Solitary 3.0 (1.část)

Po více než roční pauze vrátila americká televize Fox reality na obrazovky svoji nejkontroverznější reality show, jakou v současné době můžete vidět, Solitary 3.0 (psali jsme o ní např.tady). Opět se v ní skupinka dobrovolníků nechá uvěznit v samostatných celách, kde podstupují náročné experimenty, v nichž štáb testuje jejich práh bolesti a psychickou odolnost. Každý z nich přitom bojuje jen sám se sebou. Kdykoliv mohou dobrovolně odstoupit, ale na toho, kdo všechna utrpení od zlomyslného štábu vydrží nejdéle, čeká ve finále odměna 50.000 dolarů.

Skupinku soutěžících si štáb vybral na castinzích, na něž se dostavili převážně oddaní fanoušci tohoto pořadu, kteří měli pečlivě nastudovanou strategii z obou předchozích řady Solitary. Pravě proto třetí řada začala netradičně, jednotliví hráči nebyli do svých osmistěnných cel umístěni sami, ale s dalším spoluhráčem, což je dost zaskočilo. V jejich novém příbytku je opět přivítal centrální počítač VAL (stejně jako v minulé řadě k hráčům promlouvá ženským hlasem a nešetří přitom ironickými hláškami). A hned se také dozvěděli, proč jsou rozděleni do 5 dvojic. Čeká je první úkol, v němž musí dvojice navzájem spolupracovat.

Pro tento úkol štáb na podlahu jejich cely umístil desítky oblých kamenů a doprostřed místnosti postavil malý sloupek. Cílem bylo v časovém limitu oběhnout co nejvíce koleček kolem sloupku. První 30 minutové kolo se ještě dalo, protože hráči měli na nohou sportovní boty, ve druhém kole se ale museli zout a třetí 60 minutové kolo až museli absolvovat naboso bez ponožek. A jistě uznáte, že chůze bosky po kamenitém povrchu není moc velká zábava. Čtyři týmy s největším počtem obrátek měli automaticky zajištěn další pobyt v Solitary.

Na tým, který skončil jako poslední (Jason a Jen), čekal rozstřel, protože jen jeden z této dvojice mohl pokračovat a druhý měl být vyřazen ze hry. Rozstřelový úkol se odehrával v místnosti, v níž ze stropu visely desítky težkých řetezů, zavěšených za malé zámky na heslo. Jakmile VAL poskytla oběma hráčům číselný kód, museli najít správný zámek, k němuž kód pasoval, odpojit 2,5kg řetěz a zavěsit ho na rukáv svému soupeři, aby ho zpomalil. Vyhrát měl ten, kdo jako první odemkl 8 řetězů. Hromotluk Jason měl šťastnější ruku na odemykání zámků a takticky se rozhodl, že hned první čtyři řetězy zavěsí na Jeninu pravou ruku. S váhou 10 kg už drobná Jen nemohla ruku prakticky vůbec zvednout a nestíhala odemykat další zámky. Za stavu 7:1 uznala, že to je její konec a úkol vzdala.

Jason se tak stal posledním devátým hráčem, který se mohl nastěhovat do regulerní soutěžní cely, v niž bude až do konce svého pobytu zcela sám, bez kontaktu s okolním světem a ostatními hráči. Jako tradičně VAL vzala všem hráčům jejich identitu a pojmenovala je čísly od 1 do 9. Od této chvíle je má VAL plně ve své moci a hráči to hned poznali na vlastní kůži. Následujících 24 hodin prožili bez jídla, bez možnosti spánku a bez jakýchkoliv aktivit. Jako jedinou potravu dostali tradiční výživovou tyčinku, která sice tělu dodá potřebné látky, ale je naprosto bez chuti. Když začali hráči proti této stravě protestovat, jako odpověď jim VAL zvýšila teplotu v celách. Všechny tyto vcelku nenápadné faktory měly silný účinek, hned dva hráči tuto změnu prostředí a ztrátu osobní svobody neunesli a téměř zmáčkli červené tlačítko na zdi, kterým mohou oznámit dobrovolný odchod ze hry.

Po 36 hodinách bez spánku nastal čas na první vyřazovací experiment (tzn.takový, který trvá tak dlouho, až jej někdo nevydrží a odstoupí ze hry). Za vítězství v úkolu s pobíháním po kamenné dlažbě dostali číslo 4 (RobRob) a číslo 7 (Andrew) imunitu a nemuseli se experimentu zúčastnit. Zbylých 7 hráčů našlo ke svému překvapení v cele dřevěné barové sedátko. Cílem experimentu bylo vydržet sedět 15 minut, aniž by se nohama dotkli země nebo jiné opory. Snadné říkáte? Člověk ale nedokáže nikdy moc dlouho sedět tak, že váha těla je soustředěna pouze na zadek, bez jakékoliv další opory. A navíc, když po 15 minutách začalo druhé kolo, v němž se dřevěné sedátko vyměnilo za cyklistické sedlo (30 minut), potom za kouli na bowling (45 minut) a pak za 10 centimetrový dřevěný osmihran, připomínající logo počítače VAL:

Číslo 6 (Trizz) byl první, kdo kvůli velkým bolestem úkol vzdal a musel tak hru opustit. Celý experiment ovšem pokračoval dál (a bude pokračovat ještě v příští epizodě), protože ostatní hráči netuší, že už je někdo vyřazený, a budou se zbytečně trápit ještě dlouhé desítky minut, než jeden po druhém odpadnou.

Pokračování příště.

videa ke stažení

– Všechny epizody ke stažení

TK