Amazing Race: All-Stars (2. díl)

Skupina týmů bojujících o milion dolarů (již bez odpadlíků Johna Vita a Jill) si svoji povinnou dvanáctihodinovou přestávku odbyla v ekvádorském Mirador Cotopaxi. Během ní nastala menší komplikace, když musela být Drewovi poskytnuta lékařská pomoc – vysoká nadmořská výška nedělala jeho hlavě dobře. Jako první odletěli do Santiaga de Chile Rob s Amber, následování Uchennou s Joycem a Dustin s Kandice. Největšími smolaři jsou doposud právě Drew s Kevinem – nejen, že Drew v minulé epizodě ošklivě upadl, potřeboval napojit na kyslíkovou bombu, ale také jsou poslední a při stíhací jízdě za ostatními týmy zapadli v močálu.

Nakonec mohli být rádi za pár zbývajících týmů, které potkali na letišti, takže časová ztráta se zdála být umazána. Pád z prvního místa až na poslední čekal Roba s Amber, kteří chtěli ostatní týmy předehnat díky letu s mezipřistáním, ale nakonec kvůli zpoždění zůstali trčet v Peru.

Druhá skupina soutěžících se mezitím dopravila do sídla těžařské společnosti Codelco, kde na jednoho člena týmu čekal Roadblock. V něm měl za úkol sestavit z písmen na rúzných částí oblečení a doplňků jednajících byznysmenů název jedné z pamětihodností na obrazu, visícím v místnosti. Pokud byla jeho odpověď správná, předal mu člen ochranky obálku s další nápovědou. Překvapivě zde zabodovala blondýnka, od které by to v poslední sezoně snad nikdo nečekal – opsala název největšího měďeného dolu na světě Chuquicamata, který byl na obrázku a mohla se se svou společnicí okamžitě vydat na cestu právě tam.

Dalším luštitelům to až na vyjímky nedocházelo, zvlášť když obchodníci nastrčili jedno písmenko navíc, což bylo velké plus pro Roba s Amber, kteří právě zde dohnali své protivníky. Naopak Joyce s Ianem řešení odhalili až jako poslední, kolegy však na letiští bez potíží zastihli.

V dole čekal na všechny týmy, které dorazily takřka naráz, Detour. Na výběr měly ze dvou činností, které jsou v těžařském průmyslu denní rutinou – buď utáhnout několik desítek šroubů a matek u obřího nakladače, nebo pomocí menšího bagru převézt hroudu štěrku. Blonďatým krasavicím dělalo největší problém určení směru, jakým se matky utahují. Pro Roba bylo zadání více než snadné – prací na stavbě se živil více než deset let, takže to byli právě oni, kteří mohli jako první vydat k The Valley of the Dead, kde se také nacházel pit stop této etapy.

Škodolibým povahám vyvolal úsměv na tváři hysterický záchvat Charly a Mirny – stojíc na okraji silnici je předjíždí jedno auto s protihráči za druhým a přitvrdlý taxikář stále nechce pokračovat v cestě. Podložku označující pitstop, moderátora Phila a právého Indiána v reflexní vestě nakonec jako první našli Rob s Amber, za což každý získal terénní motocykl. Boj o Černého Petra se odehrával mezi Charlou a Mirnou, Davidem s Mary, Terim a Ian a Drewem s Kevinem, kteří jako jediní chtěli dodržovat předepsanou rychlost 50 km/h.

A bylo to právě (chválihodné) dodržování předpisů, které je stálo místo v závodě. Drew (snad nikomu nepřišlo za celou historii pořadu pod nohy tolik „klacků“, jako jemu) reagoval na Philova slova potvrzující jejich vyražení dojemným – „Jo jasný, to je v pohodě.“ a poté odešel naprosto vyčerpán do auta.

Fakta z druhého dílu

Trasa: Quito, Ekvádor -> Valley of The Dead, Chile
Detour: By Hand: Oba členové týmu museli utáhnout několik desítek šroubků a matiček u dvoutunového kola obřího nakladače.
By Machine: Oba soutěžící z týmu museli pomocí bagru převézt a na hromadu vysypat takové množství štěrku, aby zakryl požadovanou mez.
Roadblock: Jeden z týmu musel v konferenční místnosti uhádnout místo další lokality. Pomoci mu mohly obrazy se jménem a písmena onoho cíle ukrytá na různých součástech byznysmenů.
Fast Forward: v této epizodě nebyl
Yield: v této epizodě nebyl

Konečné pořadí týmů

1. Rob & Amber (za první místo získali oba terénní motorku)
2. Oswald & Danny
3. Joe & Bill
4. Eric & Danielle
5. Uchenna & Joyce
6. Dustin & Kandice
7. Teri & Ian
8. Charla & Mirna
9. David & Mary
x. Kevin & Drew (vyloučeni ze závodu)
x. John Vito a Jill

Petr

Půl hodiny jsem přemýšlel, co sem napsat a pak jsem si uvědomil, že na Panáčka píšu tak zřídka, že je to celkem jedno.