Solitary 3.0 (5.část)

Protože v předchozích dílech Solitary 3.0 soutěžící neustále raptali na nedostatek jídla, štáb se jim rozhodl vyjít vstříc a připravil pro ně experiment v přejídání se sladkostmi. Úkol jako první nezvládla drobounká Maureen, jejíž tělo odmítlo další přísun kalorií a přinutilo ji soutěž nedobrovolně ukončit. Ostatní hráči o tom ovšem nevěděli a pokračovali v hltání dalších cukrovinek (lékořicových tyčinek, marshmallow, čokoládových preclíků a gumových žížalek).

Po tomto náporu sladkého už soutěžící číslo 3 (Katie) tak toužila po mlíku na zapití, že za něj byla ochotná počítači VAL zatancovat „booty shaking“, za který by se nemusela stydět ani Beyoncee. Skutečně pak mlíko dostala, ale ne proto, že by VAL její vrtění zadečkem nějak imponovalo, ale proto, že Katie v daném kole snědla nejméně a dostala mlíko za trest. A pak znova. A ještě jednou. To už byla tak plná, že mlíko nemohla ani vidět a zmáčkla červené tlačítko. Naštěstí nebyla první, takže zůstala ve hře. Zbývajícím třem hráčům VAL oznámila, že experiment je u konce.

Zatímco pojídání cukrovinek ještě mohla být zábava, při dalším pokus už soutěžícím moc do smíchu nebylo, když ve své cele našli poraženou a čerstvě z kůže staženou kozu. Číslo 3 (Katie) z tohoto setkání začala slušně šílet a nemohla se na zvířecí torzo ani podívat. Vážně uvažovala o tom, že by tento pokus záměrně vypustila, nejednalo se o vyřazovací experiment, takže jí nehrozilo vypadnutí ze hry. Úkolem hráčů bylo holýma rukama oddělit od kostí maso a odkládat ho na podnos, až takto nasbírají 4,5 kilo syrového masa. Dva hráči, jejichž odhad bude nejblíže této váze, získají imunitu a budou osvobozeni od dalšího experimentu. Tato odměna byla tak lákavá, že se po velkém přemáhání do trhání masa pustila i Katie. A dokonce se jí spolu s číslem 8 (Karrie) podařilo nejlépe trefit váhu, takže obě dívky získaly imunitu a na zbývající tři kluky (RobRoba, Andrewa a Jasona) čekal vyřazovací experiment.

Ještě před ním se ale mohli rozptýlit v historicky prvním Solitary triatlonu. Pochopitelně jednotlivé disciplíny nebyly zrovna tradiční. Například v hned té první dostali závodníci 300 tužek a malinkaté ořezávátko, kterým měli tužky co nejrychleji ořezat. Už po pár pokusech se jim na prstech udělaly puchýře a číslo 4 (RobRob) zalitoval, že na to nemají elektrický strojek na tužky. Skvělý nápad. Každý do své cely záhy dostal elektricé ořezávátko a kopec tužkových baterek, z nichž 499 bylo vybitých a jen jedna byla funkční. Jenom najít, která to je. Neustálé vyndávání baterek a zkoušení strojku některé odradilo natolik, že se vrátili zpátky k ruční práci. Jako první úkol dokončil číslo 7 (Andrew) a postoupil do finálové disciplíny.

Druhá část triatlonu už byla akčnější. Pomocí stropního projektoru se na podlahu promítal obraz zeleného osmihranu a hráči měli na tento obrazec šlápnout dřív, než se zase náhodně přemístil o kus dál. Za každé přesné šlápnutí získali 1 bod. Čím byli soutěžící unavenější, tím rychleji se osmihran pohyboval. Tuto disciplínu vyhrál číslo 4 (RobRob) a spolu s Andrewem si to tak mohli ve finálovém kole rozdat o prvenství.

Finálová disciplína spočívala v přenášení vajíček po úzké kladině z jednoho konce místnosti na druhé. Jenže na přenášení vajíček museli použít různé nástroje (polévkovou lžíci, kuchyňskou obracečku, čínské hůlky a šnorchl). Počítala se pouze vajíčka, která transport přežila nepoškozená. RobRob úkol dokončil jako první, jenže úplně zapomněl na to, že na konci úkolu má stisknout zelené tlačítko. Než si tuto chybu uvědomil, úkol dokončil i Andrew, přenesl stejný počet vajíček, ale stiskl zelené tlačítko dřív. Za vítězství v tomto triatlonu získal vydatnou snídani (Včetně míchaných vajíček).

Poslední dvě dívky v soutěži (Katie a Karrie) si mohly užívat jinou odměnu, VAL jim připravila „odpočinek na pláži“ (plážové lehátka, koktejly a záběry mořského pobřeží na obrazovce), ale větší radost měly z toho, že nemusejí účastnit vyřazovacího experimentu jako kluci. Ti se totiž měli vrátit do svých dětských let a na kolenách se plazit na překážkové dráze, kterou měli postavenou ve svých celách. Během každého okruhu měli přelézt přes silniční retardér a proplazit se tunelem, VAL jim pouze přikazovala, kolik minut mají na zvládnutí zadaného počtu okruhů. Počet koleček se neustále zvyšoval a plnit kvótu bylo čím dál složitější. Největší problémy s tunelem měl pochopitelně zavalitější Jason, jakmile nestihl v časovém limitu splnit kvótu, dostal trestné kolo navíc, pak další a počet okruhů v rámci trestu se neustále zvyšoval, až do absolutně nesplnitelného počtu. Přesto se odmítal vzdát a stisknout červené tlačítko. Teprve když byl fyzicky úplně vyčerpán, rezignoval a stisknul vysvobozující tlačítko znamenající pro něj konec hry.

Pokračování příště.

(Jméno vyřazeného hráče zjistíte potažením myši přes skrytý text)

videa ke stažení

– Všechny epizody ke stažení

související články

– Solitary 3.0 (4.část)
– Solitary 3.0 (3.část)
– Solitary 3.0 (2.část)
– Solitary 3.0 (1.část)
– Solitary 2.0: Jak se žije na samotce

TK