Panáček v reality showÁno, šéfe 2011 SK: Vojenská zotavovňa Smrekovica (1. díl)
“Vážení priatelia, to čo ste videli na televíznej obrazovke už nie je vôbec aktuálne. Bolo to natáčané žiaľ v období keď sa prerábal systém v kuchyni. V súčastnosti je skladba a kvalita jedál už tri týždne na takej úrovni,že dokáže uspokojiť každého zákazníka. V tomto trende hodláme zotrvať a budeme sa snažiť iba napredovať.” Disclaimer z facebook stránky zotavovny Smrekovica.
Rozpaky šéfa Žídeka sú po pol roku späť v druhej sérii Áno, šéfe. A opět tak trochu jinak než jsme zvyklí z naší české, pepíkovské verze.
Zatím co na Zdeňku Pohlreichovi je od začátku třetí série vidět, že akceptoval marnost svého počínání a jeho přístup je o to víc odtažitý a nekompromisní, podobá se jeho kolega ve slovenské mutaci spíš onomu věčně udivenému srdcaři Svatopluku Kuřátkovi. Koneckonců to dokazují i jeho slova v úvodní znělce – “Hoši, co tady blbnete?” Tak jak a kde se blblo na úvod slovenské dvojky?
Den první – Anděl na horách
V ten samý den, kdy Pohlreich představil obecenstvu dvojici brněnských hóchštaplerů z Bohémy a úspěšně odpískal natáčení po necelých třech dnech, se na Jojke odvíjí příběh daleko méně vyhrocený, s výbornou retro atmosférou a zahalený do lehce snového, téměř zhuleného rauše.
Možná za to může i nadmořská výška (1428 m n.m.), v které se nachází nejvýše položená zotavovna ve střední Evropě, Smrekovica.
Jako rekreačně rehabilitační objekt patřící armádě se Smrekovica zcela vymyká dosavadním klientům pořadu. Nejen stylem hospodaření jak bude patrno později, ale i stylem vaření. Nulové zaměření na případné “pasanty” s jejich “a la carte,” jen pouhopouhé fixní menu pro ubytované děti a vojsko. Tím je vyřešeno i rychlé testovací posezení nad zelňačkou, nějakým masem s rýží, rizotem a palačinkami, které hned zkraje klasifikovalo úroveň kuchyně na typickou školní/vojenskou jídelnu.
Pohnutkou k pozvání pána Žídeka do zotavovny byla chuť dát kuchařskému týmu nový impuls pro plánovaný odklon od údajně nevýdělečného státního zařízení směrem k profitabilnější komerci.
Hlavní nevýhodou kuchyně je vojensky direktivní lpění na desítky let starých normách, díky kterým je současný stav dokonale zvápenatělý.
Sám jsem měl v rámci základní vojenské služby tu čest vařit pro tři stovky lampasáků a tak si živě dokážu představit, jak nepohodlné je o změně byť i jen uvažovat.
Další poněkud dada zastávkou je rozhovor s rusovlasou recepční nad nástěnkou s programem pro rekreanty. Tam kde Žídek shledává nejzajímavější položkou “Osobné volno” já oceňuji především “Společenský večierok – posedenie pri reprodukovanej hudbe s možnosťou tanca.”
To jen tak pro ilustraci, v jak moc velkém skanzenu za 45€ na noc se to vlastně nacházíme.
[singlepic id=2402 w=420]
Den druhý – Normy
PhDr. Margaréta Cehláriková, generálna riaditeľka a předsedkyně představenstva vojenské zotavovny Smrekovica na úvod druhého dne říká, že někdy ani ona sama nechápe co tam vlastně pohledává. Zajímavé doznání.
Konkurenční výhodou zařízení je, že armáda je schopna zajistit přísun hostů i mimo sezónu, kdy se ostatním vyplatí raději zavřít, ale hlavně v tom, že případné ztráty kryjí slovenští daňový poplatníci.
Malá ekonomické vložka
Podnik kasíruje hosty o 300,-Kč za plnou penzi, ale náklady na suroviny jsou jen stovka. Což znamená foodcost kolem 30% a takový už mají lepší restaurace. Tomu přesně odpovídá zdejší špatný poměr výkon/cena, ale zároveň slušný profit pro podnik.
Normy jsou seznamy použitých surovin a základní recepty. Něco jako manuál k Ikea nábytku. Určují pouze co do kterého jídla patří, ale nejsou to kalkulace. Kalkulace slouží k spočítání nákladů a určení prodejní částky a dynamicky se mění v závislosti na nákupních cenách. Za to normy mohou být a v tomto případě i jsou, celých čtyřicet let beze změn :)
Divácky tak vděčné šmejdění po skladech a lednicích je i tady dost netypické. Bunkry s dveřmi zamčenými tak, že by se za to nemusela stydět lecjaká tuhá adventura. Donedávna s nutností visací zámky ještě pečetit, což soudružky dokazují svými pečetidly na klíčích. Inu poctivě zažraná gumárna.
Nad normou na fazolovou polévku si ještě ukážeme, jak je používání těchto letitých předpisů v této době mimo a krátkým zastavením na zcela liduprostém mezinárodním turnaji v tenise ukončíme druhý den.
[singlepic id=2403 w=420]
Den třetí – Vedoucí stravovacího úseku
Znáte to, třetí den na horách znamená veliký opatrně! Nejlepší je počkat až kompletní hotelový tým doveze v šest ráno před vchod vyvoněný fialový autobus ISUZU a zalézt na celý den do kuchyně zápasit se spotřebiči pro hromadné vyvařování. Jen pro zajímavost, každý z kuchařů co se v tomto díle mihne je v práci první den. Na druhou stranu, místní kuchařky jsou za zdejšími sporáky v průměru třináct let…No, místní kuchařky, vlastně jen jedna místní kuchařka. Zbyle dvě tetušky se starají o zásobování kuchyně z oněch nedobytných skladů, což je zřejmě dokáže plně časově vytížit.
Obě se jmenují “vedoucí stravovacího úseku” a ani jedna není věčně k sehnání. To plus nekonečné zápasy s porouchaným vybavením, výpadky proudu a na pozadí hrající hudba ze seriálu “Odpočívej v pokoji” dávají tomuto dni takový hodně surealistický nádech.
[singlepic id=2404 w=420]
Nejsympatičtější a kuchyňsky zřejmě nejkreativnější figurkou je v tomto díle bezesporu český údržbář Jirka, který zakotvil na Smrekovici před třiceti lety. Servisní část pořadu tak vyplní pouze info, že uzené maso se nemele a že Jirkovi pstruzi jsou pečení v jakémsi DIY orchestriónu.
Den čtvrtý – Šoulání a impulzy
“Když vaříte něčeho víc, tak tam musíte všeho dát víc!” Tolik asi motto tohoto dne. Jinak se kolektivně šoulali houskové knedlíky a to je z kuchyně asi tak vše.
Přichází finální plánování budoucnosti a dávání oněch kýžených impulzů. Pokud se impulzem rozumí “chovejte se tady k tomu jako by to bylo vaše vlastní,” tak to bych měl možná zavolat do televize, že tato motivace je historicky prokazatelně ta nejméně funkční. Nicméně všichni od ředitelky po poslední ženu od nádobí odkývali, že jako ano, chovat budou. Jediný kdo nekýval byl údržbář Jirka, který někde udil na zakázku pstruhy a jako jediný z tohoto baráku vydělával prachy.
Den samolepkový
Po měsíci kontrola a rozhodnutí, zda restaurace obdrží nějakou tu samolepku nebo zůstane bezlepková.
Tady ač nejsem příznivcem konspiračních teorií mám pocit, že zasáhl vlastník, kterým je ministerstvo obrany a podniklo á konto natáčení jakousi personální čistku. Společně s udiveným Žídkem zjišťujeme, že téměř všichni jsou pryč. Pryč je riaditeľka, pryč je prevádzkar, pryč jsou i obě vedoucí úseku stravování, ale ty byly pryč vždycky. Pryč jsou i oba kuchaři. Jedinými kdo ve Smrekovici zůstali je servírka, rusá recepční, věčná kuchárka Majka a údržbář Jirka, který někde udí pstruhy a vydělává jako jediný z baráku prachy. Nakonec se ukáže, že na rozdíl od zbytku kuchyně, obě vedoucí stravovacího úseku pracují pouze do půl třetí a jsou pryč jen do dalšího krušného rána. Uff. Tuto fázi pořadu podbarvuje pro změnu ústřední melodie z filmu Velký útěk. Hudební dramaturg je prostě vtipálek.
Nový dočasný ředitel se ukázat na kameru nechce a tak už zbývá jen malé ohlédnutí za promarněnou energií v jedné v čase zapomenuté zotavovně. Bez hvězdiček samozřejmě.
Jako start nové série byl tento díl malinko vlažnější, nicméně mě svou atmosférou vyhnal na příští týden do Krkonoš. Až tak to na mě dýchlo.
Koukal jsem, že je místním zvykem dát na závěr nějakou šéfovu/Zdeňkovu hlášku.
Tak to u pána Žídeka nepřipadá do úvahy. – Jarda totiž nehláškuje, Jarda je kvázi!
Chcete si prohlédnout tento díl Áno, šéfe?
Najdete jej v archívu TV Joj, stačí kliknout
Související odkazy s tímto dílem
– oficiální web zotavovny Smrekovnica
Pár vzdělávacích článků od autora rekapu pro odbornější diskuzi :)
– Typologie zahraničních turistů. Kdo dává dýško?
– Poděkování dobrým hostům. Co mají umět?
– Fenomén českých pizzerií: kečup a eidam
– Fenomén poledních menu. Kolik dáme za oběd?
– Jak prodat hospodu? Několik rad a tipů
Pokud se s Matoušem Petráněm aka Matesolou chcete poznat osobně a zjistit něco o jídle, provozu restaurace, víně apod. Určitě vás rád přivítá na jednom ze svých gastroseminářů.
Diskuze k článku
Teraz som si pozrel FB a pobavili ma tam komentáre niektorých ľudí k tomu statusu na FB.
Inak rekap fakt super ;) – dopodrobna.
A kam se poděl mlíkař ? :-)
joplin (2), jaký mlíkař? :)
Vítam nového pisatele!
Pokud muzu, vyjadrim se k tomu. Styl psani me neoslovil. Prilis prekombinovane, komplikovane vystavene vety s radoby plne odkazu na vsechno mozne co ma pisatel ve svych koniccich a obzoru, ale je to tak nesikovne splacany, ze to neni ani vtipny ani zajimavy. Cisi z toho na me opovrhovani kymkoliv a cikmoliv, krom vlastni vyjimecnosti. Mozna je to jen zacatecnictvim pisatele nebo mnou – hloupu citatelkou clanku o RS se spatnym pravopisem a skladbou vet. Ale taky nepisu nikam oficialne a jen rikam svuj nazor. Stejne jako treba kritici pisni sami neumi zpivat, ale jsou uznavanymi v oboru, ktery delaji.
Proste mi to sem na (prominte to slovo) „lehce bulvarni“ web o RS nesedi. Anebo me proste odradila zminka o huleni v zacatku, na coz jsem silne alergicka, protoze to je ta nejtrapnejsi, momentalne moderni berlicka, ktera je „strasne cool“.
Sliznu za tohle hodnoceni kritiku, ale ja kritiku rada ;) (posouva cloveka vpred – dvojsmysl tehle kritiky) a prijmu ji se vsim vsudy.
3: on myslí toho, čo prišiel na autobuse a doniesol aj personál, nie?
Mně se rekap četl dobře (taky šroubuju a uměla bych i napsat článek v jednom souvětí, kdybych se nehlídala). Díky za něj.
Akorát se asi budu muset nezbytně podívat i na video, neviděla jsem a v textu vlastně není nic o tom jestli vařili alespoň trochu jedle.
Mně to připomnělo Skřivánky na niti …jak se ztráceli lidi … :-)
okkvp (6) tak původně vařili zcela obyčejné „hromadné jídlo“. Poté, co jim Jaro Žídek začal říkat, že když se dělají houskové knedlíky, tak je tam asi potřeba dát housky, ať norma říká co chce :), tak si strávníci to jídlo samozřejmě pochvalovali mnohem více.
V tomto díle zaujala svačina chleba s řízkem, která měla dle jejich tabulek tuším hodnotu 6 euro :))
tak jsme se dozvěděli, co hráli, jaké je osazenstvo kuchyně, ale co vařili a jsk nevíme vůbec nic.
jak
Kapi (4), nejsem si zcela jist, zda je Matesola začátečník pisatel, když každý týden píše pravidelně do Lidovek (viz. odkazy na konci článku :) Ale jinak bych tu spíše než osobu autora rekapu rozebíral obsah samotného Áno, šéfe :)
Kdepak SUNíčko, Kapi (4) má pravdu. Na poli rekapitulací, či recenzí jsem prostě nováček :) V životě jsem nenapsal recenzi na jediný film a jen jednou omylem na divadelní hru.
Stejně tak rekapy čtu občas a pouze v případě, že mě nějaká RS zajímá, ale ne zas tolik abych na ní koukal :)
Kapi jinak díky za přivítání a kritiku. Berte to tak, že toto byl můj první článek podobného typu vůbec a doufám, že se časem rozepíšu dřív, než vás stihnu definitivně znechutit ;)
To co se vám zdá jako nafrněná kritika zkuste brát prosím s nadhledem. Víc než linkované články z lidovek o mě spíš napoví staré články na mém blogu http://matesola.blogspot.com tedy pokud budete mít čas a chuť :)
Snad pak lépe pochopíte, že Ano, šéfe nemohu brát nějak extra příliš vážně.
Jako na potvoru byl tento díl opravdu netypický a o vaření jako takové tam vůbec nešlo. Popisovat pár sekund během kterých se založilo na Moravské vrabce, nebo krátké grilování krkovičky mi přišlo uplně zbytečné. V tomto díle se prostě nebojovalo s nízkou návštěvností vinou špatné kuchyně, ale problémy byly hlubšího organizačního rázu a pro Žídka během čtyřech dní rozhodně k nevyřešení.
Ještě jednou díky za ohlasy a kritiku a příště bude lépe!
To jedlo čo varil Židek dve tretiny stravníkov povracalo nedojedené. Tvrdé knedlíky,nevýrazná chuť kapusty a polosuché mäso..škoda,že nedal do telky reakciu českých turistov, ktrorí ohrnuli nos a vratili polovičné porcie.. ale čo už..telka a bulvár majú vždy pravdu…
Mino (13) a ty jsi kdo? Jeden z těch co tam seděli a jedli nebo máš přímo co do činění s danou zotatovnou? Nebo-li odkud je tvůj zdroj informací? Rekap nemůže hodnotit nic jiného než co divák vidí v televizi, tak to zkrátka je. Samozřejmě komentáře jsou otevřeny jakékoliv diskuzi o tom, jak to bylo ve skutečnosti či nebylo.
12 – tu netypičnost jsem z rekapu čula – je to vlastně legrační, na Žídka se totiž dívám velice málokdy a dnes mám po vašem článku velké cukání to při nejbližší možné volné chvíli udělat a taky to udělám :-)))
Troska mimo temy, ale celkom zaujimave pohlady riaditela JOJ
http://www.joj.sk/televizne-novinky/aky-bol-prvy-tyzden-novej-sezony.html
ja dekujio za dalsi porci pismenek pro moji dusi .. radeji prectu 100 stran textu nez napsat jednu vetu ;-) .. a vitam te zde
gastroseminar ? .. to slovo se mi nelibi .. pripomina mi latexove obleceni, dutky a pana na skripci
jinak se mi tvuj rekap libi moc ..
jo, tak tohle chtělo vidět … tý brďo, Zdenda by místo knedlíků šúlal semtex – a nic jiného si to snad ani nezasloužilo.
jo a fotky v rekapu se k vystižení atmosféry dílu taky moc hodí – zvlášť ta s hříbečkem :-)
Mino(13) Hele kamaráde ja ti nějak nevěřím. Nejsi náhodou jeden z těch, kterým dal někdy Kváziman za uši :)
Jinak rekap paráda a těšim se na další. První řadu sem nesledoval, ale už ji zpětně sjíždím z archivu. Sice to není taková pekalná zábava jako s Pohlreichem, ale bavím se u toho taky a navíc je to, aspoň pro mě, i trochu víc „poučný“. Žídek je sympaťák a ta jeho, možná naivní a marná, snaha těm podnikům skutečně pomoct, mě fascinuje. U mě je to „Don Quijote“ slovenský gastronomie! RESPEKT
Rada by som pozvala ludi aby sa vyjadrili na margo krasneho faux pas zo strany manazmentu vo vojenskej zotavovni na Smrekovici. Ako sme videli v relacii, zlyhalo vsetko kam sa kamera co len na chvilocku zamerala. Doslova to posobilo strasne a miestami si mohol clovek mysliet ze je niekde v 50 tych rokoch minuleho storocia a to aj s pristupom zamestnancov zotavovne ktrori len hanblivo pozerali do zeme, pripadne len nevediacky krutili hlavou. Poviete si, ako moze ministerstvo zamestnavat takychto ludi? Aj ked samozrejme ide o akciovu spolocnost, no majetok je samozrejme statny, takze plynie z toho zeby statu naozaj malo zalezat akychto ludi tam ma, teda lepsie povedane predstavenstvu dozornej rady akciovej spolocnosti, ci generalnemu riaditelovi, v tomto pripade, funkcionarom v jednej osobe. A tu je kamen urazu… Ked sa ministerstvo rozhodlo zefektivnit prevadzku zotavovne v prvom rade odvolali riaditela. Poverena zastupovanim bola priamo generalna riaditelka a predsednicka dozornej rady akciovky. Zrejme to bol prenu len dobrodruzny vylet na ktory si vybrala dvoch pomocnikov, povedzme ze manazerov ktori hotelierstvu rozumeju. Samozrejme vsetci vzorne z jednej politickej strany, ale to v tomto pripade nezohralo hlavnu ulohu. Nas zaujima co konkretne sa udialo pred prichodom pana Zideka. Zhruba mesiac predtym zo stravovacieho useku prepustili z dovodu nadpoctu zamestnancov kucharov a casnikov. Medzi nimi aj sefkuchara. Dotycnym vyplatili odstupne, mimochodom niektori tam pracovali doslava cely zivot, takze odstupne nebolo male, ale uz po par dnoch, a to doslova, prisiel jeden z panov manazerov ktori mal na starosti stravovaci usek nato, ze odrazu nema kto robit !? Kde sa stala chyba? A tak nezostavalo nic len na rychlo najst nejakych kucharov, doslova a dopismena snad hned prveho ktory sa prihlasil. Dali mu varesku a var pre pana Zideka. Urcite pred nim neobstoji clovek ktory este ani nevie kde je sklad. Samozrejme treba uviest ze prihlasenie sa do relacie Ano sefe nemal nik iny na svedomy ako pan manazer ktory si nevie ani spocitat kucharov. Zaraza ma na tom niekolko veci…ako mohol zo dna na den prepustit zamestnancov stravovacieho useku pokial nemal pripravenu presnu strategiu dalsieho prevadzkovania hotela, …ze doslo k financnej ujme na zaklade vyplatenych odstupnych ku ktoremu nemuselo dojst, …prijem novych zamestnancov bez vyberoveho konania, …a jeho lahostajnost k vzniknutej situacii ktoru sam sposobil svojimi nizkymi manazerskymi schopnostiami a prihlasenim do relacie. Nehovoriac o tom ze pri navrate pana Zideka sa stranil celej situacii co mohlo vidiet cele Slovensko. Po tejto situacii sa pani generalna riaditelka vratila z krasneho pobytu na Smrekovici spat do Bratislavi a minister poveril docasne vykonom funkcie riaditela jedneho z clenov predstavenstva dozornej rady. Z dvoch manazerov ostal iba jeden, ktory nesplnoval bezuhonnost a ten druhy ktory sposobil cely tento skandal sa stal zastupcom riaditela zotavovne, a to prosim vsetko bez vyberoveho konania. Moj prispevok mal len poukazat co sa stane ak sa dosadzuju ludia podla politickej prislusnosti. Dakujem
Viac na: diskusneforum.sk/tema/ano-sefe-alebo-co-sa-stalo-na-smrekovici#ixzz1ZZioCZQA