MasterChef Česko: Eliminace ze 40 na 16 soutěžících (rekap)

[singlepic id=11332 w=615]
Ach ouvej, to je tak smutné! Včerejší díl MasterChefa Česko byl takovou přehlídkou failů, že by z toho Graham Elliot ztloustnul, Joe Bastianich by obul Crocsy, Christině Tosi by se zdrcnul krém a Gordon Ramsay by vydal syrový kuřecí plátek. Fanoušci pořadu nevěděli, zda mají plakat, nebo se hystericky smát. Já tloukl hlavou do klávesnice tak, že mám na čele takové jakoby čtverečky. A teď to celé musím prožít znovu při sepisování rekapitulačního článku.

V prvním a druhém dílu MasterChefa Česko jsme sledovali casting, během kterého porotci určili čtyřicet amatérských kuchařů postupujících do užšího výběru. Ve středu pokračovala soutěž eliminací, při níž soutěž nejprve opustilo deset méně zručných kuchařů, kteří neobstáli při soutěži šikovnosti, a následně dalších čtrnáct při vaření vaječného pokrmu z jednoho vejce.

Prostředí bylo stále takové smutné, scéně schází elegance a modernost. Když se dívám na zahraničního MasterChefa, tak z toho dýchá pocit solidní gastronomie. Když se dívám na českého, vidím skladiště ve staré stodole. Ke střihu už se snad ani nebudu vyjadřovat, jak je unavený a nerytmický.

Reklamní break bez reklamy

I když vlastně k jedné střihové záležitosti se vrátit musím. Nevím, jak vypadala dohoda produkčního týmu s lidmi z Novy, ale střihač pořadu evidentně udělal prostor pro reklamu někde úplně jinde, než se pak reklamní blok vysílal. Takže uprostřed pořadu se najednou objevilo logo, pak chvíli pauza, znovu logo a zopakovala se poslední věta před touto pauzou. Kdyby měl kapitán Picard udělat facepalm při každé podobné chybě, už má hlavu plochou jak neandrtálec.

První eliminační kola spočívala ve čtyřech dovednostních úkolech. Trochu se pozastavuji nad nerovností podmínek pro různé soutěžící, protože nakrájet ovoce na kostičky nebo umíchat majonézu mi nepřijde tak obtížné, jako dobře a bez proříznutí očistit kapra od šupin, ale budiž.

Čtvero dovednostních úkolů

První desítka postoupivších tedy krájela ovoce na ovocný salát, přičemž měla být dodržena jednotná velikost kostiček. První, co mě zarazilo (už minule v upoutávce) byla zcela odlišná časomíra. Místo klasických MasterChefových “analogových” stopek visely ve studiu červené digitální hodiny. Popravdě – nevím, jestli je horší tato vzhledová nekonzistence nebo fakt, že kdyby tam byly ty “analogové” stopky, šly by nejspíš opět opačně než v celém zbytku světa (neboť jejich ručičky by měly jít v protisměru, ale ony šly po směru, klasicky hodinově). Druhá věc, co mě zarazila, je to dlouhé držení rukou nahoře. Totiž v MasterChefovi, když čas vyhrazený pro úkol dojde k nule, vyzve porotce kuchaře, aby zvedli ruce do vzduchu. Tím se zajistí, že už nikdo nemůže po limitu na svém pokrmu nic upravovat či dodělávat. Současně s tím každý kuchař ustoupí krok od kuchyňské linky a pak už může ruce klidně svěsit. Tedy v americké verzi. V české to držení rukou trvalo neúměrně dlouho. Což opět způsobí pokles dynamičnosti pořadu a vypadá to opravdu divně.

Druhá desítka měla za úkol ručně vyšlehat majonézu z deseti žloutků. Úkol to není špatný, ale o co více vtipu by bylo, kdyby měli za úkol vyšlehat tuhý sníh z bílků, jehož tuhost by se kontrolovala tak, že by se nádoba se sněhem chvíli podržela dnem vzhůru nad hlavou daného soutěžícího.

Třetí desítka soutěžících vyráběla brambory parisienne – tedy bramborové kuličky, které se speciální lžičkou vykrajují ze syrových brambor. Většina lidí na to koukala jako vejr, parisiennky u nás nejsou moc známé a opět selhala potenciální edukace pořadu – tedy aby porotci sdělili o této formě přílohy něco více. Takže pokud vás to zajímá, tak bramborové kuličky se operou ve studené vodě, poté se vhodí do vroucí osolené vody a asi tři minuty povaří. Povařené parisiennky se nechají důkladně okapat a šup s nimi do rozpáleného oleje. Osmaží se do zlatova, pak se z oleje vyjmou, nechají okapat, osolí se a před podáváním se vymáchají v rozpuštěném másle. Věřte, že i ty sebepovedenější bramborové krokety jsou proti parisiennkám úplné prd.

Nu a poslední desítka dostala patero kaprů a nůž a měla je úhledně odšupinovat. Někomu se podařilo kůži proříznout, ačkoli odšupinování se dělá tupou stranou nože, leckomu na rybách zůstalo pár šupin, což bylo hodnoceno hůře, než menší počet perfektně očištěných ryb.

Třicet šikovných

Z těchto čtyř disciplín postoupilo do další části třicet kuchtíků a já se musím vrátit ke dvěma věcem – potlesk pro vypadlíky byl sice zasloužený, nicméně bylo ho tam hrozně moc. Opět bych se na místě tvůrců inspiroval v zahraničí, kde “odchod s plnou parádou” je v této fázi ukázán jen u nejvýraznějších soutěžících (kteří v předchozích fázích výjimečně zazářili nebo byli typově hodně výrazní), zatímco odchod ostatních je časově výrazně zhuštěn. V této fázi k soutěžícím ještě nemáme vytvořený pevný vztah, takže není potřeba jim dávat zbytečně velký prostor.

Druhou a mnohem podstatnější chybou byla naprostá nepřehlednost toho, kdo postoupil do užší třicítky a kdo ne. Myslím tím uvádění jmen. U některých postoupivších byl zobrazen titulek se jménem, povoláním, věkem, u většiny z nich se ale neukázalo lautr nic. To fakt není možné na této show udělat alespoň něco pořádně, stoprocentně a dotáhnout to hezky pořádně do konce? Fakt se musí všechno odfláknout a udělat to jen tak, aby se neřeklo a dalo se to odvysílat?

K těm soutěžícím si máme vytvořit vztah. Je potřeba, aby si divák co nejdříve přiřadil obličeje a jména. Aby začal pořad prožívat. Je to nutné kvůli sledovanosti – přehlednost vede k tomu, že jsou diváci věrnější, že je pořad více zaháčkuje a nepustí. To platí o všem, o Superstar, o Masterchefovi, o Farmě a dalších reality show. Pečlivě pořad otitulkovat nedá zas tolik práce a efekt je překvapivě velký. Lidé to umějí ocenit.

Přidej vejce

Když tedy zbyla třicítka kuchařů, bylo nutné provést další redukci. A to oblíbenou masterchefskou disciplínou “pokrm z jednoho vejce”. Třicet minut, jedno jediné vejce a možnost vybrat si zbytek surovin ve skladu MasterChefa. Disciplína jako taková je príma, snad jen už při zadávání mělo jasněji a srozumitelněji zaznít, že vejce musí hrát na talíři prim. Tj. kdo ho zamíchal do těstíčka a obalil s ním flákotu, ten nenasbíral tolik bodů, jako ten, kdo vejce pošíroval a položil ho na hromadu dalšího jídla (dávalo-li tam pošírované vejce smysl).

Krátce po začátku vaření se ale ukázala řada dalších problémů. Co všechno bylo opět špatně?

• sklad MasterChefa byl malý a nepřehledný. Štáb se úzkostlivě vyhýbal záběrům z dálky, aby nebylo vidět, na jak malé ploše je těch pár surovin nahňácáno. Žádné široké lány regálů a beden s načančanými ingrediencemi, jak to fanoušci znají z US verze. Čekal jsem, že to bude o něco skromnější, ale že to bude až takhle sesekané, to mi přišlo jako velký průšvih. Pustil si někdo z managementu a marketingového oddělení obchodu BILLA americkou předlohu pořadu?

• sklad byl tak těsný, že než si v něm soutěžící našli všechny suroviny, uplynulo až deset minut ze třiceti. Malé tři regály na pár metrech čtverečných a u nich se tísní 30 soutěžících. V US verzi mají všichni na sběr surovin max. 5 minut, ovšem základní věci, jako je mouka, cukr, olej, ocet a podobně, jsou v jiném skladu nebo je soutěžící mají přímo na svých pracovištích. Ve skladu MasterChefa si pak berou jen ty výjimečnější suroviny – zeleninu, ovoce, maso, alkohol, čokoládu, ořechy a další. Tady si museli odebírat horčici nebo těstoviny z jedné společné nádoby (soudě podle záběru, v němž někdo patentní sklenici s hořčicí otvíral). Třicet lidí se přetahovalo o pár surovin. Kdo byl drzejší, měl lepší suroviny, kdo byl ohleduplný, měl smůlu. No, takhle to v MasterChefovi vypadat nemá.

• o reklamních breacích bez reklamy už jsem psal výše

• “Sedm tisíc vajec najednou jsem nikdy neviděl.” – to jako vážně dotyčný soutěžící nebyl v nějakém Kauflandu, kde bývá hned několik palet vajec? Mimochodem sklad MasterChefa byl tvořen jen několika regály a bednami a přitom se tu machruje sedmi tisíci vajec ve chvíli, kdy smí každý ze 30 soutěžících použít jen jedno vejce. O co silnější by ta scéna byla, kdyby naopak porotci přinesli jedno jediné plato s tím, že tohle musí vystačit pro úplně všechny.

• komentáře soutěžících (natáčené dodatečně po soutěži) jsou fajn věc, ale jednak  je dobré, aby redaktor pokládal smysluplné otázky, na které může zaznít smysluplná odpověď, jednak je dobré, aby pak z těch odpovědí byly pro odvysílání vybrány takové, které jsou něčím zajímavé, přínosné, vtipné, dojemné a podobně.

• kdo vymyslel to hromadné přerušování vaření, když porotci vylučovali jednoho ze soutěžících? Hlava mi nebrala, proč za špatné technologické postupy jednotlivce byli vlastně trestáni všichni. Když něco vaříte, pečete, smažíte, potřebujete se tomu věnovat na sto procent. A ne odbíhat od plotny jen proto, že váš soupeř něco pohnojil a bude vyřazen.

• čas ztracený tleskáním odcházejícím byl příliš dlouhý

• porota byla ve svých rozhodnutích nekonzistentní. Někoho s omeletou vyhodila, někoho pustila dál, aniž by to zdůvodnila.

• chápu, že nábytek je drahý, ale mít ve studiu o pár stolků víc, aby kuchaři nemuseli stát se svými talíři v rukou, než porota zhodnotí jedno jídlo, to by snad šlo. Kdyby každé jídlo dlelo na samostatném stolku, vypadalo by to elegantněji. Takhle tam každý žmoulal svůj talíř a vypadal jako když  ve školní jídelně nebo nějaké lidové vývařovně čeká na salát nebo čaj.

• povinné objímání postupujících s jinými postupujícími bylo neskutečně nevěrohodné, zvlášť u lidí, kteří byli zcela jasně introverti. Štábe, všechny tyhle manipulace jsou na obrazovce hrozně poznat. Je potřeba rozehrát situaci, ale nechat lidi, ať ji dotáhnou do konce podle svého naturelu. Přikázaný potlesk, přikázaný úsměv, přikázané objímání, ale i přikázaný hněv, to vše je cesta do pekla.

• už mnohokrát jsem kritizoval, co všechno český štáb udělat mohl a neudělal. Na jednu stranu nutí lidi “po americku jásat”, na druhou stranu štáb zcela zahodí ty nejatraktivnější záběry, jaké by mohl pořídit. Protože víte, čím se vyznačuje pošírované vejce? Když jej rozkrojíte, z pevného bílku začne pomalinku vytékat tekutý žloutek a vsakovat se do jídla. Prakticky pokaždé, když v US MasterChefovi někdo spáchá pošírované vejce, Gordon si nenechá ujít tu příležitost – a kameramani to samozřejmě hezky nasnímají. V tomto dílu českého MasterChefa byla pošírovaných vajec hromada, řadu z nich dělali lidé, kterým se zjevně povedlo, ale krásné vytékající žloutek se nekonal.

• Jeden matematický příklad na závěr: Na pódiu už stojí dvanáct postupujících. Všichni vědí, že do dalšího kola postupuje šestnáct lidí. Na pranýři čeká poslední čtveřice na hodnocení. Jak velké drama to asi je? Kolik z těch čtyřech lidí asi postoupí?

Takže po eliminaci nám zbývá 16 soutěžících. Kteří to jsou? Během prvního sledování pořadu jsem si nestihl všechny zapsat. Ale říkal jsem si, že Nova má přece web pořadu a že se tedy kouknu na něj a tam bude šestnáctka postupujících vypsána. Vzhledem k tomu, že pořad je předtočený, očekával jsem ta jména na ofikowebu bezprostředně po odvysílání pořadu. Nu, od odvysílání uběhlo téměř dvacet hodin a na webu je jen samotná epizoda. Informace o soutěžících veškeré žádné. Ech. Já bych fakt rád chválil, ale Nova mi k tomu nedala prakticky žádnou příležitost.

Takže po třech dílech MasterChefa mám jeden jediný důvod k pochvale a to je porotce Kalina. Myslím, že celá porota je poměrně použitelná a že se i zbývající dva porotci do svých rolí postupně zapracovávají, Kalina pak nad nimi ještě o něco ční. Ale co takový jeden Kalina nadělá, když desítky dalších lidí, kteří se na pořadu podílejí, odvádějí naprosto zoufalou práci.

P.S. Postoupili František, Inka, Yazan, Lucie, Honza, Andrea, Lucia, Roman, Marek, Lucie (tohle jméno asi nosí v MasterChefovi štěstí), Lukáš, Jiří, Zdena, Kanitta, Martina a Dominik. Na oficiálním webu pořadu tato informace není, musel jsem si poslední část epizody pustit znovu.

P.P.S. Studiová scéna MasterChef kuchyně z upoutávky na příští díl nevypadá na první pohled špatně. Zdá se tedy, že štáb na castingovém “skladišti” šetřil z toho důvodu, že se daná scéna používá jen chvíli a pak už ne. Bohužel, působilo to tak levně, že by štáb mnohem lépe udělal, kdyby se i casting a eliminace odehrály v plnohodnotné kuchyni MasterChefa.

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.