MasterChef US – Velký rozhovor o zákulisí (2.část)

[singlepic id=7901 w=420]

Obří náhoda chtěla tomu, abych na internetu potkal člena týmu, který natáčí americkou mutaci kulinární show MasterChef. První část rozhovoru se střihačem tohoto pořadu jste si už na Panáčkovi mohli přečíst a zde je dokončení celého rozhovoru. Opět musím upozornit ty z vás, kdo ještě neviděli finále čtvrté sezóny US MasterChefa, že se v článku hovoří o vítězi. Takže pozor, spoilers inside!

Ostatní tedy proti Lucovi neměli šanci?

Ve chvíli, kdy vypadl Jordan, bylo jasné, že hlavním mužským elementem ve hře je Luca. James se mu jen zdálky blížil. U žen to bylo složitější. Bylo zřejmé, že Natasha i Krissi mají našlápnuto víceméně stejně. Obě měly nálepku určité mrchy. Natasha měla výhodu atraktivity a nebyla až tak nepříjemná. Přítomnost Krissi ve finále by asi rozlítila spoustu diváků. Pak tu byla Jessie a ta měla smůlu v tom, že typově podobná dívka už amerického Masterchefa vyhrála. No a po třech ženských vítězkách už bylo na řadě, aby trofej svíral muž. Kdo zná zákonitosti televizních soutěží, tomu muselo být hned po vypadnutí Jordana být jasné, že celou soutěž vyhraje Luca.

[singlepic id=7897 w=420]

Chystá si štáb vždy nějaký příběh podobně, jako Lucův?

Jistě. Hned na začátku si u každého soutěžícího dramaturgové vytypují budoucí možnosti. Co je na těch lidech zajímavého. Kam se mohou vyvíjet. Jaká jsou jejich slabá a silná místa. Kdo bude diváky víc zajímat. Kdo je bude dojímat. Kdo štvát. Koho jim nebude líto, když vypadne hned na začátku. A podle toho se připravuje dramaturgie celé soutěže i úkoly, kterým soutěžící čelí. Dramaturgové například sledují příběh Lucy, příběh Krissi, příběh Natashi. Mapují jejich konflikty. A připravují úkoly tak, aby někomu seděly více a někomu méně. Ale nejde o vyložené klacky pod nohy nebo bezskrupulózní protežování. Vše je homeopaticky odměřováno a nikdo nemůže říci, že měl výrazně horší podmínky než ostatní. Nepočítáme-li to, že občas musí vegetariáni porcovat vepřové hlavy.

Co je na střihu pořadu nejdůležitější?

Jsou tři zásady: divák musí být neustále v obraze, pořad nesmí ztratit švih a porotci a hosté musejí vypadat jako bohové. To první je jasné. Bylo to vidět v mém příkladu se střihačskou šablonou – divákovi musíme vše ukázat jasně, zřetelně, musí vědět kdo co uvařil, jak to vypadá, co je to zač a jak se na to porotci tváří. To druhé – pořad má svoji dynamiku, neustále spěchá kupředu. Divák nesmí poznat, že se epizoda natáčela tolik hodin. Musí mít pocit, že tam všichni naběhli, za hodinu a půl uvařili a bylo to. Ve skutečnosti natáčení trvá třeba 10-12 hodin, někdy se dokonce vaření opakovalo nebo probíhalo uprostřed noci, aby se stíhal natáčecí plán. No a to třetí, to je jasné. Máme štěstí, že Gordon, Graham i Joe mají obrovské charisma, silnou autoritu a nemusí si svoji pověst u soutěžících obhajovat.

Měli jsme signály, že v některých zahraničních mutacích pořadu měli občas šéfkuchaři problém s dostatečnou autoritou. Já stříhám pořad tak, abych divákovi nezavdal příčinu k pochybám. Každý z porotců má svoji roli a ta se udržuje. Gordon je Gordon, ten je prostě svůj. Graham je dobrosrdečný vtipálek. Joe je největší oříšek – tvrďák s citlivým srdcem, který ale umí být nekompromisní. Kdysi si zvolil svoji roli “dívám se soutěžícímu chladně do očí, mlčím a pomalu odcházím” a někdy je legrace to natáčet, protože Joe občas vyprskne, někdy zakopne a nebo se dívá soutěžícímu do očí tak, že když pak teatrálně hází jídlo do odpadkového koše, netrefí se. Ale to diváci nesmějí vidět. Ani následný smích soutěžících. Vybereme takové scény, aby to podpořilo jakousi mrazivost té atmosféry. Další podfuk na diváky, sorry.

[singlepic id=7903 w=420]

Kolik těch podfuků tam ještě je?

Ani se neptej, celý televizní průmysl je jeden velký podfuk. :-)  Ale třeba mezi uvařením soutěžního jídla a jeho předložením porotě někdy uplyne opravdu dlouhá doba. Spěchá se jen v případě suflé nebo podobných věcí, které by po vychladnutí splaskly nebo mohly jinak negativně ovlivnit svůj vzhled. U běžných jídel ale třeba některá ochutnávka proběhne hodinu či dvě po uvaření. Vše je studené, ale všichni se tváří, že je to čerstvost sama. Naštěstí porotci během soutěžního vaření procházejí mezi soutěžícími, dívají se a ochutnávají, takže mají dobrý přehled o tom, jak kdo vaří a jak to chutná.

Jak je možné, že o některých soutěžících v soutěži dlouho nevíme – pořad nám je dlouho neukazuje? Narážím na “zjevení se Savannah”. (soutěžící Savannah nebyla několik prvních epizod čtvrté řady vůbec v záběru, přestože se soutěže normálně účastnila; pozn. Scalexe)

Ano, spousta diváků nám psala, kde se Savannah po několika epizodách vzala, že tam nikdy nikoho takového neviděli. Ale to je daň za hektický začátek pořadu, kdy je soutěžících příliš mnoho, ale stopáž pořadu stále stejná. Není možné ukázat vše, takže se omezujeme na to nejlepší a to nejhorší. To, co je průměrné, se do pořadu nedostane – ale daný soutěžící samozřejmě postoupí. Tak se stalo, že Savannah nenápadně postupovala, aniž by v prvních epizodách dostala prostor. A najednou bum – výrazněji se projevila, v pořadu dostala své místo a diváci se divili, protože o ní do té doby nevěděli. Pro nás je to samozřejmě také poučení, že se takovým “šokům” máme vyhýbat a pokud některého soutěžícího příliš neukazujeme, je potřeba ho před jeho větším entréé trochu představit. A vysvětlit divákům, proč ho zatím neviděli na scéně.

Jsi jediný střihač MasterChefa?

Kdepak, je nás více, na stříhání spolupracujeme, abychom byli kdykoli zastupitelní kolegou. Máme rozdělené úseky, někdo například stříhá především exteriérové scény, jiní lidé zase mají na starost stříhání eliminačních testů nebo mystery-boxů. Ale není to rozděleno nijak přísně, v podstatě kdokoli může zasednout k čemukoliv. My jako střihači dáváme pořadu dynamiku, ale o obsahu plně rozhodují dramaturgové s režisérem a od nich máme velmi přesné pokyny.

[singlepic id=7899 w=420]

Po reklamě se vždy znovu opakuje to, co bylo před reklamou? Je nutné to tam dávat? Není škoda stopáže pořadu? (tlumočil jsem Anarvinův dotaz zpod minulého článku, pozn. Scalexe)

Je několik důvodů, proč to tam je. Jednak tradice. Lidé si na to zvykli a nebylo by to dobré měnit. Pak skutečnost, že během reklamy mohl přijít k televizi nový divák a i když neviděl pořad od začátku, bude díky kratičké rekapitulaci v obraze. Dále musíme počítat i s tak bizarní věcí, že by třeba některého z diváků zaujala některá z reklam natolik, že by dočista zapomněl, co vlastně dávali před reklamním blokem. Zkrátka je dobré to lidem připomenout. Dělali jsme testy na testovacím publiku, zkoušeli jsme variantu s opakováním i bez opakování a verze s opakováním byla vždy hodnocena lépe.

Musím se ale trochu ohradit – není to obyčejné opakování. Je to výrazně zkrácené, zestručněné, ořezané, sestříhané jinak. Není to tak, že bychom vzali třeba poslední minutu před reklamou a tu celou zopakovali tak, jak leží a běží. Ne, vypíchneme jen to podstatné. Je to v zájmu toho, co jsem řekl dříve – že divák musí být za všech okolností v obraze.

Nedá mi to a musím se zeptat na Bri Kozior. Kdysi jsem vypátral její civilní fotky a vypadá na nich úplně jinak, rozhodně ne ve stylu Ošklivky Betty. Co si o ní myslíš?

Bri je herečka. Nevím, z jakého důvodu se takhle stylizovala, ale dost často bylo vidět, že na jednu stranu dělá stydlivé ksichtíky a tváří se jako panna před prvním rande a na druhou stranu se jindy chová velmi sebevědomě a extrovertně – vybavte si, jak se chovala při dotáčkách ze skladu. Podle mě brala účast jako něco, kde se může zviditelnit. Možná se někde ucházela o podobnou roli a nevzali ji, tak chtěla dokázat, že je přesvědčivá. Nebo chtěla hrát na city – diváci mají podobné bezbranné a slabé typy rádi. Jenže v této show nerozhodují diváci.

[singlepic id=7896 w=420]

Je něco, co bys – kdybys mohl – na MasterChefovi změnil?

Vždycky se mi líbí, když soutěžící, který vypadává ze hry, dostane od porotců nějakou dobrou nabídku. Někdy nabídku pracovní, někdy třeba pracovní doporučení nebo alespoň pozvánku na stáž či na návštěvu restaurace. Někteří soutěžící ale v tomto směru odcházejí s prázdnou. Samozřejmě, mají honorář za účast, zajímavé kontakty a nezapomenutelné zážitky. Ale uvítal bych, kdyby byla nějaká kulinární cena útěchy připravena pro každého soutěžícího.

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.