StarDance 2013: Ohlédnutí za 6. ročníkem

Poslední tóny taneční hudby už dávno dozněly, konfety na oslavu korunovace letošní královny tanečního parketu už nejspíš prošly komínem malešické spalovny a pomalu a jistě se uklidňují i vzedmuté vlny vášní diváctva. Pravý čas si uplynulý ročník ještě jednou připomenout a zhodnotit.

Nákupem licence a zařazením pořadu StarDance do své programové skladby se České televizi povedl velmi dobrý kousek. Pořad si u nás okamžitě získal velkou oblibu a divácký zájem o něj nijak výrazně neuvadá ani po letech. I letošní 6. ročník rekordy sledovanosti v oblasti RS a konkurenční m komerčním televizím zbývalo jen skřípat zuby a tiše závidět. První díl letošního ročníku taneční soutěže vidělo 1,33 mil, Finálové rozhodnutí sledovalo dokonce 1,87 mil diváků 15+. (I.ročník v průměru sledovaly téměř 2 mil diváků, finále 2,3 mil)

Je otázka, co nás diváky v takovém počtu k tomuhle pořadu táhne. Teď po letech už asi i to, že máme své jisté. Výrobní štáb se za poslední léta nijak výrazně nezměnil. Stavba sálu má sice stále nádech dávno minulých, ale už jsme si zvykli a navíc se s tím asi nic moc nepořídí, neboť je zřejmě vázána k lokaci licence. Vyvažuje ji skvělá hudba Moondance orchestra Martina Kumžáka se skvělými zpěváky Naďou Wepperovou, Dashou, Michalem Cermanem a Dušanem Kollárem a občasnou výpomocí Pražského smyčcového kvarteta Epoque Quartet. Přes 1-2 ne úplně přesvědčivě povedené aranže, své kvality předvedli opět v plné parádě a ucho diváka si užilo několika extra povedených kousků v kvalitě na živé hraní a zpěv až neuvěřitelně dokonalé.

Oblíbenou jistotou diváka je i inteligence, jemný humor, klid, bravura a noblesa moderátora a spoluscénáristy Marka Ebena.Sice nám za těch 7 let od první řady trochu zestárl, ale jiskřivé očičko, schopnost rychlé reakce a upřimný smích mu zůstaly. Letos jsme si jej opět užili v krátké, o to však působivější taneční vložce – překvapení v druhé části finálového večera.

Jistotou je i jeho kolegyně. Tereza Kostková je sice pro velkou část diváctva poněkud trpěným genderovým vyrovnávátkem, ale už i na ni jsme si zvykli, a alespoň má hlavně ženská část diváctva postavu, kterou může pravidelně podrobovat tvrdé kritice.

Víc než samotnou Terezu, podrobně zkoumáme a hodnotíme práci vizážistů a kostýmní výtvarnice. Na tomhle postu se v letošním ročníku udála zásadní změna a Hanu Kopeckou po pěti letech nahradila Klára Nademlýnská. Je tedy také pravda, že v prvních třech ročních si Tereza užila modelů z butiku 5. Avenue a modelů Tereziny „osobní“ návrhářky Jiřiny Tauchmanové, takže kostýmní výtvarnice na moderátorce odváděla práci spíše stylistickou, ale v letošním ročníku byla typická ruka Kláry Nademlýnské nepřehlédnutelná i na většině moderátorčiných modelů. Tu je nutno konstatovat, že si dámy možná vzájemně úplně nesedly a róby pro jednotlivé večery Tereze ve většině příliš nelichotily. V předchozích ročnících jsme Terezu sice viděli v několika trochu zvláštních modelech, letošní kolekce však v celku působí oproti předešlým ročníkům především poněkud civilněji. Nijak extra se letos nedařilo ani vizážistům, hairstylistům a tak Tereza v polovině večerů působila poněkud jako matróna z okresního hasičského bálu. Což je škoda, protože Tereza sice nedosahuje moderátorských kvalit svého kolegy, ale za pomoci barviček, vhodného účesu a modelu je zušlechtitelná do velmi slušivé ozdoby a Marek i pořad sám si její plný lesk zaslouží.
Další diváckou jistotou je rozmanitá sestava snaživých tanečníků. V letošním ročníku se opět sešla zajímavá osmička osobností. Kromě již osvědčených „šuplíků“ herců, zpěváků, moderátorů, sportovců a modelek, letos sáhla dramaturgie i do vod méně známých – poprvé v historii SD se na parketu objevila zástupkyně z oblasti vážné hudby – violistka Jitka Hosprová. Zajímavá byla i sestava tanečních partnerů, tvořená většinou ostřílenými a úspěšnými tanečníky. Na taneční parket se vrátila Jitka Šorfová (A.Hemala 7. SD IV), Jan Tománek (J.Voldánová 5. SD I, P.Němcová 8. SD V), Eva Krejčířová (J.Bosák 3. SD III), Michal Kurtiš (A.Langerová 2. SD IV), vítězka IV. řady Alice Stodůlková (P.Kříž) i dvojnásobný vítěz Jan Onder (D.Batulková SD III a K.Baďurová SD V)
Je zajímavé, že co se týká průměrného věku, v každé řadě osmička osobností o nějakou tu desetinku mládne a od průměru 40,5 let se letos dostala až k číslu 38,8. Třicetiletý Ondřej Brzobohatý byl dokonce nejmladším tančícím mužem – osobností v celé historii SD. Naproti tomu profesionální tanečníci v průměru trochu „zestárli“ a s průměrem 30,1 jsou druhou nejstarší sestavou. (průměr 31 I. ročník; 24,1 IV ročník)

V průběhu 8. večerů jsme letos viděli 11 soutěžních sólových tanců. Pět latinskoamerických, čtyři standardní, salsu a Freestyle. Kromě toho se soutěžilo ve společné choreografii (paso doble), společná choreografie valčíku byla jen nesoutěžní okrasou finálového večera. Oproti minulosti se letos začínalo rumbou a quicstepem, které se v předchozích ročnících tančily až v druhém kole. K oživení soutěže byl do tanečního pořádku letos opět zařazen zajímavý tanec na poslední chvíli a zajímavým zpestřením byla i novinka – tanec s company.

Celkem jsme v podání soutěžících tanečních párů a moderátorské dvojice viděli 54 různých tanců v 57 různých kostýmech. Při pohledu na většinu z nich je opět patrný odklon od blýskavé zdobnosti a luxusní nákladnosti prvních ročníků. Většina modelů sice tanečníkům slušela a k pojetí jednotlivých choreografií dost seděla, ale jako celek – žádná sláva, ba i několik úkroků až skoro do bahýnka možno najít. Klára Nademlýnská sice s tvorbou tanečních kostýmů neměla dosud víceméně žádné zkušenosti a oproti minulosti byla zřejmě svázána i mnohem napjatějším rozpočtem, ale přece jen jsem asi nejen já právě od ní čekala o to větší míru kreativity, zajímavější modely a modernější look.

Oč méně odvahy v kostýmech, o to více invence jsme se dočkali v choreografiích jednotlivých tanců. Napomohlo tomu i zařazení muzikálového kola – tance s company a večera na filmovou hudbu, ale na druhou stranu si nešlo nevšimnout, že oproti prvním ročníkům jsou choreografie koncipovány stále více na scénický efekt a párový společenský tanec jako takový, se přece jen poněkud vytrácí. Je otázka, zda jsou za tím jen trendy, snaha zaujmout něčím novým, nebo i menší technické schopnosti tančících osobností posledních ročníků.

Při pohledu do přehledů a statistik předchozích ročníků je patrné, že v každém je mezi tančícími osobnostmi někdo, kdo má už předem větší zkušenosti s tancem. Vzpomeňme na účast Mahuleny Bočanové a Romana Vojtka v první řadě, Tatiany Vilhelmové, Zuzky Norisové, Moniky Absolonové v 2-4 řadě, ale i Barbory Polákové a Dany Morávkové v loňském ročníku. Většině se ale papírové předpoklady nepodařilo naplnit. Některým to sice překazilo zranění, ostatní ale doplatili na to, že diváci mají tendenci více podporovat slabší, outsidery. V každém ročníku jsme měli též muže „prkoně“ neboli kapánek dřevěné šlapače zelí, z nichž se ovšem díky sympatiím a projevené snaze nakonec mnozí dočkali i velmi dobrých umístění.

Ani letošní ročník nebyl výjimkou. Už v prvním díle oslnila Táťána Kuchařová dojmem zkušené tanečnice a své kolegyně a kolegy odsoudila do role doháněčů zatímco kandidátem na prkoně ročníku byl od pohledu pasován Imrich Bugár. Jenže i letos se ukázalo, že divák ocení především píli a pokrok, že si cení víc charisma osobnosti a hloubky dojmu z předvedeného tance. StarDance není klasickou taneční soutěží, princip hodnocení je založen na konfrontaci odborného hlediska poroty (přičemž i ta má být podle licenční bible má být obsazena max. 3 odborníky na společenský tanec) a laického diváckého názoru, vyjádřeného počtem sms. Obě hodnocení jsou rovnocenná a sčítají se, přičemž při rovnosti výsledku u více párů, je tvůrci formátu dána větší váha diváckému pořadí. Většina hlasujících diváků není schopna rozeznat kvalitu předváděných technických fines (takových je imho jen cca 7-10%), mnozí bez nápovědy nejspíš nerozeznají ani jednotlivé tance od sebe a musí se proto rozhodovat podle jiných kritérií než odborná porota a diváci tanečně zkušení. Je zbytečné se kvůli tomu rozčilovat a snižovat výkony těch, kteří se dostali o pár stupínků výš, než by podle technické kvality předváděných tanců měli. Navíc je třeba vzít v úvahu, že všechny tančící osobnosti nemají stejnou startovní čáru, roli hraje věk, pohybové schopnosti, povolání, povaha a nezanedbatelný vliv má samozřejmě i osobnost tanečního partnera – učitele a choreografa.

Letos se v tomhle u několika párů podle mého velmi zadařilo, Anna s Michalem, Imrich s Jitkou a Matěj s Alicí působily jako téměř ideální dvojice, ale u některých jiných si už tak jista nejsem. Jako nejvýraznější příklad bych asi uvedla Jitku Hosprovou s Lukášem Bartuňkem. Ač je Lukáš tanečníkem velmi dobrým, tak byl ve specifické soutěži přeci jen nováčkem a negativně mohl zapůsobit i dost značný věkový rozdíl mezi partnery. Pár nepůsobil zdaleka tak harmonicky jako jejich kolegové a je možné, že se to všechno podepsalo i na jejich nevýrazných výkonech. Pro laiky byla dvojice složena ze dvou neznámých lidí a bohužel ani jeden nemá ani dar zaujmout na první pohled a to je jako pár v soutěži známých tváří hodně handicapovalo a zřejmě se jim také stalo osudným.

Druhým, z mého pohledu trochu problematickým párem, je pár poražených finalistů. Táňa s Janem sice vypadali, že si velmi rozuměli, ale na mě Jan Onder letos působil jako málo snaživý učitel, předem spokojený s tím, že to má při schopnostech a vzhledu Táni snadné až předem jasně vyhrané. Ze svých předchozích partnerek v SD dokázal dostat mnohem víc a stíhací jízdu ostatním párům tak možná trochu usnadnil. Navíc je Jan pro svou předvádivou afektovanost a dojem namyšlenosti u značné části diváctva poměrně neoblíbeným, tudíž přespříliš se kontrolující a podobně afektovaně působící Táně sympatií moc nepřidal.

Třetím problematickým párem byl Pavel Řezníček s Lucií Hunčárovou. I ona se potýkala s tím, že úskalí StarDance zažívala na vlastní kůži poprvé, uzavřený Pavel je ale pro podobné aktivity zřejmě problematická osobnost a najít k němu cestu asi nebylo lehké. Výsledkem bylo, že jako tanečník působil poněkud otráveně.

Jednou z posledních diváckých jistot – nejistot je působení čtyřčlenné poroty. Pan Chlopčík a paní Drexler už patří k inventáři pořadu a divák tedy ví, že může očekávat jak poměrně přesné zhodnocení technické kvality tance, tak i dávku přijatelného humoru a emocí. U obou porotců je sice občas patrné, že některé páry jsou jim příjemnější než jiné, ale osobně oceňuji, že se alespoň nedušují za svou stoprocentní objektivitu. Složení celé poroty ale není ustálené a v minulých ročnících už jsme se dočkali všeličeho. Letos si porotcování zopakoval Jan Révai a oproti loňsku po sobě zanechal přece jen poněkud lepší stopu. Letošní nováček – divadelní režiséra a choreograf Radek Balaš působil za porotcovským stolkem celkem suverénně, ale na můj vkus působil byl až příliš květnatý a podle jeho reakcí na TK lze usoudit, že díky malé angažovanosti v zákulisí také dlouho pořádně netušil, kde se vlastně ocitl a o co tu kráčí.

Celkový průběh a výsledné pořadí soutěžících tanečních párů se ale nijak extra nevymyká z tradic předchozích ročníků, protože i podobně překvapivá vyřazení, jako bylo to letošní Ondřejovo v 6. kole, jsme v minulých ročnících už zažili. Zažili jsme dokonce i vítězství páru, který byl ve finálovém kole i v celkovém součtu porotou klasifikován jako horší. Shodou okolností se to letošnímu poraženému finalistovi jakoby vrátilo, protože se to stalo právě Janu Onderovi s Danou Batulkovou ve 3. ročníku a to ještě dokonce podobným bodovým rozdílem jako letos. Pokud si pamatuji, i tehdy se kolem toho strhla trochu ostřejší diskuze, ale podstatně mírnější než letos. Asi díky tomu, že Zuzana Norisová je přece jen Slovenka. Ale tak jako tehdy získala více sympatií o hodně starší a výkonem tudíž vlastně překvapující Dana, tak letos se zase více radovala ta nosatější a nohatější Anička.

Pokud bychom měli posoudit vyrovnanost finalistů podle jejich technické úrovně (bodů poroty) a srovnat je s ročníky předchozími, tak dojdeme k zajímavému výsledku. Nejvyrovnanější souboj o titul krále a královny tanečního parketu byl sveden ve 4. ročníku mezi Pavlem Křížem a Anetou Langerovou, u nichž byl v součet všech bodů za 8 večerů rozdíl pouhé 3 body. Naopak největší převahu měl vítězný pár v 1. ročníku (R. Vojtek x V. Vydra -51 b) Letošní finalisty nakonec dělilo 37 bodů, a co do rozdílu jde o 4. nejvyrovnanější ročník.
V Každém případě je letošnímu ročníku konec a je nutno přiznat, že skleněná plastika a čestný titul královna a král tanečního parketu jsou v rukou vítězného páru zaslouženě. Porota ani štáb Annu s Michalem nijak neprotežovaly, o titul se zasloužili nejen solidními výkony, ale hlavně tím, že nejen při tanci přes obrazovky působili na diváky sympatičtěji než jejich kolegové a na jejich kontě přistálo proto víc sms hlasů.

Pro většinu přímo zúčastněných i diváků není to, kdo ten který ročník vyhraje až tak podstatné. Podstatné je, že se na nás každou sobotu skoro dvě hodiny z obrazovky přelévala krása a radost z pohybu, klid a pohoda a také jakási radost ze sounáležitosti s tímhle pořadem a celou zúčastněnou kompanií. To co si valná většina účastníků tohoto i minulých ročníků tolik pochvaluje a cení. I z obrazovky je cítit, že se tanečníci dobře baví a že si vděčně užívají kamarádské atmosféry zákulisí, která je v jejich běžném pracovním životě asi mnohem vzácnější.
Zbývá ještě pochválit vizuální prezentaci. Úvodní znělka pořadu se podle mne mimořádně povedla, celkem zajímavě byly ztvárněné i úvodní medailonky, zajímavěji působily i ukázky z tréninků. Lehkou bolestí zůstává pružnost oficiálního webu. Dostupnost záznamu večera se sice v průběhu řady značně vylepšila (stránky i-vysílání čt záznam poskytovaly víceméně okamžitě), ale značné trpělivosti bylo třeba při čekání na fotodokumentaci a doplnění aktuálních informací a sestřihů tanců. Nemilým překvapením je absence záznamu z poslední TK. Podobně působí politika archivu pořadů čt, neboť záznam celých tanečních večerů již není dostupný ani pro minulý ročník (údajně vypršela licence). Do archivu byly sice navráceny záznamy všech jednotlivých tanců, včetně 1 řady (alespoň 30 vteřinové ukázky od 3 večera včetně), ale propracovat se k nim je pro nezkušeného hledače trochu složité. (nejsnáze přes ofiko stránky)

Co bude dál? Podle informovanějších, licenci na další ročník ČT již zakoupila, jen zvažuje o jejím využití až napřesrok. Mně osobně je to celkem jedno. StarDance mám velmi ráda a vždy se na nový ročník moc těším, ale přála bych si, aby v čt nasazení skutečně dobře uvážili. Zatím se to dařilo a pořad si udržel vysokou sledovanost, ale situace se může snadno změnit. Druhým přáním je samozřejmě obsazení co nejzajímavějších osobností, protože samozřejmě i ty mají moc diváky přitáhnout nebo odradit. Přála bych si možná i trochu jiné složení poroty, ale o tom budu snad raději mlčet, protože by mohlo být i podstatně hůř. Hlavně si ale budu přát, aby se další ročník celkově vyvedl alespoň tak dobře jako ten letošní. Tanci, dobré zábavě i panáčkům zatím nazdar.

Zdroj obrázků: snímky videa (okkvp) a Fotoservis čt (M.Křepelka, D.Raub), L.Hatašová, P.Jansová, P.Gwuzd