Čtyři v tom 2 (16.3.) Tobiáš (rekap)
[singlepic id=8644 w=615]
Na dnešní díl docusoap Čtyři v tom 2 se všichni těší s otázkou, jaký konec měl dramatický porod přidušeného Eliáše a jak celou situaci zvládla jeho maminka Kristýna. Tu po propuštění z nemocnice doma nebude nikdo čekat, první nesmělé krůčky v mateřství bude muset podniknout sama.
Producentka Kamila odjede na několik dní do Japonska na služební cestu a malého Filipa nechá v péči manželu Martinovi. Jak si „dva chlapi v chalupě“ poradí sami bez maminky?
Veronika by v dnešním díle měla dvouleté Amálce přivést na svět sourozence a čeká ji rozhodnutí, zda porodí přirozeně, či císařským řezem. Čerstvě vdaná gymnazistka Bára skončí také v porodnici, ovšem kvůli zdravotním problémům.
Rekapitulace Čtyři v tom 2, díl Tobiáš
Začínáme doma u Veroniky, která se na miminko těší i se svou dvouletou dcerou Amálkou, která mamince otlapkává bříško. Verče zbývají dva týdny do porodu, a tak navštěvuje poradnu. Nemá žádné obtíže, pouze ji trochu pobolívá jizva po minulém císaři. Veronika se svěřuje, že by tentokrát raději rodila přirozeně, protože by s partnerem určitě do budoucna chtěli další děťátko. Naštěstí všechno nasvědčuje zatím tomu, že na císaře nebude muset. Porodu se Verča nebojí, pouze toho, že natrefí na nějakého blbce, nebo spíše někoho, kdo se špatně vyspí. Doufá ale, že se její celoživotní smůla na lidi nyní neprojeví.
[singlepic id=8655 w=615]
Filípkovi, který se narodil producentce Kamile jsou už tři měsíce, a tak by se jeho maminka ráda zase věnovala milované práci. Péči o malého by měl zastat tatínek Martin. Manželský pár je zvyklý žít aktivně i kulturně, a tak všichni tři i s miminem vyrážejí na filozofickou fakultu na promítání zbrusu nového dokumentu Čestmíra Kopeckého. Filípka ale film příliš nezaujal, a tak s ním Martin musel čekat na chodbě.
[singlepic id=8656 w=615]
Bere to ale v pohodě, hojšá chlapečka a chodí s ním po chodbách, aby neplakal. Vyvrací však dojem mnoha diváků, že péče o malého leží z větší části na něm. Podle Martina na sebe Kamila nemá moc času, protože se stará o Filípka, s čímž prý Martin nepomáhá. Jak ale konstatuje, teď bude muset začít, protože Kamila má v plánu odletět na 5 dní pryč. Po promítání si ji Martin chvilku dobírá kvůli jejímu malinko horšímu time managementu.
Lesbička Kristýna, která přivedla na svět před týdnem malého Eliáše, si teď zvyká na to, že už doma není sama. Porod vypadal dramaticky, chlapeček byl přidušený a promodralý, ale naštěstí vše dopadlo dobře. Přesouváme se s celou minirodinkou k Apolináři, kde Kristýna rodila. Podle jejích slov museli v nemocnici zůstat celý týden, protože nastaly komplikace. Trošku si stěžuje, se se jí protáhlo čekání na neurologické vyšetření, po osmi hodinách čekání podepsala revers, protože cítila, že by spíš měla být u svého dítěte. Z toho, co se v nemocnici stalo, nechce nikoho vinit, protože by se akorát naštvala, naznačuje ovšem, že není spokojená s přístupem personálu. To všechny nastávající maminky od Apolináře (včetně mě) opravdu “potěšilo”…
Pak ovšem vidíme věc dosud nevídanou, před kamerou stojí doc. Antonín Pařízek, vedoucí porodnického úseku. Jako by u Apolináře tušili, jaká vlna nevole se vůči porodnici po odvysílání zdvihne, začne objasňovat, jaké komplikace u porodu nastaly – malý Eliáš měl v ústech zbytek mázku (tukového obalu miminka), a proto nemohl dýchat, rozhodně tedy nebyl přidušen vinou personálu. Pan doktor apeluje, že i normálně probíhající porod může přinést nečekané komplikace, a proto by měly ženy rodit pouze na místech k tomu uzpůsobených, a tedy v porodnicích. Kristýna se mi líbí čím dál víc, během přednášky se kroutila jako žížala a koulela očima a bylo na ní dost znát, co si o celé “přednášce” myslí. Nebojí se říct, že jakkoli byla spokojená se sestřičkami na poporodním oddělení, tak se jí nelíbil přístup personálu během samotného porodu. Nedivím se, a to jsme viděli jen zlomek.
[singlepic id=8657 w=615]
Gymnazistka Bára už má porod taky doslova “za pár”. Nyní, když jsou manželé, mohou dokonce společně strávit víkend na chatě Mílova poněkud konzervativního dědečka, který zrovna slaví svátek. Copak na chatě, kamera nám ukáže krásný roubený statek jako z pohádky. V něm Mílův dědeček vyhradil pokojík jen pro mladý pár s jejich miminko, včetně krásné dřevěné kolíbky. Jak se ale Míla za chvilku svěřuje, jezdí za dědou zhruba jednou do roka, takže nevím, zda kolébku vůbec využijí.
[singlepic id=8658 w=615]
Bára do záznamu říká zvláštní věc, a to, že jim natáčení pomáhá v komunikaci, že bez něj by byli pořád na bodu nula a nedokázali si ani říct, co je nového. Hmmm, z toho trochu věštím vztahové problémy v budoucnu, ale nebudu mladému páru kazit radost sýčkováním.
Veronika chystá ceny na místní běžecký závod dětí a dorost. Chlubí se, že ona sama jako čtyřletá vyhrála stříbrnou medaili. Od té doby se běhání moc nevěnuje, já ale musím říct, že vidět závodit děti, které se sotva naučily chodit, byl pro mě asi nejroztomilejší zážitek týdne. Verča si na závodech dává cukrovou vatu a do kamery vypráví, že už by měla porod ráda za sebou a že i malá Amálka už se netrpělivě dotazuje na sourozence. Amálčin stav se momentálně naštěstí nezhoršuje, ale bohužel se nevyvíjí. Problémy přichízejí, když má rýmu nebo se dusí jídlem, a v takových okamžicích Veroniku napadá, co se stane, až z dcerky ten kousek jídla nevyklepe, případně až budou muset jet do nemocnice kvůli chřipce. Za “běžného provozu” nad takovými věcmi Kamila ale nepřemýšlí, prý ji to napadne jen tak jednou do měsíce, jinak si uvědomuje, jak je její dcera úžasná. Smekám, Verčo.
[singlepic id=8659 w=615]
Bára s Mílou se doma škorpí, Míla šmejdí s domácí kamerou po neuklizeném bytě, což mu Bára vyčítá. Nemá na jeho žertíky náladu, ani na humorně míněné otázky, jak se připravuje na to, že bude matka.
Kristýna veze Eliáše k dětské lékařce. Miminko mělo přibrat zhruba 150 gramů, Eliáš ovšem přibyl o slušných 300 gramů, takže se má čile k světu a na závěr kontroly se spokojeně počůral.
Na Kamilu a Martina se přijde podávat Kamilina babička. Na dotaz, co by malému přála, odpovídá, že se o něj nebolí, protože chlap může dělat kominíka nebo instalatéra, a stále bude užitečný, kdežto ženy to mají na světe těžší. Přeje mu alespoň, aby si jednou našel šikovnou ženu.
Poté už vidíme Kamilu na letišti. Chystá se do Japonska, aby převzala cenu za svůj dokumentární film, a přestože si nejprve myslela, že nebude možné, aby se předávání zúčastnila, nakonec po četných konzultacích přeci jen vyráží na cestu, byť jen na nezbytně dlouhou dobu. Lidi, kteří ji znají, prý vědí, že je to pro Kamilu profesně důležitá záležitost a ženy, které po porodu svět kolem sebe redukovaly na dítě, označuje za fašistické matky. Mně osobně je Kamilina činorodost sympatická, ale věřím, že tímto škatulkováním dost lidí namíchla. Kamila každopádně touží jít za svým snem a věří, že kdyby neodletěla, jednou by ji to mohlo mrzet. Odjíždí rozněžnělá, ale přesvědčená, že to spolu kluci zvládnou
Martin si doma mezitím přivyká na roli slaměného vdovce a jediného opatrovníka malého FIlípka. Kamila mu láskyplně sepsala kompletní podrobný “návod na dítě”, ovšem Martin se ho asi drží jen volně, když, jak přiznává, s malým celé dopoledne prospali, ač na programu mělo být cvičení na podložce a balónu.
[singlepic id=8660 w=615]
Novopečený tatínek bere celou péči na pohodu. Co má třeba dělat, když Filípka oblékne na procházku, ale ještě potřebuje obléci sám sebe? Žádný problém, malý přeci chvilku vydrží ležet na podlaze, než si tatínek vezme bundu a boty.
Bára s Mílou mají romantickou chvilku v posteli, kde si něžně sdělují, jak moc se těší na miminko. Protože se ale Báře později udělalo zle, převezl ji Míla urychleně do mostecké nemocnice. Bára si myslí, že jí vzhledem k potížím lékaři vyvolají porod, ovšem podle jejích a Mílových slov lékaři její potíže moc vážně neberou. Prozatím čekají na sběr bílkoviny, a když se ukáží velké ztráty, bude Báře porod vyvolán.
[singlepic id=8661 w=615]
Kristýna koupe Eliáše v kyblíku a jde jí to mnohem lépe než s plyšovým tygrem v igeliťáku. Prý by se měly děti koupáním uklidnit a uspat, u nich to tak ale zatím rozhodně nefunguje. Dětská lékařka prý byla překvapená, že Kristýna zvládá péči o malého úplně sama, ale Kristýna si soužití s miminkem a dvěma psíky pochvaluje. Podle svého bratra si prý málo říká o pomoc, ona je ale prostě zvyklá fungovat sama. Ani její máma, kterou jsme poznali v minulém dílu, se na vnuka podívat nepřijela, má to totiž do Prahy asi 420 km. To by mě zajímalo, kudy jezdí, protože podle Google map to má z Týna nad Vltavou maximálně 150 km. Kristýna jí aspoň posílá fotky, uvidí se ale až na Vánoce v Týně.
Své dítě vnímá Kristýna jako požehnání, který by chtěla dopřát i dalším lidem, je proto rozhodnutá jít zhruba za rok darovat vajíčka. Mateřství je dle ní úžasný pocit bez ohledu na sexuální orientaci, po němž touží všechny ženy, byť si to někdy neuvědomují. Chce pomoci těm, které by děti rády měly, ale nemůžou.
“U nás chodí Japonci s kamerama a v Japonsku chodím s kamerou já,” glosuje producentka Kamila svůj pobyt ve východoasijské metropoli. Ani v půl čtvrté ráno nemůže usnout, přemýšlí, jak se má Filípek. Ačkoli malý ještě dlouho nepozná nic než mateřské mléko, koupila mu specální dětské jídelní hůlky.
Smráká se i nad Prahou. Martin využívá Kamiliny nepřítomnosti a jí večeři přímo z pánve za asistence kočky. Život s Kamilou mu moc vyhovuje, protože ona nese ve vztahu zodpovědnost. Ta je teď ale na něm. Přichází první neutišitelný Filípkův pláč, Martin ale sedí v kuchyni a nejde malého utišit, prý mu dá ještě čas. Přiznává, že neví, co dělat, protože svou lahvičku mléka už Filípek vysosal, nová není rozmražená a Martin Filípka bez lahvičky neumí utišit. Nakonec se ale zvedne, sahne do mrazáku pro lahvičku a dá se do konejšení malého hladovce, což se mu po drobných útrapách
[singlepic id=8663 w=615]
Vracíme se zpátky k Báře a Mílovi do Mostu. Tedy spíše do ústecké nemocnice, kam se Míla jako správný a zodpovědný partner rozhodl Báru převézt poté, co jim došla trpělivost s laxním přístupem personálu v Mostě. Jenom na výsledky z moči museli čekat neúměrně dlouho, stejně se z nich nic nedozvěděli a nemocnice nechtěla nic řešit. Zato v Ústí diagnostikovali zvýšené bílkoviny a okamžitě indikovali vyvolávaný porod. Na ten si ale budeme muset počkat do příštího dílu.
To Veronika už se přesunuje do porodnice, kd se chystá na císařský řez. Podle její lékařky to na přirozený porod není kvůli zúžené jizvy po proběhlém císaři, a tak se bude řezat i tentokrát. Verča se vůli doktorů nevzpírá, Amálku před dvěma lety porodila císařem, protože byla otočená koncem pánevním. Až na Martinovu utrženou tkaničku v nemocničních kalhotech probíhá vše bez problémů, Veronika vtipkuje s anesteziologem a za chvilku už je konec zvonec, narodí se malý Tobiáš, který se má čile k světu.
[singlepic id=8664 w=615]
A na co se můžeme těšit příště? Amálka konečně uvidí vytouženého bratříčka, Kristýna jde zodpovědně volit nového prezidenta a Bára jako poslední ze všech maminek konečně porodí. Mimochodem, všimla jsem si v titulcích, že se Kristýna jmenuje Eliášová. Znamená to snad, že je její chlapeček Eliáš Eliáš? Je to vůbec legální? :) Nebo mu jen říká příjmením a křesní má ve skutečnosti jiné? Ví někdo? :)
Diskuze k článku
dotaz pro Kamilu Zlatuškovou: tahle otázka určitě padne na všech fórech, ale já to čtu především tady :-). „Malá skupinka „fašistických“ matek“ :-). To jsou ty, které to mají tak, že odsuzují každou jinou matku, protože to nedělá tak, jak ony? :-)
Rekap a anketa o nejoblíbenější pár zde: cekamerodinu.cz/ctyri-v-tom-ii/ctyri-v-tom-ii-4-dil-tobias
nechci Kamile nějak křivdit, ale mám z ní pocit, že už od narození malého k němu nemá ten pravý vztah, jak by měla matka mít. Neumím to nějak zdůvodnit, jen to z ní cítím. Nejvíc z maminek se mi líbí Kristýna, zvládá to na 1*, přesto, že je na všechno sama. Veronice držím palce, ať péči o dvě děti v pohodě zvládá. A co se týče poslední účastnice Báry, přijde mi jako nedospělý jedinec, takové rozmazlené dítě. A myslím si, že sestřičky se až tak špatně nechovaly, jak bylo řečeno. Možná mimo kameru, to nemohu posoudit, ale měnit porodnici na poslední chvíli, jen proto, že si z nich nikdo nesedl na pr.el….no nevím.
@Bazinga: jsem si to kvůlivá dotazu aj pustila ;-)
Díl jsem sledovala na půl oka, protože moje dcerka do toho ječela, ale co jsem tak vypozorovala, tak si myslím, že Kamila je prostě typ ženy, která musí pořád něco dělat a být akční a být doma s dítětem by jí prostě ubíjelo. Za to ji neodsuzuji, ale je to v dnešní době docela normální, že těchto typů žen je víc. Jediné co mi vadí, že právě tyto ženy docela často odsuzují ty ženy, které se na mateřskou těšily a věnují se plně dítěti a domácnosti a nic víc nedělají. To je zase opačný extrém. Mám pocit, že když jste právě takový typ ženy, že je to pomalu špatně. A tak je na dnešní ženy vyvíjen tlak, aby během mateřské dokázaly ještě něco víc, než jen se starat o rodinu. A to si myslím, že je taky špatně, protože to vyvolává mindráky. Já osobně bych nic víc nezvládla, s mou malou to nejde. A neodsuzuju ani ty, co mají hodnější děti a dokáží vystudovat, vymyslet projekt, či něco dalšího. Ať si to dělá každý tak, aby byl š´tastný, no ne? To co dělá šťastného jednoho člověka, nedělá šťastného dalšího.
Kristýna je obdivuhodná osoba a je moc sympatická. Líbí se mi její přístup k životu a myslím si, že Eliáš se bude mít moc dobře.
Bára je moc mladá a jediné, co mě u ní napadá je, že většinou doktoři říkají, ať máme děti co nejdřív, že starší matka větší problémy a Bára to těhotenství docela trpí, pořád špatně, nějaké problémy, opakovaně v nemocnici. Takže si myslím, že sice mladé tělo je sice na těhotenství lepší ale není to směrodatné. I starší rodička to může zvládnout daleko lépe a užít si to.
U Veroniky – neviděla jsem , proč rodila císařem, ale pořád mi to příjde jako násilný porod. Vím, že z hlediska zdravotních problémů je to způsob, který může zachránit maminku a miminko, ale pokud to není nutné, tak snad raději přirozeně. Císař na mě působí násilné vytrhnutí miminka z dělohy. Však ti doktoři u toho taky tak vypadaly, jak Tobiáška tahali ven. Ležíte v teple, máte všechno a najednou světlo a zima a jste venku. Při tom porodu přirozeném je to přeci jen i akce miminka, které aktivně činí spolu s maminkou, takže se tak nějak připravuje na to, že opouští bříško. Ale je to jen můj názor. Hlavně ať jsou zdraví.
Mě osobně přijde, že Kamila je asi jak to říct slušně „postižená kamerou“. Přijde mi, že má potřebu na ní pořád něco vysvětlovat. Viz „fašistické matky“. Kdyby prostě řekla okolnosti mi to dovolí a já jet chci, protože to pro mě moc znamená, tak to asi nikdo tolik neřeší:-)
Mám doma dvouletou dceru a vzhledem k malému příjmu přítele jsem nemohla přestat pracovat a upřímně kdybych mohla, tak s tím hned seknu a věnuju se chvíli jen dceři a domácnosti. A to nejsem žádná fašistická matka, která musí být s dítětem pořád doma:-)
@JanaVoh:
To je jasné, že když člověk musí jít do práce, tak jde a nedá se nic dělat. To se dá naprosto pochopit. Já neodsuzuju žádnou matku, ať si volí postup jakýkoliv – ať doma či do práce. Jde o to, co chce a nebo co jí možnosti dovolí. Přeji hodně sil do práce i na dcerku. Já osobně si to nedovedu představit ještě k tomu chodit do práce, takže klobouk dolů.
No holky, ruku na srdce, koho z Vás na mateřský zvali do Tokia…..??? Já jí chápu. Za těch pár dní fakt o nic nepřijde……dyť jsou ty dny s miminem jeden jako druhý……..:) Partnera má skvělýho, to taky nemá každá. Já jí fandím a to jsem byla s každým (2) synem doma 4 roky……..:)
@Slavěna:
ale já ji taky chápu :-) … jenom mi prostě přišlo srandovní to vyjádření o „fašistických matkách“
:-), zvlášť poté, kdy vypočítala, s kým vším z blízkých ten odjezd konzultovala a že babička říkala, že má jet :-). V tu chvíli mi ten její proslov přišel úplně stejně praštěný, jako případné výtky těch, o kterých mluvila :-).
Já Kamilu naprosto chápu, ona se brání už předem. Protože ty odsudky přijdou a nenechají na sebe dlouho čekat. Znám to z vlastní zkušenosti. Nechodím na pískoviště a neříkám maminkám, které tam jsou a drbou na lavičce (fakt si s dětmi nehrají – leckdy jsem jediná z mamin, která visí na prolézačce), že se doma válí na zadku a flákají se a měly by víc pracovat. Zato tyto mamky rozhodně neváhají pokládat otázky typu: A opravdu si myslíš, že tvé dítě nebude poznamenané z toho, že s tebou chodí do práce? No to se uvidí až vyroste jestli z toho nebude mít trauma.
My, které s dětmi pracujeme jsme k maminkám na mateřské tolerantní a úplně stejně bychom chtěly, aby ony byly tolerantní k nám. Ale nejsou.
@Beruška bez teček:
Já třeba tento trend neodsuzuju, neodsuzuju nic, když to člověk dělá z vlastního přesvědčení a nejlepšího vědomí. Někdy, jak jedna maminka píše výše i proto, že musí. Já spíš přeju každé mamince, aby si to užila tak, jak si sama přeje. Mě samotné se to nedaří, protože moje holčička je trochu zlobivá a od mala špatně spí a teď se k tomu přidalo i zuření. Jsem vyšťavená, ale přesto si přeji, aby malá byla šťastná a snažím se pro to dělat maximum a to je to nejdůležitější. A co si myslí okolí, to je jejich věc, no ne? Dá vám někdo z těch kritizujících na chleba? Zaplatí za vás sipo? Ne, tak ať jsou zticha. Mě spíše vadí, že když je nějaké to divadlo od dětí na veřejnosti, tak když to zvládnete v klidu, že dítě prostě jen vemete a necháte jej vyřvat, tak se ozvou lidi, že by mu šupli na zadek. A když mu na zadek šupnete, tak jste zase moc drsná a děti se bít nemají. Takže asi tak. A taky patřím k maminkám, které si s dětmi hrají venku a nekecají s ostatními. A většinou se pak setkám s názorem starších lidí, že to se už tak nevidí, aby si maminka s dítětem tak hrála, nebo jej nechala běhat v kaluži. To zas potěší, když někdo pochválí. Takže za mě – Beruško bez teček – děláte to dobře.
Katynka
Kloubouk dolů nedávej, občas nevím ani jak se jmenuju:-) A myslím, že to tak má spousta mamin. Já mám tu výhodu, že můžu dělat na dálku z domova, takže dítě jde spát a já jdu na další šichtu. Nějak by mě nebavilo, celý den být bez dcery, už jsem si na ní tak děsně zvykla, že si neumím představit, že za rok půjde do školky:-)
Jinak dcera má teď taky úžasné období, cokoliv jí řeknu, že budem dělat nebo někam půjdem, tak mám scénu jak od profesionální hysterky:-) občas si říkam, jestli je v tomhle po mě nebo partnerovi:-)))
a nejvíc se mi líbila Kristýna, která pár dní po porodu říkala, jak je vše v pohodě.-) tak jsem si vzpomněla, jak to mimčo první měsíce většinou jen spalo a jedlo, to byla pohodička.-) pamatujete si to taky?:-)
@JanaVoh:
Nevím, proč bych neměla dávat klobouk dolů, když jak píšete už ani nevíte jak se jmenujete a přesto to zvládnout musíte. To je ta skrytá síla maminek, takže se klidně pochválit nechte. Dle toho jak píšete, máme zhruba stejně staré holčičky a musela jsem se smát, když jste psala to o té profesionální hysterce, protože toto máme několikrát denně a já už se každý den modlím, ať je večer, protože kdo to má pořád poslouchat:-)
Já moc pohodičku neprožila ani po porodu. Malá do 3 měsíců probrečela noci, přes den moc nenaspala. Pak se to na dva měsíce uklidnilo a spala trochu i přes den a pak se to do roku pokazilo a nespala zas skoro vůbec. Takže já mám záhul pořád, ale je fakt, že zase když spala, tak si pamatuju, že jsem stihla umýt i okna. Teď mám spíš pocit, že toho stihnu daleko víc a líp než dřív. Ale u té věty od Kristýny jsem se taky zarazila a zasmála, protože konstatovat to takto brzo po porodu je dle mě předčasné.
Co jsem ale milovala, když Anička byla miminko, tak bylo to kojení, protože to jsem si ji dala k sobě na kojící polštář a koukala na bednu, teď na ni nemám čas:-)
hezký dokument…mám ráda usměvavou a pracovitou maminku postižené Amálky a obdivuji osamělou maminku Kristýnu -je praktická, věcná, inteligentní, úžasná k dítěti i zvířatům. Tatínek, který je na mateřské, je fajn, výraz Kamily:“fašistické matky“ je nevhodný, opravdu hloupé přirovnání a já jen doufám, že se neujme, stejně jako se ujalo trapné kliše Sofiina volba. Maminka- studentka je mi zatím lhostejná, jenom pofňukává, třeba se změní.
@Bazinga: Fašistická matka odmítá právo jiných lidí na alternativní, resp. odlišné představy o porodu a mateřství. A realizuje se pouze a výhradně přes své dítě. Lhostejno, zda pracuje, nebo ne. Tak to bylo myšleno, jakoukoliv jinou interpretaci odmítám. Rozhodně to nebylo mířeno na maminky, které jsou doma s dětmi, nejsem blázen, i když to tak občas může vypadat, uznávám. Věřte, že kdybychom neměli na krku dvě hypotéky, tak doma ještě nějakou chvíli ráda zůstanu. :)
@Kamila Zlatušková:
Škoda. že to tam takto nezaznělo, myslím že by jinak takové diskuze ani nebyly. Jak jsem psala výše, nikoho neodsuzuju, spíše přeju, aby si to užil tak, jak chce. A je jasné, že finanční stránka je v dnešní době dost na prvním místě, aby člověk neskončil pod mostem. Takže za mě – já jsem se jen zasmála tomu jak jste to řekla, ale nepopudilo mě to. Mějte se krásně.
@Kamila Zlatušková:
Díky za odpověď. Je mi egál, jaké jsou Vaše důvody :-). Já jsem z celého Vašeho prozatímního působení měla pocit, že jste do toho šla ve zkratce z důvodu, aby jste ukázala „tohle jsem já“ a proto mě překvapilo, že jste měla potřebu se vymezit :-). Mějte se.
Katynka
Dceři byly 10. března dva roky, jak je na tom ta Vaše?
Taky si pamatuju, když byla dcera menší a já u kojení snídala rohlík:-) to byla pohodička:-) teď jdu skládat nádobí do myčky a za chvíli už jí mám v patách s vláčkem nebo něčím jiným:-)
Kamila… skvělé, že se tu někdo z dokumentu ukázal, vítejte a napište nám něco ze zákulusí, určitě jsme všichni zvědavé na mnohem víc věcí než které v dokumentu zazněly…
Mě by zajímalo, jak ste těch pár dní bez mimča přežila, protože já si to neumím představit…
Mě teda neštvou „fašistické matky“ ale jak já říkám „bio matky“, takové které jsou maniaci do bio potravin, na dítě používají jen látkové pleny atd. Prostě nic se nemá přehánět.-)
Ještě k té kritice Apolináře, rodila jsem tam a byla jsem na max spokojená, celý den kontrakcí, ale nakonec jsem měla císařský řez, kdy byl prcek do cca pěti minut venku, doktoři naprosto super, všichni. Co se týká péče po porodu, tak tam byly asi dvě sestřičky fakt krávy, ale jinak ostatní byly skvělí, takže Apolináře se nebojte, bála bych se spíš menších nemocnic, kde si dle mého nevědí víc rady…
@Kamila Zlatuškova Vůbec nechápu, jak si inteligentní žena může dovolit dávat do souvislosti slova mateřství a fašismus. Podívala jste se, co to slovo fašismus znamená? Je mi úplně jedno, jestli byste jela do Italie, Austrálie, Afriky nebo na Krym, ale odsuzování maminek, které se realizují přes své děti, jak vy píšete, je prostě nevhodné. I nějake ty negativni odezvy jste musela cekat. Nálepkovani titulem „fašisticka matka“ je od silné osobnosti, jakou bezesporu jste, velké překvapeni a bohuzel i zklamani. Tak, dovolila jsem si kritiku, doufám, ze nebudu pojmenovaná třeba nacistkou, protože tou vážně nejsem :) Jinak Vám přeji vše dobré.
díky za rekap. Jen upozorním na záměnu jmen v pasáži o Veronice („Za “běžného provozu” nad takovými věcmi Kamila ale nepřemýšlí, prý ji to napadne jen tak jednou do měsíce, jinak si uvědomuje, jak je její dcera úžasná. Smekám, Verčo).
A odpověď na otázku, jestli se Eliáš jmenuje Eliáš Eliáš zní ne :-). Kristýna si pro účinkování „změnila“ příjmení, s tím, že si alespoň tak zachovala kousek „anonymity“. :-). mmch. přišlo mi to vtipné a předvídavé, protože skoro všechny maminky, které mají dítě ve školce, se pro ostatní „spoluškoláčky“ jeví tak, že mají příjmení podle křestního jména svých dětí :-).
@JanaVoh:
Mojí holčičce budou 2. května 2 roky a narodila se nám přesně na naše výročí svatby, takže doktorka nám gratulovala jak k dcerce, tak k výročí:-)
Jo, jakmile vstane, tak mě pořád někde táhne, hned mě vezme za ruku a ukazuje co chce, neposedím ani chvilku, je to fofr. Ale jak jsem psala dřív, mám pocit, že teď toho s ní udělám víc, akorát musím dávat víc pozor, aby se jí něco nestalo a pořád upozorňovat, pozor pálí a tak. A na druhou stranu – je krásné sledovat, jak jí vše zajímá, jak se vyvíjí a co umí nového. Ale ty záchvaty, to je šílené, to v tu chvíli vidím fakt rudě, ale dělám, že se nic neděje. Nechápu, jak tak pěkné děti můžou vyluzovat takové zvuky:-) A vím, že je to součást vývoje a musí to být, ale je to docela nápor na nervy:-) hlavně rodičů.
Jo biomatky, to je taky kapitola, ale taky je neodsuzuju, protože někdy bych si přála mít jejich odhodlání. Ale já třeba nejsem vůbec proti žádnému pokroku, takže já používám jednorázové pleny, na ty látkové jsem neměla náladu a sílu. Asama na sobě pozoruju, jak jsem u některých věcí byla přesvědčená, že je budu dodržovat, ale nakonec jsem vyměkla, třeba takové spaní v naší posteli, prostě je spokojená, tak to neřeším a nevadí nám to.
Nekdy kdyz clovek neco rekne, tak to zrazu zni jinak nez to bylo mysleno. Hold rec nekdy nemusi vystihnout podstatu myslenky. Cetla jsem vysvetleni terminu „fasisticka matka“ a je fakt, ze pri sledovani jsem to pochopila uplne jinak. Ja jsem se vzdy vracela do prace po roce sveho ditete. Moje druhorozena chodila do skolky Montessori, ja jsem z teto metody nadsena , svagrova litovala nase dite, ze chodi do „koncentraku“. Co clovek to nazor, a o tom to vse je. Hezky den preji vsem
ke komentari 14..Mila Mileno, to co jste napsala je uplne vyjadreni i meho nazoru….hezky den preji jana
Díky za rekap, pěkně napsáno :-)
Jednotlivé díly stíhám jen ze záznamu, obdivuju všechny maminky, které do toho „šly“ (přece jen je to dost intimní téma). A protože jsem starší (už ve věku vhodném pro vnoučata), můžu už jen dnešním maminkám závidět ten porodní komfort (vč. pokročilé lék. techniky) s porovnáním s dobou prehistorickou :-) Slovo „závidět“ je myšleno v nadsázce, protože jim to jen a jen přeju! Co bych kdysi dávno dala za možnost, aby u porodu se mnou mohl být někdo blízký, před kterým by si třeba ty nepříjemné sestry odpustily ledacos, atd. Konec povzdechu nad dobou minulou :-) Další starosti o mimino jsou pak už jen stejné, tehdy i teď :-) Tak ať vám, milé maminky, dítka prospívají a dělají jen radost (a taky vás občas nechají vyspat) :-)
Souhlasim s timto komentarem
Stands back from the keyboard in amemzeant! Thanks!