Británie má Talent 2016: 2.casting: Energický gospelový chór, jinak nuda? (rekap+video)

V sobotu v Británii pokračovala talentová show Británie má Talent druhým castingovým dílem. Opět jsem zasedl k televizi, abych se s vámi podělil o dojmy z předvedených vystoupení. Kdo aktuálně oslnil porotu a diváky? A o čem se na Ostrovech po druhém díle mluví?

Postoupili:

Bill Brookman

Takové už tradiční úsměvné číslo, které pobaví, rozpoltí porotu, rozehřeje diváky a postoupí dál. Maximálně někdo podobný dostane šanci v semifinále jako výplň mezi ostatními favority.

Katy a Paul

Dvojice kamarádů se přišla pochlubit svým uměním, akrobacií na obručích. Někdo by si mohl říci, že to není nic nového, ale jejich prvky akrobacie jsem osobně viděl poprvé a líbily se mi. Je ovšem otázkou, nakolik si své ojedinělé triky vyčerpali už na castingu a jestli mají ještě nějaká neviděná v rukávu. Dobré vystoupení, ale zase jen efektní pro casting.

Jack Higgins

14letý Jack má velký sen, a to takový, že by chtěl soutěž vyhrát. Jackovo vystoupení a celé dění okolo jeho osoby můžeme označit jako tlačení na příběh. Jednak se v bulváru dostalo na povrch, že Jack je bratranec Beau Dermot, té slečny, která v minulém díle dostala Golden Buzzer. A hlavně se v show rozmázlo, že Jack byl ve škole šikanován kamarády za jeho lásku k tanci, říkali mu, že je gay. Takže o slzy a emoce nebylo na castingu nouze. Ale Jack přišel hlavně tancovat a tvrdil, že tanec je jeho životní láska a že tancuje neustále. Jeho vystoupení jsem viděl tedy zatím jen jednou a můj dojem byl rozpačitý. Nejsem žádným odborníkem na balet, určitě nějaké vlohy má, ale jeho podání tance mi přišlo enormně toporné, dětsky nemotorné a takové vyloženě amatérské. Got Talent měl ve svých řadách mnohem lepší tanečníky, než je Jack. Jackovi akorát výrazně ve vystoupení pomohla píseň Say Something (I´m Giving Up on You). Bez ní by to bylo suché a ani bych nevěřil na tak jasný postup. Po taneční stránce mi to přišlo nudné a ničím originální.

Another Kind of Blue

Dvojice tanečníků se pustila do stínového divadla a zase trochu jinak. Formou projekcí nejen na plátno za, ale i pod tanečníky. Vystoupení perfektní, nápad opět skvělý, ale… Jednak skupina už toto dělá pár let a rozhodně nejsou amatéři a za další, sledování obou promítacích ploch bylo někdy hektické. Ale to nemění nic na tom, že to bylo skvělé vystoupení. Osobně mám toto moc rád.

Roberto Carlos

Roberto Carlos je z Mexika a je mu 26 let. Od první vteřiny mi byl úsměvem ohromně sympatický. Zpočátku jsem si myslel, že to bude looser, ale to se naštěstí nekonalo. Roberto si na plac přinesl pingpongové balónky v kbelíčku s vodou, nikdo nevěděl proč. Zpočátku začal žonglovat, nic neobvyklého. Ale pak si míčky dal do úst a žongloval s nimi z úst. To bylo hodně zajímavé. Musí mít silné plíce a obratný jazyk. Žonglování s klobouky už nepůsobilo tak originálně, ale také hodně sympaticky. Na Robertovi se mi líbila hlavně jeho excelentní nálada.

Wayne Woodward

U Wayna bych se vsadil, že když se točil úvodní jingl pro jeho vystoupení, tak měl trochu přihnuto. A když k tomu připočteme ještě ten strašný anglický akcent, tak to aby si Wayna člověk pustil aspoň šestkrát, aby mu rozuměl. O sobě nám prozradil, že se víceméně od šesti let pohyboval po hospodách, kde snažil zpívat a aktuálně si tímto i vydělává. Čekal jsem v jeho zpěvu ledacos, ale rozhodně ne takový swingový sond se skvělou barvou hlasu a srozumitelnou výslovností. Jeho počínání na pódiu akčně prožíval otec, který se propadnul v sedačce. Wayne zpíval moc hezky a své si splnil. Věřím, že by mohl dojít do semifinále, ale poté už to bude na vkusu diváků. Swing totiž není plošně přijímaný žánr a jak je v této ostrovní verzi soutěže zvykem, bude strašně záležet na aktuálním výkonu a výběru písně.

Richard Jones

Voják, který sloužil v královské armádě, přišel do Got Talentu s mikro magií. Tento typ talentu ještě nemusí být také úplně ztracený, protože kouzelník skončil minulý rok na druhém místě. Ve svém vystoupení ukázal de facto jen dva triky, které byly hezké, stále se na ně rád dívám a chtěl bych vědět, jak to ti kouzelníci dělají, ale na druhou stranu Richard nepředvedl zase nic tak velkolepého, co jsme už neviděli, minimálně v „jen“ v jiném kabátku a s jinými rekvizitami. Takže kouzlení dobré, ale chce to něco nově šokujícího a uvěřitelného.

100 Voices of Gospel

Chvilku jsem si myslel, že z chóru budou dělat překvapení, že to je jako jedna zpěvačka, ale naštěstí na začátku nastoupil celý sbor. Opět si nebudeme nic nalhávat, tohle nejsou žádní amatéři, ale už pár let světovými vystoupeními ostřílené těleso. Sympatická a energická vedoucí sboru nám řekla, že její sbor se skládá z více jak 20 národností (i z Britů) a že ona je Američanka. Porotci trefně prosili lidi z chóru, aby se Britové přihlásili. Ruku zvedl pouze jeden. Ale jdeme na vystoupení. Už podle názvu musí být všem jasné, co přijde. Gospelový zpěv. Vedoucí sboru vystoupení nakopla, jak je zvykem pro tyto kypré Afroameričanky, kterým je muzikálnost extrémně blízká. Poté dala povel, aby se na pódiu ukázali tanečníci a celé těleso se výtečně rozpohybovalo a vneslo na casting tuny energie. Vystoupení bylo svižné, energické, poslouchatelné a příjemné. Diváky v divadle to trhalo ze sedaček. Se mnou to na židli šilo taky. Parádní vystoupení. Tušil jsem, že tomuhle někdo z porotců bouchne Golden Buzzer. Už z pohledů kamer se dalo čekat, že to bude Simon, ale vypálila mu rybník Alesha a gospelový chór poslala rovnou do semifinále. Golden Buzzer zasloužený? Těžko soudit, leda až po castinzích si můžeme říci, jestli tam bylo něco lepšího. Ale minimálně za tu vlnu energie a v rámci druhého dílu, ano. Přišlo mi, že to vedoucí chvilku trvalo, než jí vše došlo. Druhou otázkou je vkus. Gospel není totiž poslouchatelný pro každého, někdo na něj může mít alergii a někdo zase nemusí tu afektovanost. Uvidíme, co na to diváci.

Nepostoupili:

Není zvuk jako zvuk

Špatná opera

Tři metry vysoká služebná

Fakír amatér

TOP 3 nejlepších čísel

1, 100 Voices of Gospel
2, Another Kind of Blue
3, Roberto Carlos

Hodnocení druhého castingového dílu

Osobně musím říct, že po druhém díle jsem byl trochu zklamaný, možná více než trochu. Asi jsem čekal mnohem více, než nám bylo předloženo. Bohužel nebylo k dostání nic extra neobvyklého nebo aspoň číslo, které by nás smetlo od obrazovek. Vlastně bylo pouze jedno a to gospelový chór. Ten snesl ty náročné parametry, měl ohromný náboj a kvalitu. Ale ztratil se u toho trošku moment překvapení, protože všem bylo jasné, co přijde. Nevědělo se akorát, jak to bude dobré. Buzzer skvělý, ale přišlo mi, že ho chór přijal samozřejmě. Bohužel zbytek mě moc neoslovil. Nebo spíše tak, po shlédnutí řeknete, hmm dobrý a jde se dál. Věřím, že produkce má ještě esa v rukávu.

Sledovanost byla skoro o milion diváků vyšší než u prvního dílu. Tentokrát v britském bulváru a na sociálních sítích hodně rezonovalo, že už to není Británie má Talent, ale že by to měl být světový talent. Divákům zkrátka schází domácí osazenstvo mezi soutěžícími.

A co vy, čtenáři? Kdo zaujal vás ve druhém díle?

Merťas

Začít koukat na zahraniční talentové show byla má zhouba i radost. Vystoupil jsem z našeho vakua a nakoukl za hranice a objevil jsem neobjevené. Lidé plni uměleckého nadšení ve všech směrech, kteří svou část ze sebe předávají dál světu. Nejdříve jsem sledoval sám, ale pak se objevil Panáček a od roku 2011 už sám talentové show nesleduji.mertas024@gmail.com