomínala favorita start-cíl, to loňská vítězka Louisa Johnson předvedla mnohem sebevědomější cestu. Matt se dokonce stal prvním vítězem, který v hlasování nevyhrál sobotní finálový večer, od vyřazení na 3. místě ho od 5 After Midnight dělilo pouze pár procent hlasů. Soutěž mu s největší pravděpodobností vyhrál duet s Nicole, jejichž Purple Rain se stalo jedním z highlightů Grandfinále. Osobně mi Mattův zpěv nikdy příliš neimponoval a neshledával jsem u něj velkou osobnost. Těžko říct, jak by si počínal, kdyby mu největší konkurenti v kategorii neodešli už před Live Shows. Jak to u vítězů bývá, bude už záležet na hitech a prezentaci, což určí směřování jeho kariéry. Oproti minulým vítězům měl také výhodu v originálním vítězném singlu. Uvidíme za rok, jestli se mu podaří prolomit prokletí mužských vítězů.

Cesta soutěží Matta Terryho

Casting

Bootcamp

Six Chairs Challenge

Judges Houses

Live Show 1

Live Show 2 – Motown

Live Show 3 – Divas

Live Show 4 – Fright Night

Live Show 5 – Boyband vs. Girlband

Live Show 6 – Disco

Live Show 7 – Movie Night

Live Show 8 (čtvrtfinále) – Louis Loves + vlastní výběr

Live Show 9 (semifinále) – Vánoční hity + Song, který mě dostane do Finále

Live Show 10 (Grandfinále)

Vítězný singl – When Christmas Comes Around

Shrnutí

Jak Simon Cowell ztrácí cit pro práci s talentem, tak produkce ztrácí cit pro odhad, co bude diváky bavit. Celou sérii více než na dramatické osudy soutěžících a kvalitní zpěv produkce vsadila na kontroverzi, což ve výsledku diváky spíše odradilo než nalákalo. Nic však není ztracené, X Factor bude na obrazovkách ještě minimálně do roku 2019, tudíž produkce má ještě dostatek možností nám naservírovat další kvalitní sérii. Třeba jen prostě 13 nebylo pro X Factor šťastné číslo.

Jak nejlépe uzavřít tento vyčerpávající rekap než blahopřáním. Tímto bych chtěl čtenářům poděkovat za přízeň, kterou Panáčkovi projevili v letošním roce a všem přeji v roce 2017 spoustu kvalitní zábavy. Určitě bude na co se těšit.

VojtaP

Milovník hudby a dobrého jídla, lehký závislák na seriálech a na reality show. Z reality show mě hodně baví například X Factor, Got Talent, Survivor a další...