MasterChef Česko – druhý castingový díl (rekap)

[singlepic id=11060 w=580 float=none] Ve druhém dílu MasterChefa Česko pokračoval úvodní “casting”, při kterém mají amatérští kuchaři hodinu času na přípravu svého “podpisového” jídla a pět minut na jeho dokončení a předložení porotcům. A protože nemá smysl znovu vytýkat chyby, které jsem vytýkal minule, budu se věnovat především prezentovaným soutěžícím a jejich pokrmům. A také tomu, s jakými představami soutěžící do MasterChefa chodí a jak se jim to vyplácí či nevyplácí.

V diskuzi k minulému článku se lidé pídili po krájení cibule, které si pamatují z minulé sezóny. Ale jednotlivé řady MasterChefa (amerického) se od sebe také dost liší a nemají vždy stejný start. Český MasterChef se drží stylu prvních amerických sezón, kdy také každého soutěžícího čekala dlouhá cesta k porotě. Ale v dalších sezónách už se to řešilo i jinak, například tak, že v do kuchyně MasterChefa naběhla čtyřicítka těch, které produkce předem vybrala, a soutěžili proti sobě vždy dva lidé s obdobným jídlem (dva s vegetariánským jídlem, dva s asijskou kuchyní, dva se steakem, dva s mořskými plody a tak dále) a postupoval vždy ten lepší z dvojice.

Na co si v českém MasterChefu stále nemohu zvyknout, je těžkopádný střih – ve smyslu rytmu, svižnosti pořadu. Pořád to celé s prominutím “sedí na prdeli” – záběry jsou o něco delší, než by musely být; nejsou příliš rytmické a motivy i záběry se příliš opakují. To vydechnutí před větrákem je přeci vizuálně tak silný záběr, že není možné ho použít tolikrát za jeden pořad. Kameramani měli tolik možností, jak ten okamžik zaznamenat. Jednou proti větráku, podruhé třeba zespoda, z pohledu toho vozíku s jídlem, potřetí čelně, počtvrté zezadu (jen bychom slyšeli ten dech a viděli, jak se postava s vozíkem dá do pohybu), jednou v přísném makrodetailu částí tváře (orosené čelo – střih – těkající oči – střih – ústa vydechují – střih – záběr z dálky na postavu, která vyráží na cestu). Zkrátka chci, aby střihači předvedli lehký a svižný valčík ve vídeňském sále, nikoli těžkopádné unavené m-ca m-ca za doprovodu Dua Jamaha.

Product placement byl opět švihlý jako minule a doufám, že v budoucích dílech se udrží v mezích gastronomie a že se porota či soutěžící nebudou neustále rozplývat nad běloskvoucí bělostí vybělených zástěr nebo nebudou telefonovat kamarádkám od svých praček s pečlivě vystavenými pracími prostředky na víku, jako to byla nucena provádět nebohá paní Inka.

Kdo a s čím postoupil?

Jiří ukuchtil vepřovou panenku s celerobramborovým pyré (což mi připomíná, že známý foodbloger pan Cuketka spustil web prkynko.cz, na kterém se můžete naučit různé kulinární techniky včetně právě výroby všelikých pyré) a k tomu garnish z hříbků a sušené slaniny. Kdybyste nevěděli, co je to ta garnyž a hledali byste na talíři tyč se záclonami, tak vězte, že garnish je dekorace, ozdoba. Když jebnete na jídlo hrst pokrájené petrželky, ani o tom nevíte, ale spáchali jste garnish. Muzikant Jiří spáchal nejen garnish, ale celé dobré jídlo a postoupil.

Veronika s chlapáckými bicáky a zálibou ve fitness přišla zariskovat s jídlem, které už dělala několikrát a ani jednou se jí nepovedlo. Hlava mi takový přístup nebere, ale vzhledem k tomu, co si obecně myslím o sportovcích, mi to vlastně do celkového obrazu zapadá. Hovězí steak v chilli marinádě s glazovanou mrkví Veroniku posunul do dalšího kola a to navzdory tomu, že byl neosolený. Nedosolenost nebo přesolenost je přitom věc, za kterou Gordon Ramsay nekompromisně vyhazuje, zatímco řve: “To jídlo je tak neslané, že si samo koupilo jízdenku do Himálaje narubat si pár krystalů soli.”  Veronika postoupila díky značné benevolenci poroty, ale další podobný přešlap si nesmí dovolit.

Andrea se tvůrcům pořadu hodila, neboť nese hned dvě HLPčka (HLP = hluboký lidský příběh). Jednak s sebou ve studiu měla babičku, takže nescházela nejen spousta objímání a dojímání, ale i pozvání babičky k porotě a další spousta objímání a dojímání. Druhé HLPčko je Andrein dlouhodobý pobyt v zahraničí a tedy značná zkušenost s cizí kuchyní. Ovšem to je HLPčko, které beru. Lidé, kteří dobře poznali zahraniční kuchyně a umí vařit autenticky a bez babicování, mohou soutěž slušně obohatit. Takže Andree odpouštím tu hereckou etudu před větrákem – beztak ji do ní vmanipuloval štáb – a jsem zvědavý, co po středomořské polévce s krevetami a mušlemi ještě předvede.

Yazan k nám přišel ze Sýrie a za celou dobu ani nikomu neuřízl hlavu, ani tu nepostavil mešitu, ba ani šaríju nechtěl uplatňovat. Zato uřízl kus kuřecích prsou a vyfrnkul z nich supreme s fenyklem a kuskusem. Lidé spoza hranic mohou být v soutěži inspirující, takže doufám, že se Yazan příliš nezkazil českou kuchyní a že bude při vaření autentický a že bude kreativně používat i suroviny, kterých se mnohý český kuchař bojí.
Mezi postupujícími se mihlo i pár nepostupujících, některým byl věnován větší, jiným menší prostor, ale společné jmenovatele bychom našli čtyři

• buď vařili něco primitivního, co nedosahuje úrovně MasterChefa, třeba plněné papriky nebo guláš

• nebo vařili nezdařilou vegetariánskou verzi masitého pokrmu, což třeba u chilli con carne působí vyloženě směšně (“con carne” znamená “s masem”)

• nebo zcela pohnojili techniku (rozvařili knedlík, vysušili omáčku, přepekli či nedopekli maso)

• nebo se stali obětí vlastní kreativity (překombinovaná jídla s bambilionem k sobě nesedících surovin i technik)

Pak ale naštěstí přišli lidé jako Martina a porotě předložili výborně upečený jelení hřbet se šafránovou hruškou a hříbkovým ragů. Jídlo, které určitě není jednoduché, ale není ani překombinované, kuchař na něm musí ukázat znalost určitých technik  a kombinace zvěřina, hruška, hříbky k sobě báječně sedí, chutě se netlučou, ale naopak doplňují.

Soutěžící Patricia postoupila s peruánským národním jídlem aji de gallina, což je jakési kuře na žlutých chilli papričkách a prý to zas až tak moc nepálí. Pikantnější než jídlo bylo Patriciino přiznání, že peruánské koření obvykle nakupuje v eshopu své kamarádky, která ho dováží, ale tentokrát nebylo to, co potřebovala, a tak Patricia musela pro koření zajít na peruánskou ambasádu.

Nick si připravil rybu sv.Petra na salátových listech a k tomu restované čerstvé lišky a mandle a omáčkou ze salátu. Porotci se tvářili velmi spokojeně.

Nejstarší účastnice – 76letá Marie – vařila meruňkové knedlíky z odpalovaného těsta, s tvarohem, cukrem a máslem. Pokrm sice patří mezi ty jednodušší, i když odpalované těsto zas taková trivialita není, ale porotci se nad ním rozplývali a paní Marii poslali do užšího výběru. Je ale pravdou, že v dalších fázích soutěže čekají takové úkoly, na které “babičkovské” kuchařské umění stačit nemusí.

Mladý Dominik si jako soutěžní jídlo zvolil houbové ravioli s ricottou a restovanými hříbky. Ambice do budoucná má velké, což dokázal přípravou vlastního raviolového těsta – a to je také věc, které se mnoho kuchařů u nás obává.  

V sérii nepostupujících jsme mohli zahlédnout i kuchaře vietnamského původu Nguyena, který nevyužil možnost udělat něco skutečně autentického vietnamského a místo toho předložil jídlo, které bychom mohli ochutnat v každém trošičku lepším asijském bistru. Nguyen sám nakonec zhodnotil svoji chybu slovy: “Mohl jsem vykuchtit něco lepšího, tohle byl fastfood.”

Tělocvikář Roman je fandou zdravého pohybu i zdravého jídla. Ovšem zdravého a chutného jídla. Předvedl to na kuřecí rolce plněné sušenými rajčaty a bazalkou, s plněnými těstovinami a rajčatovou omáčkou. Porotci byli tak nadšení, že počkali, až se za Romanem zavřou dveře a hbitě vyrazili jeho talíř pořádně doluxovat.

Lukáš zariskoval. Hřebenatky (v titulku uváděné jako “skalupky”) v aromatické strouhance byly udělané dobře, ale v přílohovém salátu panzanella se Lukáš dopustil nedodržení receptury. Což není úplně OK – některé klasické recepty jsou zkrátka dané a optimálně vyladěné a nedává smysl je měnit. Porota Lukáše vyplísnila, ale poslala ho dál

Inka a Karel jsou tchyně a zeť. Nejenže spolu soupeří v MasterChefovi, ale také spolu tančí v tanečním klubu. Vlastně mi to dává smysl, je to skvělá příležitost, jak tchyni dupnout na nohu, když mě něčím naštve. Po Inčině product placementovém vstupu jsme mohli vidět, jak připravuje vepřovou kotletu, sladkokyselé zelí a bramborové gnocchi, tedy jakousi mírně odlehčenou variantu české klasiky, vepřoknedlozela.  

Zeť Karel byl do soutěže přihlášen tchyní Inkou a i on v soutěži zaválel. Mořský vlk s limetkozázvorovým glazé porotě moc chutnal.

Jídlo hodné MasterChefa předvedla i Lucie – šlo o filet z tuňáka v sezamové krustě a k němu salát z čekanky a rukoly. Vypadalo to báječně a podle slov porotců i chutnalo.

Josef zaperlil s králíkem na dijonské omáčce, ke kterému přichystal bramborové placky. Což je opět bod k dobru, netradiční (až kdysi v českých zemích velmi tradiční) příloha je něco, čím se jídlo odliší od mnohých ostatních.

Honza naservíroval porotcům mořský jazyk s mušlovou omáčkou a s nočky z tvarohu a parmezánu. Nekomplikovaně a přitom precizně provedené jídlo mu zaručilo postup.

Terezu si jistě diváci zapamatují zejména díky neobvyklé a výrazné barvě vlasů. Pokrm na talíři – telecí játra na hořčičné omáčce s bramborovou plackou – už vypadal tradičněji. Játra byla upečená dobře, jídlo vypadalo lákavě, takže postup byl jasný.

Když jsem tu před pár odstavci hovořil o nepostupu lidí s překombinovanými recepty, měl jsem na mysli i nepostupivšího Štěpána, který vařil recept okoukaný od jednoho z porotců. Raditschův losos teryiaki, k němu bramborové pyré s wasabi a restované listy bok choy (čínské zelí). Štěpán se tak soustředil na lososa, že předložil porotcům hrudkovitou a nesprávně dochucenou bramborovou kaši. A za takový fail se do dalších kol nepostupuje.

Lucia se rozhodla pro vepřové dim sum – kynuté čínské knedlíčky na páře a podávané v bambusovém pařáčku. K tomu bok choy na česneku a chilli. Výborná volba z asijské kuchyně. O postupu se ani nemuselo diskutovat.

Posledním soutěžícím druhého dílu MasterChefa byl Václav.Ten hlídá Národní divadlo před vyhořením a svoji dceru před útoky zákeřného lepku. Právě dcera s celiakií byla pro Václava motivem k rozvíjení svých kuchařských schopností. Václavovým snem je i bezlepková restaurace s modifikovanou českou klasikou. Pro porotce si ale nepřipravil českou klasiku. Vařil kuřecí karí vindaloo s jasmínovou rýží. Ale možná v budoucnu uvidíme nějaké překvapení – Václav tvrdí, že po mnoha experimentech se mu podařilo vyrobit bezlepkový knedlík, který u svíčkové a dalších českých omáček obstojí.

Z ukázek z příštího českého dílu usuzuji, že následná selekce se sice nebude dělat krájením cibule, ale ukázkou toho, jakou mají soutěžící techniku při přípravě. Zpracování ovoce, čištění a filetování ryb a podobně. Práce s nožem je to, co odlišuje kuchaře od člověka, co si sem tam něco uvaří. Mimochodem, záběr ukázal digitální časomíru místo tradičních analogových stopek MasterChefa. Škoda této nekonzistence.

Scalex

Miluju reality a talentové show a Panáček je jednoznačně nejvýznamnějším médiem u nás, které se tomuto žánru věnuje. Takže je jasné, že jsem se sem musel nakýblovat. Nejraději mám pěvecké soutěže, kontejnerovky a kuchařské show. Nenávidím blbce a sport.